Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 12. Masakr u planety Země
„Helejte, vážený opice, naše centrální zpravodajství zaznamenává spoustu nepříjemných událostí a nějaký občasný zmrtvýchvstání se nás netýká,“ rozléval v chrámové zasedací místnosti pan Jednooký do sklenic pálenici a pozoroval čtyři známé opice.
„Jednooký, nebudem si hrát kvůli divákům na telepaty, ale těch povstalejch z mrtvejch je fakt hodně,“ řekla jedna z nich.
„Fakt hodně, několik stovek lodí,“ řekla další.
„Tak proto tolik stížností z různejch koutů galaxie,“ drbal se Jednooký za bradu.
„Jo, nevím jak vám, ale nám se nikdy za našich časů nelíbilo, když se kdokoliv ve větším počtu vracel ze světa mrtvých a pak dělal brajgl,“ řekla třetí opice.
„No jo, za vašich časů byl vesmír menší. Tehdá se nic neututlalo a ztráty na civilizacích byly vždycky citelný. A kdo se vůbec vrátil?“
„Jednooký, to je ten problém. Matkopíchač s Temným kolegiem a Zakázaným císařem a maj opravdu velkou armádu,“ pokračovala důrazně opice čtvrtá.
„To je kurva Nergal pustil?“ vyskočil na nohy Jednooký.
„Nejspíš splnili ty jeho úchylný podmínky a podle našich dobře informovaných zdrojů ho stará docela nudí, takže vymejšlí jinou zábavu.“
„To je ale blbec. Ví to Blázen?“
„Jednookej, to je ten problém. Doktor zmizel z map a od tuleňů přišla divná zpráva,“ promluvila zase první opice.
„Moment, chcete říct, že si naši nevšimli Doktorova zmizení? Kurva, kde ste kdo?“ zakřičel Nejvyšší představený do komunikátoru. Krátce potom přiběhl vyplašený podřízený.
„Jaktože nikdo nehlásil Bláznovo zmizení?“
„Nejvyšší představený,“ padl muž čelem k zemi, „ odpusťte mi, ale vládne hrozný zmatek a nikdo si toho nevšiml.“
„To už sem si všiml, běž pryč a ať už se takový chyby neopakují. Svolejte radu a ať za mnou okamžitě přijde,“ přikázal Jednooký.
„Nejvyšší představený, rozkaz!“ s očividnou úlevou, že se nic víc neposralo, podřízený zmizel.
Hlavní rada dorazila do půl hodiny, během které probral s opicemi většinu podstatných detailů.
„Vážení, jak jste se dozvěděli, máme problém se zmrtvýchvstalejma. Trochu se nám po vesmíru přemnožili a bude potřeba zasáhnout,“ zahájil Jednooký poradu.
„No a co my s tím? Tenhle problém sám přejde. Navíc znáš naše pravidlo o nevměšování do běhu dějin, žejo?“ řekl jeden z klášterních převorů.
„Samozřejmě, že znám, ale navrátilců je skutečně hodně a nám se přemnožily stížnosti,“ pokračoval Jednooký.
„Ty taky nejsou náš problém, nicotné problémy krátce žijících bytostí nás vůbec nezajímají. Víš, že řešíme jiný záležitosti,“ promluvil další z radních.
„Jo, už to ale přeháněj s chlastáním, fetováním, znásilňováním děvek, pleněním a obecně vyvražďováním civilizací,“ nepřestával Jednooký argumentovat.
„No dobře, to taky není náš problém. To si nás svolal kvůli takový hovadině?“ promluvil klidně jiný člen vedení.
„No dobře, vrátil se Matkopíchač se Zakázaným císařem a jdou po Bláznovi,“ zkusil Nejvyšší poslední argument. Nastalo kratší ticho.
„Doprdele, to si měl říct rovnou. Co chceš dělat?“ ozvalo se několik hlasů.
„Tuhle otázku sem řešil tady s váženýma opicema, protože jich se jaksi netýkají naše pravidla a současně ovládají naše schopnosti,“ Jednooký byl konečně spokojen.
„Myslíte, že to zvládnete sami?“ padla otázka směrem k opicím.
„Jasně že jo. Navíc nebudeme sami.“
„Přesně tak, vezmu jednu z našich nejlepších lodí, vyberu dobrovolníky a poletím s nimi. Před svými předchůdci dokážu obhájit porušení pravidla,“ řekl Jednooký a věděl, že o dobrovolníky nebude mít nouzi.
„Kokote, co kurva myslíš…?“ nechápal Pong a šňupl jednu z lajn, který mu nachystala Urgha.
