Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

„Přivezli zboží, obchoduji s nimi a jak bych tak řekla, v této části Galaxie jsem jediná v našem oboru,“ pochlubila se Kawasaki.
„Tak to mám kurva štěstí, co? Já to říkám pořád, že sem dítě zasraný štěstěny,“ chechtal se Blázen a zavrněl se na pohovce.
„Asi půjdem, ne?“ dodal.
„Ano, půjdeme. Jo, a kdybys měl pocit, že hodně mlčí, tak bys měl vědět, že mezi sebou komunikují telepaticky a umí odečítat některým druhům myšlenky. Takže, kdybys měl pocit, že se ti hrabe někdo v hlavě, tak to jsou oni a je zbytečný se jakkoliv bránit, protože si tak prověřují všechny, se kterými jsou v jedné místnosti,“ dodala zase pro změnu ona.
„No ty vole,“ vypadlo z Blázna a zvedli se.

„Šéfe, no ještě že ste už tady, někdo se nám hrabal v hlavách a bylo to celkem nepříjemný,“ zpruzeně přivítal Blázna Pong.
Urgha mlčela a Karlos byl zase zpět z opiového rauše a šňupal kokain. Doktor nejevil známky rozčilení a Kokot byl klidný.
„Můj vůdce, řekl bych, že přijdou Muskové. Je to hrozná doba, kdy jsem viděl naposledy příslušníka jejich rodu, ale jejich příchod cítíme i my - inteligentní roboty.“
„Já vím, madam Kawasaki mi to právě teď řekla,“ stačilo vypadnout z Blázna, když ucítil prudkou bolest v hlavě a nepříjemný pocit, že má v hlavě druhý vědomí, který prohledává jeho vlastní paměť. Netrvalo to déle než deset sekund, pak bolest polevila a cizí vědomí zmizelo.
Dveře se otevřely a vešel Hirošima.
„Hosté jsou zde, madam Kawasaki.“
„Výborně, pusť je dál, všichni jsme byli právě prověřeni,“ odpověděla.
„Já vím, také se mi podívali do hlavy,“ pousmál se Hirošima a ustoupil od dveří.
Vstoupili tři postavy v dlouhých šedivých kápích s kapucemi, ze kterých ze tmy svítily dva páry očí a jedno oko.

„Naši hosté mají jedno tajemství, protože však chápeme jejich obavy a známe souvislosti, proč tak konají, o kterých oni sami nemají zatím tušení, rozhodli jsme se akceptovat jejich přání, aby vše zůstalo utajené. Prozatím. Není třeba mít obav, madam Kawaski. Jsme rádi, že vás opět vidíme,“ řekly jednotně tři hlasy.
Madam Kawasaki se podívala po skupině svých hostů, Blázen pokrčil rameny a usmál se.
„Kokote, víme, že jsi potkal tři z nás a víme, kdo to byl. Naše sdílené vědomí obsahuje tuto informaci. Jsme rádi, že jsi zase na světě,“ dodaly hlasy.
„A kdo je tento muž, který nevstal a jest felčarem?“
„To je náš Řezník, někdy mu říkáme Doktor,“ vysoukal ze sebe Blázen.
„Nemusíte mít obavy, nebudeme na vás používat telepatii, váš druh ještě není připraven pro tento způsob komunikace, ale ten váš Doktor je velmi zvláštní odchylka od normálu.“
„Spíš zvláštní úchyl,“ ujel si Pong.
„Ne, on má dar. Náhodná genetická mutace, jedna z prvních v řadě, které vás ještě čekají.“
„To mě poser,“ řekl Pong.
„Pongu, bude-li to tvé přání, můžeme ti nasrat na hlavu. Víme, že bys byl velmi spokojený,“ zasmála se trojice hlasů.
„Pojďme se usadit ku stolu.“

