Vesmírní dýleři - 5. Titan

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Šediváci ztichli, něco si šuškali a pak malý tlustý úředník pokračoval.
„Podle katastrálních map má tato stanice 467.7m2, sedí informace?“
„Asi ano, když to říkáte,“ řekl Blázen.
„Dobře, protože příliš nekomunikujete, jste chudí a s drogami neobchodujete, vyměříme vám běžnou daň z nemovitosti ve výši vycházející z cenových map okolí. Nebude příliš vysoká, tento kráter je v těžbou poškozené nestabilní oblasti s občasnými otřesy. Nemyslím, že jste příliš vyhráli v pozemkový loterii, když jste obsadili tuto hodně dlouho prázdnou a opuštěnou nemovitost. Víte, že kdysi patřila Univerzitě?“
„Ano, víme. Je to nějaký problém?“ zeptal se Blázen.
„Ne, Univerzita tento pozemek odepsala z majetku, je tedy volný.“
„Dobře, abychom zakončili jednání. Jak jste nás vůbec našli?“ dotázal se Blázen.
„Aktualizace mapových podkladů. Dohledový systém zaregistroval spuštěný počítač v této katastrální oblasti, tak jsme se přijeli podívat,“ odpověděl tlustý šedivý úředník a převzal od kolegy papír s vypočtenou výší daně.
„Zaplatíte 800 Žbluňků do třiceti pozemských dnů. Příští rok vám pošleme složenku,“ řekl Chuj, předal Bláznovi úřední papír, který označil červeným kulatým razítkem a zvedl se od stolu.

„Pane kolego, odcházíme,“ obrátil se Chuj na Pyje a oba přešli do místnosti se skafandry.
Když se oblékli, podívali se ještě jednou po osazenstvu a vedoucí Chuj kladl Bláznovi na srdce.
„Jestli ten robot bude dělat problémy a jestli bude šířit nesmysly o právech a svobodě robotů, bude eliminován a jeho paměťová matice vymazána. Hlídejte si ho, pane Blázen,“ oba úředníci vešli do přechodové komory.

„Ty vole, šéfe. Divná návštěva,“ podotknul Pong, „měl jsem je oba zabít.“
„Pongu, máš pravdu. Serou mě zatím tři věci. Mají problém tady s naším geniálním přítelem, podělaný Žbluňky nebo co to je kurva za peníze a kde budeme prodávat naše drogy,“ odpověděl Blázen.
„Můj vůdce, drogy budeme prodávat před školami a v zábavních centrech,“ řekl Kokot.
„Teď tady uklidíme a musíme poslat Karlosovi zprávu, že jsme v pořádku,“ ukončil debatu Blázen.

„Kapitáne, kde je voda? Nebo mám zase říct Karlosovi, aby ji poslal?“ zeptala se Urgha.
„Urgho, z kohoutku v koupelně neteče?“ ozval se Kokot.
„Neteče, Kokote.“
„Musím se podívat na nádrž. Nejspíš bude prázdná a my sem budeme muset nějakou vodu dostat. Můj vůdce, půjdete se mnou, pak na sebe hodíme skafandry a mrkneme se ven, obhlédnout stavbu zvenčí,“ řekl Kokot.
„Ven jo? To si musím ubalit jointa, protože venku na cizí planetě jsem ještě nikdy v životě nebyl,“ s obavou v hlase se pousmál Blázen a začal chystat své oblíbené kuřivo.

Blázen odeslal Karlosovi zprávu: „Vůdce je v pořádku, stanice ve strašném nepořádku, přijeli z pozemkového úřadu dát majetkoprávní záležitosti do pořádku.“
Urgha zametala, Pong rukávem u jednoho z panelů smetl prach a připravoval si krystal ke šňupání.
„Šéfe, už se těším až zabiju svýho prvního mimozemšťana. Cítím, že tady bude spousta zkurvenejch emzáků, který nás budou chtít znásilnit a zbavit života,“ natáhl nosem pořádnou lajnu.

„Můj vůdce, jdeme zkontrolovat nádrž.“
Kapitán Blázen se vydal za Bláznem zpět do hangáru k Hvězdné kapce, prošli okolo lesknoucí se lodě, až se dostali do nejvzdálenější části, kde byly malé dveře s nápisem „Recyklace“.
„Tak je asi Plecháči otevřeme, ne?“ řekl Blázen a vzal za kliku. Dveře se pomalu a tuze se skřípotem otevřely. Kokot chvíli hledal vypínač a když jej našel, rozsvítil. Světlo ozářilo rezavou nádrž a recyklační stroj.
„Můj vůdce, tady bude práce jak na kostele. Recyklační jednotka a nádrž jsou úplně v hajzlu. Myslím, že je to práce pro Jacka jak ušitá. Nyní s tím naprosto vůbec nic neuděláme. Celá nádrž musí jít kompletně pryč. Jdeme se vyvenčit,“ řekl Kokot Bláznovi.
„Jo, vypadá to tady hodně beznadějně, jdem,“ odpověděl Kapitán.

