Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 12. Masakr u planety Země
V říši mrtvých probíhaly rušné přípravy nutné pro příchod bohů na svět. Tisíc nejvěrnější otroků nakládalo Nergalovo plavidlo desítkami tun zásob a Ereškigal chystala garderobu.
„Miláčku, skutečně netušíš, co se tam nosí?“
„Vem si na sebe to nejlepší co máš, kurva, jsi moje bohyně a bohyně snad ví, co si má vzít na sebe,“ zamručel Nergal, protože otázka oblékání ho docela srala a jeho stará měla fakt několik velkých skříní plných hadrů, z nichž mnoho ani jednou neměla na sobě. A on raději šaty strhával, než oblékal.
Hydra mezitím otevřela dveře dokořán, protože tempo, kterým přicházeli oběti jatek u planety Země, rychle narůstalo. Bylo zřejmé, že bitva je velmi krvavá a krutá.
Hodně z navrátilců mělo ve tváři šílený výraz a opakovalo jedno jediné slovo.
„Pong. Pong. Pong. Pong…,“ neslo se nad dušemi mířících k rozpáleným kotlům a jiným masovým mučícím nástrojům v podobě hořících jezer, neskutečně žravých mravenců čí do údolí šílenství, kde umístění propadali naprosté davové psychóze, v níž si vzájemně násilným způsobem ubližovali. Trhání údů, vypichování očí či hromadná znásilnění byla na běžném pořádku.
Pekelné mlýny na maso jely na plný výkon a neustávající příchod nových obětí srážel z konců ramp mezi železné šneky vystrašená těla mučených.
„Uznej, není to nádhera?“ držel Nergal kolem ramen svoji božskou ženu a společně z terasy shlíželi po svém království.
„Vždycky, když přijde takový nával duší, všechno nádherně šlape. Už dlouho sem to nezažil, protože ti šmejdi ve světě živých posledních tisíc let docela omezili vzájemná hromadná vyvražďovaní. Až teď ten šílenej Pong. Poslal nám Temný kolegium s armádou, potom toho Zakázanýho debila s celou říší a teď je nám vrací podruhý. To prostě zažiješ jen několikrát v životě,“ zasněně vyprávěl a Ereškigal ho chytla za koule.
„Lásko, ty mě vzrušuješ. Zamrdáme si a pak vyrazíme,“ vzal Nergal bohyni do náruče a odnesl do paláce.
„Velký Matkopíchači, podařilo se zachránit jenom malou část armády,“ špitl Vohnout během krušného přistávání v salvě střel z orbity i povrchu.
„Ještě ty mě zkoušej nasrat,“ odsekl temným naštvaným hlasem Matkopíchač.
„A kde je ten zasranej Zakázanej čůrák? Zdrhnul?“ pokračoval v temném nadávání.
„Mocný vládce temnoty, nezdrhnul a míří s se svojí osobní gardou do Pekingu v Číně,“ odpověděl Šoustal.
„To je zmrd,“ zamručel Matkopíchač, „že von má určitě nějakej svůj soukromej plán. Změňte okamžitě kurz.“
„Ó temný Matkopíchači, zkusím udělat, co bude možný,“ řekl Pičín a zkoušel všechno možný, aby přežili přistání.
Obyvatelé Pekingu, kteří ještě zůstávali naživu a venku, byli svědky výrazné podívané. Na jejich město mířil z orbity ocelový déšť vesmírných lodí. Některé z nich se rozpadaly v atmosféře a jejich rozžhavené trosky dopadaly v dlouhých pruzích na povrch, kde působily solidní paseku mezi civilisty.
Požáry zuřily v celém Pekingském okrese a vůbec nikdo je neřešil. Kdo mohl, zkoušel utéct nebo se přidal k rabujícím a vraždícím skupinám ozbrojenců, kteří chtěli zvětšit majetky na úrok probíhající tragédie.
Jedna taková jednotka byla úplně náhodou na Náměstí nebeského klidu a probírala se kořistí. Až velmi pozdě zaregistrovali, že na ploše a v okolí přistálo pár lodí, které poničily několik bloků domů. Z jednotlivých plavidel začaly vycházet řady po zuby ozbrojených bojovníků s čínskými rysy v obličejích.
Mezi nimi byli dva velmi výrazní muži oblečeni ve starobylém oblečení a ten ve žlutém šatu barvy přírodního hedvábí poklekl a políbil zemi.
