Vesmírní dýleři 2 - 9. Protokoly sjetých mudrců

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

„To se mi docela líbí,“ řekl Kapitán, když seděl s Huem u stolu a přestal konečně listovat stránkami. Ubalil brko a zapálil ho.
„Pěkně voní,“ pochválil Hu trávu, v podstatě si sám nabídl a ubalil špek z Bláznovy hromádky na stole.
„Víte Kapitáne Blázne, musím se k něčemu přiznat. Já sem toho scénáře trochu využil, abych se dostal do vaší blízkosti,“ vypadlo jen tak mimochodem z Číňana.
„Cože?“ hrklo v Bláznovi, zvedl ruku a nehezky se podíval.
„Šéfe? Mám toho vohnouta zabít? Mě se beztak nelíbí,“ přiběhl Pong, který byl i přes zábavu pořád ve střehu, připraven chránit svého chlebodárce.
„Zadrž,“ zastavil ho Kapitán.
„Nevysvětlujte si to špatně, ale já miluju váš perník. Víte, já mám takovou úchylku. Sbírám omamné látky a podařilo se mi vybudovat jednu z největších sbírek,“ rychle vyhrkl Hu, když viděl Pongův výraz.
„Ále, to je chvályhodnej koníček,“ významně pokýval Kapitán hlavou.
„Mám tam všelijaký zvláštnosti z opravdu zapadlých koutů Galaxie a několika okolních galaxií. To byste nevěřili, čím vším se dá zmastit.“
„Věřili, věř nám, věřili,“ tentokrát pokýval hlavou Pong, kterého podezřívavost rozhodně neopouštěla.
„Víte co, já vám věřím,“ zamyslel se krátkou chvíli Hu, „protože máte něco, co mi ve sbírce chybí a hrozně rád bych to v ní chtěl mít.“
„Ha!“ vykřikli současně Blázen s Pongem.
„Promiňte, že vás pořád lekám, ale hrozně rád bych získal vzorek Houby, kterou používají Muskové a potom proslavený radioaktivní perník z prvního varu na planetě radioaktivních zombie.“
„To ti nestačí si koupit jakejkoliv jinej ozářenej sajrajt?“ zeptal se Pong.
„Ne, chtěl bych ten, který máš ty,“ odpověděl Hu.
„Tak to nasrat,“ nekompromisně řekl Pong, „ten je jenom pro mý známý a my se neznáme, navíc se mi frajere vůbec nelíbíš,“ dodal.
„A houby taky nedostaneš, protože žádný nemám a shánět je nebudu,“ důrazně řekl Blázen a zvedl se od stolu.
„Scénář máš dobrej, ale s jakejmakoliv jinejma požadavkama přijeď do kanceláře ve fabrice Pong & Co. Rozumíme si?“ zeptal se Kapitán.
„Rozhodně,“ odpověděl Hu a balil krámy do aktovky.
Kapitán Blázen s Pongem odešli od stolu.

Raut probíhal podle plánu do doby, než se všechno posralo. Pong zaregistroval, že Kapitán Blázen začíná ztrácet rovnováhu, poráží několik lidí, stolů a rukama se zachytává o závěs, který strhává a padá na zem. Kolem se vytvořilo prázdné kolečko, které okamžitě zabezpečil Pong a Urgha s Kokotem zkušeně podávala první pomoc. Bláznovi vytékala z úst bílá pěna a jeho tělo sebou škubalo záchvěvy křečí.
„Co se mu kurva stalo?“ zeptal se Pong.
„Netuším, vypadá to na nějak zkurvenej epileptickej záchvat,“ pověděl Kokot a vyndaval ze svého zavazadla lékařské přístroje. Pong vytáhl dvě jehly a vrazil Šéfovi do krku.
„Co to…?“ křikla Urgha.
„Po tom ho aspoň přejdou křeče, teď kurva zjistěte, co se stalo a dostaňte ho na loď,“ rozkázal Pong a v podstatě přejal dirigování záchranné akce.
Místní záchranka přinesla antigravitační zdravotní lehátko, Pong se postaral o kordon a vytlačil čumily stranou, tak aby Kokot s Urghou mohli bezpečně projít i s pacientem. Vlastně nikdo se nechtěl dostat s nasraným Číňanem do konfliktu, protože jeho výraz byl značně zlý.

