1 2 3 4 5 6 7

Služebníci šerifa zaútočili, ale velmi rychle poznali, že zvolili opravdu špatný cíl. Pong všechny krátkými prudkými údery zneškodnil a poslal k zemi.
„Teď nám povězte, do čeho jsme se vlastně namočili,“ zeptal se Kapitán Blázen paní šerifové, která naprosto nechápala změnu situace, ale rychle získala pocit, že konečně potkala ty správné lidi.
„Potřebuji pomoc, byli jsme okradeni,“ odpověděla a únavou omdlela.
„Šéfe, co budeme dělat?“
„Hlavně bysme měli zmizet. Kokote, vem ji do náručí a padáme do hotelu,“ řekl Blázen, odhodil vajgl do bláta a udělal místo.
Kokot zvedl paní šerifovou a vzal do náruče. Pong nahlédl do ulice a rychle zmizeli v davu.
Chlápci na zemi se začali pomalu sbírat a zjišťovat, která vlastně odbila. „Kdo to do hajzlu byl?“ mnul si jeden z nich hlavu.
„Já nevím, ale už bych se s nimi potkat nechtěl,“ odpověděl další a raději se rozhodli vrátit zpět do stanice a vyčkat nějaké snadnější oběti.

Paní šerifová otevřela oči a zjistila, že leží ve velmi pohodlné posteli, nad kterou se skláněla zvláštní bytost. Paní šerifová leknutím vykřikla.
„Nebojte se, jmenuji se Urgha. Kapitáne, už je vzhůru.“
„Výborně, tak se snad dozvíme, jaký má madam problém,“ odpověděl hlas.
Zaostřila a posadila se na pelest postele. Po levé ruce spatřila na nočním stolku šálek teplého čaje a kus koláče.
„Kdybyste měla hlad a žízeň,“ řekla Urgha.
„Kde to jsem?“
„V bezpečí hotelu. Tady nás nikdo rušit nebude. Jo a říkají mi Kapitán Blázen,“ představil se chlapík se zvláštně vonící cigaretou v ústech.
„Jsem paní šerifová a hledám tady pomoc. Přepadli naši malou banku a můj manžel je mrtvý,“ vyhrkla, jak nejrychleji uměla.
„To je smutnej příběh, ale co my s tím? Proč se neobrátíte na místní šerify?“ řekl Blázen.
„V tý uličce, to byli šerifové,“ odpověděla paní šerifová.
„Ohm…,“ zarazil se Blázen a rozhlédl po ostatních. Nastalo krátké ticho, ve kterém proběhlo několik vzájemných pohledů.
„Šéfe, co kdybychom spojili příjemné s užitečným, udělali si malou loveckou výpravu a pomohli tady dámě v nesnázích?“ ozval se Pong, který ucítil vůni krve.
„Hmm… Co vy na to?“ zeptal se Blázen.
„Kapitáne, já bych problém neměl, nikam nespěcháme a tohle město je nuda,“ ozval se Jackův opilecký hlas.
„Jsem žena a jako žena soucítím s jiným trpícími ženami, rozhodně souhlasím,“ řekla nekompromisně Urgha.
„Můj vůdce, já jdu tam, kam půjdete vy. Mám zabalit zavazadlo na výpravu?“
„Kokote, rozhodně. Zavolej ještě do půjčovny a vyber nějaký vozidlo do terénu. Vyrazíme za hodinu,“ rozhodl Kapitán a zapálil ubalený brko.

Zhruba za hodinu a půl valili v luxusním terénním voze po prašné pouštní cestě směrem, který určila paní šerifová.
„Jakže dlouho jste to na koni jela?“ zeptala se Urgha.
„Pět dní, zlatíčko.“
„Nám to nebude trvat tak dlouho, maximálně 48 hodin,“ odpověděl od řízení Kokot.
„Pohodlí máme, sedačky se dají sklopit a vzadu je malej chemickej hajzl, takže nemusíme kvůli sraní zastavovat,“ řekl Pong, který stál a koukal prosklenou kupolí do okolní pouště. Viděl, že se k nim blíží velká písečná bouře.
„Šéfe, před náma je pěkná divočina,“ dodal.
„Můj vůdce, to projedeme, vybral jsem odolný vůz,“ řekl Kokot a sledoval přibližující haldu písku.

Vůz sebou otřásl, když do nich písečná stěna narazila, poskočil, ale nekompromisně si razil cestu dál. Kamínky písku narážely do trupu a vydávaly nepříjemný zvuk, který musel Pong přerušit svojí oblíbenou hardcorovou kapelou.
Chlazené lahváče, plný popelník a dlouhé bílé lajny pokrývaly stůl okolo sklopených sedaček, ve kterých hověla spokojená posádka. Blázen seděl vedle Kokota a netrpělivě čekal až z bouře vyjedou. Nakonec z toho byla pěkná tříhodinovka jízdy naslepo, ale místní slunce opět nakonec vysvitlo.

