Vesmírní dýleři - 7. Odvrácená strana Měsíce
„Kde doprdele je?“ jakoby pro sebe pronesl Karlos. Kokot mlčel a Blázen motal další brko. Popelník byl plný vajglů a bylo jasný, že Kapitán hodně přemýšlel.
„Jedna věc je ho dostat z basy, druhá věc bude dostat se k lodi. Nenechají nás jen tak odletět. Musíme naplánovat velmi rychlou akci, kdy využijeme momentu překvapení. Nebudou počítat s tím, že ho vysvobodíme při první návštěvě. Zneškodníme ochranku a snad získáme pár minut na to, dostat se do hangáru, rozloučit se a v klidu zmizet. Je brzo ráno, střídají se směny, stará směna bude unavená a nová nebude tušit, která bije. Kokote, bude na tobě je zneškodnit, než vypustíme Ponga z klece. Budeme taky potřebovat auto. Karlos, budeš řídit, takže nastuduj mapu, ať víš kudy jet. Potřebujeme tvý schopnosti.“
„Kapitáne, rozkaz. Jdu se podívat po mapách,“ řekl Karlos a zvedl se od stolu.
„Můj vůdce, geniální plán, ale stejně musíme počkat, až se vrátí Helga. Pokud se tedy vrátí. Jsou tři ráno, dáme ji ještě půlhodiny a pak vyrazíme sami. Ok?“
„Unavuješ mě s tím vůdcem, Kokote. Nevidíš ten magořinec všude okolo? Vždyť Hitler je i na hajzlpapíru,“ unaveně podotkl Blázen.
„Jsou to srdíčkáři. Nic se na tom nedá změnit. Mají svoji víru v genech a neznají nic jiného. Mě by se tu líbilo,“ klidně odvětil Kokot.
„Seš debil, Kokote. Víš to?“ řekl Blázen, zapálil brko a začal zase mlčet.
Neuběhlo příliš času, když se zjevila Helga.
„Našla jsem ho a domluvila návštěvu. Přijela jsem svým autem, můžeme hned vyrazit.“
„Výborně, odvezeš nás na místo a já ti během cesty vysvětlím plán, musíme odsud zmizet,“ řekl Blázen a zvedl se od stolu.
Než dojeli k malé stanici Sicherheitsdienst, Blázen osvětlil Helze svůj geniální plán s tím, že vynechal část, ve které Kokot zneškodní stráže. Sice se lehce bránila představě, že se zúčastní přepadení a únosu, ale Karlos ji vysvětlil, co to znamená vžít se do role unesené a zneužité.
Zastavili před vchodem, Karlos přesedl na místo řidiče, připravil mapu a začal vyčkávat, než se trojice vrátí s Pongem. Helga přivedla Blázna a Kokota na vrátnici, ohlásila za kým jde a služba je vpustila dovnitř.
Vyplnili celou řadu formulářů, než si pro ně přišel doprovod v podobě dvou širokých oblud v uniformě se smrtihlavy.
Celou trasu k celám Kokot poctivě zmapoval a odhadl počet SSmanů, kteří by mohli klást odpor. V kapse mu o sebe rachtalo pár kamínků, které měl připravené pro zničení kamer, kdyby nějaké náhodou byly v dohledu.
Naciobludy se zastavily a ukázaly rukou k mřížím. Trojice se přiblížila a uviděla na lavici sedícího Ponga. Nebyl v cele sám. Několik sedících lidí a jeden ležící na zemi v červenočerných uniformách atypického střihu naznačovalo, že nejsou z tohoto města.
„Šéfe, fakt vás rád vidím. Už můžu zabíjet?“ radostně vykřikl Pong.
„Pongu, ty prasáku jeden, co tě to napadlo šoustat blonďatýho číšníka v práci na hajzlech?“ nasraně se zeptal Blázen.
„Šéfe, já jsem si nemohl pomoci, bylo to silnější než já,“ odpověděl Pong.
„Fajn, hlavně, že seš spokojenej. Máme plán a jdeme domů. A kdo jsou tihle?“
„Šéfe, přivedli je sem pár hodin přede mnou a tohle jest Jean-Luc Picard, kapitán vesmírné lodi Enterprise,“ řekl Pong a ukázal směrem k poloplešatému chlápkovi, který je zvědavě pozoroval.
„Fajn, Pongu, nikdo se zabíjet nebude, pouze zneškodňujeme nepřítele, jehož ochromíme a nezabijeme. Chápeš vole?“ důrazně řekl Pong.
