1 2 3 4 5 6 7 8

Mezitím Pong postupoval jednotlivými patry vzbouřenecké základny. Neustával ve své zabijácké činnosti a sil mu neubývalo. Zato mezi vzbouřenci zavládla totální panika a začali se stahovat do posledního patra k poslednímu odporu.
„Debilové, vždyť si takhle odpočinu,“ pomyslel si nabuzený bojovník a zastavil před železnými dveřmi zabezpečující vstup ke zbytkům odboje.
„Šéfe, nebudu se s nima srát, dám kratší pauzu a pak je domrdám. Pošlete mi pár lahváčů, mám docela žízeň,“ řekl stručně do mikrofonu.
„Rozumím Pongu,“ odpověděl Blázen a pohlédl na Kima, „mohl by mu někdo donýst pivo?“
„Mohl by,“ řekl Kim a ukázal na dva klečící generály, „vy dva, seberte svý notýsky s tužkama, popadněte basu piv a odneste je tomu borci.“
„Nejvyšší drahý vůdce, děkujeme, děkujeme, děkujeme. Jsme vašimi služebníky,“ plazili se ke Kimovi po kolenou a líbali mu ruce.
„Kapitáne, ten chlap je fakt ujetej,“ špitla Urgha.
„Celá jejich familie to má v genech, neřeš je. My sme v pohodě, navíc potom co viděl Ponga…,“ odpověděl Blázen s úsměvem.

„Výborně, pivo dorazilo,“ řekl Pong a ukázal do kamery dva strachy bledé generály, kterým se klepaly ruce.
„Teď můžete vytáhnout tužky s notýsky a zaznamenat všechny následující události pro budoucí pokolení. Musí být zapsáno, jak se vyrovnáváme s vlastizrádci revoluce,“ pověděl Kim do mikrofonu.
Jeden stařec začal zvracet, ale i tak automaticky padl k zemi a začal s kolegou velebit drahého vůdce. Pong zakroutil nechápavě hlavou a řekl jim, aby poodstoupili. Čas naplnil číši.
„Šéfe, teď začne finále,“ zahlásil a zmáčkl červené tlačítko na krabičce, kterou držel v ruce.
Zazněla mohutná exploze, která vyrazila dveře a kromě starého generála zabila i několik stráží na druhé straně.
Chvíli počkal, než se usadil prach a vyvětral kouř, potom vtrhl do zničeného schodiště a začal zase profesionálně nekompromisně zabíjet.
Zbylý starý generál pomalu stoupal za ním a snažil se udržet obsah žaludku na svém místě. Pečlivě zapisoval počty mrtvých a jejich zranění. Pravda, velmi brzo skončil jenom u popisku ve smyslu „překročil jsem dvě hromady rozsekaného masa“ či „v loužích krve se velmi špatně chodí“.

Krví nabuzený Pong se úspěšně probojoval k poslední místnosti, která ještě byla chráněná. Generál s tužkou a notýskem byl stále naživu a netrpělivě čekal na poslední chvíle boje. Zazněl vysokofrekvenční Kung-fu výkřik, Pong pravou nohou naskočil na jemný vánek a odrazy od stěn doskákal až k zbývajícím vzbouřencům. Seskočil z výšky pár metrů od nich a chvíli je pozoroval.
„Jste fakt dobrý, byla s váma zábava, ale rozhodli ste se pro povstání ve špatnej čas. Bojovali jste ale čestně, takže vaše smrt bude rychlá,“ vyjádřil jim čest a zaujal bojový postoj.
„Co se dá dělat,“ řekl jeden ze vzbouřenců a vyrazil vpřed. Započala poslední bitka, která nesla hodně znaků choreografie bojových sportů. Zvířený prach, krví zalité pohledy, létající údy a tryskající krev. Nic z toho nechybělo.

