Uplynulo asi pět minut, než se rozsvítil monitor. Karlos se podíval a udiveně vykřikl.
„Ty vole, von žije. Kokot něco píše!“
„Tak to přečti, neasi,“ vypadlo z Ponga.
„Atmosféra 5%, energie 100%, počítače nabíhají. Jet tu trošku zima a musím se podívat, kde nechali otevřené okno, kterým uniká atmosféra. Ozvu se za třicet minut.“
„Můžeš mu odpovědět?“ zeptal se Blázen Karlose.
„Myslím, že jo. Co mu mám napsat?“
„Ty zmrde, díky za informace a škoda, že nemůžeš poslat fotky.“
„Zpráva odeslána, příjem potvrzen, spojení drží a energie v normálu,“ řekl Karlos, který v mezičase vyndal své narkonáčinní a začal připravovat hroudu kokainu k užití.

Třicet pět minut uteklo jako voda a žádná zpráva ještě nepřišla. Nikdo nepropadal panice a všichni se věnovali své zábavě. Karlos si hrál s počítačem, Blázen motal jointy a Urgha se věnovala zkoumání malého, ale viditelně výkonného transformátoru.

Píp, píp, píp. Počítač signalizoval příjem zprávy.
„Už je to tady!“ zajásal Pong a vrhl se k terminálu.
„Je tu trošku nepořádek, ale atmoška super! Můžete na návštěvu.“
Blázen típnul jointa, podíval se na Karlose.
„Tak já asi půjdu první, ne?“ vešel do transportní kabiny. Karlos zmáčkl červené, modré a nakonec zelené tlačítko. Uběhla krátká pauza, dveře se zavřely a opět se objevilo bílé světlo.

Kapitán zaregistroval bílé světlo, které se zúžilo do tenkého paprsku, který ho vcucnul do jakéhosi dlouhého tunelu na jehož konci byla bílá tečka. Stěny tunelu byly průhledné a on mohl pozorovat okolní vesmír. Zaregistroval oranžový Mars a pak jen sledoval rychle se přibližující Saturn.
„To nám neřekl, že budeme při vědomí,“ blesklo mu hlavou a bílá tečka se rychle přiblížila. Prudké světlo mu oslepilo oči. Žaludek se trochu houpal a stav připomněl mořskou nemoc. Otevřely se dveře, pára vyvalila ven a tam čekal Kokot.
„Můj vůdce, nezvracel jste? Já se poblil jako šakal, musel jsem tu trošku uklidit. Omluvte nepořádek, nikdo tu hodně dlouho nebyl a nechali otevřenou větrací šachtu, takže je všude spousta prachu. Počítače běží, energie je stabilní a myslím, že můžeme poslat pro další účastníky mejdanu,“ pokusil se o vtipnou myšlenku Kokot.
„Málem sem se poblil, ale udržel sem to. Může se tu kouřit?“
„Můj vůdce, klidně si zapalte.“
„Tohle bude můj první joint mimo planetu. Možná vůbec první joint v dějinách hulení, který byl kdy vykouřen mimo Zemi,“ zasmál se Blázen.

Kokot odeslal zprávu zbytku skupiny, netrvalo dlouho a byli kompletní.
„Kapitáne, tady je bordel. Musíme nejdřív uklidit,“ zděsila se Urgha, když jako poslední vyšla z transportéru.

„V tom případě napiš Karlosovi zprávu, ať připraví pár kýblů s horkou vodou, saponáty, košťata, lopatky, hadry na podlahu a pošle je sem,“ odpověděl Blázen a zapálil svého prvního jointa ubaleného na Titanu.
Kokot seděl u počítače a kontroloval systém.
„Můj vůdce, pěkně dlouho tady nikdo nebyl. Zkusím pustit aktualizaci dat, třeba se dozvíme, co se stalo,“ řekl Kokot a shrnul rukou navátý písek z ovládacích panelů počítače.
„Zatím se projdeme po stanici a podíváme se, jak to vypadá venku. Není to zde velké.“
Robot se zvedl z křesla, smetl z kalhot prach a vydal se ke dveřím. Jointa kouřící Blázen se otočil a šel za ním.
„Plecháči, kde to vůbec sme?“ zeptal se Pong.
„V kráteru ve skále a ledu. Daleko od kryovulkánů. V relativně stabilní oblasti měsíce, daleko od těžby tekutého metanu.“
„A jsme tady sami, plecháči?“
„To uvidíme, až se podíváme z okna,“ odpověděl Kokot.
„Tady je okno?“ zeptala se Urgha.
„Ano, dokonce i dveře ven, ale než je otevřeme, musíme mít data ze senzorů a aktuální mapy měsíce. Stanice je stále připojená k univerzitní síti, ale proč je tady takový nepořádek skutečně nevím. Snad nám něco řeknou data,“ řekl Kokot a pokračoval v kontrole stanice.
Měla asi 400metrů čtverečních, tři ubikace, každá po jedné posteli, záchod, koupelna, jídelna, malý sklad, zdroj energie a přechodová komora s oknem a dveřmi ven.

