1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

Přibývající množství lidí v lodním baru naznačovalo, že odpolední směna skončila. Karlos přitáhl z Kapky bedny a postavil malý aparát, ze kterého pouštěl své oblíbené techno. Na pultě s počítačem měl položený počítač, láhev absinthu a velké zrcadlo s několika hroudami kokainu. Světelná show jela, stroboskopy blikaly jak o život, Gordi pařil u beden a upíjel z láhve. Prostorem se nesla vůně marihuany, kterou kouřil Blázen s děvčaty na baru.
Pong s Worfem prolévali hrdlem nějaký klingonský bublající kouřící chlast a zpívali válečné písně o hrdinech, zabíjení nepřátel, drancování a znásilňování žen z dobytých měst. Kokot s Datem si vyměňovali terabajty informací a řešili výhody a nevýhody nadsvětelných pohonů.

„Panebože, co se to tady děje?“ vyděsil se Jean-Luc, když vstoupili s komandérem Rikerem do baru. Prodíral se dýmem k baru, kde narazil na Blázna, Dianu, Beverly a Guinan, kterak si dávají panáky a kouří jointy.
„Jean-Lucu, už jsi tady, pojď si s náma pohulit a dát panáka,“ vysmátým hlasem a s králičíma očima přivítala kapitána Beverly.
„Co to tady...?“ vypadlo s Picarda.
„Skvělá tráva, ochutnej to taky Jean-Lucu, tihle chlápci jsou veselá parta. Připomínají mi Zemi z přelomu 20 a 21 století,“ řekla Guinan a podala Jean-Lucovi trávu.
„To se tenkrát kouřilo?“ opatrně si prohlížel joint.
„Jasně, skvělá věc, neupejpej se,“ zasmála se Giunan.
„Dobrá, tak tedy z vědeckých výzkumných důvodů a abych neurazil,“ odpověděl Picard a opatrně potáhl. Chvíli držel kouř v plicích, pak se rozkašlal.
„Co to kurva…?“ vypadlo z kapitána a chytil se baru, jak se mu zatočila chyba.
Blázen přisunul stoličku a pomohl kapitánovi se usadit.
„Dobrý, Jean-Lucu?“ zeptal se soucitně.
„Už jo, ale proč se ta sklenička vlní a vůbec…??? Vona na mě mrkla!“ rozesmál se kapitán vesmírné lodi Enterprise. A smál se, až se za břicho popadal.
„Hulení je legrace,“ řekla Guinan a potáhla z jointa.

Will Riker se vrátil ze své kajuty a přinesl pozoun. Zapojil mikrofon do Karlosova mixu a přidal se k párty. Karlos se na něj významně podíval a podal mu láhev s alkoholem. Will se nebránil a mocně upil. Mejdan se rozjel na plný koule. Stoly se prohýbaly pod tíhou jídla, sklenic a hromadou drog, protože Dat s Kokotem naprogramovali replikátor, aby uměl vytvářet základní drogovou sadu, tj. marihuanu, kokain, perník a extázi. Jako malej bonus přidali LSD a rovnou nechali replikovat větší počet kostek cukru s kapkou psychedelika.
„Date, škoda že tu s námi není náš Doktor, ten má vychytanej recept a to by ses posral. Zkoušel si to někdy? U nás je to jediná věc, která funguje na nás uměláky. Kromě halucinogenních houbiček z žaludků červů z pouště planety rasy Musků,“ vysvětloval Kokot.
„Jak funguje? Na nás by nemělo nic fungovat,“ zarazil se Dat.
„No, funguje to, vyzkoušíme?“ zasmál se Kokot a zavlnil svým slizáckým knírem.
„Můžeme,“ odpověděl Dat a pozřel jednu kostku cukru. Kokot se nezdržoval a následoval ho.
Následujících čtyřicet sekund oba roboty nehybně stály a zíraly do stěny jako zcepenělé koně.
„To je síla, žejo?“ vypadlo z Kokota, když se vrátil zpět do reality.
„Já bych neměl vidět boha, neměl bych mít vize a mystický prožitek. Co to udělá s lidma?“ zeptal se Dat.
„Pochopí, že vesmír jsou oni. Dáme jim, ne?“ řekl Kokot.
„Já nevím,“ dumal Dat.
„Ale víš, dej každýmu kostku a dohlédni, aby ji snědli,“ dal Kokot Datovi do rukou kostky napuštěné roztokem kyseliny lysergové.

Párty dosáhla svého vrcholu, barem se komíhaly smějící postavy, držící se za břicha s křečovitě staženou bránící, která dostávala pořádně pohulit od salv smíchu. Guinan stála opřená o barový stůl a držela se za hlavu.
„Šedesátá léta, zlatá šedesátá léta, krásná léta, když jsem jezdila s Grateful Dead a vůbec, Woodstock byl neskutečnej zážitek,“ A smála se a smála.
„Q, nelechtej mě, já sem lechtivej a hrozně se za to stydím,“ ležel Jean-Luc na podlaze baru a odháněl se smíchem neexistující postavu.
„Guinan, to je masakr, co?“ smál se Blázen.

