Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

Společnost se pomalu rozpadala, zůstával Blázen, Kokot, madam Kawasaki a dva humanoidi v černých kožených bundách. Mohutné dredy a vystupující kérky naznačovaly, že jejich nositelé asi nebudou ořezávátka.
„Blázne, ještě si neochutnal některou z místních dobrot,“ sklonila se k němu lascivně madam Kawasaki.
„Madam, já beru jenom zboží, jehož proces výroby jsem viděl od začátku až do konce. A to prostě tohle není. Jedno z pravidel, který porušit nehodlám. Mám zodpovědnost za svoji skupinu. Jestli chcete ochutnat naše drogy, nebyl by problém. Mám hulení ze Země, co myslíš, že ještě můžeme mít sebou?“ zasmál se Blázen.
„Extázi?“ vyjekla madam a Kapitán se rozesmál ještě víc.
„Ne, tu zrovna sebou nemáme, ale perník a kokain by se našel,“ odpověděl Blázen.
„Perníku je tu hodně, Číňané ho vyráběj pro Hungy a Haangy. Asi znáte jejich problém se závislostí a čínský fabriky jsou skoro po celý Galaxii,“ řekla madam.
„Nojo, Číňani. Pong má sebou něco málo severokorejskýho matroše nejvyšší kvality.“
„Severokorejskej, říkáš. To zní dobře, tady nikdo kvalitu nevaří, jde o kvantitu. Blázne, protože jsem nadržená jak kobyla a tady android mě neuvěřitelně rajcuje, velmi ráda bych tento večírek ukončila.“
Kokot se podíval na Japonku a vypadal překvapeně.
„Co se na mě tak díváš, emoce nemáš a Blázen určitě nebude proti a dopřeje ti trošku zábavy. Že, Kapitáne?“ usmála se madam, „jo, ty budeš na řadě další, něco v sobě máš a já to chci.“
Blázen si položil hlavu do dlaní a zaskučel.
„Řekni u vchodu Hirošimovi ať sežene nějakou holku, která tě dovede za přáteli a podívá se po Jačiko. Měla by zase začít vydělávat.“
„To nevim jestli toho bude schopná po zážitku s Pongem,“ tiše vypustil větu Blázen. Madam Kawasaki se lekla.
„Může jí něco udělat?“
„Ne, ale pořádně ji rozmrdá, minimálně dva dny bude nepoužitelná,“ zasmál se Kapitán a zvedl od stolu.
„Kokote, pořádně ji to udělej, ať se frajerka uklidní,“ dodal a odešel ke dveřím.

Vyšel do vestibulu a oslovil holohlavce.
„Hirošimo, prej mi máš sehnat nějakou holku, která mě odvede do pokoje za zbytkem a Jačiko by prej měla jít zase vydělávat. Buďte na Ponga hodní a kdyby chtěl pokračovat, otevřete účet. Stejně ho budeme potřebovat, abychom mohli utratit naši odměnu.“
„Dobrá,“ řekl Hirošima a do vysílačky vydal nějaký příkaz v japonštině. Netrvalo dlouho a přiběhla další Asiatka.
„Doveď pána za ostatními, zkontrolujte Jačiko a otevři jim účet. Myslím, že máme slušné, ale náročné hosty,“ usmál se a opět zkameněl.