Vydali se tedy do malých útrob a zanechávali za sebou stopy v prachu. Oranžový prach byl všude, místy vytvářel malé závěje a duny, podle toho jak intenzivní byl průvan. Betonové nebo betonu podobné stěny dokreslovaly sterilní dojem jednoduché, ale účelově zařízené stavby. Skládací židle v kuchyni, strohé postele, designově jednoduché prostory a turecký záchod jasně říkali, že stanice byla pouhým přestupním místem.
„Musíme tady vymalovat, kapitáne. Jinak to bude místo na zbláznění,“ okomentovala prostředí Urgha.
„Můj vůdce, vrátíme se k počítači a podíváme se, co máme,“ ukončil procházku po stanici Kokot.

Terminál hlásil, že synchronizace byla dokončena a Kokot začal prohledávat záznamy. Ticho, ve kterém byl slyšet dech, přerušil hlas.
„Můj vůdce, tahle stanice neexistuje.“
„Jak neexistuje?“
„Není v seznamu hmotného majetku, byla před tisíci let odepsána z důvodu opotřebení a poškození přírodními podmínkami. Kráter, ve kterém se se nacházíme byl označen jako nestabilní. Úředně toto místo úředně neexistuje,“ vysvětlil Kokot.
„Co to znamená pro nás?“ zeptal se Blázen.
„Pro nás? Můžeme to zde obsadit a prohlásit za svůj majetek. Výhra v loterii, můj vůdce.“
„Fajn, co je tam dál?“
„Pěkně se místní kolonie rozrostla, populace milión obyvatel. Těžba surovin stále probíhá a jestli mapy nelžou, nejbližší civilizaci máme padesát kilometrů za humny. Ale, tohle je zajímavý,“ zastavil se najednou Kokot a cosi si četl.
„Co je zajímavý, plecháči?“ zeptal se Pong a plácl Urghu po prdeli. Jen tak, aby se něco dělo. Urgha mu oplatila přátelským šťouchancem, až se Pong zakymácel a spadl na záda.
„Ty děvko, ty to se mnou umíš,“ zasmál se Číňan a rychle se zvedal z prachu.
„Mám novinku,“ řekl Kokot, „postavili zde malý hangár a jestli chápu dobře, měla by v něm být zaparkována menší mezihvězdná loď.“
„To si děláš prdel, Kokote. Vyhráli jsme ještě navíc jackpot. Myslíš, že bude fungovat po těch letech?“ divil se Blázen a posadil se do křesla.
„Je to nějaký všechno podezřele jednoduchý,“ problesklo mu hlavou a musel začít balit brko.
„Nedělám si legraci, fakt by měla být v hangáru. Půjdeme se podívat a koukneme z okna ven, podle počítače by mělo být dneska teplo. Urgho,“ otočil se Kokot, „odpověď na tvoji otázku, proč nemáte základnu ve svých mapách, je jednoduchá. Byla vymazána v okamžiku, kdy ji smazala univerzita z map. Jednou bych chtěl vidět, jak se ústav změnil. Podle dat z počítače stále funguje a kde jsou studenti, tam je vždycky zájem. Myslím, můj vůdce, že mezi studenty bude vždycky poptávka po těch vašich krystalech a prášcích.“
„Kokote, rychle se učíš,“ zasmál se Blázen a potáhl z jointu.
„Myslím, že si zasloužím nějaké menší zadostiučinění za příkoří, které se mi stalo. Ukradený čas mi už nikdo nikdy nevrátí a nebýt vás, byl bych v té posrané podmořské jeskyni dokud by mi nedošel olej, já neztuhl v ohromných elektronických bolestech, až by nakonec zůstala jen vnímající nepohyblivá hlava bez těla. Zachránili jste mě od pomalého a nekompromisního rozpadu a to nikdy nezapomenu,“ dojatým syntetickým hlasem pronesl Kokot.