1 2 3 4 5 6 7

Kdosi silně zaklepal na dveře.
„Moment,“ zařval Pong a zvedl se od lajn. Než však stihl dojít ke vstupu, ten se otevřel a vstoupil tlustý muž s několika mohutnými ochránci.
„Kurva, o co jde…?“ sápal se Pong po meči, ale tlusťoch ho zarazil.
„Pane Pongu, v klidu, jmenuji se John Bimbo a patří mi tento podnik, přišel jsem se jenom představit a vytáhnout veleváženého pana Kapitána Blázna do soukromého salonku.“
„Aha, to je jiná, já jsem jeho osobní strážce a předpokládám, že se mě pozvání také týká,“ uklidnil se Číňan a schoval zbraň.
„Samozřejmě pane Pongu, pozvání platí pro vás všechny, včetně těchto dvou nádherných žen. Stejně s váma chci mluvit o obchodu, perník společnosti Pong & Co je tu velmi oblíbený a při této vzácné příležitosti bych si rád domluvil přímé dodávky a zbavil se tudíž otravného prostředníka.“
„To probereme u společnýho stolu,“ zavoněla chodbou čerstvě odpálená marihuana.
„Kapitán Blázen osobně,“ vzdechl Bimbo a natáhl ruku k pozdravu.
„Těší mě, takže vám to tady patří, jo?“ usmál se Kapitán a vyfoukl mocný dým.
„Patří, teď pojďme do salonku, občerstvení a zábava již čeká,“ setřel John opocené čelo a náznakem úsměvu od ucha k uchu ukázal zčernalé zuby.

„Urgho, neměly bychom začít konečně pátrat po těch zasraných zlodějích? Vždyť pořád jen cestujeme a paříme všude, kam dorazíme,“ zeptala se nesměle paní šerifová, když kráčeli pár metrů za Kapitánem a Johnem.
„Patří to k našemu životu a podnikání, uvidíš, že všechno dobře dopadne,“ usmála se Urgha, ale paní šerifová příliš klidu nenabyla.
„Co si to tam holky ševelíte?“ otočil se Jack a v ruce držel zpola plnou láhev.
„Vůbec nic,“ odpověděly současně.

O pár minut později se ozval hlasitý křik.
„Kapitáne Blázne, Kapitáne Blázne!“ běžel k nim Bob.
„Nazdar Bobe,“ začal Kapitán zdvořilostní řeč, ale Bimbo ho přerušil.
„Vypadni šmejde, peníze si dostal a teď se běž věnovat svý zelenině.“
Dva ochránci se postavili před Johna a zastavili Boba.
„Mazej pryč,“ řekl jeden a nevrle se díval po černochovi.
„Vy ste zmrdi,“ zamručel Bob a nasraně odběhl.
„Proč tak přísně?“ zeptal se Blázen.
„Protože je to zmrd, kterej nám váš perník prodává zkurveně draze a navíc obchoduje s banánama a pomerančema,“ odpověděl John Bimbo.
„A to je nějakej problém?“ ozval se Pong.
„Pro nás jo,“ řekl suše John a zapálil tlustý doutník.

„Tak jsme tady,“ zastavili a majitel pyšně ukázal na pozlacený dům postavený v jakémsi mimozemsko-kubistickém stylu.
„Ty vole,“ konstatoval Blázen, když zrakem sjížděl hranatou a velmi nepravidelnou stavbu.
„Stálo mě to balík, ale postavil to jeden slavnej stavitel, kterej si tak odpracoval svoje dluhy z hazardu,“ pyšně řekl tlusťoch, až se mu zavlnil podbradek.
„Nebojte se, vevnitř je to normální,“ dodal s úsměvem.

