Vesmírní dýleři - 7. Odvrácená strana Měsíce
Čtyři nacimlátičky se daly do pohybu a přibližovaly se k Pongovi a Worfovi. Ti se rozestoupili a obludy v uniformách pochopily, že bude férová bitka jeden proti dvěma. V jeden okamžik se společně rozeběhli proti dvojici našich neohrožených bojovníků, držíce v každé ruce železné obušky s kovovým hrotem pokrytým ostny. Jejich rychlost byla překvapením a Pong s Worfem měli co dělat, aby uskočili stranou. Worf se podíval na svoji ruku a všiml si krvavého šrámu, který mu způsobil obušek. Nasraně klingonsky zařval něco ve smyslu, že se zmrd posral a prudkou otočkou uťal náckovi ruku v lokti. Ten zařval a padl na kolena. Druhý nácek začal prudce šermovat obušky Worfovi před obličejem, který provedl několik klingonských úhybných manévrů, dostal se za záda mlátičky a sekl jej silně mečem přes celý hřbet, až se odchlípla kůže se sádlem a odhalila několik žeber s páteří. Nácek nezařval, s výrazem běsnícího zvířete se otočil a oběma rukama objal Worfa a přimáčkl na hruď. Worf cítil mohutný tlak svalů, ale protože v jedné ruce svíral meč, za zády monstra ho přehodil do druhé, otočil a hroty u rukojeti zarazil hluboko do obnažených zad. Tlačil tak dlouho, dokud stisk nacikreatury nepovolil a on se neosvobodil ze zajetí. Hora sádla se sesunula k zemi.
V té samé době si nácek s uťatou rukou zaškrtil páskem ránu, vstal z podlahy a rozeběhl se na uvolněného Worfa. Ten si toho naštěstí všiml, napřáhl meč a nacistický idiot naběhl krkem přímo na čepel a vlastní kinetickou energií si oddělil hlavu od trupu. Překvapeně zamrkal, ale to bylo jeho poslední gesto mezi živými. Worf byl se svojí prací hotov. Pohlédl směrem k Pongovi.
Pong si užíval. Svoji první nacimlátičku ochromil oblíbeným trikem přetnutím achillových šlach, takže se plazila po zemi a druhé vrazil do kolen ocelové šipky, tudíž měla také drobné problémy s udržením rovnováhy. Pong se podíval k zbývajícím dvěma členům nacistického křižníku.
„Dívejte se, ať víte, o čem nikdy nebudete nikomu vyprávět,“ chtěl Pong dát volný průchod svým úchylným choutkám.
„Worfe, hlídej ty dva a nepoblij se. Uvidíš asi pár věcí, který si ještě neviděl.“
Čínský velmistr kung-fu přišel k první obludě, která seděla ve své vlastní krvi a pěstmi hrozila Pongovi. Ten nasadil perverzní úsměv, vytáhl skalpel, obešel nácka, chytl ho za vlasy a vrazil skalpel doprostřed zad a zkušeným řezem přeťal míchu. Náckovy ruce se uvolnily a Pong ho s citem položil na zem. Oběť zprudka dýchala a její oči strachem těkaly ze strany na stranu.
„Já vím, že mě slyšíš. Bude to bolet. Stáhnu tě z kůže,“ řekl s klidem do vystrašených očí krví nadržený Číňan. Náckova ústa se pokusila vykřiknout, ale nevydala ani hlásku.
„Blázne,“ ozval se Hans Helmut.
„Neměli ste zabíjet Helgu. Až dodělám tuhle práci, budeme mít na sebe romantickou chvilku. Teď mě neserte nebo budeš trpět víc než von.“
Pong si všiml, že se k němu snaží připlazit řvoucí nácek s šipkami v kolenou, tak se mu vydal naproti se skalpelem, vytáhl druhou rukou ze záhybů šatů špendlík a vrazil muži zezadu do krku. Pak se vrátil k zábavě s prvním zmrdem. Skalpelem rozřízl oblečení a otočil ho na břicho. Stáhl kusy hadrů, obnažil chlápka a roztáhl mu nohy a ruce. Chvilku nad ním postál, posléze si sedl na bobek a začal od nohou nařezávat kůži. Když skončil, odložil skalpel, prohlédl si hotový řez kolem celého těla, pochválil se. Opět poklekl a začal od krku a zad stahovat kůži. Tělo se třáslo, ale Pong se nedal a zručně oddělil zadní část pokožky. Získal tvar pěkného koženého panáka a radostně si sám pro sebe zahuhlal.
„Bude z ní pěkné stínítko na lampičku,“ zasmál se. Podíval se na chvějící se tělo, zase si klekl, zvedl ze země skalpel a odřízl několik žeber od páteře, odtrhl je, propíchl plíci, tělo sebou několikrát škublo a Pong vrazil ruku hluboko do hrudníku. Trhl a v ruce držel tlukoucí srdce náckovo.
Vítězně jej pozvedl do výše a hrdě se pochlubil do oka kamery, aby i v Kapce viděli jeho radost.
