Vesmírní dýleři - 7. Odvrácená strana Měsíce
Pong čekal, až se nácek sebere a připraví k druhému pokusu o atak. Další povědomost o těchto typech lidí byla, že jim vztek vypne mozek a druhý útok provedou naprosto bezmyšlenkovitě.
Pozvedl ruku se dvěma prsty symbolizující písmeno 'V', které přesně v pravou chvíli vrazil rozběhnutému parnímu stroji do očí. Nácek vydal příšerný řev raněné opice, který utnul Pong ve výskoku přímým úderem pěsti do spánku.
Číňan se uklidnil, srovnal oblečení a zvedl nad hlavu obě ruce s prsty symbolizující „Vítězství“.
„Je dobrej,“ mužně odplivl Kokot olejovou slinu.
Před stanici vyšli zrovna v okamžiku, kdy v dodávce přijela směna k vystřídání. Trapná situace, kterou vyřešil Jean-Luc jedním rozkazem.
„Poručíku Worfe, můžete vyřešit, prosím, tento problém?“
Worf stručně odpověděl „Ano, pane“ a otevřel dveře dodávky. Čtyři těžce překvapení strážci nacistického pořádku nestihli zareagovat, protože je Worfovy pěsti poslaly na pár hodin do království boha Hypna. Skrz okénko v přepážce stěny oddělující řidiče byl vidět Pongův úsměv, který se rozhodl pomoci zneškodněním řidiče a spolujezdce.
„Worfe, doufám, že nemáš rozkaz zabíjet?“ zeptal se.
„Ne, kapitán se o zabíjení nezmínil,“ odpovědl Worf.
„Ty máš taky rád zabíjení, žejo?“ zasmál se Pong.
„Zemřít v boji je pro válečníka největší čest,“ odpověděl Worf, statné postavy, černý, vlasatý a s krunýřem na čele. Pong tuhle rasu neznal.
„Tak to máme asi něco společnýho, odkaď si?“
„Já jsem Klingon,“ odpovědě Worf.
„Okej,“ zamumlal Pong a vylezl z auta, protože Blázen zavelel k odjezdu.
„Picarde, káru máte, mapu sem vám dal, hodně štěstí,“ popřál Blázen a nasedl vedle řidiče.
„Karlos, jedem do doků.“
„Kapitáne, rozkaz. Helga jede s náma?“ zeptal se Karlos.
„Helgo, jedeš s náma?“ otočil se Blázen k Helze.
„Blázne nejedu, dohraji roli rukojmí a na Ponga budu dlouho vzpomínat. Mám tu rodinu, práci, přítele. Co bych dělala ve vesmíru sama samotinká. Kdybych se mohla v klidu vrátit, to by byla jiná,“ odpověděla.
„Jak myslíš Helgo. Třeba se jednou situace uklidní a budeš moci odjet,“ zamyslel se Blázen.
„Kapitáne, pokusím se jet podle předpisů, abychom nebudili pozornost. Nevadí?“ zeptal se Karlos.
„Nevadí, hlavně už jeď,“ odpověděl Blázen.
Zastavili u vstupu k dokům. Karlos zaparkoval a vystoupili.
Pong zkontroloval klid v okolí a přišel k Bláznovi.
„Šéfe, zatím je čisto, ale kurva svítá a za chvíli tady bude mrtě lidí.“
„Chápu. Helgo, zahraješ svoje poslední unešený divadlo, protáhneš nás vrátnicí a rozloučíme se.“
„Herr Blázen, bude mi potěšením, za šílenou noc s Číňanem, na kterou do konce svýho nacistickýho života nezapomenu,“ usmála se Helga od ucha k uchu, přerovnala si uniformu a koncem Pongova kung-fu obleku přeleštila rajtky.
„Za mnou,“ zavelela a vyrazila ke dveřím.
Prošli známou kovovou chodbou a ocitli se v malé místnosti s okénkem a východem k parkovišti lodí. Helga přešla k okénku a začala se bavit s hlasem na druhé straně. Asi po pěti minutách hovoru se otočila a přešla zpět k Bláznovi a jeho skupině.