V lékařské sekci Kapky jely přístroje na maximální výkon a prováděly kompletní Bláznovu diagnostiku. U toho všeho pobíhal z místa na místo Kokot a pořád něco dělal.
„Kokote, co furt řešíš?“ zeptal se nervózní Pong.
„Pongu, Kapitán se mi ztrácí a zase vrací, naprosto netuším v čem nastal problém, protože fyzicky je úplně v pořádku. Něco se mu děje v hlavě a musím na to přijít. Teď běž na můstek a řekni Doktorovi, ať nás dostane co nejrychleji domů, potřebuji laboratoř na základně. A už se na nic neptej a mazej,“ odsekl Kokot a pokračoval v práci. Polonahý Kapitán Blázen vypadal celkem šťastně.

Celá posádka nervózně sledovala průhledem Kokota v laboratoři, který kmital tempem, že vypadal jako jedna velká šmouha.
„Ty vole, ten je rychlej,“ překvapeně řekl Pong.
„To teda je,“ odpověděl Jack, který mocně upíjel z láhve.
„Hlavně, aby na něco přišel, hrozně se o Kapitána bojím,“ promluvila Urgha.
„To my všichni,“ řekl Karlos a pohlédl na Mozečka, který vypadal převelice smutně. V náruči držel Mazlíčka a skoro vypadal, že natahuje k breku. Ale jenom opravdu vzdáleně.
„Možký,“ řekl a rozhlédl se po svých živých teplých přátelích.
„My ti rozumíme,“ promluvilo pár hlasů.

Kokot byl nakonec v laboratoři pěkně zasraně dlouho, protože nemohl přijít v čem je problém. Až po dlouhé analýze neuronových jader Bláznova mozku zjistil, že je napaden velmi vzácnou látkou z hodně vzdálené galaxie, kterou v zemích původu používají jako prudký halucinogenní jed podávaný odsouzencům k smrti.
Když konečně věděl po čem pátrat, dokázal také zjistit, jakým způsobem se dostal jed do vůdcova těla. Nastavil přistroje na nejvyšší citlivost a dokázal najít na konečcích prstů stopy látky.
„Ha!“, řekl krátce, když se mu v umělé hlavě všechno spojilo dohromady.

„Vážení, mám pro vás dvě zprávy. Jednu špatnou a druhou ještě horší,“ začal Kokot poradu v jídelně.
„Začni tou špatnou,“ ozval se Pong.
„Dobře. Kapitána někdo otrávil mimogalaktickým halucinogenním jedem.“
„Jak, Kokote?“ znovu promluvil osobní strážce.
„Přes prsty, domnívám se, že rohy toho scénáře, který četl před před upadnutím do kómatu, byly napuštěné tím sajratem.“
„Ten zmrd, mě se nelíbil hned od začátku,“ zamručel Pong a pořádně se opřel do brousku, kterým brousil meč, až odlétlo několik velkých jisker.
„A ta horší zpráva?“ opatrně se ozvala Urgha.
„Neexistuje protijed,“ stručně Kokot konstatoval.
„Takže není žádná šance?“ zeptal se Karlos.
„Stále žije, takže šance nějaká je. Jed ale napadl neuronová jádra a já nevím, jak dlouho udržím mozek pohromadě a s ním i paměť a vůdcovu osobnost,“ vysvětlil Kokot.
„Takže z něj může být nakonec zombie?“ řekl Jack.
„V podstatě ano,“ odpověděl robot.
„Kokote, dělej co můžeš. Já zkusím najít toho čínskýho zmrda,“ zamračeně pronesl Pong a uložil meče do pouzder.
„Jdu pracovat do laboratoře,“ rozloučil se Kokot a zmizel z jídelny.

„Tak to je v prdeli, musíme se vrátit zpět na tu posranou planetu a začít pátrat. Představoval bych si, že poletím já, Urgha a Karlos. Běžte někdo říct Doktorovi, ať připraví Kapku. Za hodinu odlet,“ pronesl Pong plán, který byl souhlasně přijat a posádka se rozběhla za svými úkoly.
Rozloučení před odletem bylo krátké a Pong v něm jenom řekl, že neví, kdy se vrátí, ale jisté bude jen to, že se nevrátí s prázdnýma rukama. Byl dost odhodlaný, když vstupoval do transportního zařízení směr stanice Titan.
Let Kapkou proběhl bez problémů a raději přistáli mimo hlavní letiště, protože nechtěli vzbudit pozornost mezi posledními filmovými fanoušky, kteří ještě zůstávali a zabíjeli poslední funkční mozkové buňky. Pong převzal velení celé akcie a Urgha s Karlosem ani neprotestovali.

1 2 3 4 5 6 7