„Můj vůdce, jsme na místě. Pojďte se podívat na budoucnost,“ probudil Blázna Kokotův hlas.
„Jasný, hned jsem tam,“ odpověděl a šel se ještě vysrat.
Na můstku už vládl ruch a všichni byli očima přilepení k výhledu před sebou. Nádherná modrá planeta s výraznými zelenými kontinenty silně připomínala Zemi.
„To mě poser. Už si se nima spojil?“ zeptal se Kapitán, když to taky uviděl.
„Můj vůdce, ano. Máme povolení k přistání.“
„Výborně a co si jim nakecal?“
„Můj vůdce, že jsme obchodníci z hodně vzdálených míst a jsme tu poprvé.“
„Dost chytrý,“ pochválil Blázen nápad.
„Šéfe, sám sem mu to poradil,“ pochlubil se Pong.

Přistáli ve velmi krásném a udržovaném místě, které bylo obklopeno částečně vodou a částečně zelení. Doktor se rozhodl zůstat v Kapce, protože potřeboval delší komunikaci s Musky a zbytek vyrazil s Bláznem ven.
„Každopádně mě pěkně sere, jak tahle výprava dopadla. Kapitáne, je vám jasný, že mám koks jenom na pár let v zásobě a co pak? Kde já tady budu shánět koks? A to vůbec nemluvím o kvalitním chlastu,“ povídal naštvaně Karlos.
„Všechno bude dobrý,“ zkoušel ho Blázen uklidnit, ale moc mu to nešlo.
Nákladní vrata Kapky Kokot otevřel tak, aby pro efekt velmi silně zavrzala.

„Tak vidím, že těch překvapení bude víc,“ prohlásil Blázen, když viděl nazdobenou uvítací výpravu.
„Slovutný Největší řediteli Kokote, vítáme vás na Korejské lidově demokratické planetě. Co vás sem přivádí? Přijel jste zkontrolovat svoji pobočku? Jmenuji se Rodong a budu vaším průvodcem během celé návštěvy,“ přivítal je korejský chlapík.
„Promiňte, jak jste …?“ nahodil Kokot překvapený výraz, protože bystře pochopil, že něco úplně nesedí.
„Vaši Kapku zná každý, řídíte přeci společnost Pong & Co už poslední čtyři tisíce let. Povídá se, že prý máte smysl pro humor a očividně to nejsou lži. A kdo jsou tito pánové a dáma, že vypadají jako ‚Zakladatelé‘?“ řekl Rodong.
„Kokote…?“ zkusil něco říct Blázen, ale byl rychle přerušen.
„Vzdálení potomci, pořád drží malý podíl ve společnosti, který jim umožňuje docela bohémský život. Nechali se předělat a přejmenovat. Já jim to zakázat nemůžu,“ odpověděl Kokot.
„Pracháči, takový tady vidíme rádi. Teď pojďme do našeho nejlepšího hotelu,“ dopověděl Korejec a s vojáky čekal, než byla Kapka bezpečně uzavřena.

„Kokote, jako jak si čtyři tisíce let ředitel?“ potichu promluvil Blázen.
„Můj vůdce, zatím bych zůstal ředitelem a vy zlatou mládeží. Bude to tak bezpečnější pro nás všechny,“ špitl Kokot.
„Šéfe, má pravdu,“ dodal Pong a jednou rukou držel ukrytý meč.

Míjeli lidi s robotickými pohyby těl a prázdnými pohledy v oočích, automaticky vykonávající různorodé činnosti. Kapitán Blázen ihned poznal severokorejský styl stavby domů a zdobení ulic, poznával mnohé fotografie Kimů z počátků této úchylné dynastie. Jiné další odulé ksichty nepoznával, ale všichni měli podobný sestřih jako Kim Ir-sen. Bylo zcela zřejmý, že je tahle šílená rodina přemnožená a udatně kolonizuje vesmír.
„Když sem naši předci přišli, žili tu jen primitivní domorodci v chýších a modlili se k neexistujícím bohům,“ řekl Rodong pyšně.
„To je mi jasný, teď sou na tom líp, protože se modlej k existujícím bohům,“ dodal tiše Blázen, ale byl uslyšen.
„Z archívů víme, že váš předek měl korektní vztahy s První dynastií a pár let pro ně dobře pracoval.“
„Korektní obchodní vztahy máme v rodině, každopádně nic neříkají o osobních postojích,“ odpověděl Blázen, potáhl z brka a pozoroval lidské automaty, které zametaly ulice a udržovaly květinové zahrádky.

