„Zkurvený odbory, vždycky sou s nima jen potíže,“ zamručel Karlos a koukal po láhvi s absinthem. Potřeboval trošku nakopnout, protože vykouřené opium mu zavíralo oči. Blázen se podíval po panu Jednookém a ten jen pokrčil rameny.
„Musíte ho odvést?“ zeptala se Urgha.
„Musíme a asi bych to zkrátil, večírek máte rozjetej a zbytečný si kazit radost ze zábavy. Hezky to tady voní co to je? Opium poznávám, ale to druhé ne,“ řekl důstojník Haal a mlsně si prohlédl Urghu.
„Marihuana Haale. Udělejte, co musíte udělat a uvidíme se, až budeš mít volno,“ ukončila rozhovor madam Kawasaki, otočila se a šla si sednout na pohovku, začala balit joint a ještě křikla k Haalovi, „dám ti ochutnat, neboj. Ale je to drahý zboží.“
„Víš, že peněz mám vždycky dost,“ zasmál se důstojník, přiblížil k panu Tlustému a nasadil mu pouta. Obrátil se ještě k madam Kawasaki.
„Máš ještě tu roztomilou ovečku, kterou jsem měl minulý týden a nebo už jsou z ní klobásky?“
„Haale, ty úchyle, to víš že ji ještě mám. Chlívek je čistý, voňavý a seno má čerstvé,“ odpověděla s roztomilým úsměvem madam. „A přivezli mi delfínici, má pěkný velký klitoris. Nechám tě ji odpanit, ještě s nikým nespala.“
Komnatou se rozprostřelo krátké ticho, které zakončilo cvaknutí želízek a rozkaz k odchodu.

„Pongu. Pongu, uklidni se, zatím se nás to netýká,“ zadržel Blázen napruženýho Číňana, ke kterému se už řítily gorily madam Kawasaki.
„Šéfe, jasný, jasný, ale kurva nasrali mě zmrdi,“ vychrlil ze sebe Pong, posadil se a udělal si pořádnou lajnu methamfetaminu pro uklidnění.
Kapitán Blázen se otočil k panu Jednookému.
„Co to mělo bejt?“
„Musíme zmizet a to rychle,“ odpověděl Jednooký.
„Proč?“ zeptal se Blázen.
„Protože to říkal Nejvyšší představený, nepomatuješ?“
„Jo, vlastně. Pongu, Kokote, Karlos, Urgho jdeme. Jo a chytni Doktora, musí jít taky s námi,“ rozhodl rychle Blázen.
„Co když se bude Doktor bránit?“ zeptala se Urgha.
„Použij klidně násilí, hlavně svižně,“ řekl Blázen a Urgha šla chytat Doktora.
„Ty, Jednookej, vysvětli mi stručně o co tady jde?“ obrátil se Blázen zpět k panu Jednookému.
„Vím o koho jde, nebude trvat dlouho a najdou další genetický vzorky. Byli jsme tam všichni tři a těch chlapců bylo víc. Když jsme skončili se zábavou, odešli společně a my zůstali v hotelovém pokoji. Nezabili jsme ho, nebyl důvod, stejně jako není důvod zůstávat. Mohli bychom utéct, úplně v pohodě a klidu, jenže to už bychom sme se nemohli vrátit sem na tuto úžasnou planetou, jeden z mála rájů v týhle podělaný Galaxii. Navíc, mají už jenom tělo, pan Tlustý je zde,“ řekl jednooký Musk a poklepal prstem na krabičku, kterou držel v ruce.