„Všechno je zařízený, nic se ještě nerozneslo, jste odhlášený a mám vám popřát šťastný let. Herr Blázen, pokud budu mít někdy cestu na Titan, určitě se zastavím. Kurva takovej mejdan jako dneska sem ještě nezažila. A nikdo neumřel, to se nestává často. Díky, ty vole,“ řekla dojemně Helga a políbila Kapitána. Samozřejmě neopomenula Ponga, vrhla se na něj, šáhla mu do rozkroku a kousla do jazyku.
„Přijedu jen kvůli tobě a budeme mrdat tři dny nepřetržitě.“
„Helgo, neblázni. Nedělej si iluze, se mnou nejni snadnej život, navíc mám tam venku Urghu, kterou chci, ale ještě nepochopila, že já jsem pro ni ten nejlepší. Ty jsi byla jen taková oddechovka, pohodička. Helgo perník, jak jednou zkusíš, nechceš už nikdy jinak. Tady máš dárek,“ řekl Pong a podal ji pytlíček s několika krystaly.
„Pongu, to nevadí, že máš jinou. Rozdáme si to ve třech. Mám ráda grupáč,“ zasmála se Helga a zasalutovala. Dveře směr svoboda se otevřely a Karlos s Kokotem udělali první kroky ven.
Uslyšeli prudký dupot v chodbě, kterou přišli. Než se stihli všichni otočit, dveře se rozlétly a do místnosti vtrhl dav lidí, které už znali.
„Kurva, Picard,“ odplivl si Blázen, „ten nám ještě chyběl.“
Picard dofuněl k Bláznovi.
„Pane Blázen, dlouho jsme se neviděli. Nejdeme nějak nevhod?“
„Jdete doprdele nevhod, zrovna jsme se v klidu odhlásili,“ zamumlal Blázen.
„Veliteli, musíme jít,“ důrazně řekl Worf. „Musíme opravit poručíka Data.“
„Tak zase musíme jít, pane Blázen,“ rozloučil se Picard a vyrazili ke startovacím plošinám.
„Šéfe, sem se asi dlouho nepodíváme,“ pronesl Pong, když kolem proběhl poslední člen výsadku Enterprise.
„Nepodíváme, musíme jít, ať jsme kurva rychle pryč. Tihle dementi vzbudí hodně pozornosti,“ řekl Blázen a zamířil přímo k Kapce.
Kokot pomocí dálkového ovladače otevřel nákladní prostor a připravil se vstoupit, když opět uslyšeli dupání.
„Co to kurva zase…??“ vyštěkl Pong a podíval se po směru zvuku. Zdáli se k nim řítila mávající stará známá skupina dobrodruhů z vesmírné lodi Enterprise.
„To mě poser, co zase chtěj,“ zabručel Blázen.
„Vezměte nás s sebou, počkejte!“ ozýval se křik. Zpocení a schvácení, na pokraji sil, přiběhla parta v červenočerných uniformách a ze zadýchaného Picarda vypadla jediná věta.
„Vemte nás sebou, náš modul zmizel, stejně tak nám ukradli trikordéry a fázery. Tady nemůžeme zůstat, dostaňte nás pryč.“
„Co za to, Picarde?“ zeptal se Blázen.
„Budeme naživu, neskončíme v plynu jako paliva pro městskou elektrárnu,“ vyhrkl Picard a ukázal ku dveřím, ze kterých se vyřítila skupina ozbrojenců a řvala cosi tom, že mají dát ruce vzhůru a vzdát se.
„Šéfe, mám je vyřídit?“ natěšeně nadhodil Pong.
„Pongu, ne. Všichni dovnitř. Kokote a Karlosi, nahoďte motory. Snad nebudou potřeba palubní zbraně, ještě jsme je netestovali.“
„Všechno je v životě poprvý,“ zasmál se Pong a vběhl po rampě to útrob lodi. Zbytek ho rychle následoval. Blázen tlačítkem aktivoval uzavření lodi a běžel na můstek.
Kokot a Karlos již byli pohodlně usazeni, Karlos vyndal z přihrádky láhev absinthu a mocně upil.
