Vesmírní dýleři - 7. Odvrácená strana Měsíce
„Ten úchylně vypadají člen posádky je robot? Neuvěřitelné. Ale bych odpověděl na tvoji otázku. Letěli jsme s proviantem na výzkumnou stanici M-113 a k tomu vyzvednout nové vykopávky, které prošly katalogizací, abychom je dopravili na Zemi. Jenže během zpátečního letu jsme ve warpovém poli narazili do dimenzionální trhliny, která nás vyhodila nedaleko naší sluneční soustavy. Jenže, jak se brzo ukázalo, ve zcela jiné realitě. Rozhodli jsme se prověřit nenápadně situaci, ale náhodou jsme narazili na vesmírnou loď, ovládanou nacisty a museli jsme je následovat na Měsíc, protože náš modul nemá zbraňové systémy.
Mám takové tušení, že si nás s někým spletli. Prohledávali loď a ptali se po zásilce. Rychle jim došlo, že sem nepatříme a vzali nás do vazby.“
„Pěkná story, ale co se stalo androidovi?“ zeptal se Blázen a zapálil jointa.
„U nás bylo kouření vymýceno,“ řekl Jean-Luc.
„U nás, ale ne,“ zasmál se Blázen.
„To není tabák?“
„Ne, není. Trávu jste taky vymýtili?“ zasmál se Blázen.
„Skoro. Abych se vrátil k Datovi. Zasáhli ho elektromagnetickým pulsem a vyřadili některé obvody. Prý z výzkumných důvodů.“
„Ty vole, saďouři,“ zasmál se Blázen.
„Nesmál bych se Blázne. Při čekání na převoz jsme zaslechli rozhovor nějakých vyšších důstojníků, že projekt se chýlí ke konci a čeká se jen na methamfetamin.“
„Jakej projekt?“ zeptal se Blázen.
„Přesně nevím. Než si všimli, že posloucháme a ukončili hovor, bylo proneseno několik vět o nové armádě nepřemožitelných vojáků, která pokoří celou sluneční soustavu.“
„Jean-Lucu a co my s tím? Mě je celkem ukradený, co se děje na Zemi a náckové nám zaplatili za zboží. Fakt nevím, co bych měl udělat. Počkáme jestli nás nepronásledujou, pak poletíme k Enterprise a vy zmizíte z tohodle vesmíru,“ prozradil svůj jednoduchý plán Blázen a potáhl mocně z jointa.
„Blázne, to nebude tak jednoduchý. Musíme zpět na Měsíc a vzít si naše věci. Nebo aspoň zničit modul, aby po nás nezůstaly jakékoliv předměty. Nikdo se nesmí dozvědět, že jsme byli v této dimenzi.“
„Proč proboha? Já jsem rád za setkání,“ podivil se Blázen.
„Ty možná jo, ale naše technologie zde nesmí zůstat,“ řekl kapitán Picard.
„Příliš nechápu tvoje důvody Jean-Lucu, protože technologie se kradou a běžně se s nimi obchoduje. Kapka, loď kde se nacházíme, je pár stovek let starej veterán. Všichni jsme takoví veteráni.“
„Takové je naše pravidlo, nezasahovat do lokálních konfliktů a neztrácet technologie,“ vysvětlil Picard.
Worf se naklonil k Picardovi a cosi mu zašeptal do ucha. Blázen využil pauzy a dolil do sklenic.
„Děje se něco, Jean-Lucu?“
„Worf je nervozní, protože bychom se měli nejdřív podívat na Data. Můžeš zavolat… Toho, jak jsi mu říkal, Kokota?“
„Jo, ale ťukneme si, Worfe, chceš taky?“ řekl Blázen a sledoval, jak se bude Worf tvářit. Ten nasadil masku tvrďáka a mlčky odmítl.
Přiťukli si a Blázen komunikátorem vyvolal Kokota.
„Kokote, jak jste na tom s těma zbraněma? Můžeš přijít za mnou?“
Ozvalo se zašumění.
„Můj vůdce, hned jsem u vás. Chci vidět toho androida. Karlos s Pongem to tady zvládnou už sami.“
„Ty jseš nácek? “ podivil se Jean-Luc. Blázen se zhluboka nadechl a potáhl si z marihuanové cigarety.
„Ale hovno, Kokot je jen postiženej sledováním starých německých filmů. Byl velmi dlouho sám, jen ve společnosti živého mrtvého přítele a poznamenalo ho to.“
„Mrtvého živého…?“ nepřestával se divit Jean-Luc.