„Myslím, že se právě z hyperprostoru vynořují dvě lodě, z nichž jedna je opravdu obrovská,“ řekl Kokot a snažil se přiblížit obraz.
„To si děláš prdel, máme tady málo starostí a do toho přicházej další zmrdi?“ promluvil Blázen zoufalým hlasem.
„Můj vůdce, to nejsou zmrdi, to je přímo osobně Jednooký a právě přijímám zprávu,“ nadšeně pověděl Kokot, jemuž spadl z umělého srdce solidní šutrák.
„Žijete lidi?“ ozval se hlas Nejvyššího představeného.
„Ty vole, žijeme, ale sme v docela složitý situaci a že vám to teda trvalo,“ odpověděl Blázen, jemuž z šoku a radosti vyletěl tlak hodně nahoru.
„No jo no, měli jsme toho moc a museli sme nejdřív vyřešit naše pravidlo o nevměšování,“ řekl Jednooký.
„Ty vaše pravidla, takže se budete dívat, jak nám vyjebávají prdele? A kdo je to s váma vůbec?“ zamručel nevrle Pong.
„Nečil se, ty vole, vyjednal sem pro sebe výjimku z pravidel a přivedl starý známý, kterých se naše zákony netýkaj,“ radostným tónem odpověděl Jednooký a Kokot zapnul obraz.
„Nazdar lidi,“ zamávaly čtyři opice, „jsme tady, abysme splatili dluh za záchranu životů.“
„Ale to je od vás hezký. Kdo to je?“ naklonil se Starý přítel k Bláznovi.
„Prosimtě, je to na delší vyprávění, ale inteligentní opice poznáš hned a ten chlápek je Nejvyšší představený pan Jednooký a šéfuje Muskům, což je v tuto chvíli nejvyspělejší civilizace ve vesmíru,“ vysvětlil mu stručně Blázen.
„Jedna z nejvyspělejších, nejsme jediní,“ zasmál se Jednooký.
„Máte nějakej plán? Na paření nemáme moc času,“ zeptal se Pong, který neustával ve své bojové činnosti.
„To vidím, že máte furt co dělat. Tohle bojiště svítí jak radioaktivní pískoviště široko daleko. Co se týče plánu, ten bysme asi měli probrat teď, nemyslíš hlavní stratégu?“ řekl představený.
„Jak vidíš, jedinej plán, kterej s Kokotem máme, je prát to do nich vší silou. Jestli vás napadá něco lepšího, sem s tím.“
„Pongu, tvůj plán se mi hodně líbí a řek bych, že ani opice s ním nemaj problém,“ po chvíli přemýšlení Jednooký souhlasil.
„Rozhodně souhlasíme, fakt sme dlouho nezažili pořádnou kosmickou vyvražďovačku a aspoň pořádně otestujeme úpravy zbraňových systému,“ kývaly opice hlavami.
„Vy ste se hrabaly v našich zbraních?“
„V klidu Jednooký, jen drobné úpravy k zesílení účinků. Máte v nich ještě nějaký rezervy.“
„Opice vy mě serete,“ mručel Jednooký.
„No jo, sme ještě o level výš než vy,“ zachechtaly se opice.
„Moment, vy ste ještě mocnější než Muskové?“ nechápal Karlos.
„Jen o něco málo, není třeba se ničeho bát,“ odpověděla jedna z opic.
„Hele Blázne, to je celej vesmír fakt tak šílenej?“ zeptal se Starý přítel, protože toho na něj začínalo být příliš.
„Někdy je asi lepší nic nevědět,“ řekl napůl huby Blázen a převzal od Mozečka pivo, jenž si docela užíval funkci číšníka.
„Synku, já jsem nevěděla, že si nikdy neopustil matičku Zemi,“ rýpla si Stará dáma.
„Matko, ty toho nech, fakt teď nechci vědět, co jsi dělala, než sem se narodil. Vychovala si ze mě maloplaneťáka. Mám rád práci, koníčky, svůj hotel, pivo, drogy a televizi. By mě v životě nenapadlo, že bys chtěla aspoň na Měsíc.“
„Šéfe, nějak se nám tady rozjíždí rodinná psychoterapie a na to není čas. Jednooký, opice, pusťte se do zábavy,“ ukončil rozhovor Pong, protože ho znervózňovalo, že musí být ve střehu u zbraní a nemá potřebný klid.
„Naprosto souhlasím, Jednooký končí.“
Bitevní loď Nejvyššího představeného a opičí koráb opustili pozice, aby zamířili k opačným křídlům bojiště. Válečné šílenství nabralo dalších obrátek a začal takový masakr zmrtvýchvstalých, jaký Sluneční soustava nikdy předtím nezažila.
