Došli ke skále a šli směrem ke stanici. Kokot prohlížel terén a hledal možné problémy.
„Ty, Kokote, z čeho sou všechny ty krystaly, co tu leží kolem ladem?“
„Můj vůdce, převážně směs methanu a vody. Při těch teplotách se není co divit, že všechno rychle mrzne.“
„Říkáš zmrzlá voda, jo?“
„Ano, zmrzlá voda,“ odpověděl Kokot a zamyslel se.
„Voda, chápu kam míříte. Vy jste génius, Můj vůdce.“
„Pálí ti to, umělý kamaráde,“ zasmál se Blázen a dodal, „pokračujmež, ať už jsme zpět.“

Blížili se k cíli své vycházky, když tu najednou Kokot ukázal rukou stranou jejich cesty.
„Co tam máš, Kokote?“
„Vidíte ten zelenočervený flek?“
Blázen se chvíli rozhlížel směrem, kterým ukazoval Kokot a po chvíli zrakem zaměřil zelenočervený flek.
„Co to je?“
„Můj vůdce, vypadá to jako skafandr. Pojďme se podívat blíž,“ odpověděl Kokot a zamířil k místu, kde ležel spatřený předmět.

Dorazili ke skupině kamenů, mezi kterými leželo zmrzlé tělo ve skafandru s rozbitou helmou. Kokot se sehnul a otočil tělem hlavou vzhůru. Zašklebila se na ně tvář svraštělá mrazem a zničenýma očima, připomínající humanoida.
„Musíme ho vzít sebou a prozkoumat,“ řekl Kokot.
„Ty se chceš tahat s mrtvolou? Co myslíš, že vyzkoumáš? Praskla mu helma a byl hnedka mrtvej. A bůhví jak dlouho tady vůbec leží,“ nesouhlasil Blázen.
„Myslel sem, že bychom se mohli podívat, jestli nemá nějaké doklady, třeba by se nám mohla hodit identita mrtvého muže,“ odporoval Kokot.
Blázen se na něj nevěřícně podíval, chvíli přemýšlel a pak se zasmál.
„Kokote, ty máš duši kriminálníka.“

Kokot nic neřekl, sehnul se a přehodil mrtvolu přes rameno. Snížil lehce gravitační odpor bot, narovnal se a vykročil směrem k přechodové komoře. Už nepadlo žádné slovo, pouze u okna zamávali Pongovi a Urghze, kteří je sledovali s údivem ve tváři. Blázen otevřel dveře do komory, vešli a vyrovnal tlak. Ozvalo se charakteristické syčení vpouštěné atmosféry a když se tlaky vyrovnaly, otevřel dveře a vstoupil s Kokotem a mrtvolou ve skafandru do pozorovací místnosti.

„Kapitáne, co ste to přitáhli za bordel? Právě sem doklidila,“ rozčílila se Urgha nad nečekaným balíčkem.
„Urgho, Kokot našel za humny mrtvolu a domnívá se, že by stálo za to ji prohledat. Třeba z ní bude nějakej užitek,“ odpověděl Blázen.
„Šéfe, ta mrtvola je hromada sušenýho zmrzlýho masa,“ přidal se do debaty Pong.
„Je. Čertví jak dlouho byla venku, Kokote dej ji na lavici a svlíkni ze skafandru,“ řekl Blázen.
Kokot mrtvolu jako pytel s uhlím položil na lavici a protáhl si záda.