Po 46 hodinách a několika minutách se na obzoru objevily dřevěné stavby malého města.
„Jsem konečně doma,“ spadl paní šerifové kámen ze srdce.
„Madam šerifová, víte co mi leží pořád v hlavě?“
„Copak?“
„To vraždění proudem hovna. Nikdy jsem o ničem podobném neslyšel,“ řekl Pong a současně mu došlo, že ho ještě nenapadlo paní šerifovou požádat o trochu mrdu. Postavu neměla úplně nejhorší.
„Mám tady hodně svědků, kteří viděli tu prdel v akci,“ odpověděla paní šerifová a nějakým třetím okem pochopila, jaká myšlenka právě Pongovi prolétla hlavou. Nechala to ale raději být.
Dojeli před místní salón, Kokot zastavil a otevřel dveře.
Nejdříve vystoupil Pong a pořádně se porozhlédl. Čumilové utichli a znejistěli. Poté vystoupila Urgha. Dav zašuměl. Jack vypadl na písek a málem rozbil láhev, kterou držel v ruce. Kokot způsobil údiv a poodstoupení zvědavců o tři kroky zpět. Nakonec vystoupil Blázen s jointem v ústech a spolu s ním paní šerifová. Dav překvapením vyjekl.
„Jsem to skutečně já a přivedla jsem pomoc,“ oznámila davu.

Večerní mejdan na účet radnice probíhal v buranském stylu za zvuků rozladěných houslí a piána. Dívky a ženy podlehly Pongovým sexistickým provokacím a zcela nahé předvedly luxusní tříhodinové kankánové představení, které ocenili i zúčastnění muži a manželé.
Bar byl prohnutý tíhou alkoholu a stojících tančících návštěvníků. Sem tam se ozvala střelba do vzduchu a na zem padaly třísky ze stropu.
„Šéfe, tohle bude jednoduchý a zábavný dobrodružství, já se docela bavím,“ smál se Pong, který stál u baru a drtil perník. Popravdě napsáno, zanedlouho byl salón plný sjetých lidí a všichni pařili, jako kdyby měl nastat jeden z těch dalších planetárních soudných dnů, který se nakonec protáhl na týden.

„Kapitáne, asi bysme měli začít něco dělat,“ řekla společensky unavená Urgha.
„Měli bychom,“ pohlédl Blázen po poloprázdné místnosti s rozmlácenými stoly a židlemi. Pianista hrál na několik posledních párů kláves a sedící houslista brnkal na strunu poslední. Ležící odpadlíci byli všude možně a nablito bylo solidně jak vevnitř tak venku, kde leželi ti, kteří vyšli ven, ale už nedošli domů.
„Urgho, najdi Kokota, Ponga a Jacka, po snídani vyrazíme. Já jdu probudit paní šerifovou,“ řekl Blázen a začal klidně balit brko.

„Paní šerifová, probuďte se,“ přitáhl židli k madam spící čelíčko u stolu a zapálil jointa.
„Co, co co? Co je? Kde to sem?“ otevřela krvavé oči.
„Paninko, my teda vyrazíme, ale musíte nám konečně vysvětlit, koho přesně máme zabít.“
„Já sem vám to ještě neřekla?“ zeptala se podiveně.
„Naprosto vůbec netuším, nic si nepomatuju,“ odpověděl Blázen.
„Aha,“ zamyslela se a znovu odvyprávěla celý zasraný příběh.

Pozdě odpoledne byli po jídle a vozidlo bylo vyčištěno od tělesných tekutin, protože Pong povozil místní děvčata po okolí a přitom jim ukázal kouzlo kung-fu tantry a perníku.
„Šéfe, to byl solidní mejdánek, místní sou hodně příjemný lidi. Je načase jim pomoci.“
„Souhlasím, nasedat a paní šerifová nám ukáže, kde naposledy byli spatřeni ti zasraní padouši,“ rozkázal Blázen a posadil se vedle Kokota, který již natěšeně očekával další stovky kilometrů za volantem.

Stopy v písku dávno zmizely, tak se museli spolehnout na Pongovy stopařské schopnosti. On to nikdo moc neví, ale tajemství pátrání po starých stopách jest jedním z umění, kterého se lze v Šaolinském klášteře naučit.

Dojeli k oáze, kde byla pozabíjena skupina pronásledovatelů z městečka. Zastavili u jezírka s vodou, vytáhli slunečníky, sedátka a plážová lehátka. Kokot rozdal orosené lahváče a šli se podívat, jaké zůstaly stopy. Vybělených koster si všimli hned, ale to Ponga nezajímalo. On hledal jiné stopy, stupy duchovní, které zůstávají v časorozměru po dobu několika dní. Vytáhl čínské tajemné náčiní a vonné tyčinky.
„Co to je?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe, modlitební náčiní, provedu několik obřadů, aby se objevily duchovní stopy.“
„A to je nutný?“ zeptal se dál Kapitán.
„Šéfe, není, ale je to pěknej obřad. Znáte to, mumlání nesrozumitelných slov, výkřiky, házení různých prášků a sušených předmětů do bublajícího magického lektvaru.“
„Aha, tak dělej.“

Jak řekl, tak udělal. Uběhla pohodová hodinka, během které se vypilo dost piv, sjelo větší množství drog a Pongovo představení bylo fakt pěkný. Na závěr předvedl nádherný barevný ohňostroj, ve kterém byly mlhavé stíny postav pohybujících se oázou.
„Šéfe, vidíte je, ještě tu zůstalo pár duchovních otisků jejich junk-jongů. Budeme je následovat a dovedou nás k místu, kde se ti zmrdi schovávají.“
„Dobře Pongu, za deset minut vyrážíme,“ řekl Blázen a upil z lahváče.

1 2 3 4 5 6 7