Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 12. Masakr u planety Země
V improvizovaném velitelství císařského paláce uprostřed starodávného sídla čínských císařů sedělo okolo stolu Temné kolegium a Zakázaný císař.
„Tahle operace je naprosto totálně posraná. Valná většina armády, kterou sem vytáhl mezi živý je zase mrtvá, komunisti kladou zasranej odpor, Kapitán Blázen je živej a ten jeho šílenej Pong je určitě už nadrženej, až nás rozseká na zasraně malý kousíčky. Vy ste parta totálních temnejch idiotů, jaký svět nikdy neviděl,“ zuřil císař a eunuch Ho byl překvapen, kolik nově objevené zlosti bylo najednou v jeho pánovi.
Temné kolegium zaraženě sedělo před svými otevřenými lahváči a narýsovanými lajnami. Vespolek nějak čekali, až co vypadne ze samotného Matkopíchače. Ten mlčel, dokud se nepostavil, nezvedl ruce a nespustil temný chorál. Jenže odmručel několik prvních tónů, když ho přerušil vytočený Zakázaný císař.
„To ses úplně posral kokote? Zrovna teď chceš spustit ten váš retardovanej rituál? Vy ste fakt parta kreténů, pořád musím čekat, než dokončíte nějakej kreténskej rituál a když je potřeba trochu akčnosti, zase zdržujete. Ho, já se na tyhle čůráky můžu zvysoka vysrat. Jdeme svolat poslední zbytky našich lidí a zlikvidujem aspoň ty posraný bolševiky,“ řekl tónem, jemuž se fakt nedalo odporovat. Zakázaný císař přehodil přes rameno roucho, otočil se a odešel následován eunuchem.
„Matkopíchači, ten byl teda pěkně vytočenej,“ promluvil Vohnout.
„To teda byl,“ řekl polotemně zaraženým hlasem Matkopíchač a přemýšlel, jestli náhodou tuhle akci totálně neposral.
„Matkopíchači, nejsme v prdeli, že ne?“ zeptal se opatrně Pičín.
„Hm, rozhodně ne. Kapitán Blázen zemře,“ odpověděl temně Matkopíchač a aby přehodil diskusi, zvedl ruce a začal pět chorál, který již nikdo raději nepřerušil.
„Ho, musíme zabít nejvyššího bolševika a pak zkusíme zdrhnout. Už teď je jasný, že tady nastane takovej chaos, kterej nedokážeme zvládnout. Nemáme dostatek lidí pro udržení pořádku,“ povídal císař svému správci, když procházeli starobylými chodbami.
„Můj císaři, naprosto souhlasím a velmi mě šokuje vaše střízlivé uvažování,“ překvapeně řekl eunuch Ho.
„Ho, mě je líto, že to tak dopadlo, ale sám vidíš, jak se celá situace posrala. Já neměl s těma temnejma šaškama uzavírat jakýkoliv dohody a měl sem se na ně zvysoka vysrat,“ vyštěkl císař a Ho raději mlčel.
„Ho, co říkají naše výzvědný jednotky?“ pokračoval císař.
„Mocný císaři, objevili skupinu vysoce postavených lidí, kteří před několika hodinami opustili velitelství komunistické armády,“ odpověděl eunuch.
„Výborně, sežeň nejlepší vojáky, kteří nám zůstali a pojďme si zabojovat,“ řekl Zakázaný císař a v duchu věděl, že jeho definitivní konec je nablízku.
Prezident s nejvyšším velením armády přicházel k Zakázanému městu. V ulicích kromě hromady mrtvol nebylo moc civilistů. Sem tam proběhla skupina rabujících či zdevastované jednotky čínské armády, které radostně vítaly prezidentovy muže. Široký opuštěný bulvár vypadal klidný, ale na jeho konci stál muž v barevném historickém hábitu a čekal, dokud nebyl ústřední výbor na doslech.
„Přišel jsem pomstít křivdu, kterou způsobili komunisti mým ctěným předkům. Já jsem potomek císařské linie jediných právoplatných vládců Číny!“ zakřičel Zakázaný císař.
„Kdo to je?“ zeptal se zmatený vůdce komunistů.
„Soudruhu prezidente, podle všeho se vrátil Zakázaný císař,“ odpověděl opatrně nějaký generál.
„Co…? Co to je za pověru soudruzi?“
„Soudruhu prezidente, to je velmi stará věc, kterou jsme stovky let považovali za vyřízenou,“ řekl generál.
„Soudruzi, tohle tmářství nebudu trpět. Ten nebohý soudruh určitě utrpěl šok a já nemám zájem, aby nám tu pobíhal pomatený straník. Zabte je všechny,“ přikázal prezident a jeho muži vyrazili do boje.
Nastalá bitka netrvala příliš dlouho, protože komunističtí velitelé brzo zjistili, že Zakázaný císař disponuje poněkud větší přesilou. Většinu práce odvedlo několik rychlopalných paprskometů a stará dobrá ruční práce. Císařští vojáci meči rozsekávali komunisty na kusy mrtvého masa a nebrali příliš ohled na pohlaví a věk.
Eunuch Ho se s císařem prosekali až k samotnému vůdci čínských komunistů a překvapeně zjistili, že je neschopen samostatné obrany.
„Mocný císaři, co s ním uděláme? Karma nám neodpustí vraždu bezbranného,“ řekl Ho.
„Ho, ser na karmu a sežeň nějaký lodě, kterými můžeme zmizet z týhle podělaný díry,“ odsekl Zakázaný císař a sťal vůdci čínské komunistické strany hlavu.
Byla to událost, kterou nikdo ani nezaregistroval, protože probíhající apokalypsa měla už jiného vítěze a vládce situace. Eunuch Ho s Císařem ještě nevěděli, že se Pong stal vládcem oblohy a lodě krvežíznivého Odboje zcela neprodyšně uzavřely letový prostor okolo Země. Neproklouzla by ani kvantová myš pronásledovaná Schrödingerovou kočkou.
Žádný z čínských vojáků nezjistil, že první tajemník sekretariátu komunistické strany zemřel a nejvyšší politbyro je rozprášeno v prach. Jejich snaha bránit komunistickou vlast klesala ke dnu tempem Titaniku a kdo mohl, ten dezertoval.
Ulice Nového Pekingu byly již prosty všech civilistů a pobíhaly v nich jen skupiny rabujících, poslední komunistické bojůvky, Matkopíchačovy jednotky s císařskými vojáky a Pongův početně rozrůstající Odboj. Ten začal přijímat všechny dobrovolníky, kteří se dokázali probít přes nepřátelské bojovníky a hlavně zvládli přežít setkání s Mozečkem a Mazlíčkem.
Ti dva totiž prožívali největší pocity štěstí, kterých může být zombie a její jediná mozková buňka schopná. Doslova byli urvaní z řetězu a pokrytí krví šířili strach a hrůzu.