„Šéfe jasný, můžu mrzačit, ale už ne zabíjet. Nemám problém. Jakej je plán?“
„Pongu, jednoduchej. Zneškodníme stráže, venku čeká Karlos s autem, nasedneme a rychle odjedeme do doků k lodi, než si všichni uvědomí, která bije. Nemáme však příliš času, za chvíli je střídaní směny. Kokot teďka otevře dveře a mizíme jak pára nad hrncem,“ vysvětlil Blázen Pongovi plán.
Kokot mezitím zneškodnil kamery několika přesně mířenými hody kamínky a když Blázen skončil se svým proslovem, přišel k mřížím, lehce trhl vězeňskými dveřmi, které se otevřely a Pong přeskočil pomyslnou čáru mezi svobodou a kriminálem.
„Pane. Pane…,“ ozval se zpovzdálí hlas muže, který se jmenoval Jean-Luc Picard.
„Co chcete?“ zeptal se Blázen.
„Můžete mi říci, kde to jsme?“
„Na odvrácený straně Měsíce v nacistickým městě,“ odpověděl Blázen.
„Nacisté byli poraženi v první polovině dvacátého století,“ oponoval kapitán Picard.
„V naší realitě očividně ne,“ zasmál se Blázen.
„My musíme jít, přišli sme pro Ponga a co bude s váma, mi je fakt u prdele. Jdeme pro loď a mizíme pryč z tohodle magořince.“
„Rozumím, řekněmež, že využijme nastalého zmatku a v tichu se vypaříme.“
„To zní, kapitáne Picarde, jako velmi chytrý plán. Já jsem mimochodem Kapitán Blázen,“ řekl Blázen.
„Těší mě,“ odpověděl Jean-Luc.
„Pongu, jdeme. Připomínám zneškodnit, ne zabít,“ řekl Blázen Pongovi a nechal ho dělat práci, pro kterou byl zrozen.
Pong polehounku pootevřel dveře do chodby a zrcátkem se podíval, kde jsou další stráže. Všiml si dvou vojáků u nápojového automatu asi deset metrů od dveří. Vytáhl ze svého kungu-fu ponča kulatý předmět, zasmál se a hodil směrem k strážným.
„Prohledali mě blbě, debilové,“ zasmál se a pozorně sledoval muže. Koule jim zastavila u nohou, sklonili se a nechápavě prohlíželi, co se to k nim dokoulelo. Přesně na tuhle chvíli Pong čekal, jako vánek vyklouzl do chodby, záhyby obleku zaševelily a jako blesk z čistého nebe se opět objevil za zády strážných, mimochodem jeho oblíbený trik, překvapovat své oběti nečekaně zezadu, ruce mu vystřelily k krkům, strážní zachroptěli, sevřeli rukama krky a svezli se k zemi.
„Šéfe čisto,“ tiše houkl Pong a naznačil všem, že mají jít za ním.
„Pongu, já ti říkal, nezabíjet,“ řekl Blázen, když viděl ty dva na zemi.
„Šéfe, jsou živí, ale už nikdy nepromluví, možná se slavíkem, rozdrtil jsem jim hrtany,“ pousmál se Pong.
„Pongu, nešlo by méně brutality?“ rezignovaně šeptnul Kapitán.
„Šéfe, dobře, zkusím se ovládnout,“ zkoušel ho uklidnit Číňan, jenž viděl rudě a adrenalin mu pumpoval tělem.
„Běž s Kokotem první, projdeme chodbou, pak zahneme doprava a měli bychom být u dveří k recepci a čekárně. Za neprůstřelným sklem jsou tam dva zmrdi, ale von ti vysvětlí Kokot, kde kdo je,“ řekl Blázen. Pong nic nenamítal a šel za Kokotem, který zničil několik dalších kamer.
„Pongu, Můj vůdce vždycky přijde s konceptem, ale na nás je, abychom ho dotáhli do konce. To znamená, vejdu do haly a zastavím se u neprůstřelného skla. Rozbiji ho a zneškodním prvního hlídače. Na tobě bude ten druhý. Pokud v místnosti bude víc strážných, omráčíš je v pořadí jaké uznáš za vhodné,“ vysvětlil Kokot Pongovi úkoly.
„Ok. Co budeš mezitím dělat ty?“ optal se ještě Pong a nohy mu přešlapovaly nedočkavostí.
„Dívat se, jak si povedeš a když budeš mít problémy, tak ti pomůžu,“ odvětil s náznakem úsměvu Kokot.
Kokot otevřel dveře do policejní haly. Suverénně nakráčel k přepážce a poklepal na neprůstřelné sklo. Uniformovaný muž zareagoval, otočil se k Kokotovi připraven odpovědět na položenou otázku. Místo toho spatřil robotovu pěst, která se přibližovala, až narazila do skla. Od místa úderu se rozeběhl velký pavouk, ruka se oddálila a připravila k druhému úderu. Ten přišel skoro okamžitě a s dvojnásobnou silou narazila pěst do skla, které se začalo tříštit.
