Pronajali obyčejný průměrný vůz a Karlos za volantem jel do hotelu, kde probíhal raut, aby se porozhlédli a zkusili vyčuchat nějaký informace. Šli rovnou do kanceláře rezervací a objednávek, kde si sedli naproti pěkné slečně a Pong začal vyjednávání.
„Ahoj kočičko, myslím, že tušíš kdo sem, ale pokud ne, tak já jsem Pong a sem osobní strážce Kapitána Blázna, se kterým sem hrál v Kanibalech z bažin. Teď bych hrozně rád viděl databázi ubytovaných hostů, někoho totiž hledám.“
„Vím, kdo jste, ale já jsem jenom obyčejná recepční, to musíte jít za vedoucím. Dáte mi podpisy a kde je vůbec Kapitán Blázen? Tady se šíří nějaké divné zvěsti a ještě divnější videa z večírku…?,“ vyhrkla ze sebe slečna recepční.
„Brzy vydáme prohlášení, ale nyní musíme k tomu seznamu. Vedoucí je tady?“ odbyl ji Pong.
„Není...“
„Nebude mu vadit, když se podíváme sami?“
„Rozhodně ne, on je váš velký fanoušek. Tady se mi Mistře Pongu, prosím, podepište,“ vyndala recepční z památníčku Pongovu fotografii z reklamního letáku Pong & Co., kde je vyfocen v póze se dvěma meči, na nichž má narýsovaný fakt dlouhý lajny od špičky až po rukojeť.
„Jen kvůli tvým krásným očím a kozám,“ zasmál se Pong, vzal fotku a vysadil velký podpis a sprosté věnování.
„Jednou bude mít cenu, kočičko,“ poděkoval Pong, položil na stůl plnej dýlerák pika, zvedl se a šel do kanceláře vedoucího.

Karlos obsadil křeslo vedoucího, zapnul počítač a chvíli musel hackovat, protože recepční neznala šéfovo vstupní heslo. Primitivní hotelový systém však obešel velmi svižně. Po chvíli hledání zjistil číslo pokoje a údaje o návštěvníkovi jménem Hu.
„Co s nim budeme dělat?“ zeptal se Karlos, když dodělal práci počítačového specialisty. Pong krátce přemýšlel.
„Musíme jít v přestrojení na letiště a zjistit, s kterým letem odkud a kam letěl.“ „Proč v přestrojení?“ podivil se Karlos.
„Abysme byli nenápadný a nikdo nás nepoznal. Viděl sem tady obchod s náboženským oblečením, zkusíme na sebe něco hodit, ať skryjem ty naše kostýmy.“

Z obchodu modním oblečením vyšly tři šedivé vaky, jenž silně připomínaly duchy, s otvory pro oči a ruce, aby mohly nést zavazadla.
„Pánové, připadám si teda děsně. Tohle se někde nosí?“
„Urgho, jo. Na jedný planetě, maj dokonce i speciální šukací pytle přes hlavu, jak jim říkám já, s otvory pro genitálie,“ zasmál se Pong a mířil k autu.

Vystoupili před hlavním letištěm a rovnou zamířili k administrativní budově. Pong pro průchod skrz vrátnici využil maskovací zařízení, které mu dal na cestu Kokot, aby nemusel ukecávat nebo rovnou vyvražďovat kompletní ochranku vstupu. Po schodišti došli do patra, kde se nacházela serverovna. Karlos velmi rychle otevřel hotelové bezpečnostní dveře, vstoupili do jednoduché místnosti s obyčejnou bytovou klimatizací a několika racky osázené lacinými servery. Svižně obešel špatné zabezpečení a velmi rychle začal prohledávat příletovou a odletovou databázi.
„Pongu, tady to mám,“ řekl po chvíli, kterou Čínan a Urgha strávili sledováním výstupů z monitorů.
„To je dobře, povídej.“
„Pongu, přivezl ho soukromý přepravce odsud z planety.“
„Výborně, máš tam i adresu?“ zaradoval se Pong, protože se konečně vynořila pořádná stopa.
„Jo, nějakej Karel Marx, ulice číslo 350, dům 36 a byt 6.“
„Tak jedem,“ zavelel Pong a tři neviditelné šedivé pytle v klidu nezpozorovány odešly.