„Duplikátor paměti, přeneseme ho později do nového těla.“
„Tak takhle se rozmnožujete, klonování a přenosem vědomí,“ zamyslel se nahlas Karlos.
„Ne tak úplně. My se normálně rozmnožujeme pohlavním množením, souložíme a občas i rádi, žijeme dlouho i bez různejch berliček, ale technologii klonování a přenosu vědomí jsme ovládli dávno. Kdyby ses ale chtěl zeptat na nesmrtelnost, tak až tak dokonalá naše technologie není. Po několika přenosech dochází k degradaci vědomí. Zůstane naprostej debil v novým a luxusním těle,“ s úsměvem odvětil pan Jednooký.
„Hm, a co tenhle?“ zeptal se ještě Karlos a ukázal na krabičku v Muskově ruce.
„Je to pro něj podruhé, bude v pořádku a vrátí se sem pod jiným jménem. Haha,“ zasmál se pan Jednooký.
„Co to sperma, který najdou?“ napadlo Blázna.
„Myslí si, že mají pachatele, odsoudí ho a popraví. Nikdy jim nedojde, co se stalo a budou rádi, že mají případ uzavřený. Zápis do pravidelnýho výkazu, tohle je pěknej úlovek za pěknou odměnu. Všichni budou spokojení.“
„Dobře a tušíte, kdo ho mohl zabít?“
„Nenapadá mě teďka nikdo, ale určitě by se někdo našel,“ odpověděl pan Jednooký.
„Můj vůdce, s Musky je to někdy hrozně těžký, nikdy neprohrávají a občas to okolí špatně vydýchává. Dalo by se říci, že jsou velmi arogantní,“ skočil do řeči Kokot, který doposud mlčel. Rychle se otočil k panu Jednookému, „vy víte jak to myslím.“
„Vím a proto mlčím, musíme jít,“ ukončil debatu jednooký Musk.
„Šéfe, já bych zabíjel,“ řekl uklidněný Pong a připravil se k odchodu.
„Urgho?“ křikl Kapitán.

„Kapitáne, mám ho. Můžeme jít,“ hlasitě odpověděla Urgha a současně vytahovala Doktora zpoza jakési stylové almary.
„Mrzí mě, že musíte jít, ale vidím, že se nedá nic dělat. Hirošima vás odvede k zadnímu východu a všechny vás ráda uvidím, až příště poletíte kolem. Kapitáne Blázne, budu chtít zase půjčit tohoto umělého frajera a přivez nějaký hulení,“ loučila se madam Kawasaki a lascivně mrkla na Kokota.
„Necháš mi tady na pár brček, že jo?“ dodala.
Blázen vzdychl, šáhl do kapsy pro pytel, hmátl do něj a podal plnou hrst trávy.
„Díky, vrátím ti to při příští návštěvě. Jo, abych nezapomněla. Pongu, perverzní úchylnej čínskej zabijáku. Hirošima mi říkal, že s tebou by byl fakt problém, ale protože si myslím, že si v jádru hodnej člověk, proč jinak bys mi poupravil mašinu na perník, tak příště pro tebe přichystám nějaký velmi speciální představení s těmi nejlepšími holkami. Klidně ti naserou i na hlavu, jestli budeš chtít.“
„Madam bordelmamá, na hlavu si nechá určitě nasrat tady náš Doktor a nebo Frank, kterej tu s námi není, já mám rád klasiku. Za pozvání však díky, rád využiju,“ zasmál se Pong a promnul vous.
„Kawasaki, co jsem nakonec dlužen?“ zeptal se na závěr Blázen.
„Nic, hlavně se odsud dostaňte živí a zdraví, příště domluvíme pořádnej obchod,“ objala madam Blázna a políbila ho na ústa.
„Teď už jděte, je nejvyšší čas.“

Hirošima šel první a za ním ostatní. Zastavili u výtahu a mlčky čekali. Kabina dorazila, nastoupili a dveře se zavřely. Mohutný Japonec vložil klíč do zámku, otočil a stiskl spodní tlačítko. Výtah se rozjel, v kabině hrála uklidňující hudba a na obrazovkách jely nějaké sexuální výjevy.
Po chvíli se výtah s trhnutím zastavil a dveře kabiny se otevřely do potemnělé chodby. Hirošima šel první, zapnul vypínačem osvětlení a chodba se pomalu rozsvítila.
„Sklady, parkoviště, servisní místnosti, sklady, zbrojnice, nemocnice, laboratoře, energetický zdroj a spalovací komora. Vše co potřebujeme k nezávislosti a chodu celého podniku. Velká mašinérie, kterou madam Kawasaki za ty roky vybudovala. Na to, že jí je přes devadesát, je stále čiperná a plná nápadů,“ řekl Hirošima a dal do kroku.
„Dojdeme na konec, kde vás vypustím a už se o sebe budete muset postarat sami. Tam už budete sami za sebe. Jasný?“
„Rozumíme,“ řekl za všechny pan Jednooký.
Mlčky pochodovali prázdnou chodbou.

