Vesmírní dýleři - 7. Odvrácená strana Měsíce
Kokot po sobě uklidil, přešel k stříbrnému ovládacímu panelu a zmáčkl tlačítko. Helga se vydala na svoji poslední cestu. Katafalk s rakví dojel do přechodové komory, dveře se zavřely a poté otevřely vrata do volného prostoru. Odpalovací mechanismus poslal rakev ven. Průzorem ve dveřích Pong pozoroval, jak se vzdaluje od Kapky a míří do temnoty. Pak se otočil k ostatním.
„Letíme zničit ty zmrdy. Posraný Tisíciletý město nedožije příštího dne.“
„Konečně,“ poznamenal kdosi.
„Kdo chce, může jít do kajut, Kokot a Karlos na můstek. Vyhlašuju volnou zábavu, než doletíme zpět k Měsíci,“ řekl Blázen.
Ve velitelském centru byl Karlos, Kokot, Blázen, Pong, Worf, Picard, Dat a Gordi.
„Jean-Lucu, řekl bych, že si posledních pár hodin nesl velmi težce,“ řekl Blázen a zapálil brko.
„Blázne, trošku ano. Nejsem zvyklý na takové zbytečné násilí,“ odpověděl Picard.
„Naše realita, rychle zvyknul by sis,“ podal Jean-Lucovi sklenici s rumem, ten se napil a polkl.
„Jaký je další plán?“ zeptal se Jean-Luc.
„No já nevim, zkusíme asi nějak nenápadně přiletět k Měsíci, Kokot s Datem zkusí najít signaturu vaší lodi, přistaneme a uvidíme co dál. Myslím, že asi přistaneme a vezmete vaše krámy. Mě sere jediná věc, že sme se toho Helmuta nezeptali, co chystaj za šméčko. Pong byl trošku nasranej a mě to nemyslelo, takže budeme muset zjistit na místě, co na nás šijou za boudu. Velmi těžce bych nesl, kdyby můj domov ohrožovali nějaký pošahanci z Měsíce. Pak vás hodíme na Enterprise a poletíme si každej svojí vlastní cestou. Dobrej plán, ne?“ nahlas přemýšlel Blázen.
„Vaše realita, vaše plány,“ odpověděl Picard a dolil si sklenici. Blázen začal motat dalšího jointa.
„Kokote, jak jsme na to vůbec se zbraňovejma systémama? Už sem něco viděl, ale obrana na Měsíci bude asi přísnější, než nějakej podělanej křižník,“ zeptal se Blázen Kokota.
„Můj vůdce, dobře. Kapka je osazená vojenskou technologí, maskování funguje. Subatomární děla, implozivní rakety, pár neutronových torpéd a několik atomovek. Samozřejmě kanóny na obranu proti nalétávajícím objektům. Schováme se pod pláštík, kolega Dat již nastavil senzory pro vyhledávání signatury člunu a k Měsíci se přiblížíme za půl hodiny. Aktivuji maskování.“
„Dobře, Kokote. Koukám, že ženský si šly dát šlofíka. Chápu, že jsou unavený,“ řekl Blázen a zapálil brko.
„Worfe, nepřítel nás nečeká. Provedeme přepadení ze zálohy, doufám, že tvá čest tím nějak neutrpí,“ zeptal se Pong.
„Pongu, vzít si vlastní věci je čestné. Zlodějskej neřád musí být zlikvidován,“ usmál se Worf.
„Dobře, Worfe. Budou se bránit, vezmeme nějaký naše přenosný paprskomety. Naděláme z nich krvavý hroudy masa a kostí.“
„Měsíc na dohled, mířím na oběžnou dráhu a spouštím senzory,“ ohlásil přílet Kokot.
„Fajn Kokote, čas ubalit brko,“ potvrdil Blázen a vrhl se do své oblíbené činnosti.
„Šéfe, myslíte, že je chytrej nápad, prostřílet se jim do základny? Nebylo by lepší naplánovat nějakej chytřejší plán, v tichosti se tam vplížit a v tichosti zase vyplížit?“ zeptal se Pong.
