Vesmírní dýleři - 5. Titan

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Když se vrátil ke stolu, Pong už píchal nějakou cizinku se třema kozama a dvěma vagínami. Kokot měl před sebou tuplák s jakousi černou kapalinou.
„Můj vůdce, mají tady velmi kvalitní olej, tak jsem si dopřál po těch letech.“
„V pohodě, ty jeden otroku,“ zasmál se Blázen a začal balit zaslouženého jointa. „Kokote, můžeš mi otestovat kvalitu tohodle sráče?“ podal pytlík robotovi, který odsypal vzorek na svůj dlouhý jazyk a chvíli pracoval.
„Ty máš, ale dlouhej jazyk,“ objevily se u stolu dvě spoře oděné děvy, „novej zaměstnanec?“ zeptala se jedna z nich.
„Nový zaměstnanec?“ podivil se Kokot a podíval po děvkách.
„Otroka s dlouhým jazykem tu ještě šéf neměl, tak jsme si říkaly, že jsi jen rozšířil sortiment nabízených služeb.“
„Já nejsem otrok ani zaměstnanec,“ odpověděl Kokot.
„To tady říkáte všichni. Vy jste jeho majitel?“ otočila se tetovaná maorka ke Kapitánovi.
„Ne, je to můj zaměstnanec,“ řekl Blázen.
„Kdybyste ho chtěl prodat, náš šéf vám nabídne dobrou cenu.“
„Můj vůdce, ten vzorek je velmi naředěný meth,“ dokončil analýzu Kokot. Blázen se podíval směrem k děvčatům.
„Holky, jestli je ten váš šéf tak poctivej jako tenhle perník, tak by z toho stejně nic nebylo. A vůbec, není na prodej,“ suše vysvětlil holkám Blázen a konečně si zapálil svého velkého jointa.
„Teď odpalte a Pongu pošli tu děvku do hajzlu. Chci si v klidu zakouřit.“

Blázen se ponořil do svých myšlenek. Tenhle podnik nebyl to co hledal. Klasický šméčko na turisty, který fungujou pravděpodobně všude po vesmíru stejně. Bejt novej znamená vždycky problémy a musí vymyslet, jak co nejrychleji z tohoto místa zmizet.

„Co je to za zvláštní smrad?“ vytrhl Blázna z myšlenek známý hlas. Otevřel oči a uviděl před sebou dýlera z hajzlu. Všiml si, jak Pong do sebe nasál lajnu perníku a upřeně pozoroval modrého muže.
„Tráva,“ řekl Blázen.
„Můžu to vyzkoušet?“ zeptal se modrý.
„Jo,“ podal mu joint Blázen a díval se, jak modrý muž zkušeně pokuřuje. Bylo jasný, že minimálně s kouřením má zkušenost.
Modrákovi se zamotala hlava a musel se posadit. Blázen se zasmál a lišácky pozoroval oběť marihuany. Dýler mu podal zpět jointa a jediné na co se zmohl bylo „mě se motá hlava.“ Načež se začal smát jako šílenec.
„To je matroš co?“ smál se Blázen a Pong se přidal.
Smáli se nakonec všichni, než se najednou modrej dýler svalil pod stůl. Blázen se smál, až se za břicho popadal.

Chlap se pomalu začal zvedat ze země a opatrně se posadil. Pong před něj beze slov posunul skleněný tácek s nadrceným pervitinem a podal mu šňupátko. Modrák ho vzal a také zkušeně nasál jednu z lajn. Zorničky se mu rozšířily a dech znatelně zrychlil.
„Co to bylo?“
„Meth, kvalitní perník, ne taková sračka, kterou si prodal ty mě,“ odpověděl Blázen.
„Turistická kvalita, znáte to snad?“ odpověděl modrák.
„Jo známe, ale nejsme na to zvyklý,“ řekl Blázen.
„Šéfe, vysereme se tady na to, podělanej Ahmed přeháněl, ani milion zkurvenejch děvek nevynahradí mizerný drogy v podniku. Půjdeme někam jinam,“ vyjel Pong, kterého sralo, že musel odehnat děvky v nejlepším.
„Vás sem poslal Ahmed? To ste měli říct hned.“
„Říkal sem to u vstupu, ale mě nikdo neposlouchal,“ řekl Blázen.
„Ke mě se ta informace nedostala, sedím celej večer na hajzlech v příšerným puchu a musím akorát poslouchat hovna sfetovaných návštěvníků.“
„Proč ty drogy neprodáváte na baru, jak bejvá běžný?“ zeptal se Pong.
„Protože majitel podniku je tradicionalista a zastává názor, že drogy se maj prodávat na hajzlech,“ odpověděl modrák.
„Majitel je ze Země?“ zeptal se Blázen.
„Je, chcete se seznámit?“ řekl modrák.
„Můžeme se vidět, než půjdeme do prdele,“ odpověděl Blázen.

Zvedli se od stolu a vydali za svým modrým průvodcem, který je vedl soukromými částmi podniku. Minuli mohutného holohlavého strážce privátního vchodu, jenž si pečlivě prohlédnul hlavně Ponga a ohrnul nos nad Kokotem, ale jinak potíže nedělal. Prošli úzkou chodbou, několikrát pravoúhle zahnutou, se střílnami a skluzavkami pro granáty, krátce se zdrželi u masivních pancéřových dveří, které se otevřely po modrákově zazvonění. Pak se museli škrábat po točitém litinovém schodišti ve stylu viktoriánské Anglie do rozlehlé společenské místnosti s barem, stolky a prosklenou stěnou s výhledem na taneční parket. Bláznovi místnost připomněla jejich pozorovatelnu na základně.
Modrý muž je dovedl k velkému gauči, kde seděl postarší běloch, krátce střižený, v barevné plážové košili s mohutným límcem.