„Jmenuji se Asuka, pojďte za mnou,“ řekla drobná Asiatka a dala se do pohybu. Blázen šel za ní.
Hotel byl rozlehlejší než se zvenčí zdál, dřevo a luxusní asijské předměty byly všude. Bohatství, moc a hedonismus prýštil z povrchu zdí. Ráj na konci vesmíru.
Prošli barem, minuli hodinové ubikace a zamířili k hotelovým pokojům. Míjeli postávající holohlavé Asiaty s drátkem vedoucím do ucha, kteří dávali pozor na klid v chodbách.
„Tady si asi nikdo nedovolí dělat nepořádek?“ zeptal se Blázen.
„Všechno má své hranice, madam Kawasaki nemá ráda, když tu teče krev z jiných důvodů než z důvodu slasti,“ odpověděla Asuka a zastavila u dveří výtahu.
„To mě taky mohlo napadnout,“ řekl Blázen a nastoupil s Asukou do kabiny s obsluhou. Vyjeli do posledního patra, liftboy otevřel dveře a Asuka s Bláznem vešli do chodby.
Všiml si, že se výzdoba změnila ve velmi erotickou. Obrazy a sochy souložících lidí, modely obrovských penisů a fotografie vagin v nadživotních velikostech byly všude, kde oko spočinulo.
„Za chvíli budeme u vašeho pokoje. Možná vám připadá styl trošku nemravný či pornografický, ale patří to ke designu našeho podniku. Slasti, všude kam se podíváte,“ sladce řekla Asuka.
„Jsme tady, klika reaguje na vaši DNA, teď nastavím vaše práva. Hosté, kteří jsou ubytováni zde v posledním patře mají automaticky přístup i do soukromých částí podniku, kde se setkávají pouze význační návštěvníci našeho místa, kteří chtějí mít klid pro vychutnávaní náročných doušků rozkoše. Ukažte mi vaši ruku,“ dodala.
Blázen natáhl ruku, položil dlaň na malý terminál, Asuka potvrdila práva a Blázen zkusil otevřít. Vzal na kliku, ta povolila, zámek cvakl a otevřel.
„Nemusíte mít strach, jistě jste si všiml, že jsem vás nezranila, přístroj si vezme data z svrchní části pokožky, odpadající kůži. Účet jsem vám vytvořila, kdykoliv kdy přijdete je vám k dispozici,“ nahodila sladký obličejík.

Blázen vešel do rozlehlé chodby a hned uslyšel hovor a smích Urghy.
„Nazdar, tak jsem tady,“ vešel do společenské místnosti a pozdravil posádku.
„Už bylo načase, Kapitáne,“ řekla Urgha.
„Kde je Pong?“ zeptal se Blázen.
„Kde je Kokot? zeptal se Karlos.
„Kokot je s madam Kawasaki, která zkoumá jeho nástavec,“ řekl Blázen a nastalo ticho.
„Jo, dělá přesně to, co si myslíte, že dělá“ dodal.
„Pong je furt v pokoji s tou malou Japonkou a vymrdává z ní duši,“ řekl Karlos a napil se z láhve.
„Asuko, běž za Jačiko a jestli si ještě budou chtít užívat, připiš to na účet,“ řekl Blázen.
„A co vy?“ zeptal se ostatních.
„Ale, pohoda,“ řekl Karlos.
„Doktor?“ vzpomněl si Blázen na člena posádky.
„Dal si dávku svý reality a je v pokoji,“ odpověděla Urgha a usadila se do pohovky.

Uběhlo něco přes šest hodin, když se ozval zvonek. Než stačil kdokoliv zareagovat, dveře se otevřely a vstoupila madam Kawasaki s Kokotem a Hirošimou.
„Škoda, že není na prodej, takový historický kousek se málokdy vidí. Navíc nepoškozený a plně funkční. Dala bych za něj cokoliv,“ zasněně ohlásila svůj příchod. Hirošima se postavil do rohu a tiše sledoval pokoj. Blázen se zvedl z pohovky a šel madam naproti.
„Skutečně není. Je svobodný a se mnou je dobrovolně,“ řekl a podíval se na Kokota.
„Ano, jsem jeho velkým dlužníkem, protože mi hodně pomohl a zcela dobrovolně svému vůdci sloužím,“ potutelně odpověděl Kokot a jeho slizký knírek se úchylně zavlnil.
„Kokote, co ste dělali mě nezajímá a nikdy zajímat nebude,“ řekl Blázen.
„Kromě toho, že jsem vás přišla vyzvednout a vzít na prohlídku mé soukromé laboratoře, Jačiko se ještě stále neohlásila a Asuka také ne,“ vážně pronesla madam Kawasaki.
„Pong ještě neskončil,“ řekl Karlos.
„Jak neskončil? Viděl někdo ty holky? Kde je? Hirošimo…,“ začínala panikařit.
„Klid, madam, klid,“ začal hasit situaci Kokot. „Bude určitě v pokoji.“
Vzal madam Kawasaki za ruku a táhl ke dveřím. Hirošima se kolébal za nimi.
Kokot vzal za kliku a otevřel. Nahý Číňan zrovna řádil s oběma dívkami a nevypadalo to, že by chtěl nějak končit. Na nočním stolku měl podložku s několika mocnými kobrami čekajících na svůj nos.
„Pongu, prasáku, končíme. Jdeme na exkurzi, madam nám chce ukázat svoji varnu,“ vstoupil do dveří Blázen.
„Šéfe, ještě jednou se udělám,“ postavil se nahý na postel Pong.
„Pongu, zakrej se, pošli holky odpočinout, půjdeš s náma, ty vole,“ řekl vážně Blázen.
„Jasný, Šéfe, ale holky nebudou chtít pár dnů odpočívat a madam ještě něco vydělaj, sou nadržený jak stepní kozy,“ zasmál se Pong, oblékl čínský kung-hu hábit a poskládal pod něj zbraně.
„Pongu, madam by chtěla ochutnat ten tvůj severokorejskej sajrajt,“ dodal Blázen.
„Madam nechť si sama uráčí,“ zasmál se Pong, srovnal si záhyb, pohlédl na Hirošimu, který nehnul ani brvou a madam Kawasaki se sklonila nad kosmetické zrcátko s lajnami. Vytáhla z kabelky šňupátko a zkušeně nasála kus čáry.
„Ty krávo, to je matroš,“ utřela slzičku štěstí, která ji vytekla z koutka oka.
„To je slast. Kokote, dnes večer mi ještě jednou posloužíš, viď že jo?“ vzdychla.
„Madam, uvidíme, prý nám chcete ukázat slasti tohoto ráje,“ odpověděl Kokot.
„Děvčata, běžte si dát sprchu a podle chuti se dejte do práce, klientů máme hodně,“ přikázala madam Jačiko a Asuce, které se oblékly a odcupitaly.
„Urgho, probuď Doktora a ať se připraví na exkurzi,“ dodal Blázen.

