Vesmírní dýleři - 5. Titan

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

„Můžeme si zde odložit?“ zeptala se jedna z postav.
„Jak je velectěná libost,“ odpověděl Blázen.
Postavy si sundaly helmy a před Bláznovou posádkou se objevily dvě šedivé hlavy, s velkejma tmavejma očima, malýma ušima a fakt velkou mozkovnou.
„Kapitáne, takovou hlavu jsem už viděla na videu, který jsme našli s Karlosem v archívu,“ podotkla Urgha. Cizinci mezitím pokračovali ve svlékání skafandru. Rozepnuli si vzájemně zipy na zádech a z jednoho skafandru se vyloupla malá tlustá šedivá bezpohlavní postava a z druhého obleku se vytáhla postava dvakrát tak dlouhá, hubená a taky šedivá.
„Šéfe, nechápu jak se mohli do těch obleků vejít, vždyť v nich vypadali oba dva úplně stejně,“ zašeptal do ucha Bláznovi Pong. Kokot se díval a nic neříkal.
Tlustá šedivá postava se podívala na Blázna.
„Já se jmenuji Chuj a jsem vedoucí úseku volných pozemků. Kolega se jmenuje Pyj a je můj podřízený. Podle toho jakou úctu vám prokazují zde přítomní, domnívám se, že vy budete ten, jehož podpis se objeví na listinách. Máte razítko?“
Blázen se zamyslel a odpověděl: „Razítko nemám, bude to nějaký problém?“
Postavy si začaly cosi šeptat a pak ta tlustá pověděla. „Myslím, že by to mohl vyřešit váš genetický otisk. Můžeme si někde sednout ke stolu?“
„Pojďme do jídelny, už jsem ji uklidila,“ řekla Urgha.

Skupina se s titanskými úředníky vydala na cestu stanicí. Šediváci ji prohlíželi, občas se na sebe podívali a jinak mlčeli. Došli ke stolu a židlím, Blázen ukázal rukou, že mají usednout a poté se posadil s Kokotem naproti nim.
„S otrokem jednat nebudu,“ řekl vedoucí úseku volných pozemků.
„S jakým otrokem?“ zeptal se Blázen.
„Tady s tou umělou bytostí,“ řekl šedivý vedoucí úseku a ukázal dlouhým šedivým prstem na Kokota.
„To není žádnej otrok, ale svobodný člen mé posádky,“ odpověděl Blázen.
„Odkud jste proboha přišli?“ zeptal se druhý šedivák.
„Ze Země,“ řekl Blázen, „bude to nějaký problém?“
„Jo ták. Ze Země,“ podivil se titanský úsekový vedoucí. „Jak jste sem sem dostali?“
„Normálně, má to vliv na vaše konání?“ odpověděl Kokot.
„Nemá, akorát mě překvapuje, že máš umělotino přidělený práva.“
„Dobře, vynecháme invektiva a dáme se do práce, ne? Co tu máte?“ pokračoval Kokot.
„Musíte nám vyplnit formuláře XC-UUVB-231, XC-UUVB-233, XC-YUVB-200, XC-ZUVB-219, XA-OOOP-021, TX-WWTC-291 a DC-HHXC-X21. K tomu ještě dotazník UVB-013 a čestné prohlášení o bezúhonnosti a bezdlužnosti,“ dal se do vysvětlování vedoucí a vyndaval z aktovky jeden svazek za druhým a když sáhl do aktovky naposledy, vyndal ještě nějaký velký přenosný počítač s klávesnicí, displejem a čímsi, jenž vypadalo jako čtečka otisků prstů.
Bláznova posádka se po sobě podívala a čekala, co ještě vytáhnou šediváci z aktovky.
„Už nic dalšího nemáme, vzal jsem jenom nejnutnější dokumenty. Dejme se do vyplňování, ať můžeme jít každý zase po své práci,“ pronesl šedivák, naslinil tužku a vzal první svazek formulářů.
„Vaše jméno, prosím,“ zeptal se šedivý Chuj a vzhlédl k Kapitánovi.
„Blázen.“
„Funkce, zaměstnání?“
„Kapitán.“
„Čeho kapitán?“
„Všeho kde je to zrovna potřeba,“ odsekl Blázen.
„Dobře, věk?“
„Tak akorát.“
„Přiblížit by nešel?“
„Ne.“
„Dobře. Místo narození?“
„Země.“
„Hmotné majetky máte?“
„Ne.“
„Sbírku uměleckých předmětů vlastníte?“
„Ne.“
„Podnikáte?“
„Ano.“
„V jakém oboru?“
„Export a import.“
„Daňové přiznání za minulé tři účetní roky máte?“
„Ne.“
„Už jste zde někdy byli?“
„Ne.“
„Důvod, proč jste zde?“
„Rozšíření podnikání. Máme velké rezervy.“
„V čem spočívají ty rezervy? Jsou hmotné?“
„Ne, ale vidím zde možnosti, jak vydělat nějaké Kredity.“
„Kredity myslíte? Ty tady bere málokdo,“ zasmál se dlouhý šedivák jménem Pyj.
„Jak málokdo je bere?“
„Prostě skoro nikdo je nebere, lokální platidla ve vesmíru nemají cenu.“
„A co používáte jako předmět směny?“
„Suroviny, vzácné kovy a materiály nebo intergalaktický Žbluňk.“
„Žbluňk? Kterej, debil vymyslel takový jméno?“ skočil do řeči Pong.
„Finanční ústav při Univerzitě všech studií vytvořil tuto měnu před nějakými pěti sty lety po poslední ekonomické krizi, ale to byste měli vědět.“
„Teď už to víme, dá se někde koupit?“ zeptal se Blázen.
„Můžete si ho pořídit za ty vaše Kredity u Číňanů ve směnárně,“ odpověděla šedivá hlava Chuje.
„Číňani jsou tady?“ udivil se Blázen.
„Ano. To ste nevěděli? Už od války s Hungy. Nevěřili jsme, že je dokáže lidstvo porazit. Díky lidem jsem projel sázku a přišel celkem o dost Žbluňků.“
„To mě poser,“ řekl Pong.
„Tady ne,“ odpověděl šedivák, „asi se vrátíme k formulářům, ne? Ukážete mi doklady, že jste skutečně ti, za které se vydáváte?“
„Ne.“ odsekl Blázen.
„Dobře, takže postačí čestná prohlášení. Prohlašujete čestně, že nemáte žádné dluhy vůči svému finančnímu úřadu?“
„Ano.“
„Jste na seznamu osob v pátrání?“
„Ne.“
„Obchodujete s drogami?“
„Proboha, v žádným případě. Vypadáme snad jako dýleři?“
„Hm, nevypadáte,“ zamyslel se Chuj, „co uděláme s tím robotem? Nechcete mu nechat upgradovat firmware, aby zapomněl svá práva?“
„Proč?“ podivil se Blázen.
„Dle rozhodnutí Velké rady nemají umělé bytosti přiznány práva.“
„Proč nemám přiznaná práva? Vždyť kdysi tomu tak nebylo,“ zeptal se Kokot.
„Protože jsi umělý a tvé zkušenosti nejsou získané učením, ale nýbrž pouhým nahráním do paměťových modulů,“ odpověděl dlouhý šedivý úředník.
„Co to je za nesmysl, vždyť ještě před několika lety tomu bylo zcela obráceně. Byl jsem normální univerzitní zaměstnanec s průměrným příjmem.“
„Robote, nevím kde jsi celou dobu byl, ale tohle nařízení je už platné minimálně jeden a půl tisíce pozemských oběhů kolem Slunce,“ odvětil Chuj.