„Pongu, kurva zkrať to,“ ozvalo se z reproduktoru.
„Dobře, Šéfe,“ zamumlal Pong a otráveně přešel k náckovi se špendlíkem v krku. Vytáhl ho a mlátička se zhluboka nadechla. Nestihla však nic říci, protože mu Pong svým skalpelem prořízl hrdlo, obtáhl skalpelem krk a provedl řez od krku až na temeno. Stáhl kůži z hlavy, jako když se sundavá dušičková maska.
„Kožená tvář,“ opět se zasmál.
„Worfe, zbývají nám tihle dva šašci. Dohoda byla jasná, velitel je tvůj, já si beru tuhle gorilu, kterou rozřežu na malý kousky. Vopravdu malý.“
„Konečně, tohle nečestné chování mě už štvalo,“ řekl Worf a protáhl se.
„No jo Worfe, ta tvoje čest,“ odpověděl Pong, odložil meč a vyndal dva kung-fu nože s boxery přes rukojeť a ostrými háky. Zašermoval nacigorile před ksichtem a rukama naznačil, že souboj může začít.
Worf se postavil naproti veliteli a řekl nějaké proslovy o slávě bojovníka a cti zemřít v boji.
„To sou řeči, co? Těm sračkám, který mele ten váš Adolf, asi moc nevěříš, ale tady Worfa neznáš a věříš všemu, co říká, že jo, debile,“ poznamenal rádoby vtipně Pong.
Worf se na něj mlčky podíval a zakroutil hlavou. Hans Helmut vytáhl dva SS nože, což Worf ocenil souhlasným zamručením, odložil meč a vytáhl z pouzdra dýku D'k tahg. Oba bojovníci stáli proti sobě a v jednu chvíli se proti sobě rozeběhli. Jejich těla se do sebe zaklesly a ruce bránily nožům proniknout do těl. Počala klasická bitka dvou mužů ozbrojených nožů, se spoustou úderů pěstmi do obličeje, pod žebra, do koulí či do hlavy. Chvíli se zmítali na zemi, přetáčeli se jeden nahoře, druhý dole a zalévali pomalu podlahu krví.
Bitka trvala asi deset minut, kdy do sebe velitel Helmut a Klingon Worf bušili plnými silami, čas od času se jednomu podařilo druhého odhodit na ovládací panel, do křesel či na skleněnou vitrínu s nacistickými relikviemi. Busta Adolfa Hitlera, vítězné poháry z různých nacisoutěží, zlaté hákové kříže, obřadní nože a několik válečných trofejí v podobě sušených zmenšených lidských hlav, náhrdelníků z uší, píšťalky z kostí, několik popelníků z lebek a lidské plody formaldehydem zalité v skleněných lahvích. Všechno popadalo na zem.
Nakonec se rukojetí nože podařilo Worfovi uštědřit Helmutovi několik silných úderů do hlavy, takže se zapotácel, čehož Worf rychle využil, vrazil mu dýku do srdce a zarazil ji až po rukojeť tak, že na druhé straně vyjel hrot z těla.
„Odvážný soupeř si zaslouží čestnou a rychlou smrt,“ řekl Helmutovi do očí, oběma ruka vzal jeho hlavu a prudkým trhnutím mu zlomil vaz.
„Dobrý souboj,“ stručně řekl a podíval se, jak si vede Pong.
Pong zrovna končil svoji desetiminutovku, kterou započal odhozením pláště a předvedením jednoho ze svých tanečků. Pro tuto bitku se rozhodl použít svůj vlastní styl, který soukromě pojmenoval „stylem sfetovaného negra“, před jehož zahájením si bojovník nasype na čepel své zbraně dlouhou lajnu perníku, vyšňupne a vrhne se bezhlavě do boje. Nacigorila vytáhla nůž, kterým podřízla Helgu a hlubokým hrdelním hlasem se zasmála.
S kung-fu křikem se vrhl jako šílenec po vrahovi a rychlostí blesku okolo něj běhal a řezal do jeho těla noži. Nácek nečekal takovou rychlost a schytal pár omračujících ran. Otřepal se a udeřil Ponga pěstí pěstí přímo do obličeje takovou silou, až Číňan odletěl na druhou stranu místnosti, kde narazil zády do ocelové zdi, kde zanechal hluboký otisk.
„Jebat zmrde, já sem kungu mistr!“ zařval Pong, když dopadl na zem, jeho nohy akcelerovaly na rychlost světla a zamířily zpět. Provedl několik elegantních sfetovaných přemetů a otoček, nože soupeřů do sebe narážely, až od čepelí odlétávaly jiskry. Svištění vzduchu prořezávaného ostřím zbraní doplňovalo komplexnost celý scény. Gorila se ještě nevzdávala. Několika dobře mířenými ranami srazila Ponga k zemi a nůž prořízl košili, která se zbarvila krví. Adrenalin mu vyjel na maximální level, oči zrudly a velice pomalu, ale opravdu velmi pomalu se zvedl. Nadechl se a krokem došel k náckovi. Zvedl ruce, ukázal mu kung-fu nože.