Pong uťal hlavu poslednímu muži a očistil meč hedvábným šátkem.
„Viděl si to?“ pohlédl na generála, který rychle skicoval mrtvé vzbouřence.
Nyní mohl otevřít dveře. Vzal za kliku a zkusil zámek. Bylo odemčeno, tak dveře tiše otevřel. Vstoupil do prostě vybavené místnosti s výhledem na část města, kde u okna stál postarší muž v jednoduché uniformě.
„Vy jste generál Sun?“
„Ano, přišel jsi mě zabít, že?“
„Bohužel, taková je situace. Mimochodem, jmenuji se Pong.“
„Viděl jsem tvoji práci. Takový bojovník jako ty se rodí jednou za tisíc let. Chtěl bych tě mít vedle sebe,“ řekl generál Sun a vypadal, že nemá strach.
„To by chtěli všichni, ale já mám svýho Šéfa. Chcete ještě něco generále Sune říct pro budoucnost? Mám za sebou Kimova zapisovatele.“
„Hm,“ zamyslel se generál, „nakonec sama historie zhodnotí smysl smrti tolika skvělých lidí. Nikdo ale nemůže říci, že jsme nezkusili svrhnout toho neskutečného šílence z rodu Kimů. Smrt Kimům!“ zakřičel.
„Zasranej vlastizrádce,“ řekl znechuceně Kim, který pečlivě pozoroval přenos z čelovky.

„Šéfe, tak já to teda ukončím,“ řekl Pong a podíval se na Suna.
„Otoč se a poklekni. Budu fakt rychlej.“
„Mistře Pongu, chci se ti dívat do očí.“
„Generále Sune, bude mi ctí, poklekněte prosím,“ uznale pokynul Pong hlavou a generál splnil jeho příkaz.
Pong vytáhl pravou rukou meč, napřáhl ruku a nepřestával s pohledem do generálových očí. Viděl v nich umírat skutečného hrdinu, který by tuto nešťastnou planetu vyvedl z temnoty. Pak zasvištěla ocel a jedním švihem oddělila Sunovu hlavu od trupu.
Staří generálové stojící za Kimem začali tleskat a radostí tančit.

Pong počkal než zapisovatel skončí svoji práci a až poté celkem s pietou zvedl hlavu mrtvého rebela a uložil do ošatky. Otevřel lahváče a naráz ho vypil.
„Šéfe, tak já se vracím a ať na mě čekaj nejlepší holky, jaký dokáže ten mamrd sehnat.“
„Jo Pongu, vrať se. Myslím, že Šulin nebude mít problém,“ odpověděl Blázen.
„Moment, o tom nebyla řeč,“ zkusil odporovat Kim.
„Možná nebyla, ale on to takhle má po každým boji. Viděls co umí, tak ho nezkoušej nasrat, protože výsledek týhle rebelie by se ještě mohl obrátit,“ nahodil Blázen přísný výraz.
„Kime, má pravdu, Ponga je těžké zabít, ale lehké je ho nasrat,“ vstoupil do rozhovoru Kokot, aby uklidnil napětí.
„Dobře, souhlasím, dostane mý nejlepší holky,“ řekl vztekem zrudlý Kim a zle se podíval po svých generálech. Třásli se jako osiky a nikdo nic nezapisoval.
„Máte štěstí,“ nasraně odsekl.

V ulicích už byla armáda, která zajišťovala pořádek a dohlížela na čety uklízečů, kteří dávali do pucu chodníky a silnice. Museli odvést spousty mrtvol a spláchnout hektolitry krve, než dostali hlavní město do původního stavu.
Hotel otevřel své dveře a Pong pyšně vstoupil. Přišel ke stolu, u kterého seděl Kapitán s Kimem a hodil na stůl ošatku. Mečem shodil víko, Kim Šu-lin těžce povstal a nahlédl dovnitř. Rukou vyndal hlavu, chvíli ji prohlížel a pak ukázal generálům.
„Takhle dopadne každý, kdo zradí naši revoluci. Smrt Spojeným státům americkým!!!“ zakřičel pisklavým hlasem.
„Smrt USA! Smrt USA! Smrt USA!“ začali křičet stařeckými hlasy generálové a postupně se k nim přidal celý hotel. Vlastně netrvalo dlouho a řvalo jak pominutý celý město.
„Co jsou USA, kde se dají zabít?“ nechápal Pong.
„Pongu, to je už stovky let neexistující stát, se kterým je rodina Kimů stále ve válečném stavu,“ vysvětlil mu Kokot.
„Cože…?“ nechápal Pong.
„Nepřemýšlej nad tím, problém místních,“ zarazil ho Blázen.
„Šéfe, jasně. A kde sou moje holky?“ zeptal se Pong a koukal Kimovi přísně do očí.
„Za chvíli tu budou,“ odpověděl Kim a odkopl Sunovu hlavu jako fotbalový míč mezi stolky. Pongovi proběhla hlavou krátká myšlenka, že tenhle šmejd by zasloužil opravdu krutou smrt, ale ta bude muset počkat.

1 2 3 4 5 6 7 8