„Pongu, že zrovna tobě vadí hlasitý divadlo,“ zasmál se Blázen.
„No já jen, jestli nás nemůže sundat jejich protiletecká obrana,“ podotknul Pong.
„Pongu, neser a nenervuj se. Uděláme jim díru do trupu, provedeme rychlej výsadek a vysmahneme, než bys řeknul Hitler. Určitě nepočítaj, že se vrátíme s velkou parádou,“ řekl Blázen a zapálil si.
„Můj vůdce, našli sme hledanou signaturu. Modul je přesně zde,“ ozval se od pultu Kokot a zapíchnul prst do mapy na monitoru.
„Nezdržoval bych se nějakým vykecáváním, neb žvanili jsme už dlouho, vzhůru za zábavou. Kokote, nabij zbraně a udělej jim díru do prdele,“ rozkázal brko kouřící Blázen.
„Rozkaz,“ potvrdil Kokot a začal nabíjet zbraně.
„Milý Date, jestli chceš, můžeš mi pomoci s výpočty. Překonání jejich ochranného pole bude vyžadovat něco málo našeho strojového času, podle pravidla ‚Víc robotích hlav, víc ví.‘“
„Kolego Kokote, již jsem zjistil algoritmus, kterým mění frekvenční pásmo štítů. Nebude problém ho překonat,“ řekl Dat.
„To rád slyším, jdeme jim natrhnout anální otvory!“ vykřikl Kokot a spustil rušičku nacištítů.
Dat provedl Kapku vytvořeným otvorem v ochranném nacipoli a doufal, že náckové ještě nepřišli na poruchu. Nebudou mít stejně čas neb Kokot ihned po průletu odpálil torpéda a jejich stopa směřující z ničeho přesně někam, jistě musela zanechat stopu v nacistickým radaru. Potvrdily to otáčející se dělové kopule a vybuchující granáty v blízkosti neviditelný Kapky.
„Štíty drží,“ ohlásil Worf.
Torpéda vybuchla přesně v místech, kam je Kokot poslal. Mohutná exploze doprovázená světelnými efekty, které vytvářelo v plazmě hořící železo, musela potěšit každého fanouška ohňostrojů. K tomu všemu se přidal unikající kyslík, který sebou bral lidská těla a různé předměty denní potřeby, které dekomprese vrhala do okolního prostoru. Nízká gravitace některé předměty přitáhla a při dopadu poskakovaly jak balónky naplněné lehkým plynem.
„Ty poskakující mrtvoly jsou legrační,“ poukázal na vtipnou scenérii Pong. Nikdo, kromě něj, se nezasmál, ale všichni fascinovaně sledovali ohnivou podívanou. Vše skončilo v okamžiku, kdy otvory po výbuchu překrylo silové pole.
„Stejné parametry jako pole, kterým jsme již pronikli,“ oznámil Dat.
„Můj vůdce, navrhuji pokračovat v akci. Připravte pozemní výsadek, budeme přistávat,“ řekl Kokot a zamířil směrem k otvoru. Snadno opět proletěl silovým polem a zamířil si to k nejbližší volné ploše od pozice modulu z Enterprise.
Kapka dosedla na cosi, co se podobalo zelenému trávníku. Blázen stále kouřil joint a přemýšlel.
„Půjdu já, Kokot, Pong, Worf, Dat a určitě se rád přidá i Jean-Luc. Zbytek tady zůstane pod Karlosovým velením,“ nakonec oznámil.
„Proč tady mám zůstat já?“ zeptal se Gordi La Forge.
„Protože poteče krev a Jean-Luc potřebuje šéfinženýra živýho a ne mrtvýho, že jo Jean-Lucu?“ zasmál se Blázen.
„Něco by na tom mohlo být,“ odpověděl Jean-Luc a mokrý kapesník nestačil pohlcovat pot z čela.