Zastavili u malých kovových dveří, které byly opatřeny mohutnou závorou a zámkem s číselným panelem. Hirošima vložil kód, zámek se uvolnil a závora odpadla. Japonec bez vrzání otevřel a podíval se ven.
„Vzduch je čistý, můžete jít a hodně štěstí.“
„Díky za všechno,“ odpověděl Blázen a vyklouzl jako první do tmy. Zbytek skupiny šel hned za ním. Kráčeli podél zdi, až zastavili u brány vedle křoví.
„Šéfe, co budeme teďka dělat?“ zeptal se Pong.
„Klid, dostaneme se na naši loď a hodíme vás domů. Samozřejmě oklikou, protože se musíme stavit u nás doma a vyřešit problém jménem Doktor,“ rychle odpověděl pan Jednooký.
„Ale…,“ chtěl něco říct Pong.
„Pongu, já vím o vaší červí díře. To že jste se sem dostali v pořádku a celí je jen dílem náhody. Nevíte, kolik lidí díku tomu vynálezu zařvalo během experimentů. Navíc je tu Doktor a jeho musíme ochránit. Nikdo se nesmí dozvědět jaký má dar,“ stručně a bez emocí vyjasnil pozice pan Jednooký. Pong umlkl, protože pochopil, proč Kokot hovořil o jisté aroganci. Muskové nyní rozkazovali.

Pan Jednooký opatrně vstoupil do ulice a rozhlédl se.
„Můžeme jít, je čisto. Máme kousek odtud zaparkovaný auto,“ zasmál se, „pro všechny případy. Jo a tvařte se úplně normálně.“
S obličeji zkřivenými do normálních výrazů přemáhali chutě, vyvolané zkonzumovanými drogami, smát se všemu a pořádně hlasitě. Naštěstí potkali několik stejně vykašených existencí, které si jich nevšímaly. Došli k nenápadnému otřískanému malému vozítku, u kterého se motalo pět ošuntělých figur.
„Máte nějakej problém?“ zeptal se pan Jednooký?
„Ani ne, obdivujem tuhle super káru,“ zasmál se jeden ze špinavců a udělal šroubovákem do laku další škrábanec.
„Tak to hrozně zabolelo. Teďka vysmahněte nebo budete litovat, že jsme se potkali,“ řekl důrazně pan Jednooký a pětice se rozesmála. Když smích ustal, vůdce špinavců nasadil vážný výraz.
„Někdo by s váma chtěl mluvit.“
„Kdo kurva?“ zeptal se pan Jednooký.
„Já,“ ozval se hlas ze tmy, ve které se zjevila postava klauna s květinou na klopě.
„Šéfe, to je ten zmrd, kterej do vás vrazil, já ho s chutí sejmu,“ vykřikl Pong a hmátl po meči. Blázen ho rychle rukou zastavil.
„Pongu, tohle zatím stále ještě není naše věc. Pevně věřím, že si pánové poradí sami.“
„Přesně tak Blázne, do tohoto se nemíchejte. Klaune, vo co ti kurva jde?“ řekl pan Jednooký a pan Hubený tiše pozoroval situaci.
„Máme spolu nevyřízenej problém, protože se mi nelíbí, že jste se mnou vyjebali,“ pronesl přeskakujícím hlasem mutujícího chlapce Klaun. Blázen se ušklíbl a Pong zasmál.
„Čemu se smějete kreténi, radši zmlkněte nebo se stanete součástí problému,“ otočil se k Bláznovi Klaun, „každej něco má, no.“
„No to vidím,“ zamumlal Blázen, ale jen sám pro sebe.

Klaun se vrátil k debatě s panem Jednookým.
„Měli ste to zapotřebí?“
„Co kurva, kšefty sme uzavřeli, nikdo nic nikomu nedluží.“
„To si už zapomněl?“
„A na co ty vole klaunskej?“
„Vyfoukli ste nám panenský eféby.“
„Cože?“
„Měl sem je rezervovaný a ten kretén pasáckej je pronajmul vám.“
„Nabídli sme mu víc, nejde o nic víc než o obchod, vždyť to znáš. Navíc ste si mohli pár hodin počkat a byli by vaši. V čem vidíš problém?“
„Problém vidím v tom, že ani jeden z nich už by nebyl panic. Půl roku sem čekal než je propustí z ústavu, vychovaný, vycvičený a připravený. Pak přijdete vy, arogantní kreténi a poserete mi život.“