Usadili se, trojice kapucínů vedle sebe a asijské služky začaly nosit na stůl.
„Abychom trošku odlehčili napětí, sundáme kapuce. Nelekněte se prosím,“ řekly hlasy a trojice opět povstala. Dva páry očí a jedno oko se rozzářilo. Jejich ruce se zvedly a stáhly kapuce.
Ticho by se dalo krájet.
„Ty vole,“ ozval se Pongův hlas.
„No, to jo,“ dodal Karlosův.
„Něco takovýho bych fakt nikdy nečekal,“ řekl Blázen.
„Jsem ráda, že jste dorazili v pořádku,“ pronesla madam Kawasaki a přikázala nalévat čaj.
Bláznova skupina stále nevěřícně zírala na tři zcela obyčejné týpky, které byste potkali v každé větší kanceláři za stolem s hromadou papírů.
„Hej, a co jste čekali, pozemšťani?“ zeptal se jeden hlas. Jednooký.
„Kurva, já nevim, nějaký mutanty, zelený, tříoký?“ zeptal se opatrně Karlos.
„Jinde v jiných galaxiích možná, ale my jsme humanoidi, podobní vám, akorát máme menší náskok ve vývoji,“ zasmál se dvouoký. Jednooký pokračoval.
„Protože vás máme proskenovaný, dovolte abychom se představili. Ten tlustší je 'Krgrhrššššš Mššřřř Chržžžžřřřřř Mržžžžššřřř', vedle něj sedí 'Hrgggbbbřřřřřšš Chchchřřrštrv Hrrrmřš Chrř Žřřmřřbššchrš' a mě rodiče pojmenovali 'Žrmbřřřščtž Vrrrřmrzřžš Čchrřřřmmšrš Vrřžšžšvr'.“

Partička se po sobě podívala a madam Kawasaki rozesmála. Jednooký se dal opět do řeči.
„Já vím, představovačka vždycky vzbudí jisté pozdvižení, ale pro zjednodušení můžete říkat tomu tlustýmu pan Tlustý, tomu druhému pan Hubený a mě pan Jednooký.“
„Docela logický,“ zasmál se Blázen a napil z šálku čaje.
Dveře z laboratoře se otevřely, vstoupila obsluha v kombinéze, která nesla tál s bílou látkou. Pong vyskočil a přiskočil. Popadl tál a přinesl jej na stůl.
„Lejdy, myslíme, že tu máme první várku po mým přeštelování stroje,“ zasmál se Číňan, vytáhl ze záhybu nůž a naškrábal trošku látky. Ochutnal jazykem, chvíli převaloval po patře a nakonec zapil čajem.
„Hořkost je ok, řek bych, že i pěkně kope do patra, tak asi ochutnám jako první, ne?“ zasmál se Pong a připravil lajnu, kterou do sebe jedním nádechem natáhl.
Rozprostřelo se ticho jako v hrobě, Pong se protáhl, utřel slzu a vzdychl.
„Kope fakt dobře, kurevsky dobře na čínskej stroj,“ sehnul se pro zbytek lajny.
Když si užil první dávku štěstí, otočil se k madam Kawasaki.
„Ochutnejte lejdy, co budete vod teďka nabízet hostům.“
Ta příliš nelenila, vyškrábla na špičku nože trochu methu a decentně šňupla. Mlčela a bylo na ní vidět štěstí, rozlévající se po celém těle.
„Číňane, to se ti povedlo,“ otočila s k laborantovi, „zazálohujte program a data a rozjeďte výrobu na plný výkon. Tohle bude trhat rekordy v prodejnosti.“
„Koukám, že už jste uzavřeli nějaký obchody,“ řekl Jednooký.
„Ani ne, spíš jenom malá laskavost jako známka důvěry,“ odpověděl Blázen a začal balit brko.
„Přátelé, má fakt luxusní hulení, který jsem neměla roky,“ pronesla Kawasaki a začala mlsně koukat po brku.
„Kdybys nám řekla, že máš zájem o hulení, přivezli bychom ti ho. Vozíme ho do pár sousedních galaxií, v některých místech je po něm docela velká poptávka. Nebyl by problém tady něco málo vyložit při cestě. Zemi navštěvujeme celkem často,“ zasmál se pan Tlustý a Jednooký dodal, „předpokládám, že i v tomto případě jste uzavřeli dohodu.“
„No, něco jsme probírali,“ odpověděla s obavou v hlase madam Kawasaki.
„Není se čeho bát, pro nás by to byla stejně jen přátelská služba s nulovou finančního hodnotou,“ řekl pan Hubený.
„Zastavujete u Země?“ zeptal se Blázen.
„Občas jo, když máme čas, tak se stavíme v Nezávislý Havaji. Moře, palmy, chlast, holky, pohoda,“ odpověděl s úsměvem v hlase pan Hubený.
„Si děláte prdel, ne?“ podivil Blázen.
„Nedělám,“ řekl pan Jednooký.
„U koho nakupujete?“ zeptal se zvědavě zase Kapitán Blázen.
„U Alberta, dává nám dobrý ceny,“ odpověděl Jednooký.
„Haha, dobrej chlápek, netušil sem, že obchoduje marihuanou,“ zasmál se Blázen.
„Nojo, každej se živí jak nejlíp umí,“ zasmál se pan Tlustý.
Blázen ukrutně přemýšlel, jak navázat obchodní vztah se těmito týpky.
„I když, dalo by se zauvažovat i jinak. Co pěstební technologie, ty vyvážíte?“
„Ne, i když se občas klienti ptají na postup výroby,“ odpověděl pan Jednooký.
„V tom bysme uměli pomoci. Ony se pak zisky viditelně zvýší, protože se hulení začne šířit jako lavina a brzy ho chce hodně lidí,“ zasmál se Blázen a zapálil brko, které pustil do kruhu po směru hodinových ručiček. Madam byla první v pořadí.
„Blázne, nedělej si křeč, cítím z tebe nervozitu. Všechno dobře dopadne. Začni balit další brko, tohle asi ani neoběhne,“ řekl pan Hubený.