Pong vyhrnul rukávy svého čínského kostýmku, vytáhl nůž a vrhl se na ležící hromadu pomalu se rozmrazujícího masa.
„Mrtvoly, to je moje,“ řekl a rozřízl skafandr od krku až k místu, kde obvykle bývá přirození. Kokot se k němu přidal a pomohl mu sundat skafandr. Objevilo se mumifikované tělo humanoidního tvora, oblečené pouze ve spodním prádle.
„Kapitáne, co s ním budeme dělat?“ zeptala se Urgha.
„Nevím, pro začátek ho prohledáme a pak asi vyhodíme, ne?“ odpověděl Blázen, který si mezitím nasadil gumové uklízecí rukavice, které sebral Urghze a začal prohledávat mrtvolu. Když se dostal až ke spoďárům, něco v nich našel.
„Co to kurva je,“ řekl a strčil ruku pod trenky. Vyndal dvě plastové kartičky a začal je prohlížet.
„Šéfe, co ste našel?“
„Pongu, vypadá to na doklad totožnosti a kartu, která by mohla znamenat přístup k bankovnímu účtu.“
„Můj vůdce, ukažte,“ řekl Kokot a natáhl ruku k Bláznovi, jenž mu předal obě karty. „Máte nejspíš pravdu. Číňan na Titanu s účtem v čínský bance.“
„Kurva jakej Číňan?“ podivil se Blázen, „kurva, sto let po válce s Hunghy jsou rozlezlí po celý Sluneční soustavě jak švábi. To by mě fakt zajímalo, co tady dělaj, ale počítám, že prodávaj to, co jim pomohlo vyhrát Hungský války. Perník.“
„Můj vůdce, naskočíme do rozjetého vlaku. Databáze říká, že místní zákony nezakazují obchod s omamnými chemikáliemi, ale asi budeme muset zajet do kolonie zjistit, jaká je situace a kdo ovládá trh.“
„Jasný, jsme schopný zjistit příčinu smrti toho Číňana?“ zeptal se Blázen Kokota.
„Šéfe, příčina smrti je zcela jasná,“ skočil do řeči Pong.
„Pongu?“
„Šéfe, normálně ho někdo zabil. Na zádech má díru pravděpodobně od nože, který projel jednou plící. Myslim, že pěkně trpěl než zdechnul. Topil se ve vlastní krvi, než mu někdo z milosrdnosti rozbil helmu a nechal zmrznout,“ vysvětloval Pong, otočil mrtvého Číňana zpět na břicho a ukazoval Bláznovi stopy po noži na zádech oběti.
„To je blbý, mrtvej Číňan na našem pozemku. Neutečeme před nima tak snadno. Dá se zjistit, jak dlouho tu leží?“ zeptal se Ponga Blázen. „Můj šéfe, určitě se to zjistit dá. Nestačilo by se podívat, kdy byl vydán jeho doklad a bankovní karta?“
„To by asi mohlo pomoci, Pongu.“ zasmál se Blázen a podíval ještě jednou na kartičky, které našli u mrtvoly.
„Píšou tady, že se jmenoval Cheng-Gong a doklad byl vydán před dvaceti lety s platností na deset let,“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, deset let propadlý doklad totožnosti už použít moci nebudeme. Co bankovní karta?“
„Bankovní karta byla vydána státní bankou Mao Ce-Tunga na držitele. Je defakto anonymní s neomezenou platností,“ přečetl drobné písmo Blázen.
„Kapitáne, to už je lepší. Zajdeme do místní bankovní pobočky a zkusíme zjistit výši částky na účtu, ne?“ řekla Urgha.
„Urgho, to musíme pořádně promyslet, protože okrást Číňany znamená prostě okrást Číňany a oni se neradi nechávají ojebat. Asi bychom měli zaletět do kolonie podívat se, jak to tady vlastně vypadá, zaplatit daň a jestli se tu nacházejí nějaký bary,“ odpověděl Kapitán.
„A co uděláme s mrtvolou?“ dodala Urgha.
„Já nevim, pohřbíme ji někde venku pod hromadou krystalů vody a methanu, ne?“ řekl Blázen.
„Vážení, jestli mohu navrhnout, vzal bych z ní pár náhradních dílů pro Mozečka. Myslím, že ruce, nohy, trup a některé části hlavy by se mi mohly hodit,“ přihlásil se Kokot.
„Plecháči, jestli ji chceš oživit, tak na to zapomeň. Myslím, že nám jeden celkem živej mrtvej stačí, nemyslíš?“ vykřikl Pong.
„Pongu, říkám, že by se hodila na náhradní díly, neříkám nic o oživování mrtvých,“ vysvětlil mu ještě jednou Blázen.
„Dobře, dobře, plecháči,“ přestal vyšilovat Pong.

„Kokote, ukliď to někam, kde je velká kosa, napiš zprávu Karlosovi, že zaletíme do centra a zkusíme se seznámit s prostředím. Vezmu sebou čínskou kreditku a zjistíme, kolik zůstalo na účtu a jestli tady náhodou není otevřená směnárna, kde bych mohl vyměnit nějaký Kredity za ty jejich kosmický Žbluňky. Tak blbý jméno pro peníze jsem ještě v životě neslyšel. Za deset minut se sejdeme zase tady,“ rozhodl Blázen a šel si ubalit pořádně velkýho jointa.

Deset minut uteklo jako zmrzlá voda.
„Urgho, ty zůstaneš tady. Fakt nevim, jak moc si provařená a nerad bych, abysme se dostali hnedka první den do nějakých nečekaných průserů. Navíc to tady musí někdo ohlídat. A taky bych řek, že ještě nemáš uklizeno,“ podíval se na Urghu Blázen, která se začala nesouhlasně ošívat.
„Já vím, že se ti to nelíbí, ale fakt bude lepší, když tady zůstaneš.“
„Kokote, Pongu, jdeme.“