Skupina přátel v čele s Bláznem a madam Kawasaki sjeli výtahem, jak řekl Pong „z porno patra“, do přízemí a vstoupili do kasina. Hirošima razil cestu davem a ostatní šli za ním. Bary, stoly a prostředí tradičně v japonském a obsluha vypadala také asijsky.
„Klony nebo pravé?“ zeptal se Blázen.
„Devadesát procent klony, zbytek holek pro náročné a bohaté klienty pravé,“ odpověděla madam.
„A ty dvě holky?“ zeptal se opatrně Blázen.
„Buďte v klidu, klony, nejsou drahé a účet vám neprovětrají,“ zasmála se madam Kawasaki jako zkušená bordelmamá.
„Docela mix návštěvníků, je tu dost mě neznámých ras,“ pokusil se odvést hovor Blázen.
„Že jsme v takovém zastrčeném koutě vesmíru ještě neznamená, že se tu nic neděje. Báječné místo pro setkávání lidí, kteří nechtějí být při setkáních rušeni a spatřeni. Tady si vás nikdo nevšímá, ztratíte se a nikdo nic nepozná a nevidí,“ řekla madam a potutelně se usmála.
Z davu se vynořila skupina osob, které dominovala postava v masce klauna. Rychle prošla okolo nich a klaun vrazil do Bláznova ramene. Špinavá maska klauna s nečesanými vlasy se ušklíbla a zmizela v davu.
„Kdo to byl?“ zeptal se Kapitán a naznačil Pongovi, že se nic neděje.
„Úchylnej klaun, host se zvrácenými choutkami, má rád klony, které byly několikrát přivedeny zpět k životu po předchozích usmrceních. Magor, prostě tu holku zabije, my ji pak měsíc klonujeme znova k životu a pak zase přijede tenhle bastard. Ve většině částech Galaxie je tahle praxe nezákonná. Tady jsme ale na území Haanga. Tady vládne jiný systém,“ vysvětlila madam, „naše pravidla dodržuje.“
Ocitli se v malé chodbičce s dveřmi a gorilou na konci.
„Vstupte do míst, kam můžou jen ti nejvýznačnější hosté,“ rozpřáhla energeticky ruce madam Kawasaki a otevřela dveře. Ocitli se v opiovém doupěti na konci galaxie.

„Ty vole,“ vykřikl Pong, když viděl stylové opiové komnaty, s koberci, polštáři, nahými děvkami, které se staraly o obtloustlé čínské obchodníky omámené mlékem máku. Jednotlivé komnaty rozkoše obíhaly cupitavou chůzí Asiatky s tácky s pochutinami, pitím, nádobkami s opiem, dýmkami a stylovými kahánky.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17