Kim Šu-lin byl obklopen starými generály s notýsky a tužkami v rukou, kteří očima viseli na jeho rtech.
„Kde je generál Sun?“
„Nejvyšší generále a doživotní presidente, generál Sun zradil,“ řekl jeden ze starců. Kim vytáhl zbraň a střelil ho do hlavy.
„Ještě jednou se ptám. Kde je generál Sun? Že zradil, už vím,“ pověděl Kim a nachystal do komory další náboj. Nastalo ticho, které musel někdo přerušit.
„Drahý vůdce, nikdo neví, kde právě teď je,“ promluvil opatrně další starý generál. Kim mlčel, udělal piruetu a starce zastřelil.
„Takhle to půjde tak dlouho, dokud někdo nepřijde s nějakou rozumnou odpovědí,“ řekl Kim a zastřelil dalšího. Ve vzduchu byl cítit spálený střelný prach a napětí by se dalo krájet. Komusi upadl nervozitou notýsek a hned poté zazněl další výstřel.
„Velký vůdce, můžeme vyslat pátrací komando,“ zkusil přijít s nápadem další generál.
„Nikomu nemůžeme věřit,“ odpověděl krátce Kim a stiskl spoušť, „někdo další? Vaše řady pomalu řídnou.“
Mezi generály vládla čirá panika, která dokáže občas snést aspoň pukavý vejce.
„Drahý vůdce, měl bych takový nápad,“ začal potichu povídat nějaký generál.
„Jaký, povídej,“ přiskočil natěšený Kim a natáhl kohoutek.
„Nejvyšší generále, ředitel Kokot toho času náhodou na návštěvě, má ve svém doprovodu nohsleda, který se dobrovolně nabídl k zabíjení.“
„Proč by to dělal?“ nechápal Kim.
„Drahý generále, po předcích zdědil lásku k boji a prý bude lepší, když zůstane naším hostem. Tak proč našemu hostovi nesplnit malé přání?“
„Velmi dobrý nápad. A když ho posere, zabijeme je všechny. Ty máš teda štěstí, že tě nezabiju,“ ocenil Kim nápad. Šťastný starý generál padl na kolena a začal děkovat svému drahému vůdci.

„Přineseš našemu drahému vůdci hlavu generála Suna. Rozumíš?“ vysvětloval starý generál důvody povolení k akci Pongovi, který ho stejně nevnímal, protože brousil meče.
„Pongu rozumíš tomu?“ ujišťoval se Blázen, že je srozuměn s pravidly.
„Šéfe, naprosto všemu. Zabít co nejvíc vzbouřenců a přinýst hlavu zmrda, kterej jim velí. Nic složitýho, bude zábava. Dáte mi čelovku s kamerou?“
„Mohli bysme, ať má Kim nějakou zábavu. Kdy chceš vyrazit?“
„Šéfe, co nejdřív,“ odpověděl Pong.

Blázen šel k hotelovému baru, kde už byla puštěná televize s přenosem a Urgha s Karlosem v plné zábavě.
„Kde je Kokot?“ zeptal se Karlos.
„S tím debilem Kimem,“ odpověděl Blázen a vyžádal si jednoho místního lahváče.
„Hrozný pivo,“ dodal, jakmile jej otevřel.
Pong už byl v plný akci a měl za sebou několik desítek mrtvých. Byl jako čistá smrt z nebe, když vylézal ze stínů a stínal hlavy.
„Co má vůbec v plánu?“ promluvila Urgha.
„Najít někoho, kdo mu řekne, kde najde generála Suna,“ odpověděl Blázen a šel vyndat lahváče ze zavazadla.