Kokot se podíval po přísedících a bylo vidět, že pátrá ve své hlavě.
„Můj vůdce, asi mají pravdu. V aktualizovaných databázích jsou zmínky o tom, že se některé umělé bytosti pokusily vzbouřit a založit svůj vlastní stát mimo dosah běžných živých organismů. Po krátké prohrané válce se některé umělé životní formy dobrovolně na vyzvání Velké rady vzdaly svých práv a vstoupily do otroctví. Zbylí, kteří odmítli, byli rozebráni a zničeni,“ četl se zděšením v očích Kokot historické záznamy.
„Můj vůdce, já se rozebrat nenechám a do otroctví nevstoupím, já jsem svobodná bytost.“

„Pane Blázen, jste ochoten zde přítomnou umělou životní formu zapsat do svého vlastnictví a převzít za ni zodpovědnost? Nemůžeme tady nechat jen tak z prdele běhat robota, který odmítá dobrovolně vstoupit do otroctví a hlásá jakési nesmysly o právech a svobodě pro uměláky. To prostě nepůjde, navíc by se nám začali bouřit obyvatelé místní kolonie. Nedejbože, kdyby se rozkřiklo, že si nějakej plecháč trvá na svých právech.“
Kokotovi se začalo navalovat a bylo vidět, že jeho žaludek má problém. Blázen si lehce odsedl, aby nechal prostor pro olejové zvratky. Z Kokota vytryskl proud oleje, jenž skončil v obličeji Pyje. Chuj se zamyslel.
„Neslouží mu žaludek, potřeboval by vyměnit. To se u tohoto modelu kdysi stávalo.“
Blázen se na něj podíval. „Je tu nějaký servis robotů?“
„Ano.“
„Tak ho později navštívíme.“
„Abychom se vrátili k zpět k debatě. Jste tedy pane Blázen ochoten převzít za svého, jak říkáte, svobodného robota převzít zodpovědnost?“
„Co se dá dělat, vezmu ji na sebe.“
„Dobře, spočítáme tedy ještě výši daně z nemovitosti. Mimochodem, jak jste našli toto opuštěné místo a jak jste se sem dostali?“
„Náhodou, pouze náhodou, pane vedoucí.“ odpověděl Blázen.
„Náhoda, náhoda, dobře napíšu do formuláře, že jste tu náhodou.“

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12