1 2 3 4 5 6 7 8

Severokorejský mejdan běžel na plný koule, až byl Blázen překvapen, jak umí místní pařit. Ale pravda je, že to Kimové uměli vždycky. Znalost umění paření je příjemný způsob navazování nových obchodních vztahů. Ostatně nebyli tu jen severokorejci, ale i celá řada jiných humanoidů ze širokého okolí. Všichni chtěli osobně vidět slavného ředitele Kokota. Blázen byl celkem rád, protože jich si nikdo kromě obsluhy nevšímal a měli tedy klid.
„Šéfe, to je ujetý. Kokot už čtyři tisíce let šéfuje firmě, kterou sme založili.“
„Pongu, očividně ale náš odkaz udržuje dost naživu.“
„Šéfe, nejspíš to solidně sype,“ souhlasil Pong.
„Nejspíš asi jo.“

„Můj vůdce, já se velmi omlouvám, že sem nebyl s vámi, ale bylo mi představeno mnoho vážených mužů. Skutečně jsme je nemohl odmítnout, aby nepojali podezření, že je něco špatně,“ přišel po několika hodinách Kokot k sedícímu Bláznovi.
„Nám to ani nevadilo, nikdo si nás nevšímal, kromě holek a obsluhy. V podstatě hrozně fajn pocit, kterej sem už dlouho nezažil. A co ty, máš aspoň nějaký novinky?“ promluvil Kapitán a začal balit brko.
„Můj vůdce, zatím jsme v bezpečí, protože podle údajů v kalendáři je Kokot z těchto časů na druhé straně Galaxie.“
„To je dobře,“ řekl vyjetý Pong.
„Je a Doktor navázal kontakt s Musky a pokouší se s aktuálním Nejvyšším představeným vyřešit naši situaci. Prý nás kdosi hledá, ale ještě si musíme chvíli počkat.“
„A jak dlouho budeme kurva čekat?“ zeptal se Karlos.
„To nikdo zatím neví,“ odpověděl Kokot a než stihl dodat cokoliv navíc, začal hrát slavnostní severokorejský pochod.
Zábava ustala a ti, kteří mohli stát, se postavili do pozoru.
„Drahý vůdce a Nejvyšší generál Kim Šu-lin přichází,“ kdosi zakřičel a do místnosti vtrhla ozbrojená vojenská jednotka, která pečlivě zabezpečila perimetr.
„Dobrý zmrdi, ti se budou dobře zabíjet,“ řekl Pong.
„Nikoho zabíjet zatím nebudeš,“ pověděl Blázen.

Do místnosti vstoupil malý obtloustlý chlápek s kulatým obličejem, který nápadně připomínal prvního Kima Ir-sena. Kouřil tlustý doutník a malýma očima sjížděl osazenstvo.
„Řediteli Kokote, rád vás poznávám. Miluju váš perník,“ zamířil okamžitě ke Kokotovi.
„To mě poser,“ zakroutil hlavou Pong a natáhl lajnu. Přerušená zábava se zase rozjela.

Bylo úplně jedno kolikátý den pařba jela, protože jediný kdo věnoval Bláznovi pozornost byl Rodong a stejně jen z toho důvodu, aby nevyrazili na neohlášenou prohlídku okolí. Striktní kontrola nad pohybem vlastních lidí i návštěvníků byla stěžejní věc náboženství a komunistických žvástů, které první Kim splácal do jakési podivné nauky, na jejímž vrcholu sedí jako bůh jedna rodina.

Každopádně v tu samou chvíli se v okolí města dávaly do pohybu jednotky, které nepatřily k armádě rodiny Kimů, což se dalo bezpečně poznat podle úplně jiných uniforem. V jednom utajeném bytě byla pohromadě skupina mužů, kteří stáli nad stolem s mapou.
„Generále Sune, povstání dělníků, rolníků a části armády musí bezpodmínečně zajmout Kim Šu-lina živého nebo mrtvého. Pokud selžeme, jsme všichni mrtví,“ řekl jeden z nich.
„Rozkazy jsou vydány, útok započne za deset minut,“ odpověděl Generál Sun a setřel pot z čela.
„Dobře, generále Sune, věříme vašemu plánu,“ řekl jiný.
„A já věřím vám. Přípravě povstání jsem věnoval poslední čtyři roky života, stálo mě mnoho energie a několik nejbližších spolupracovníků raději zemřelo, než by prozradilo byť jen kus plánu. Nyní odejděte na určená stanoviště a řiďte se rozkazy,“ ukončil generál poradu a sledoval své muže. Z očí mu vyzařovalo sebevědomí a hrdost. Členové vzbouřeneckého štábu to cítili a odcházeli s jistotou, že vítězství je jejich. Ještě netušili, že všechno projde nečekanou změnou.