Všem účastníkům párty probíhal před očima mocný ohňostroj a objekty měnily své tvary. Karlos štípal acidový rytmy a Will marně zápasil se svým nástrojem, který mu před očima obživl. Kokot s Datem dohlíželi na účastníky, aby se jim něco nestalo a nerozutekli se do útrob lodi. Jednoduše řečeno, byli našrot a tak to šlo až do rána, kdy postupně začali jednotliví návštěvníci odpadat, až zůstalo tvrdé jádro, které se usadilo u stolu, mlelo vytripovaný hovna a upíjelo z kolující láhve.

„Takhle se paří u nás doma,“ těžce ze sebe vysoukal Blázen.
„Ste hustý,“ zahuhňal Worf.
„Měli bychom jít do služby, začíná nám směna,“ zamumlal Picard.
„Kapitáne, myslíte, že na to momentálně mentálně máme? Já si nedokážu představit, že bych se teďka postavil na velitejskej můstek,“ rozesmál se Riker.
„Já vlastně nevím, je mi to nějak u prdele. Asi sem si neměl dávat extázi. Ale na druhou stranu, když si představím, jak se usadím do svýho velejemnýho křesla a začnu se v něm roztejkat…,“ dumal Jean-Luc a rozesmál se nad tou absurdní představou. Spolusedící se rozesmáli. Všichni se smáli.
„A nebo já a warp jádro,“ smál se Gordi až upadl z židle.
„Jean-Lucu, proč tady vlastně sedíme a lítáme vesmírem sem a tam jak nějaký pomatenci?“ zeptala se doktorka.
Poradkyně Troi seděla a mlčela. Právě zjistila, že může s ostatními komunikovat telepaticky. Jenže nikdo ji neslyšel.
„Já nevím, já fakt nevím a vůbec, nechte mě roztejkat a nebo někdo ubalte brko, zahulil bych,“ odpověděl kapitán Picard.
Blázen měl náhodou umotáno, zapálil výrobek a poslal do kola.
„Blázne! To je hovno!“ vykřikla Guinan, „ty mě nepřestáváš překvapovat.“
„Jasně, to nejlepší nakonec,“ zasmál se Blázen a začal motat další brko s hašišem.

Bylo poledne, když Dat zreplikoval několik česneček pro přeživší a s Bláznem odnesli tuhého Jean-Luca s doktorkou do jejich kajut. Ostatní se odpotáceli po svých.

Večer byl čas loučení. Pártyzombie se sešly v doku, kde byla zaparkována Kapka, před kterou již čekala parta našich dobrodruhů v čele s Bláznem.
„To byl mejdan, co kámo?“ zasmál se Kapitán, když uviděl zničeného Jean-Luca a Willa s černými brýlemi na tváři.
„Blázne, drahý sfetovaný příteli, jsem rád, že opouštíme tento prostor zdrávi a v celku. To byl hroznej masakr,“ pomalu ze sebe vysoukal kapitán Picard.
„No jo, mejdan, ty vole. A co ty, Wille, jak sis zahrál s Karlosem. Fajn jam, že jo?“ obrátil se Blázen k Rikerovi.
„Sem rád, že sem tohle zažil. Guinan nám připravila vyprošťováky, tak se snad srovnám,“ odpověděl.
„Jo, pozdravuj ji, barmanku úžasnou, skvělá ženská, Jean-Lucu,“ usmál se Blázen.

Do doku vpadla doktorka s poradkyní Troi.
„Chceme se rozloučit s Pongem“ a vpadly do náruče Pongovy.
„Pongu?“ podíval se Kapitán Blázen směrem k Číňanovi.
„No, co, co? Nedívej se na mě takovým pohledem, Šéfe,“ culil se Pong a mnul vous.
„Ach jo,“ vzdychnul Blázen a viděl, že holky sou fakt šťastný.
„Kde je vůbec Gordi?“ optal se ještě.
„Odpočívá ve strojovně na krytu vodičů plazmy,“ odpověděl Karlos, „řešili sme ještě nějaký detaily hyperprostorovýho skoku.“
„No, jo, to ste vy inženýři, tak asi povalíme, ne?“ zakončil Blázen loučení.
„Rádi sme vás poznali, bylo to prima vzrůšo a pozdravujte Worfa,“ řekl Pong.
„Kde je vůbec Worf?“ zeptal se Will.
„Naposledy sem ho viděl v simulátoru a pařil nějakou bojovku na nejvyšší obtížnost,“ zasmál se Pong.
„To je celej Worf,“ zamumlal Picard a podal ruku Bláznovi na rozloučenou.
„Date, jsem rád, že jsem tě poznal, báječný evoluční zážitek,“ dokončil tichý rozhovor Kokot s kolegou androidem.
Všichni se objali, děvčata zulíbala Ponga a Bláznova posádka se nalodila do Kapky.