„Jdeme vem, Karlos zvedni prdel ze země, dohlídni na okolí a občas pokrop okolí z kanónů. Vyzvedneš nás zase tady, takže se příliš nevzdaluj a buď na dohled. Nebudem pryč dlouho.“
„Kapitáne, jasný,“ odpověděl Karlos.
Komando bojovníků vyběhlo z lodi a zamířilo k dveřím směrem, který Kokotovi ukazoval přenosný detektor. Karlos se s Kapkou odlepil od povrchu a zvedl se nad střechy budov. Bylo mu jasný, že klid nebude vládnout dlouho.
Blázen a jeho skupina v čele s Pongem a Worfem vstoupila do dveří. Hned za prvním rohem se ozvala střelba, kterou Worf opětoval ručním paprskometem. Ozvalo se zachrčení a střelba ustala.
„Dobrá zbraň,“ stručně ocenil kvalitu paprskometu Worf. Pong reagoval pokynutím hlavy.
Pomalu postupovali chodbou, sem tam opětovali střelbu nebo byl nucen Pong zasáhnout, když byli překvapeni ze zálohy z laboratoří, které míjeli.
Dostali se do haly, jejíž zadní trakt byl bráněn větší skupinou ozbrojených nácků.
„Můj vůdce, senzor říká, že náš cíl je za těmi dveřmi,“ ukázal Kokot směrem k ozbrojencům, kteří jen čekali, až se skupina přiblíží a vyleze z úkrytu.
„Jestli můžu navrhnout a Pong s Worfem se nebudou příliš zlobit, dovolil bych si použít pár granátů, které jsem vzal sebou. Ať se příliš nezdržujeme.“
„Šéfe...“ ozval se Pong.
„Pongu, tohle musí bejt rychlá akce.“
„Šéfe, ale já bych byl rychlej.“
„Pongu, ale ne tak jako granáty. Kokote, vykuř je z děr.“
Kokot podal Datovi několik granátů a vysvětlil jak se odjišťují. Poté je současně hodili náckům přímo do klínů. Nějakej nácek na druhý straně vykřikl „granate!“ a pak se ozvala série výbuchů. Když se rozplynul dým, uviděli naprostou zkázu, kusy těl, nepořádek, rozházené zbraně a náboje, zbytky beden, všechno pokryté krví a vnitřnostmi.
„To asi nebyly obyčejný granáty,“ zeptal se spocený Jean-Luc.
„Můj vlastní tuning,“ odpověděl Kokot a zkoumal ovládací panel dveří.
„Kolego Kokote, dovolil bych si použít vlastní sílu,“ ozval se Dat, přešel ke dveřím, strčil prsty do škvíry a pomalu je rozevřel. Ocitli se v menším hangáru. Tak akorát pro jeden ukradený modul. Už na první pohled bylo jasný, že nacivědci neotáleli a rozebrali člun na jednotlivý součástky.
„Kapitáne, tohle už nikdo nedá dohromady. Aspoň ne v čase, který máme k dispozici. Navrhoval bych rozmístit nálože a vše vyhodit do vzduchu,“ řekl Dat, když viděl všechnu tu spoušť.
„Pane Date, myslím, že nám nic jiného nezbývá. Nemůžeme zde nechat naši technologii. Jsou tu i fázery a trikordéry?“ odpověděl kapitán Picard.
Dat se rozhlédl a proskenoval svým zrakem celou místnost.
„Veliteli, jsou na pojízdném stole zhruba uprostřed.“
„Dobře, vemte je až budete pokládat nálože,“ řekl Jean-Luc, setřel si mokrým kapesníkem pot z čela a rukama vyždímal.
„Worfe, čeká nás pobavení, nepřátelé se blíží,“ ukázal Pong na druhou stranu hangáru, kde se ze dveří začínali rojit náckové jak mravenci na tureckém medu.
„Zbytek rychle pokládat nálože,“ zakřičel Blázen a zamířil po schodech dolů ke člunu. Jean-Luc, Dat a Kokot za ním.
