1 2 3 4 5 6 7 8

Ulice města byly skoro prázdné až na ozbrojené strážné, kteří dohlíželi, aby všichni občané šli dobrovolně na představení pořádané Kimem.
„Kapitáne Blázne, až se vrátíme domů, poděkujte Jednookýmu, že zorganizoval pátrání ihned, jakmile ste zmizeli z jejich radarů. Najít vás bylo fakt těžký,“ rozpovídal se Bob.
„A co se přesně stalo?“ zeptal se Blázen.
„Nečekaný výron energie z magnetaru, kterej ste zkoumali, vás hodil docela daleko do budoucnosti. Blbý bylo, že nikdo nevěděl jak vzdáleně daleko, takže sem provedl několik více či méně náhodných skoků, než sem s Jednookým usoudil, že tak cesta k vaší záchraně nepovede.“
„Takže představenej napsal ten vzkaz, kterej sme četli?“ zeptala se Urgha.
„Ne tak docela, byl to můj nápad a pak už sem jen šel hlouběji a hlouběji do budoucnosti, dokud sem nenarazil na časovou linii, kde už byla zpráva otevřená a přečtená.“
„Dost fikaný,“ zasmál se Karlos.
„Celkem jo, ale ještě bylo těžký zjistit, kde byla otevřená. Já nemám přístup k síti jako Doktor a nikdy by mi ho Muskové ani nedali, takže nastoupila obyčejná detektivní práce. Až do včerejšího dne jsem pročítal svodky ze všech galaktických mediálních agentur a hledal anomálie, který bych mohl přisoudit právě vám.“
„Velmi chytré,“ pochválil Boba Kokot.
„Nic jinýho mi nezbylo a byla to hrozná otrava, ale nakonec mi vypadla drobná noticka o událostech na Korejské lidově demokratické planetě, kde došlo k povstání.“
„A už sme doma,“ uchechtl se Karlos a nasál lajnu.
„Celkem jo, nejdřív zprávička vypadala obyčejně, ale pak mě vyhledávací software upozornil, že k potlačení vzpoury přispěl ředitel Kokot a potomci Zakladatelů. To už sem dávno věděl, že společnost stále funguje a řídí ji tady Kokot,“ pokračoval Bob.
„Sme klikaři,“ skočil mu do řeči Blázen.
„Docela jo. Pak sem zjistil, že Kokot z tohoto času je zrovna na úplně druhé straně Galaxie a tím bylo jasný, že oni jsou vlastně vy. No a tak sem teda tady,“ dokončil Bob stručné vyprávění.
„Ty vole, ještě že si nás našel. Fakt sme nevěděli, co budeme dělat,“ řekl Blázen a zapálil další brko.

Došli k zadnímu vchodu amfiteátru, kde již byli očekáváni strážnými, kteří je odvedli přímo ke Kimovi.
„Jsem rád, že jste přišli a tohle je kdo?“ přivítal je Šu-Lin.
„To je Bob, náš kámoš,“ řekl stručně Blázen a koukal výhledem ven. Popravy byly v plném proudu a dav nepřestával řvát.
„Aha, přišli jste právě včas. Za chvíli přijde na řadu nejoblíbenější část. Poprava divou zvěří,“ řekl pyšně Kim a vedl je k místu sezení s parádním výhledem ven.

Představení střelby do týla brzo skončilo a komando odsouzenců k smrti začalo uklízet arénu. Odvezli mrtvá těla a připravili prostor pro další číslo. Kdosi otevřel velké dřevěné dveře a vehnal dovnitř několik desítek nahých obětí. Kim stál přímo u výhledu do arény, vzal do ruky mikrofon a promluvil k divákům.
„Takhle skončí každý zrádce revoluce, vypusťte zvířata! Smrt vlastizrádcům! Smrt USA!“ zakřičel a dav začal šílet. Provolával slávu drahému vůdci a smrt USA.
Když řev ustal, obsluha otevřela kovové mříže a vpustila do arény větší množství velmi rozzuřených zvířat, která připomínala slony, tygry, lvy a medvědy.
„Jsou geneticky modifikovaní pro posílení zuřivosti,“ řekl Kim a s úsměvem v obličeji pozoroval jatka, která pod nimi právě probíhala. Krví nabuzená zvěř trhala odsouzené nebožáky na kusy a naprosto nebrala ohled na věk, pohlaví či postavení.
„Šéfe, kurevsky primitivní zábava. Nazdar Bobe, já bych jim ukázal, jak by to vypadalo, kdybych tam byl já,“ ozval se Pongův hlas.
„Pongu, už tě přestaly holky bavit? Do tohodle bych se asi nemontoval. Je to jenom interní záležitost místních vládců,“ přivítal ho Blázen.
„Má pravdu, čím míň na sebe upozorníme, tím menší zanecháme stopu,“ souhlasil Bob.
„Vy ste puntičkáři a jo, už mě to s těma vojandama přestalo bavit, tak sem šel za váma,“ řekl Pong a začal rýsovat lajny.

Krvavá zábava běžela ještě několik následujících hodin, během kterých byli svědky zabíjení velkými auty, elektrickým proudem či kyselinou. Kapitán Blázen se vůbec nebavil a Urgha s Karlosem raději zmizeli od oken a prolévali absinth hrdlem.
„Kokote, co kdybysme se rozloučili a vypadli odsud? Nebude Kim nasranej?“ promluvil unaveně Blázen.
„Můj vůdce, zkusím s ním promluvit,“ odpověděl Kokot a zvedl se z pohovky.

Přišel zpět o několik minut a oznámil radostnou zprávu.
„Můj vůdce, Kimova slova byla, že můžeme odletět klidně do prdele.“
„Výborně, mizíme,“ zajásal Blázen, dopil pivo a zapálil brko na cestu.

„Nejlepší bude, když odletíme k pozici magnetaru a tam provedu přesun zpět do času pár minut po vašem zmizení. Kromě Musků nikdo o této události nebude vědět,“ řekl Bob, když seděli spokojeně v Kapce a Kokot chystal odlet.
„Je mi to úplně ukradený, hlavně ať už jsme odsud pryč,“ odpověděl Blázen.
„Kokote, kam máš letět víš a já zatím půjdu připojit časové zařízení k reaktoru lodi, protože bude potřeba hodně energie k transportu časem,“ řekl Bob.
„Bobe, jsem skutečně ráda, že si nám pomohl,“ poděkovala Urgha než odešel.

Nikdo se o ničem nedozvěděl, jenom Kokot v budoucnosti zcela vědomě naplánoval svůj pobyt v zapadlé části Mléčné dráhy tak, aby neohrozil události probíhající na Korejské lidově demokratické planetě. Byl rád, že už mohl konečně tenhle problém vypustit z hlavy.

1 2 3 4 5 6 7 8