Nelhal, protože vnitřek vypadal jako podnik pátý cenový skupiny s tak těžkým vzduchem prosyceným kouřem a jinými výpary, že by se dal krájet.
„Něco takovýho sem dlouho neviděl,“ konstatoval Blázen a rozhlížel se.
„Nebojte se, všechno je nejvyšší kvality a jsou zde jenom nejbohatší nejvýznamnější hosté a vládci města ES. Ale víte jak, všichni sem jezdí kvůli duchu místa a i ti úspěšní si chtějí bezpečně užít,“ řekl tlustý John a vedl je do salonku, kde již bylo hodně lidí a stoly prohýbající se pod tíhou občerstvení.
„Pičo, bude zase pařba,“ zaradoval se Jack a okamžitě zamířil ke stolu s různorodými láhvemi.

Veselice probíhala ve známém duchu společenské zábavy s hromadou fetů, chlastu a děvek. Nikdo by nečekal, že dojde k nečekanému přerušení, ale stalo se. Zvenku zazněla hlasitá rána a hned po ní šílený řev. Účastníci sešlosti na krátkou chvíli utichli a pak se vyřítili ven. Spatřili něco, jenž je celkem překvapilo.
Před zbořenou a hořící bránou stál frajer s obnaženou prdelí a vše kolem sebe kropil nesmírnou dávkou agresívních výkalů, které leptaly vše, na čem ulpěly. Z živých bytostí, které zmatené pobíhaly všude kolem vůkol, odpadávaly kusy masa a kůže. Zrovna, když vyšel ven Pong s Bláznem, vjelo branou dalších šest můžu na železných ořích a Bob jim běžel vstříc.
„To jsou oni, to jsou oni! Zloději, kteří vykradli naši malou banku a zabili většinu mužů,“ ukazovala šokovaně paní šerifová na zasraný zmrdy, kteří také stáhli kalhoty a přidali se k útoku.

Gorily Johna Bimba nedoběhly daleko, protože proud sraček je rozleptal na kost a pana majitele začala jímat jistá úzkost.
„Pongu, mám takovej pocit, že právě kvůli nim tu jsme,“ otočil se Kapitán k Pongovi, koukal na něj a kouřil brko.
„Šéfe, já vím a jsem připraven,“ odpověděl Pong a vytáhl svoje ocelové jídelní hůlky.

Pong začal mumlat nějaké čínské kung-fu zaklínání a během krátké chvíle se kolem něj vytvořila blyštivá záře, ve které povznesl tělo metr nad zem. Světlo kolem něj zesilovalo, až dosáhlo záře mladého slunce, aby ve fialové explozi zhaslo.
„Co to kurva...“ zíral Blázen na sedm Pongů, kteří před ním začali cvičit jídelními hůlkami.
„Šéfe, to je speciální kungfu kouzlo, který mi umožní rozpolcení do tolika postav, kolik je nutný. Ale čím víc těl tím kratší efekt, takže teď mám asi hodinu, abych je všechny dostal,“ řekl původní Pong a šel k duplikátům.
„Ty vole,“ podivil se Jack a nebyl jediný.

Pongové vymysleli jednoduchou strategii a společně z různých směrů zaútočili na zasraný hovnaře. Bystře uhýbali proudům sraček, kterými je zkoušeli útočníci zasáhnout. Podařilo se jim dostat natolik blízko, že všichni jezdci až na jednoho museli natáhnout kalhoty a postavit se rozjetým kung-fu mistrům. Ten poslední kryl záda.
Započala brutální řežba, během které Pongové odráželi svými hůlkami útoky obouručních mečů a dalších chladných zbraních, kterými byli poslové hovnové apokalypsy vybaveni.
„A mám tě,“ ozval se brzo radostný výkřik jednoho z Pongů, kterému se podařilo proklouznout pod jedním z jezdců a vrazit mu hůlku do prdele. Jeho radost přeřval silný výkřik bolesti zraněného zmrda, které přešlo ve skučení a bolestivou smrt.
„Dostal prvního,“ zasmál se Blázen a podíval po vyděšeném Bimbovi. V tu samou chvíli mrtvé tělo jezdce vybuchlo v mohutné explozi sraček, před kterými úspěšný Pong neunikl a rozpustil se.
„Pongu…?“ vykřikl Blázen.
„Šéfe, všechno mám pod kontrolou!“ ozvala se odpověď a páchnoucí řežba pokračovala.