„Pane Martene, někoho jsem přivedl,“ řekl modrák.
„Jestli sou to zase nějací dementi jako posledně, nechám tě vykuchat a nakrmím tebou svoji sbírku masožravých kytek,“ zvedl hlavu od počítače muž, který byl modrákem nazván Marten.
„Pane Martene, myslím, že vás budou pánové zajímat. Tady pan..,“ otočil se modrák k Bláznovi, „… jakže se jmenujete?“
„Kapitán,“ řekl Blázen.
...pan Kapitán,“ pokračoval modrák, „má nějakou trávu. Kouří se to jako cigareta a hrozně legračně se potom motá hlava.“
Jak padlo slovo „tráva“ muž označovaný jako Marten zbystřil a podíval se po trojici, která postávala před stolem. Dlouho si je prohlížel a pak promluvil.
„Dobrá, teď jdi pryč. Pánové posaďte se u mě,“ a ukázal na židle naproti němu.
„Tak, pane Kapitáne. Co byste rád?“
„Pane Martene, nás sem poslal Ahmed z letiště, že prej se nám bude v Rozverných tanečnicích líbit.“
„To jste tedy vy, kteří se nám zabydleli v sousedství ve staré opuštěné univerzitní laboratoři. Tady se nic neutají, Kapitáne Blázne. Ani to, že jste zajímavým cílem pro některé zástupce čínské vlády, protože máte něco, co by stálo za hodně moc.“
„Vidím, že máte přesný informace, pane Martene,“ řekl Blázen.
„Vaše štěstí je, že zde nejsme na Zemi, ale nýbrž v kondominiu pod správou Velké rady a čínský vlády, která zde má svých třicet procent a určitě už o vás ví z aktualizací katastrálních map. Navíc Ahmed určitě žvanil.“
„Jak Ahmed žvanil?“ skočil do řeči Pong.
„Letiště je v plný správě čínských úřadů a Ahmed pro ně pracuje. Vážně si myslíte, že vás poslal k Mochtárovi a sem jen tak?“ zasmál se Marten, Pong se podíval na Blázna a Marten pokračoval.
„Víte o co jde? O odměnu. Ahmed ji dostane jak od svých zaměstnavatelů, tak ode mne. A teď bude záležet na našem rozhovoru, jak se věci dál vyvinou. Jste jen malé, čerstvě narozené rybičky v rybníce, který mají pod kontrolou velcí žraloci, rozhodující o tom, kdo bude žít a kdo ne. Já jsem jeden z těch žraloků,“ smál se Marten.

„Šéfe, já ho zabiju,“ oznámil suše Pong.
„Pongu, nikoho zabíjet nebudeš. Řekl bych, že se pan Marten snaží naznačit, že záleží na tom, co jsme schopni nabídnout,“ řekl Blázen.
„Řekl bych, že si rozumíte. Prý máte trávu,“ řekl bez rozmýšlení Marten.

„Hm,“ zamručel Blázen, „něco málo by se našlo, pro osobní potřebu.“
„A?“ zeptal se pan Marten.
„Zahulíme a uvidíme,“ řekl Blázen, vyndal krabičku s konopím a začal motat brko. Pan Marten ho pozoroval s neskrývanou chutí.
Kapitán dobalil, uklidil propriety a labužnicky zapálil. Chvíli popotahoval, poté mlčky předal joint panu Martenovi. Ten po něm rychle chňapl a zhluboka natáhl omamný kouř do svých plic. Chvíli jej podržel a pak mocně vypustil. Mlčel a znova natáhl do plic.
Spolustolovníci mlčeli a Blázen pozoroval Martena, který si velmi užíval chutného kouře.

„Kapitáne Blázne, to je matroš. Už dlouho sem něco takovýho neměl. Jsem původem z Nezávislý Kalifornie a sluníčko tam umělo pěknou magii. Ale už je to hodně dávno, tady se taková kvalita sehnat nedá. Občas mi něco přivezou v transportech ze Země, ale to je skutečnou vzácností.“
„Vy ste z Kalifornie?“ zeptal se Blázen.
„Ano, máte s tím nějaký problém?“
„Ne, jen mám známýho z Kalifornie,“ odpověděl Blázen.
„Vesmír je malej, Blázne. Vůbec, jak jste se sem dostali?“ vyptával se Marten a podal joint Bláznovi.
„Dlouhé vyprávění, ale máme loď. A víte čím jsme přiletěli.“
„Vím, pěkným veteránem, se kterým mají radary problém. Asi nemá smysl se ptát, komu jste ho ukradli, že?“ zasmál se Marten.
„Pane Marten, my sme ho neukradli, ale spíš našli v jedný starý stodole,“ odpověděl Blázen.
„Je mi to jasný, museli jste ji opravit a jako bonus ste našli v nákladovým prostoru robota, kterému akorát stačilo vyměnit baterky, co?“ smál lišácky Marten a natáhl ruku pro jointa.
Blázen mu ho podal a chvíli pozoroval.
„Pokud zůstaneme u této verze, bude nám všem dobře,“ zasmál se nakonec a začal motat další brko.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12