„Naučil se vracet mrtvé k životu, ale problém je, že vedlejším následkem je zmenšení mozku. Když se to tak vezme, umí tvořit zombie.“
„Nemožné,“ ozvala se Crusherová.
„Doktorko, nic není nemožné jen proto, že zrovna nevíte. Nezapomeňte, jste v jiné dimenzi s jinejma možnostma,“ zasmál se Blázen a v tu samou chvíli kdosi zaklepal na dveře.
„Vstupte,“ řekl Blázen. Dveře se otevřely a vstoupil Kokot.
„Můj vůdce, na váš rozkaz.“
„Sklapni Kokote. Je tu nějaká dílna, kde by mohl La Forge a Jean-Luc připojit pana Data k počítači? A možná i nějaká tvoje pomoc by se jim hodila.“
„Dílna, povídáte? Je tu servisní místnost, možná by mohla stačit k požadovaným účelům.“
„Fajn Kokote.“
„Jean-Lucu, běžte s Kokotem zkusit rozchodit Data. Já stejně musím na můstek za Karlosem a Pongem promyslet plán. Pokud si budete chtít odpočinout, Kokot vám ukáže, kde jsou kajuty. Není to žádnej luxus, styl je trošku starší, ale v postelích se spí dobře a záchody jsou normální, splachovací, žádnej záchodovej brouk.“
„Nevím Blázne nic o záchodových broucích, ale pomůžu odnést pana Data a chvíli pobudu, protože nejlépe pozitronovému mozku rozumí nejlépe pan La Forge. Myslím, že malá očista nikomu z nás také neuškodí. Dovolíš-li, přišel bych pak na můstek poslechnout si další plán, který určitě bude tak geniální, jako bývají naše plány,“ zasmál se kapitán Picard. Blázen se zvedl a odešel z místnosti.
Kokot prohlížel skupinku lidí.
„Kdo z vás je La Forge?“
„Já,“ přihlásil se černoch s nějakým šperkem přes oči.
„Dobře, vezmete si ho sami nebo ho mám vzít já?“
„My ho poneseme, jen nás veď,“ řekl La Forge. Taky si všiml, že jeho visor zaujal Kokota.
„Jsem slepý. To co mám přes oči je visor, který mi umožňuje vidět podstatné části elektromagnetického spektra.“
„Zajímavé, v našem světě bys mohl mít oční implantáty.“
„U nás taky, ale teď se mi hodí visor k práci.“
„Rozumím, pojďte za mnou.“
Chodbami a výtahem se dostali do spodních pater Kapky. Doktorka Crusherová a poradkyně Troi se oddělily a vystoupily na patře s kajutami. Kokot jim řekl, ať si najdou nějaké neobsazené, tudíž uklizené a udělají si v rámci možností dobře. S Worfem, La Forgem a Picardem pokračoval do servisní místnosti.
Když došli do místnosti, která vypadala, že by mohla sloužit i jako malá palubní nemocnice, položili Data na jeden z volných operačních stolů.
„Pane La Forge, je váš,“ řekl Kokot.
Šéfinženýr La Forge otevřel temeno pana Data a odkryl konzoli androidova pozitronového mozku.
„Pane Kokot, teď by se mi hodil trikordér,“ řekl a bezradně zíral na otevřenou Datovu lebku, „kdybych se aspoň mohl připojit k sériovému portu.“
„Pane La Forge, jestli potřebujete sériový kabel stačí říci. Pár jsem jich vyrobil, abych se mohl připojit k některým pozemským počítačům. Zdá se, že máme nějakou část minulosti společnou,“ zasmál se Kokot, otevřel jeden ze šuplíků a vytáhl kabel s volnými oholenými konci.
„Převodník bude potřeba? Několik jich tu mám,“ dodal.
„Vy jste neuvěřitelný. Ne, nebude potřeba. Připojíme se k základnímu komunikačnímu procesoru. Snad se dozvíme v jakém stavu jsou jeho jednotlivé součástky.“
Kokot připojil sériový kabel k palubnímu počítači a zapnul terminál. Blikající bílý svislý kurzor na černém pozadí čekal na signál. La Forge chvíli laboroval s konci kabelů, aby nakonec vítězoslavně zvolal „Heuréka!“
Stiskl skryté tlačítko v Datových zádech a přešel k terminálu, kde se objevily startovní zprávy. Napjatě je sledoval, dokud se neobjevila příkazová řádka, kde čekala spodní čárka na příkazy z klávesnice. Šéfinženýr La Forge se posadil a začal posílat sekvence příkazů. Obrazovka se plnila diagnostickými výpisy, které Kokotovi nic neříkaly, tak mlčel a nic neříkal.