Skleněné střepy se rozlétly směrem k nacifízlovi, jenž situaci nečekal a schytal plnou dávku tvrzeného skla do obličeje. Než si stačil rukama zakrýt obličej, přiletěla třetí pěst a složila ho KO k zemi. V tu chvíli ale už byl u přepážky Pong a držel za klíční kost druhého strážce nacistického pořádku, který zakňoural a v křeči se svezl na podlahu.
Pong se postavil na pult a rozhlédl se. Uviděl tři nácky, kteří se k němu přibližovali ze dvou stran a Kokota, který byl opřený o zeď a očividně se bavil. Navíc se ve dveřích objevilo zbylé publikum v podobě Blázna, Helgy, kapitána Picarda a jeho soudruhů. Vždycky měl rád diváky. Plné hlediště ho nutilo podávat nejlepší výkony. Zalitoval, že nemůže zabíjet, ale i mrzačení je umění. Připravil se na nepřítele ve svém oblíbeném kung-fu postoji a prohlížel si soupeře. Dva byli jasní, s těma nebude mít problém, ale ten opičák u uniformě vypadá, že si rád bouchne. Toho si nechá nakonec, aby pobavil obecenstvo.
„Pongu, hlavně se s nima moc neser, máme málo času a spěcháme,“ vykřikl Blázen, protože si všiml, že se chce Pong předvádět.
„Šéfe, dobrá,“ otráveně odpověděl Pong, slezl z přepážky a podíval se směrem k vyhlédnutým slabochům. Usmál se, vyběhl jim naproti a použil styl opilého kuřete. Vydal ústy zvuk pípajícího kuřete hledajícího matku a simulovaným pádem přes levé křídlo srazil prvního nácka, tak že mu podrazil nohy. Padl na záda a Pong ho v pokleku udeřil do hrudní kosti, až bylo slyšet praskání žeber. Aby se pojistil, že nácek neuteče, vykloubil mu jako bonus kotník a omráčil úderem do obličeje.
Druhý fízl se zarazil, protože ještě v životě neviděl v akci nikoho jako byl Pong, což se mu stalo osudným, protože Číňan využil situace a napálil mu do nosu takovou pecku, až se náckovi rozdrtil čichový orgán a kůstky prorazily do ústní dutiny.
„Žádný sraní, mladá paní,“ odříkal Pong starou čínskou kung-fu modlitbu za poražené a soustředil svoji pozornost k opičákovi v uniformě, který zabouchal pěstmi do své hrudi a vydal ze sebe řev bojovníka. Čumilové ve dveřích sebou cukli.
„Kapitáne Picarde, nechcete si vsadit, za jak dlouho Pong složí toho kreténa? Nebo někdo z kolegů?“ zeptal se Jean-Luca Blázen a podíval se po posádce lodi Enterprise. Všiml si, že dva z nich nesou muže, který ležel v cele na zemi.
„Je živej?“ optal se Blázen.
„Je, ale potřebuje připojit k diagnostice, elektromagnetický impulz mu vyzkratoval obvody,“ odpověděl Picard.
„Von je robot?“ podivil se Blázen.
„Android, pane Blázen.“
„Tak to by si asi rozuměl s Kokotem. Škoda, že nemáme víc času a klidu k seznámení,“ řekl Blázen a přesměroval svoji pozornost zpět k Pongovi, který přešlapoval naproti hromadě sádla a svalů a čekal na výpad. Ze zkušenosti věděl, že tihle bezmozci určení k mlácení startují jako první.
Nespletl se, nácek vyběhl a řítil se k Pongovi, který změnil styl z opilého kuřete na rozmrzelého kouzelníka. Udělal rychlou otočku, oblek mu zavlál a v ruce se zčistajasna objevila jídelní hůlka. Naznačil pohyb mávnutím čarodějné hůlky a dotkl se běžícího masa na zádech, přibližně v oblasti kříže. Sádlo se zavlnilo a padlo obličejem na stůl, který se rozpadl a nácek roztekl po podlaze v celé své šířce.
Pong se otočil k Bláznovi a zvedl jeden prst. Blázen uznale pokynul.
„Chce si užít, parchant. Jakoby nás jeho chtíč už do průseru nedostal. Dá mu ještě jednu šanci a pak ho složí, připravte s odchodu. Picarde, venku vám dá můj řidič mapu a pak si budete muset poradit sami,“ řekl Blázen Picardovi.
„Díky, i tak jste nám hodně pomohli,“ odpověděl velitel Enterprise.