Kapka odstartovala a zamířila k Titanu. Posádka seděla na můstku a Blázen motal joint.
„To byla párty, akorát teda doufám, že nebudou náckové nasraný. Jean-Luc s Enterprise zmizí a zůstanou zmizelí v tý svý realitě, ale my můžeme mít problém. No, budeme to řešit, až to bude akutní,“ přemýšlel nahlas.
„Šéfe, tak s nima prostě vyjebeme definitivně. Arzenál na to máme, tahle kocábka je očividně osazená armádní technologií,“ odpověděl Pong.
„Všimnul sem si taky,“ souhlasil Blázen.

Kokot s Karlosem se věnovali řízení a sledovali na radaru přibližující se Titan.
„Můj vůdce, za chvíli budeme doma,“ řekl Kokot.
„To je dobře, tahle akce se nám trošku protáhla a zkomplikovala. Mám hlad a chci se vyspat,“ odpověděl Blázen.
Karlos vyšňupl poslední lajnu, kterou měl na svém tácku a dopil láhev absinthu.
„Kapitáne, to byla paráda.“

Elegantním obloukem obletěli Titan, aby si užili východu Slunce nad Saturnem a přistál v jejich domovském údolí. Ve stanici již netrpělivě čekala Urgha.
„Konečně, kde jste byli tak dlouho?“ vyhrkla ze sebe.
„Urgho, to je na dlouhý povídání, povím ti to doma v jídelně. Mám hlad, že bych žral hřebíky,“ odpověděl Blázen.
„Dobře Kapitáne, pojďte se najíst. Vypadáte příšerně,“ řekla.

Enterprise se přiblížila k dimenzionální trhlině.
„Tak jsme tady,“ řekl Picard a držel se za hlavu. „Bolí jak čert.“
„Kapitáne, výpočty jsem dokončil, můžeme vlétnout do trhliny a vrátit se do naší reality,“ ohlásil Dat.
„Výborně Date, proveďte,“ řekl Jean-Luc, dodal „Start“ a unaveně mávl rukou.

Vesmírná loď Enterprise vletěla do trhliny. Objevil se mocný bílý záblesk, prostor se zkroutil do spirály a znova záblesk. Enterprise se vynořila ve svém vesmíru.
„Kapitáne, dimenzionální trhlina se uzavřela,“ řekl Dat.
„Date, dodaly senzory nějaké informace? Proč mě tak bolí hlava?“ chytnul se opět za hlavu Jean-Luc. Podíval se směrem k Willu Rikerovi.
„Wille, proč máte na očích nasazené brýle?“
„Kapitáne, já netuším,“ odpověděl Riker, sundal si je a jeho zrudlé oči zamžouraly v reakci na osvětlení.
„Doktorko, přijďte okamžitě na můstek,“ ohlásil Picard do komunikátoru.
„Už jdu, kapitáne. Jen se dám trošku do pořádku, je mi příšerně zle,“ ozval se unavený hlas.
„Nejste sama, Beverly. Přijď jak nejdříve budeš moci,“ odpověděl kapitán.

„Jean-Lucu, udělala jsem nějaké testy a řekla bych, že někteří z nás jsou pod vlivem drog. Připravila jsem rovnou protilátku,“ řekla doktorka po svém příchodu na můstek.
„Jak pod vlivem drog? Jakých drog, proboha?“ vyděsil se Jean-Luc.
„Zjistila jsem stopy kokainu, methamfetaminu, marihuany, extáze a LSD,“ odpověděla doktorka.
„Kdo všechno?“
„Vy, Gordi, Worf, ten má navíc i nějaká zaléčená zranění, Troi a já.“
„Kde jsme k tomu přišli? Pane Date, máte nějaké vysvětlení?“ otočil se Jean-Luc k androidovi.
„Kapitáne, moc informací nám senzory nedodaly a co se týče těch drog, dal jste mi rozkaz mlčet a sepsat hlášení pouze pro admiralitu, protože se to týká té dimenzionální trhliny, která se právě uzavřela.“
„Dobrá Date, rozumím tomu dobře, že uplynulo víc času, než nám hlásí systémový čas?“
„Ano, veliteli,“ odpověděl Dat. Kapitán Picard se zamyslel.
„Beverly, dejte mi ten lék, ať mě konečně přestane bolet hlava,“ pronesl.

Záblesk.
„Q, co tady děláte?“ zvedl se Picard z kapitánského křesla.
„Jen sem vám přišel říci, milý Jean-Lucu, že párty byla skvělá a netušil jsem, že jsi lechtivý,“ zasmál se Q.
„Q, co to…?“ zeptal se Riker.
„Wille, vy jste se taky činil. Nevěděl jsem, jak dobře vám jde hraní na pozoun. Ha ha ha,“ se smíchem Q zase zmizel.
Picard s Rikerem na sebe nechápavě pohlédli.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14