Vrátili se do místnosti se skafandry, zkontrolovali jak jdou Urghze domácí práce a začali se oblékat. Vyndali dva skafandry, Kokot je prohlédl, jestli nemají nějaké vady a podal jeden Bláznovi.
Ten jej prohmatal prsty a zjistil, že jsou z jakéhosi syntetického neprodyšného, ale velmi elastického materiálu zelenočervené barvy. Přišel mu jako velmi stará verze modelu, ve kterém přišli ti dva podivní úředníci. Helma byla ze zvláštního tvrzeného skla, vypadala jak otočené kulaté akvárium pro rybičku, takže umožnovala perfektní rozhled po okolí. Zbýval ještě batoh na záda, no batoh, spíš pořádná krosna, ze které vedly hadice a pár kabelů do zadní části helmy a konektoru na levém rameni skafandru.
„Můj vůdce, asi budete muset sundat boty, kalhoty a bundu,“ vysvětloval Kokot.
„Dobrá,“ nejistě odpověděl Blázen a vysvlékl se.
„Kapitáne, vy jste kus chlapa,“ ozvala se Urgha opřená o dveře, prohlížejíc tiše dvojici.
„Urgho, nedělej si ze mě prdel,“ zasmál se Blázen a začal se soukat do skafandru. Zcela bezděčně si vzpomněl na latexové hrátky s pravými neklonovanými děvkami z Havaje.
„Ještě helmu a jste kompletní,“ pousmál se Kokot a nasadil Kapitánovi na hlavu helmu.

„Zvláštní pocit, Kokote. Je mi trošku vedro a potím se,“ ozval se Kapitánův hlas z reproduktoru.
„Můj vůdce, teplotu si nastavíte ovládací jednotkou, kterou máte na levé ruce,“ vysvětlil ovládání skafandru Kokot. Blázen pošteloval vnitřní prostředí, aby se cítil dobře. Kokot se začal oblékat a když dokončil úkon, šel ke dveřím přetlakové komory.
„Můj vůdce, jdeme,“ otevřel průchod a vstoupil. Kapitán Blázen šel hned za ním.
„Nyní odčerpám vzduch a otevřu dveře ven. Připravte se, trošku to s vámi asi hodí,“ řekl Kokot a zmáčkl červené tlačítko s nápisem „Vypustit vzduch“.
I skrz helmu slyšel Blázen syčení unikajícího vzduchu. Po vyrovnání tlaku se otevřely dveře a do komory vstoupil studený vzduch měsíce Titanu. Chlad ucítil okamžitě, jednotka podpory života, kterou měl na zádech, zareagovala na situaci téměř okamžitě a zvýšila výdej energie pro regulátor teploty. Blázen se otřásl a řekl, že je připraven. Kokot udělal první kroky ven a rozhlédl se.
„Můžete ven, můj vůdce. Je hezky, nebe bez mraků, výhled báječný,“ oznámil robot.

Kapitán Blázen se opatrně přiblížil ke dveřím, vystrčil hlavu a rozhlédl se. Viděl oranžově zbarvený povrch, pokrytý různě velkými krystaly ledu. Udělal první krok a položil pomalu nohu na půdu měsíce, na kterém nikdy nestál. Přenesl váhu těla a ucítil jak se chodidlo boří do prachu a drtí krystalky zmrzlé měsíční hmoty. Poté udělal svůj první krok na měsíci Saturnu.
„Můj vůdce, nebojte se a pojďte. Podrážky vyrovnávají nižší gravitaci Titanu, takže nebudete skákat jako Armstrong na Měsíci. I když, kdybyste si chtěl zaskákat, můžete si samozřejmě kompenzaci upravit, ale opatrně, ať nevyskočíte až do vesmíru,“ usmál se Kokot.
„Myslím, že zůstanu na levelu na jakym zrovna sem,“ odpověděl Blázen a pohlédl vzhůru. Nad hlavou svítil modrý Saturn a nad jeho jižním pólem byla vidět orbitální těžební stanice, která čerpala z horních vrstev atmosféry vodík.
„Pět tisíc let a stále neubylo. Neuvěřitelný,“ zamyslel se nahlas Kokot.
„Monstrózní, můj umělý příteli,“ řekl Blázen a díval se k nebi.
„Ano, je. Pojďme se projít kolem stanice, ať zjistíme v jakém stavu je a co najdeme v okolí,“ rozhodl Kokot a vydal se na obchůzku. Kapitán Blázen šel v jeho stopách.
Vzdálili se asi sto metrů od stanice, otočili se a měli celý mimozemský domov jako na dlani. Stanice byla vytesána ve stěně kráteru a ze skály vyčnívala pouze pozorovatelna s přechodovou komorou, vedle níž byly vidět ohromné dveře hangáru.
„Měli bysme se proletět, Kokote. Jsem zvědavý na svůj první kosmickej let.“
„Můj vůdce, na to si ještě chvíli počkáte, musíme zprovoznit stanici a trošku ji zútulnit. Povedeme odsud velké obchody. Zcela jasně vidím naši novou budoucnost úspěšných obchodníků.“
„Pán je věštec,“ zasmál se Blázen.
„Ani ne, jen umím rychle analyzovat informace,“ odvětil Kokot a dodal, „půjdeme z levé strany a podíváme se na stav okraje kráteru, jestli není poškozen a nehrozí sesuvy.“
„Dobře, ty to tady znáš,“ řekl Blázen a vydal se ve stopách Kokotových.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12