Šikmooká děvčata dorazila přesně jak drahý vůdce slíbil. Nejdříve mu však padly k nohám, provolávaly slávu a nakonec zazpívaly nějaké lidové válečné písně, které generálům vháněly slzy do očí. Někteří museli přendat tužku do druhé ruky, aby mohli vytáhnout bavlněné kapesníky.
„Šéfe, tady je všechno hrozně ujetý, už abysme byli pryč,“ řekl Pong a čekal, dokud vítání neskončí.
Děvčata asi po hodině ukončila umělecké představení s dřevěnými zbraněmi a seřadila se.
„Mé oddané služebnice, postaráte se tady o našeho nového přítele Ponga, aby na nás vzpomínal jenom v tom nejlepším,“ promluvil Kim. Holky zavýskaly, ještě několikrát zulíbaly předrahého vůdce a teprve potom padly k nohám Pongovým.
„A to se mi líbí,“ zasmál se.
„Se nedivím, perverzáku,“ zamručela Urgha a věděla, že tohle nezmění.

Vůdcovy služebnice odvedly Ponga do velkého soukromého hotelového apartmá, jenž sice překypovalo luxusem, ale zdi byly zaplněné portréty rodinného klanu Kimových.
„Nedá se to sundat?“ zeptal se.
„Vůdce by nás zabil,“ odpověděla jedna z nich.
„Tak to se nedá nic dělat. Tak se do toho asi pustíme. Dá si některá z vás perník?“ posadil se ke stolu a začal vyndavat nádobíčko. Odpovědi na sebe nenechaly dlouho čekat a zanedlouho byla Pongova soukromá párty mocně rozjetá.

Dole v hotelovém baru seděli u stolu Blázen, Karlos, Kokot a Urga. Mlčeli a pozorovali ruch v ulicích.
„Kapitáne, co budeme dělat? Nechci zde dlouho zůstat,“ promluvila Urgha.
„Má pravdu, tady je to šílený,“ řekl Karlos.
„Můj vůdce, necháme vyřádit Ponga a pak odletíme.“
„Hm, jenže Pong může řádit pěknejch pár dnů,“ zamručel Blázen a balil brko.
„Ty bysme přežili, ale kam poletíme?“ zeptala se Urgha.
„Doktor nám najde nějakou pěknou modrou planetu, která nebude úplně v centru pozornosti a kde bysme měli klid. Musím pořád myslet na ten vzkaz od Musků,“ povídal Blázen během motání jointa.
„To nezní jako blbej nápad, klid nám prospěje,“ řekl Karlos.
„Taky si myslím,“ souhlasila Urgha.
„Můj vůdce, každopádně je dobrý vědět, že i v takové vzdálené budoucnosti máme pořád skvělé jméno,“ zapřemýšlel Kokot.
„Sice máme, ale je nám to platný jak mrtvýmu kabát,“ zamručel Karlos.
„Hlavně že máme lahváče,“ zapálil Blázen brko a otevřel novou láhev.
„Můj vůdce, asi tak na půl roku,“ špitl Kokot.
„To je zasraně blbá zpráva,“ odpověděl Blázen a v duchu doufal, že k této situaci nedojde.

„Velký generál vás zve na masovou popravu. Pochytali jsme ještě pár vzbouřenců a mohla by být zábava,“ přišel ke stolku starý generál a hluboce se klaněl.
„Uff, cože?“ lekl se Blázen.
„Velký generál by vás rád viděl vedle sebe. Bude velkolepé představení pro veřejnost,“ zopakoval požadavek generál.
„A je naše účast nutná?“ pokračoval Kapitán.
„Bylo by to vhodné.“
„I přesto, že viděl, co dokáže můj Pong?“
„To já nevím.“
„Tak se ho běž zeptat, ne?“
„Generál mě zabije,“ začal se generál potit.
„To už není můj problém, když tě pošle s odpovědí, jsi zachráněn. A teď už vocaď zmiz, rušíš nás,“ zakončil Blázen rozhovor.
Generál se podíval po Kokotovi, ale ten měl nahozený neutrální výraz, ze kterého nešlo vůbec nic vyčíst.
„Na mě nekoukej, já jsem s Kimem zadobře, děláme spolu výnosný byznys,“ řekl bez emocí. Starý voják v uniformě s celou řadou metálů se otočil a rychle odešel.
„Se posral, já se na nějakou popravu dívat nechci, ten chlap je fakt ubožák,“ řekl Blázen a spláchl pachuť v krku lahváčem.

Asi za patnáct minut přišel ten samý generál.
„Drahý vůdce vzkazuje, že to samozřejmě nutné není, ale byl by poctěn,“ pověděl nervózně.
„To rád slyším, vyřiď mu, že se rozmyslím,“ odpověděl Blázen a věnoval pozornost zapálenému jointu.
Generál odklusal a nastalo ticho.
„Kapitáne Blázne, návštěvu popravy bych vám doporučil, protože Kokot ze současné doby během návštěv veřejné popravy navštěvuje,“ promluvil hlas, který už kdysi slyšeli a automaticky otočili hlavy směrem, odkud přišel.
„Ale to si děláš prdel,“ vykřikl Karlos.
„Tak tebe bych tu nečekal,“ vypadlo Bláznovi brko z rukou.
„Taky mi dalo práci vás najít. Nebejt Musků, nikdy bych to nedokázal,“ řekl hlas.
„Ty vole, Bobe, fakt rád tě vidím, fakt zasraně rád. Teď už chápu, co myslel Jednookej tím vzkazem,“ s rozklepanýma nohama se Blázen postavil a objal zachránce.
„Dej mi rychle brko,“ hmátl Bob po jointu, „a Pong je kde?“
„Má práci s místníma holkama,“ odsekla Urgha.
„To sem si myslel, máš nějakej perník?“
„Mám,“ odpověděla a zasmála se.
„Jak si nás vůbec našel?“ zeptal se doposud mlčící Kokot.
„Delší příběh, kterej vám můžu povědět cestou na popravu,“ odpověděl.
„A fakt musíme jít?“ zeptala se Urgha.
„Musíme, vážně jo.“