„Soudruzi, odkud přicházíte? Vypadáte docela draze voháknutý,“ přišel k postavám vůdce rabiátů se zbraněmi v rukou a za ním postávalo větší množství trhanů připravených okamžitě začít vraždit.
„Ty vole, Ho, slyšel sem dobře?“ řekla postava v žlutém a povstala z dlažby.
„Mocný císaři, slyšel jste dobře. Vypadá to, že komunisti jsou pořád zde,“ odpověděl muž a lůza znejistěla.
„Opravdu jsem si nepředstavoval, že po tolika stovkách let tu ještě budou bolševici strašit. Ho, nejlepší bude všechny v Pekingu pozabíjet,“ pokračoval v řeči Zakázaný císař.
„Ty debilní císaři, co tady chceš dělat? Musíme najít Blázna,“ zazněl z dáli temný křik a strach mezi rabující špínou prudce vzrostl. Zvláště když spatřili temnou postavu následovanou dalšími temnými postavami.
„Matkopíchači, Blázen neuteče a já chci srovnat starý účty s komunistama. Navíc jsou mí muži nadržení zabíjet, tak chci, aby si užili, než se všechno posere definitivně,“ odpověděl velmi klidně Zakázaný císař a pohlédl na svého eunucha.
„Tak na co čekáš, jaktože tahle špína ještě žije!?“
„Můj císaři, nečekám na nic,“ odpověděl rychle Ho a mávl na nejbližší jednotku osobní gardy, „na co čekáte? Zbavte nás tohoto obtížného hmyzu.“
Početná skupina ozbrojených civilistů překvapením zkoprněla a než přesně pochopila, že tyto muže neokrade, začala nemilosrdná jatka. Osobní císařova garda je rychle a bez zbytečných průtahů zbavila životních funkcí, aby pak společně s Matkopíchačovou stráží vyčistila celé náměstí od otravujících živlů. Další jednotky zmrtvýchvstalých začaly zabezpečovat trasu k Zakázanému městu.
„Ho, kdybys věděl, jak se těším, až spatřím proslulé místo svých předků.“
„Můj císaři, zase budete vládcem celé Číny,“ řekl Ho a hlavou mu probíhala cela řada důvodů, proč se nejspíš tak nikdy nestane.
Přibližně v tu samou dobu nedaleko hlavního města Číny přistála Kapka následována mnoha desítkami lodí Odboje s nadrženou armádou vrahů na dovolené, kteří byli rozhodnuti Pongovi sloužit.
„Moji vojáci, před zahájením vlastní akce likvidace mrtváků si musíme ujasnit pravidla. Tak za prvý, civilistům se pokud možno vyhnete. Nejsme vyhlazovací komando, jsme Odboj. A za druhý to důležitější. Tahle stará dáma je moje zástupkyně a když nebudu k sehnání, budete ji na slovo poslouchat,“ představil odbojářům Starou dámu se smrtící holí. V armádě to zašumělo nesouhlasem a Pong pokynul své zástupkyni.
„Můžete jim laskavě vysvětlit, jak si stojíte? Myslím, že támhleten křikloun by potřeboval trochu zklidnit,“ pověděl a matka Starého přítele sestoupila z improvizovaného pódia.
Klidně došla k desperátovi, jemuž dlouze pohleděla do očí plných ironie a pak ho nečekaně udeřila holí do spánku takovou silou, až zapraskalo v lebeční kosti. Muž chytil rukama hlavu a velmi rychle zjistil, že může vrazit prsty do mozku.
„Ženská, vy ste magor,“ stihl ještě povědět, než padl mrtev k zemi.
„Ještě někdo má se mnou problém?“ zakřičela velmi tvrdým a silným hlasem. Členové Odboje zkoprněle mlčeli a vypadali velmi překvapeně.
„Víte, já sem velela takovej šmejdům jako ste vy v době, kdy vaši dědové ještě netušili, k čemu maj koule a péro,“ dodala jasným hlasem pro zdůraznění významu situace.
„Ty vole, ta tvoje matka mě nepřestává překvapovat,“ naklonil se Pong ke Starému příteli, který také úplně nevěřil svým očím, jak rychle jeho matka srovnala partu nevzdělaných kreténů s velkým množstvím zbraní.
„Blázne, tohle je šílená chvíle. Nečekal jsem, že se moje návštěva tak zvrhne,“ řekl Kapitánovi a pozoroval dění u Kapky, kde Kokot s Karlosem zrovna vybavili Mozečka s Mazlíčkem lesklým titanovým úsměvem.