„Pane Kokote, vypadá to, že pozitronová matice je v pořádku, ale spálilo se několik vedlejších procesorů. Předpokládám, že tady asi žádné náhradní nemáte, tak je zkusím přemostit.“
„Pozitronovou technologii nepoužíváme, neposloužím. Používáme kvantové procesory a subprostorové jednotky, které jsou většinou navržené pro výkon jedné či dvou operací. Můj mozek je postaven na těchto technologiích, kromě některých biopaměťových bloků, které v upravené DNA ukládají informace. Nic složitého, jednoduchá technologie vytvořená pro sériovou výrobu. Já mám tak vysoký výrobní číslo, že byste se pane posral,“ pousmál se Kokot.
„My kvantové procesory také známe, jsou základní jednotkou všech našich počítačů, o tom zbylém jsem nikdy neslyšel, respektive vím, že Borgové umí propojit DNA s počítačovou sítí. Dat je originál, v naší realitě je jediný, tedy kromě jeho pošahaného bratra Lora staršího nepovedenýho modela. Zatím se, ale ještě nikomu nepodařilo, napodobit práci doktora Soonga,“ řekl La Forge a pokračoval v práci na terminálu.
Kapitán Picard a Worf odešli do svých kajut, protože usoudili, že ničemu pomoci nemůžou, akorát požádali o informování v případě jakékoliv změny.
Uběhla nějaká doba než La Forge promluvil.
„Hodila by se pozitronová pájka, takhle musím vadné části odpojit softwarově z konzole. Každopádně bych řekl, že jsem hotov a můžu spustit hlavní jádro Datova operačního systému. Měla by naběhnout autodiagnostika a když budeme mít štěstí, za několik minut se probere.“
„Tak ho nastartuj, šéfinženýre,“ zasmál se Kokot.
La Forge napsal do konzole poslední sekvenci spouštějící hlavní jádro operačního systému, diody v Datově otevřené lebeční konzoli se rozblikaly a Dat začal rychle pohybovat očními bulvami pod zavřenými víčky. Displej konzole zobrazoval probíhající selftest jednotlivých částí androida.
Pan Dat otevřel oči, posadil se a rozhlédl se.
„Kde to jsme?“
„Na palubě vesmírné lodi Kapka,“ řekl Kokot a dodal, „já jsem Kokot z druhu tvého.“
„Nazdar Date, jak se cítíš?“ zeptal se La Forge.
„Ahoj Gordi, jako by mě přejel parní válec,“ usmál se Dat.
„Date, všechno v pořádku? Co poslední si pamatuješ?“
Dat se zamyslel a bylo vidět, že usilovně přemýšlí.
„Gordi, zjistil jsem, že jsi odpojil několik spálených jednotek. Dobrá práce,bez trikordéru to nebylo asi snadné, musel jsi použít moji sériovou linkou, kterou naposledy využil doktor Soong, když ladil jednotlivé desky pozitronových matric. Jednoduše řečeno, doktorova diagnostická konzole,“ řekl Dat a pokračoval.
„Co se týče stavu mé paměti. Je v pořádku a poslední co si pamatuji, že nás vyvedli nějací lidé v nacistických uniformách a jeden z nich proti mně namířil EMP pušku a zmáčkl spoušť. Jak sis asi všiml, milý Gordi, vypálil mi několik základních procesorů a vyhodil sběrnici mezi matricemi. Pár hodin mám výpadek, když si porovnám časové záznamy v paměti.“
„Date, kapitán Picard ti vysvětlí, co se od té doby stalo. Zavřu ti nyní hlavu a půjdu si odpočinout. Můžeš si popovídat s panem Kokotem, budete budete mít hodně společných témat.“
„Gordi, dobře. Kapitán Picard je v pořádku, pokud ti rozumím.“
„Ano, je v pořádku. A ty, Date , také. Zbylá poškození opravíme až se vrátíme na Enterprise,“ odpověděl La Forge, kývnul ke Kokotovi a odešel dveřmi za odpočinkem.