Pong byl v krvelačném živlu. Probíjel se řadovými vzbouřenci a pátral po někom, kdo by měl vyšší šarži a tím pádem i víc informaci. Brzo mu došlo, že vzbouřenci jsou z řad dělníků, rolníků a části armády, protože byli oblečeni v primitivních uniformách a někteří měli pro rozpoznání jenom pásky kolem paže. Nebral ohled na třídní původ a zabíjel nekompromisně všechny.
Nechával za sebou hromady mrtvých a po nějaké době konečně narazil na skupinu vzbouřenců, z nichž jeden vypadal, že vydává rozkazy. Věděl, že má jenom jeden pokus, jinak by musel pokračovat v dalším hledání.
Potichu se proplížil po chodníku tak blízko, jak jen mohl a uvolnil mysl. Provedl několik mentálních cvičení a poté vhodil mezi muže malou kuličku, která vypustila dráždivý dým.
Vběhl do kouře a podle kašlání identifikoval jednotlivé pozice ozbrojenců. Postupně kašlání ustávalo až zůstalo poslední. Pong vyvedl na čerstvý vzduch velitele, který stále držel v ruce komunikační zařízení.
„Tak, teď mi frajere povíš, kde najdu generála Suna. Jinak tě budu zabíjet fakt zasraně pomalu.“
Zajatec se podíval Pongovi do očí a velmi rychle mu došlo, že má minimální šanci přežít.
„To ti nemůžu říct, protože to nevím,“ odpověděl zajatec, který věděl, že nesmí zradit povstání.
Pong samozřejmě něco podobného očekával, tak použil kapesník nožík a prořízl zajatci žílu u kotníku.
„Je mi to jasný, pomalu vykrvácíš a nic s tím neuděláš,“ řekl a vrazil do krku poraženého akupunkturní jehlu, čímž ho znehybnil.
„Ledažeby...“ podíval se takovým zvláštním pohledem.
„Co ledažeby…?“ zeptal se zajatec.
„Mi povíš, kde najdu někoho, kdo mi to poví,“ dořekl Pong, který věděl, že přehození zodpovědnosti mnoho mučených přinutí částečně mluvit. Nepletl se.
„Dobře, dám ti adresu,“ řekl trpící chlap a nadiktoval Pongovi adresu, kde sídlí jeho nadřízení.
„Výborně,“ poděkoval a splnil slib. Nožem rychle zabil vyslýchaného a zaměřil svoji pozornost k mapě.

Detašované velitelství nebylo naštěstí daleko, takže po několika desítkách zabitých došel k domu, který byl docela drsně chráněn vzbouřenými profesionálními vojáky. Pong usoudil, že bude potřeba použít nějaké zákeřnější Kung-fu zbraně. Šáhl hluboko do kapsy a vytáhl krabičku s cvičenými jedovatými komáry. Tajnou zvířecí řečí, kterou se naučil v klášteře, jim vysvětlil pozice cílů.
Hejno opustilo svůj přenosný úkryt a zamířilo k určenému domu. Komáři projevili jistou inteligenci ve chvíli, kdy se rozdělili a část letěla k hlídkám a druhá vlétla do domu.
Pong věděl, že teď má pár minut sám pro sebe, než začnou první jedem infikovaní odpadávat. Dal si lajnu, šel se vychcat a když viděl první padlé, vstoupil do domu. Nikdo nekladl odpor, takže patro po patru prohledával v klidu a nikým nerušen. Našel velitelskou místnost a vyhlédl si jednoho ležáka, který podle frčků vypadal, že má nejvyšší šarži. Aplikoval mu protijed a čekal, dokud se neprobere.
„Co se stalo?“ zeptal se zmateně.
„Všichni jste mrtví a ty budeš za chvíli taky. Chci vědět, kde najdu generála Suna.“
„Proč bych ti to měl říkat? Nezradím naše povstání.“
„Já si nedělám prdel. Jestli chceš, můžeš mi dát adresu, kde mi to řeknou. Každopádně zase jenom přehodíš zodpovědnost na někoho jinýho a dřív nebo později se prostě najde někdo, kdo promluví. Tak proč bys to neměl bejt zrovna ty?“ použil Pong šaolinskou psychologii.
„Když ti to prozradím, bude strašně moc mrtvých.“
„Mrtvejch bude hromada tak jako tak, vy už ste mrtvoly, ale ještě o tom nevíte. No a já sem náhodou takovej posel, kterej vám to má říct. Tak kde najdu generála Suna?“ pokračoval v šaolinském filosofování Pong. Zajatec nahodil zoufalý výraz a potom vyklopil všechny informace.

Pong byl spokojený, znal pozici povstaleckého generálního štábu a to byl dobrej pokrok. Teď ho zase čekala běžná rutinní probíječka nekonečnými řadami ozbrojenců. Následujících několik hodin předváděl pro diváky z řad vůdcovy rodiny parádní divadlo, takže nakonec Kim Šu-lin vzal Kokotův doprovod na milost.
„Něco takového jsem ještě v životě neviděl. Netušil jsem, že geny velkého Ponga mezi jeho potomky přetrvávají v takové síle. Vždyť se povídá, že si nekompromisně vysmažili hlavy,“ pověděl Kim obklopený haldou nahých mladých severokorejek.
„Povídá se ledasco,“ řekl Kokot moudře.