1 2 3 4 5 6 7

„Šéfe, objevil jsem malý pramen vody, jenž vyvěrá ve staré svatyni. Tam je tolik zlata, až oči přecházejí,“ probudil Kapitána hlas.
„Cože, jaký zlato?“
„Šéfe, prostě hrozná hromada zlata,“ odpověděl udýchaně Pong.
„Ty vole, tak mě tam doveď,“ řekl otráveně Blázen a těžce zvedal prdel z luxusní vodní matrace. Na stolku už stál vychlazený lahváč a Kokot smažil míchaná vejce s pravým italským parmezánem. Jack už měl otevřenou láhev skotské, Pong chystal lajny, takže se Kapitán posadil k pivu a začal motat brko.
Paní šerifová pila s Urghou víno a obě si žensky rozuměly. Rozebraly problémy s mužskejma, kámoškama a tak různě vedly dívčí řeči.

Slunce už značně pálilo, když dorazili před vchod do prastarého chrámu.
„Šéfe, opatrně za mnou a sklonit všichni hlavy,“ řekl Pong a vstoupil úzkými nízkými dveřmi do svatyně.
Skutečně nelhal, kupolovitá místnost skrývala podél stěn neskutečný množství zlatých předmětů, které se blyštily v proudu světla pronikajícím z otvoru ve stropu. Uprostřed místnosti byla zlatá nádoba na zlaté noze, ve které vyvěral ze zlaté trubičky drobný proud vody.
„Co to kurva…? Jaktože to tady nikdo nevykradl?“ divil se Blázen, zapálil brko a obcházel kolem zlatých předmětů. Některé bral do ruky a potěžkal je.
„Ty vole, to je fakt pravý zlato a je to zatraceně divný,“ dumal a mocně dýmil.
„Nechme to být, zlato není naším cílem,“ řekla paní šerifová, která se necítila úplně ve své kůži.
„Kapitáne, souhlasím s ní,“ přidala se Urgha.
„No jo, ale to zlato by vyřešilo všechny vaše problémy,“ pověděl Jack a mocně upil. Kapitán Blázen přemýšlel.
„Šéfe, tohle bude úschovna z kategorie ‚prokletý zlato‘,“ ozval se Pong a ukazoval na hromadu kostí.

Blázen si byl hned vědom toho, že tenhle nález by přidělal jenom další problémy, tak se rozhlédl po skupince a odhodil zbytek brka na zem.
„Serem na to, po tomhle zlatu nejdem, chudý fakt nejsme, pokračujem v cestě. Musíme najít ty zasraný vrahy,“ řekl a nadzvedl nohu, aby vajgl rozmáčkl.
„Nene, prosím, nechte to brko být, já ho dohulím,“ ozval se odnikud najednou neznámý nakřápnutý hlas. Pong ihned vytáhl meč.
„Schovej to Pongu, kdybych chtěl, tak už jste dávno mrtví,“ promluvil znovu hlas a za kostmi se zavlnil vzduch, ze kterého vystoupil starý shrbený muž v sešlém oblečení, opírající se o velkou dřevěnou hůl.
„Vy ste kurva kdo?“ zeptal se Pong a uschoval meč, protože ucítil jistou energii, kterou cítil naposledy v šaolinském klášteře.
„Jsem místní poustevník, který jenom hlídá poklad, aby ho někdo neukradl,“ odpověděl poustevník a těžce se shýbal pro ležící vajgl.
„Člověče, vyserte se na to, jestli si chcete zahulit, tak tady máte čerstvý brko a neserte,“ podal mu Blázen jointa, kterého právě ubalil a rovnou začal motat dalšího.
Starý poustevník zapálil kouření a slastně vdechoval kouř.
„Šedesát let sem neměl prda, ani jednoho zkurvenýho prda. Kořalka by náhodou nebyla?“ slastně pověděl muž.
„Ale tovíšžejo,“ zasmál se Jack a nabídl láhev. Stařec po ní hmátl a vyžahl asi půlku obsahu.
„Ty krávo,“ vypadlo z původního vlastníka flašky.