Pong si usadil na klín jednu z Asiateček a začal ohmatávat kozičky.
„Šéfe, tady je ráj, veliký ráj.“
Pan Jednooký se podíval na Urghu, pak na Ponga a pomyslel si něco o tom, že ti dva jsou fakt debilové.
Mejdan se rozjel. Láhve na stole se množily, dým zhoustnul a opiová vůně se mísila s vůní marihuany. Lajny byly delší a delší, kolem Ponga bylo více a více dívek, madam Kawasaki si sedla na klín Kokotovi, Urgha se svlékla a ukázala poprsí. Karlos se odvalil svalit do pohovky, užívat omamného opia a jemných dívčích pokožek.
Blázen kouřil jedno brko za druhým, do toho lil jednu sklenici piva za druhou a snažil se vést co nejvtipnější rozhovory. Bohužel mu to moc nešlo, protože pan Hubený a pan Tlustý se obklopili několika spoře oblečenými eféby a jejich bílé ruce hladily pokožku zadnic mladíků. Pana Jednookého odvála zvědavost k lůžku, kde vzdychal doktor, jemuž jeho průvodkyně právě vykonávala masáž pohlavního orgánu. Zřejmě to nebylo, co by pana Jednookého zajímalo, protože přiložil ruku na doktorovo čelo a cosi začal mumlat v podivném nářečí, kterému nerozuměl ani Oogle překladač. Svět kolem stolu se začínal obstojně motat. Narkoorgie nabraly maximálních otáček.

„Blázne, co takhle ochutnat nějaký galaktický cloumáky?“ posadil se vedle Blázna pan Jednooký.
„Cože?“ leknul se Blázen, který duchem bloumal po Havaji.
„Nějaký fety ze zemí mimo tuhle smrdutou Galaxii, ne?“ pousmál se pan Jednooký.
„Já nevím, madam Kawasaki vyprávěla hrůzostrašný příběhy o týpkách, kteří ochutnali vaše cloumáky a už se nevrátili,“ odpověděl Kapitán.
„Inu pravda, tohle riziko tu je, ale jestli si myslíš, že ti dáme ochutnat našeho halucinogenu, tak to rozhodně ne, protože bys umřel. Zato támhleten ležící, Doktor jak mu říkáte, to je jiná. On má dar, kurva náhodný dar, ale velký dar.“
„Jakej kurva dar, už to vopakujete podruhý nebo potřetí,“ řekl opile Blázen.
„Velkej dar. Hm. Víš co, pozemšťane, nejjednodušším způsobem, jak ti to vysvětlit, je všechno ukázat na vlastní oči. Máme takovej malej přístrojek, kterej připojíme k mozku vývojově nižší bytosti a můžeme s ní komunikovat na naší mimosmyslový úrovni. Taková malá telepatická redukce, aby vás nebolela hlava a nejvtipnější je, že ten váš Doktor ji nepotřebuje a může s námi komunikovat přímo. Něco takovýho sme neviděli u vašeho druhu pár stovek let. Poslední, který to dokázal, se jmenoval Tesla. Chytrej chlápek, ale stejně se nakonec zbláznil,“ povyprávěl pan Jednooký a šňupl si nějaké luminiscenční krystalické látky z malé lahvičky, kterou vytáhl z kapsy.
„Tomu říkáme 'Drtič mozků', nakrátko zvýší myšlenkovou kapacitu a umožní přenést více informací. Explodovala by ti hlava, kdyby sis to dal. Ta krabička tok dat usměrní. Mimochodem, vidím, že Urghská samice ukázala kozy, takže bychom ji taky mohli připojit. Nemáte nic proti?“ zeptal se pan Jednooký a Blázen získal pocit, že bude asi jediný, koho tady přitahují pravé lidské samice.
Pan Jednooký se usmál a odpověděl, že jen v sudých měsících.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17