„Nesundáme to ze sebe už?“ zeptala se Urgha během jízdy.
„Ještě ne, dokud nedoděláme práci. Nechci, aby se rozkřiklo, že jsme tu byli. A to maskování byla prdel, co?“ odpověděl se smíchem Pong a sledoval číslování ulic.
Zanedlouho našli správnou ulici, k tomu správný dům a správný byt, do kterého neohlášeně vstoupili a totálně vyděsili obyčejnou rodinu s dětmi u jídelního stolu. Málokdy se vám přihodí, že by tři neviditelné šedivé pytle s otvory pro oči a ruce násilně vtrhly do vašeho bytu. Tady se tak stalo a velmi rychle držel neviditelný Pong pána bytu pod krkem dvacet centimetrů nad podlahou a začal rychlý výslech. Druhou neviditelnou rukou ukázal viditelnou fotku Hua a zeptal se.
„Karle Marxi, znáte tohoto muže?“
„Ano,“ odpověděl Karel Marx, který právě pochcal a zesral koberec.
„Kde ste ho nabral a kam odvezl?“
„Odvezl sem ho na stejný místo, kde jsem nabral. Vesmírná stanice Hluboké hrdlo 9. Velmi parádní komplex. Jeden bordel vedle druhýho. Jenže von tam jenom přestupoval, vyzvedával ho nějaký šikmooký eunuch jménem Ho.“
„Eunuch?“ vyhrkl Pong.
„Jo, oblečenej ve starým čínským kostýmu. Jak kdyby utekl z historickýho filmu.“
„Jak si poznal, že je vykastrovanej?“ zeptala se Urgha.
„Podle hlasu, děvenko,“ zasmál se slabě Karel Marx.
„To by myslím stačilo, už asi chápu, která právě bije. Eunuch Ho vyslal zabijáka. Proto ten zmrd nechtěl jít do bordelu, když sem ho zval. Teď mi všechno zapadá dohromady a moje podezření zmrda se potvrdilo,“ řekl Pong a položil vyslýchaného zpět na zem.
„Mizíme a ponížená omluva paničko za způsobený nepořádek a trochu větší vylekání,“ rozloučil se Pong a tři neviditelné šedivé pytle zmizeli z bytu, kde zanechaly překvapenou a strachy posranou rodinu s dětmi.

„Pongu, to byla nádhera,“ smál se Karlos, když ze sebe v autě sundaval oblečení.
„To jo, něco takovýho bych přál vidět každýmu,“ vysmátě řekl Pong a faktem je, že i Urgha se neudržela, protože to byla fakt prdel. Neviditelné přepadení civilistů v jejich vlastním bytě, kdy to můžete zažít.

Doma na základně vládla temná a smutná atmosféra. Kokot navrátilcům vysvětlil, že situace je stále kritická a Kapitán balancuje na hraně života a smrti. Informaci, že za celou situací stojí eunuch Ho a dost pravděpodobně se jednalo o pomstu za poslední setkání, přijali s těžkým srdcem.
„Přátelé, nejdřív musím zachránit Kapitána Blázna. Toho zmrda Ho s celou jeho armádou vyřešíme později. Teď nám zbývá poslední šance. Tou jest nejtajnější archív v tajném archivu, kde zkusím vyhrabat tajnou technologii, jenž by mi mohla pomoci. Všechno, co jsem se doposud naučil, bohužel nestačí k záchraně našeho vůdce.“
„My tady máme takovej archiv?“ podivil se Jack.
„Ano, kdybyste o něm věděli, nebyl by tajný. Je ve skladu, úplně v zadní části jeskyně, kde jsou tajné dveře a za ním tajný sklad a archiv. A v tom skladu, jsou ještě jedny tajné dveře a tam jsou ty nejtajnější věci, o kterých nevím ani já.“
„Ses tam nebyl nikdy podívat?“ zeptal se Karlos.
„V tajném skladu jo, pár hraček jsme už vyzkoušeli, ale v tom tajnějším ještě ne. Nebylo potřeba do něj vstupovat, tedy až očividně nyní.“
„Tak udělej všechno čím můžeš zachránit Šéfovi život,“ řekl Pong a zakroutil hlavou. Ostatně nebyl jediný, kdo byl zmaten z informací, které jim právě Kokot sdělil.

Šli s Kokotem do zadní části skladiště, kde mohli poprvé spatřit nanočásticovou stěnu v akci. Po zadání kódu prošli do tajné části jeskyně. V podstatě menší kopie hlavního skladu, ale Kokot je táhl do nejzazší části, kde jiným kódem odemknul další stěnu.
Vstoupili do malé místnosti s všelijakými skříněmi, vitrínami plných různorodých neznámých tajných předmětů. Kokot smetl letitý prach z počítače, který nebyl dlouho zapnutý a nikdy neviděl připojení k jakékoliv síti. Chvíli trvalo než naběhly letité databáze, ale nakonec Kokotovy prsty rozehrály na klávesnici datovou symfonii.
„Mám to,“ řekl, niž by projevil jakoukoliv emoci. Zvedl se ze židle a šel k jedné skříni, kterou otevřel a úplně v horní poličce v nejzadnější části vyhmátl malou prastarou dřevěnou krabičku pokrytou různorodými démonickými sexuálními výjevy.
„Co to je?“ promluvilo společně několik hlasů.
„Tajná věc, poslední existující vzorek vzácného protijedu proti všemu,“ vyndal Kokot luxusní diamantovou ampuli s modrou světélkující tekutinou.
„Z čeho to je?“ zeptal se zvědavě Pong, který jinak z kláštera znal celou řadu a jedů a protijedů.
„Španělské mušky. Dnes již vyhynulý druh,“ odpověděl Kokot a opustil tajnou místnost.
„Cože?“ stihl ještě pronést Karlos, ale robot už nebyl k zastižení.

Kokot v laboratoři právě aplikoval protilátku, když se celá posádka shromáždila před průzorem a velmi netrpělivě očekávala výsledek. Pravda, čekali ještě další dvě hodiny, ale pak si toho všichni všimli a vtrhli do laborky. Kapitán Blázen se rozkašlal, posadil a vyplivl velký černý hlen.
„Kde mám kurva hulení,“ promluvil a podíval se po své posádce, která začala mocně jásat a otevírat lahváče. Kokot mu podal osobně ubalené brko.