Jednotky byly na svých pozicích a velitelé vyčkávali času T-0. S napjatými výrazy sledovali sekundovou ručičku, která neúprosně poskakovala k vrcholu hodinového číselníku. Ukazatel prošel dvanácti hodinami a ve městě explodovalo větší množství náloží.
„Naše chvíle nastala,“ řekl velitel své jednotce a ta se rozeběhla z úbočí kopce. Nebyla jediná a všechny jednotky se slily v proud ozbrojených bojovníků, který tekl k městu.

První bunkr, který byl přepaden a stihl pouze odeslat zprávu do centrály, než skončil v plameni s posádkou i obrazy drahých vůdců. První obranná linie byla překonána a ve velitelském středisku vládl chaos.
„Zachraňte Nejvyššího generála,“ křičel nějaký severokorejec, který pálil z ruční střelné zbraně na jiného severokorejce. Ostatně celý štáb byl rozdělen na dva tábory střílející po sobě.
„Drahý vůdče, byli jsme zrazeni částí armády,“ řval další do vysílačky, než byl umlčen kulkou mezi oči.

Ve městě zuřil boj a ochranka vedla Kim Šu-lina a další pohlaváry do hotelu Rjugjong. Rodong zůstal a vysvětlil Bláznovi, že stavba je pojatá jako velkolepý kryt, který odolá i několika atomovým výbuchům současně.
„Drahý vůdce je paranoidní a bojí se o svůj život. Takových staveb má více.“
„Očividně ví, proč je staví,“ řekl Blázen, který zapálil nové brko a pozoroval Ponga, který nadšeně zabíjel útočníky.
„Šéfe, vypadá to, že tu maj vzpouru proti tomu magorovi. Co budeme dělat?“
„Ty vole, Pongu, co bys jako chtěl dělat. Sme tu hosti a nijak nám neublížili. Chtěl by sis trošku zavraždit?“
„Šéfe chtěl.“
„Tak počkáme na hotelu, kde se poradíme s Kokotem, protože má s tím šulinem očividně dobrý vztahy, tak by ti mohl pomoci.“
Karlos, Urgha a za nimi těsně Pong s Bláznem dorazili ke vchodu do hotelu, který jim právě zavřel před nosem.

„Kokote, ty čůráku, ať nás pustěj taky dovnitř,“ zamlátil nasraný Pong do skleněných dveří, které ale nedokázal rozbít. Kokot samozřejmě nepřestal svoje přátele sledovat a docela rozhořčeně cosi vysvětloval veliteli ochranky. Přitom docela nebezpečně šermoval rukama, ale výsledkem nakonec bylo otevření vstupu.
Blázen se svými lidmi vtrhl do vstupní haly a házel docela nepříjemný pohledy. Kokot mu šel svižně naproti.
„Můj vůdce, jsou to všichni šmejdi, ale snad pochopili, že by bylo hodně špatný nasrat ředitele společnosti, jejichž franšízy místní Kim provozuje.“
„Kokote, až tohle skončí, chci odsud vypadnout. Ta vypatlaná familie se vůbec nezměnila, možná je to s nima ještě horší.“
„Můj vůdce, jestli jste přemýšlel o podpoře rebelů, tak bych...“
„Ty vole, já vím, že nemůžu nechat svrhnout vládu nějakejch posranejch Kimů v budoucnosti, ale Pong by chtěl hrozně zabíjet.“
„Dobře, tak bude politicky lepší, když bude na straně místních vládců,“ přemýšlel Kokot.
„S tím bych neměl mít mentálně problém, tak mu to zkus domluvit.“
„Můj vůdce, milerád. Stejně má krev v očích,“ řekl Kokot a pozoroval Ponga u dveří, kterému tekly sliny z těch jatek venku. Karlos s Urghou seděli u hotelového baru s ostatními přeživšími hosty a klopili do sebe panáky.
„Ty Pongu…,“ promluvil Blázen k mlčícímu Číňanovi.
„Šéfe…?“
„Něco ti řeknu a možná budeš mít štěstí,“ začal mluvit Blázen a postupně Pongovi vysvětlil, že když pochopí jaká je jeho strana, tak mu Šu-lin umožní upustit trochu přepětí.

1 2 3 4 5 6 7 8