V následujícím čase se ozvalo dalších pět velkých explozí, které ještě víc zdevastovaly už tak zničený podnik a John Bimbo se musel posadit na židli, kterou mu přinesl jeden ze strážců.
„To je průser,“ opakoval stále dokola.
„Dáte uklizečkám mimořádnou odměnu a za pár dnů to tu máte zase jako ze škatulky,“ odpověděl Blázen a sledoval pravého Ponga, který se dvěmi zbývajícími kopiemi tančil okolo posledního zasranýho jezdce.

Jeden z duplikátů dostal přímý zásah a na místě se roztekl, zbývající toho využil a pokusil se přímo zaútočit na jezdcův anál. Bohužel však netrefil správné místo a zarazil hůlku do levé hýždě. Pořádně hluboko, ale ani to ho nezachránilo před smrtí hovnem. Zůstal už jen pravý a poslední Pong.
„Zmrde, zmrde, zmrde, zasraný zmrde,“ suše prohlásil a drsňácky šnupl přímo z hrany dlaně pořádnou kobru perníku. Odplivl slinu a rozeběhl proti zraněnému zasranci, který se pokoušel vytáhnout hůlku z levé půlky. Pong kolem něj zakroužil jako Sundánský tygr z planety Sundán před poslední smrtícím úderem zraněné kořisti, poškádlil jej několika citlivými zásahy hůlkou do očí, uší a nosu. Oslepený jezdec zařval a Pong toho využil, aby předvedl poslední taneční kreaci, kterou zakončil elegantním a filmově zpomaleným zaražením jídelní hůlky do špinavého nechutně chlupatého prdelního otvoru.
S vítězoslavně roztaženýma rukama mířil k Bláznovi a za ním vybuchla poslední mohutná exploze hoven.
„Šéfe, tak to bysme měli. Paní šerifová je jistě spokojená s odvedenou pomstou,“ zasmál se a vzal Kokotem nabídnutého oroseného lahváče, kterého zkušeně otevřel zubama.

„Tak tady ho máte, pane Bimbo,“ přivedl jeden z podnikových ochránců vyklepaného černocha.
„Čeho si chtěl kreténe dosáhnout?“ zeptal se nevrlý John Bimbo.
„Ja, já, já…,“ mekotal Bob.
„Šéfe, mám ho vyslechnout?“ zeptal se Pong.
„Myslím, že to nebude potřeba, on dobře viděl, co umíš,“ řekl tlustý majitel a pronikavě sledoval Boba.
„Oni, oni mě slíbili,“ začalo z něj padat jak z chlupatý deky.
„Co ti kurva slíbili?“ ozval se jeden ze strážců.
„Že mě udělají osmým jezdcem.“
„No a co si měl kurva udělat?“
„Měl sem vás zradit a zaměstnat hlídače, aby se mohli nenápadně přiblížit k bráně,“ rychle ze sebe vyhrkl.
„A tomu si jako uvěřil? Ty seš fakt jenom blbej obchodník s banánama a pomerančema, žádnej zkurvenej poctivej dýler,“ plivl John Bobovi do tváře velmi hutný a černý hlen.
„Zbavte mě toho odpadu,“ dodal, těžce se zvedl a odešel.
„Pongu chceš?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe, poražený a ponížený ubožáky nezabíjím,“ řekl Pong a dopil láhev piva. „Bude to muset udělat někdo z vás,“ otočil se Blázen k ochráncům, kteří již vytahovali těžké obušky.
„Přeju ti krásný sraní, debile,“ řekl Bobovi a odešel.

1 2 3 4 5 6 7