„Nejsi špatnej bojovník, ale zabil si Helgu, tak teď tě začnu krájet, jak jsem slíbil,“ řekl, sehnul se a velmi rychým trikem uťal gorile ruce v zápěstí. Ta se je pokusila zvednout, aby se podívala, co se stalo, Pong stále sehnutý zarazil nože do kotníků. Nacigorila zařvala a padla k zemi jako kámen. Pong vytáhl nože z kotníků a vrazil je do ramen. Ozval se další řev a náckovy ruce ochably. Pong opět vytáhl nože a zabodl je gorile do kyčlí. Vzduchem se nesl třetí řev. Nácek ležel vedle mrtvého těla Helgy a Pong se nad ním sklonil.
„Oddělím ti ruce a nohy v kloubech, nechám vykrvácet a budu se dívat jak pomalu a v zasranejch bolestech umíráš.“
„Di do prdele, magore,“ odpověděla s chrčením gorila v nacistický uniformě.
„Až po tobě a pokud se dobře pomatuju, něco sem říkal, že budeš žrát vlastní koule,“ odpověděl Pong a začal se věnovat jednotlivým kloubům.
Když měl oddělený nohy v kolenou a ruce v lokti, všiml si, že jej pozoruje Worf, který právě dokončil svůj souboj.
„No jo, už budu končit, stejně to z něj teče jak vola, za dvě minuty je mrtvej, vezmeme Helgu a vracíme se zpět na Kapku. V pořádku, Worfe?“
„V pořádku, chápu, že je to osobní,“ odpověděl Worf.
„Díky, vole.“
Pong udělal s koulema proces, jenž slíbil a díval se, kterak z nácka vytéká krev na podlahu a z jeho očí vyprchává život. Cítil malé zadostiučinění, ale i tak ho ztráta Helgy trápila. Ještě pár nocí na ní bude myslet. Zmrd zdechnul.
„Šéfe, dva živí a jedna mrtvá připraveni k transportu,“ ohlásil Pong Bláznovi.
„Už bylo načase, úchyle,“ řekl Blázen, který celý mejdan sledoval v přímém přenosu s jointem v ústech.
„Kokote, přenes je a pak znič tu podělanou loď,“ řekl Kapitán Blázen Kokotovi.
Robot poslechl rozkaz, přenesl Worfa a Ponga s tělem Helgy na palubu a jedním výstřelem zničil nacistický křižník.
O hodinu později všichni stáli v nákladním prostoru nad rakví s Helgou a čekali, kdo se ujme řeči. Dívali se jeden na druhého a mlčeli. Ticho se nakonec rozhodl přerušit Pong.
„Helgo, znali sme tě jenom krátce, ale kurva si byla fakt dobrá. Parádní pařba, luxusní mrd, kdybych nebyl hotovej z Urghy, chtěl bych s tebou pár dní žít a souložit. Helgo, nikdy nezapomenu, jak si mi šlápla na koule, takovej orgasmus sem ještě nikdy nezažil.“
Přítomní, Blázen, Karlos, Kokot, Jean-Luc, Worf, Gordi, Troi a doktorka Crusherová, prostě všichni, se po sobě podívali a kapitán Picard opět setřel z čela pot. Pong pokračoval.
„Helgo, ty vole, pomstím tvoji smrt a zajistím, aby se už nikdy nic podobného neopakovalo. Žádnej, ale vopravdu žádnej nácek, nebude vraždit ženský, který zkřížej moji cestu. Tak přísahám!!!“
„Pongu, nechceš ji oživit?“ zeptal se náhle Kokot.
„A co s ní budu dělat?“
„Postaráš se o ni. Stejně jako se starám o Mozečka.“
„A co s ní budu dělat? Na koule mi nešlápne a vlhnout nebude.“
„Máš asi pravdu, nebudu tě přesvědčovat o výhodách,“ zmlknul Kokot.
„Helgo, prostě zůstaneš pár dnů v mejch vzpomínkách. Do příští návštěvy bordelu. Dám si s tebou ještě poslední lajnu,“ zakončil projev Pong, udělal na rakvi pár lajn a mocně si šňupl.
Karlos setřel slzičku z oka, která mu ukápla, když ze svého zrcátka dával čáru koksu a Kapitán Blázen potahoval z jointa. Kokot odněkud vytáhl láhev rumu, otevřel ji a poslal kolovat. Dali lok všichni, Worf mručením ocenil kvalitu a Karlos si pořádně přihnul.
„Kokote, myslím, že ji můžeš vyslat na její poslední cestu nekonečným vesmírem,“ řekl Blázen a podíval se na robota. Ten zrovna vyzvracel olejnatý obsah, který začal slízávat z podlahy.
„Můj vůdce, omlouvám se, to dojetím. Vteřinku, prosím,“ zahuhňal Kokot ústy plnými oleje.
„Okej, Kokote.“
„Chvilku ještě musíme meditovat, kde je ten rum?“ zeptal se Kapitán.