Rodong je dovedl k velké pyramidové budově, jenž vysoko převyšovala okolní zástavbu.
„Hotel Rjugjong, budete bydlet v nejvyšším patře,“ řekl pyšně Rodong.
„A to mě poser,“ ocenil Pong velkolepou stavbu.
„Všechno se dá zařídit, pane Pongu,“ dodal Rodong.

Ve vstupní aule čekal další uvítací výbor, který je přinutil jít položit květiny k velkému oltáři s fotkou prvního Kima a několika dalších různých Kimů. Kapitán Blázen všechny tyto zvyky znal, takže se uklonil a pomyslel cosi o tom, že takovou famílii svět fakt neviděl.
Rychlovýtah je vyvezl do posledního patra s čekajícím služebnictvem, jenž je odvedlo do přidělených pokojů.
„Tak to je solidní luxus,“ konstatoval Blázen, když ho přestaly z toho všeho zlata bolet oči.
„Šéfe, a ten výhled,“ koukal Pong z dost si pochvaloval pokoukání. Urgha s Karlosem stáli vedle a museli uznat, že severokorejci vybudovali solidní civilizaci.
„Jaký jste pro nás připravili plán?“ zeptal se Kokot Rodonga.
„Teď si odpočinete a za dvě hodiny pro vás přijdu a půjdeme na uvítací párty.“
„Kde to bude,“ optal se Pong.
„Ve firemní pobočce Pong & Co.,“ odpověděl Rodong a usmál se.
„To zní lákavě,“ zabafal Blázen z jointu.

Přesně po dvou hodinách zaklepal Rodong na dveře a vyzvedl odpočaté hosty.
„Natěšení?“
„Jako obyčejně, když bude párty vydařená, tak se třeba i zdržíme,“ odpověděl Blázen a otevřel lahváče, které naštěstí Kokot vzal sebou.
Před hotelem nasedli do vozu, jenž je odvezl před budovu silně připomínající podnik na Titanu.
„Náš velký vůdce provozuje celou řadu franšíz, je to jeho oblíbená obchodní činnost. I vevnitř je výzdoba v tradičním retrostylu. Budete se tam cítit jako doma,“ řekl Rodong a vstoupil do dveří.
Opravdu nelhal, Blázna a jeho posádku docela šokovala podobnost s jejich druhým domovem. Kapitán si cosi pomyslel o tom, že takovou absurdní situaci dlouho nezažil.
Překvapením ještě ale nebyl konec, protože byli odvedení do svých soukromých prostor, kde již čekalo mnoho korejských hostí a služebnic.
„Hm, takže zase další seznamovačka,“ prohlédl si osazenstvo Blázen a šel se posadit do „své“ pohovky.
„Ty vole, Pongu, ještě klika, že je pohodlná jako ta moje. Ale vypadá to, že nám zatím nic nehrozí,“ pověděl potichu svému ochránci, než ho vypustil zkontrolovat stav místních děvčat.
„Kapitáne, mám se chovat jako doma?“ zeptal se Karlos, který zjistil, že ve skříni je hromada koksu.
„Hrozně drahá věc, pravý kokain ze Země. Mám ho tady pro drahého vůdce,“ řekl Rodong, který viděl Karlosův zájem.
„Drahý vůdce, jakej Kim tady vůbec vládne?“ zeptal se Blázen.
„Nejvyšší generál a drahý vůdce Kim Šu-lin,“ odpověděl hrdě Rodong, začal se uklánět a provolávat slávu vůdci.
„Můj vůdce, zvláštní národ,“ řekl Kokot.
„Se prostě můžou ze svýho Kima posrat, ať sou kdekoliv,“ odpověděl Kapitán a upil z láhve.