Když poustevník napojil tělo, Kokot rozestavil stolky se židlemi a připravil malý piknik s jídlem, lahváči a drogami.
„A co vy tady vůbec děláte,“ zeptal se velmi spokojený stařec.
„Jdeme po stopách padouchů a jedny nás zavedly do těchto všemi bohy opuštěných míst,“ řekl Blázen.
„Já jsem si říkal, že vaše přítomnost bude mít souvislost s nedávnou návštěvou jednoho zasranýho jezdce,“ odpověděl poustevník, napil se piva a otřel pěnu z vousů.
„Viděl si ho?“ promluvila Urgha.
„Nádherná samičko, viděl a musel sem před ním schovat toto místo s poklady. Přijel jenom kvůli zlatu a šmejdil kolem pěkně dlouho. Jako bych ho neznal, šmejda jednoho,“ vysvětlil poustevník a labužnicky pokuřoval brko.
„Vy ho znáte?“ podivil se Blázen.
„Znám je všechny. Sedm zasraných jezdců sračkokalypsy. Kde se zjeví, tam zůstanou zasraní mrtví a puch, ze kterýho se poserete.“
„To by souhlasilo,“ podotkla paní šerifová.
„Neví se odkud přišli, či kde se vzali, ale putují krajinou odnepaměti a páchají všelijaké zasrané zlo. Například mě zasraně ublížili, když vyvraždili rodnou vesnici a zasraně nechutně zabili mé rodiče před mým zrakem. Pak mi jeden z nich hovnem vypálil oko, abych si je prý pamatoval dokud nezemřu,“ vyprávěl poustevník, zvedl dlaň k obličeji a chvíli kroutil prsty, dokud nevyndal skleněné oko.
„To muselo bolet,“ uznale ocenila poustevníkovu odvahu Urgha.
„Teda bolelo, nechali mě ležet ve spáleništi domova a mysleli si, že do pár dnů budu mrtev. Ale já jsem v sobě objevil sílu, která mě donutila přežít a tak sem se plazil dnem i nocí, dokud sem nezjistil, že se plazím špatným směrem a já se doplazil pěkně zasraně do prdele. V tu chvíli zasáhla vyšší moc, když mě nalezl mnich a zachránil můj bídný život. Kvůli němu jsem se stal mnichem a nyní ke stáru mě pověřili ochrannou týhle zasraný svatyně.“
„Pěknej příběh, ale s těma zasranejma jezdcema nám asi moc nepomůžete, co?“ zamručel opilý Jack.
„Ale to víš že jo, panáčku,“ zařechtal se stařec a nalil sám sobě plnou sklenici kořalky, kterou do sebe kopnul.
„To velmi rád slyším, tak povídej staříku,“ nastražil Pong uši.
„Pozorně poslouchejte, protože pátrání po tajemství, kterak zabít zasraný jezdce, jsem zasvětil většinu svýho mizernýho zasranýho mnišskýho života. Nikdy sem nechtěl žít jako mnich, chtěl jsem fetovat, chlastat, šoustat a sežrat všechno aspoň trochu sežratelný. Ale stalo se a jako člen řádu jsem získal přístup do všelijakých knihoven s prastarými svitky, ve kterých jsem po mnoha letech pečlivého a zdlouhavého bádání našel recept, jak se dostat těm sráčům na kobylku. Ale bude to chtít hodně kreativního zabijáka.“
„Kurva povídej,“ odsekl napjatý Pong a nasál mocnou kobru pika.
„Myslíš, že ty seš ten pravej?“ zeptal se poustevník.
„On? Rozhodně, bojovník jako von se rodí jednou za tisíc let. Všichni, kteří se s ním setkali, to chvíli před smrtí tvrdili. Tedy pokud dostali příležitost promluvit,“ vychválil Kapitán Ponga.
„Hm, to rád slyším a věřím, že lidi, který hulej takovej parádní sajrajt jako vy, nikdy nelžou. Můžu si dát lajnu?“
Pong nachystal mnichovi lajnu a rovnou mu dal i vizitku, kdyby náhodou sehnal někoho, kdo by ho vystřídal, aby se ozval a přijel na Havaj.
„Fajn staříku, teď nám pověz jak ty zmrdy zabít,“ zakončil Číňan chvíle zábavy.
„Nadržený zabijáku, tak já ti povím, co jsem našel napsaný na jednom starým kusu ovčí kůže. Nebylo jich původně sedm, ale osm, protože jistému statečnému bojovníkovi se podařilo jednoho ze zasraných jezdců zabít, než byl zbylými zabit.“
„A jak se mu to kurva…?“ skočil do vyprávění Pong.
„Mlč, dostanu se k tomu. Bojovník se ukryl v odpadní žumpě hospody, kde byli jezdci ubytováni a několik dní čekal, než se půjde někdo z nich vysrat. Víte, oni příliš do záchodů neserou, protože většinu hoven vyplýtvají během svých zločinů, ale jednou za čas to na někoho z nich přijde a musí se vysrat do hajzlu. Ten odvážný muž v tý žumpě čekal hodně dlouho, viděl hodně prdelí a spadlo na něj hodně hoven, ale dočkal se a jeden ze zasraných se usadil. Pověst vypráví o nekonečně dlouhém proudu řídkého průjmu, který trval rovných 42 minut a hladina sraček v žumpě stoupla o 74cm, v nichž se hrdina málem utopil. Našel však svoji rovnováhu a přes veškeré obtíže dlouhou naostřenou tyčí zaútočil na obnažený řitní otvor, který byl okován kolem dokola. Dřevěné ostří natlačil hluboko do dutin jezdcových, ten ho v poslední křeči zaplavil směskou krve a výkalů, jež utvořily smrtící prudce kyselou a leptavou směs. Odvážnému bojovníkovi se ještě podařilo dostat ven, kde ho dorazili zbylí jezdci.“
„Tak to je hustý,“ suše konstatoval Jack, dopil láhev a otevřel novou, protože měl pocit, že starý vypravěč bude mít zase pořádnýho sušáka.
„Dost hustý, rád zabíjím jídelní hůlkou zaraženou do prdele, tohle je pro mě úkol jak vyšitej,“ nadšeně pronesl Pong a natáhl další lajnu. „Šéfe, kdy vyrazíme?“
„Zítra ihned po svítání, musíme ještě dopít otevřený flašky,“ rozhodl Kapitán a zapálil joint.
„Jezdci stejně jedou do města ES, jedinýho místa na týhle bohem potrestaný planetě, kde jsou skoro jako doma,“ zamručel mnich poustevník a začal poklimbávat. Po pár minutách se ozvalo velmi hluboké chrápaní spojené s mlaskáním.
„Do jakého města ES?“ zkusil ještě zjistit Pong, ale odpovědi se mu nedostalo.

1 2 3 4 5 6 7