„To sem potřeboval,“ zasmál se začal věnovat pozornost řízení.
„Vážení, bude to rychlejší start, držte se,“ vyhlásil do lodního rozhlasu Kokot a šlápl na plyn.
Kapka prudce vystřelila vzhůru, plazmové spaliny podsvětelných motorů ožehly první řadů útočících nácků a zbavily je chuti pokračovat v pronásledování. Kokot svým umělým mozkem provedl Kapku na povrch a když byli pár set metrů nad základnou, zapnul podsvětelný motory na maximální výkon a vzdaloval se v od Měsíce. Karlos měl nadrceno a veškerý svůj zájem věnoval lajnám.
„Tak se asi půjdu seznámit s našimi novými hosty,“ dobalil Blázen brko a zapálil ho.
„Každopádně, musím ještě chvíli přemýšlet. Náročnej večírek s výraznejma důsledkama. Pong a jeho hormony.“
„Šéfe, máte něco proti mejm hormonům?“ zeptal se Pong.
„Někdy se ti urvou z řetězů,“ pousmál se Kapitán a mocně potáhl.
„Můj vůdce, jsme mimo sluneční soustavu, pár podsvětelných hodin od Pluta. Zastavím a vyčkáme, jestli Hitlerova vojska nesledují naši stopu.“
„Kokote, to by byl průser. Podívej se s Karlosem na zbraňový systémy a přiberte Ponga, ať se zastřílí na pár šutrech v okolí. Malej trénink mu neuškodí. Já jdu pokecat s hosty,“ rozhodl Blázen a začal opět motat brko.
„Bude se mi hodit,“ odpověděl na nepronešenou otázku „proč balíš, když hulíš?“
Jean-Luc Picard a členové jeho výsadku seděli v jídelně, když vstoupil kouřící Blázen s lahví absinthu v ruce.
„Jestli ste hladový, máte smůlu, protože žádný jídlo tady není, nepočítali sme s delším vejletem, natož s hosty. Voda by měla bejt v pořádku. Musíme si promluvit, protože jste se nám připletli do cesty a nevím jestli sem udělal dobře, že sem vás pozval na palubu. Kapitáne, měl byste vědět, že jsme slušní obchodníci a bohužel obchodní mise na Měsíc se lehce zvrhla, protože můj ochránce neudržel hormony na uzdě. To je náš problém s náckama na Měsíci. Prachy mi nedlužej, zboží sme dodali a nikoho nezranili. Ale vy, vy ste měli zmizet svým modulem, ne? Dáme si panáka a povíte mi, jak ste se tady kurva ocitli.“
„Pane Blázen, nalijte do sklenic,“ řekl Picard, který viděl, že situace je uvolněná a Blázen normální chlap.
„Neříkejte mi pane, jen Blázen nebo Kapitáne,“ řekl Blázen.
„Dobře, já jsem Jean-Luc,“ odpověděl Jean-Luc.
„Na zdraví,“ pozvedl sklenici Blázen a přiťukl s kapitánem Picardem.
„Jean-Lucu, kdo jsou tví společníci? A co ten váš android? Možná by se na něj mohl podívat Kokot.“
„Blázne, ležící android je náš nadporučík Dat. Poručíka Worfa jsi už viděl v akci, náš bezpečnostní důstojník. Pan La Forge náš šéfinženýr, hlavní lékařský důstojník komandér Crusherová a poradkyně Troi. Kokot je kdo, už jsi o něm hovořil?“
„Kokot je náš robot, parťák se slizkým knírkem v tílku, už jste ho viděli. Přišel se mnou do věznice vyzvednout Ponga,“ zasmál se Blázen a pokračoval, „veterán, stár tři tisíce let a nějaký drobný. Možná by mohl pomoci, nějaký nářadí by se tu našlo. Ale musíme chvíli počkat, s Karlosem a Pongem právě kontroluje zbraňový systémy. Budeme pár hodin vyčkávat, abychom se ujistili, jestli nás nesledovali. Jak ste se tady teda kurva vůbec ocitli?“ zeptal se znovu na tu samou otázku Blázen.
