1 2 3 4 5 6 7

Blázen, Pong a Starý přítel přijali výzvu a navigovali torpéda směrem k určenému cíli. Zobrazená mapa mořského dna jim usnadňovala orientaci a úspěšně uhýbali všem protiopatřením, o něž se čínští námořníci pokusili.
Tři zelené body neomylně mířily k červenému bodu, který se snažil uniknout. Vše bylo marné, za nadšeného jásotu hráčů a pozorovatelů tři odjištěná torpéda narazila do nepřátelské ponorky.
Poslední sekundy života posádky zasažené lodi byly ve znamení paniky a strachu. Než došlo implozí ke zničení trupu, nesl se vnitřkem zoufalý řev volající různými čínskými dialekty o pomoc.

„Ty vole, to bylo skvělý. Vy si skutečně dokážete užít i boj,“ pokyvoval Starý přítel hlavou a netušil, že má v sobě ještě tolik schopnosti koncentrace.
„Si už Starý příteli zapomněl, jaké to je být v ohrožení a nucen tak k podávání výkonů?“ pousmál se Blázen.
„To víš, trochu sem na hotelu zakrněl. Ale s tebou to snad rychle přejde. Co myslíš, že bude dál?“
„Starochu, to nevím. My jsme v klidu, tak zatím můžeme nechat tohle rozhodnutí na čínskejch debilech,“ otevřel Kapitán dalšího lahváče a začal balit jointa.
„Můj vůdce, odpojil jsem celou Základnu od celogalaktické sítě, ať nás znovu neotravují,“ přišel mezitím Kokot.
„Víš co mě trochu sere?“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, co?“
„Že jsme trochu podcenili obranu Základny a nerozmístili za ochranným polem nějaký poloautomatizovaný obranný systémy. Nechce se mi vyplouvat v ponorce ven.“
„Můj vůdce, to zatím rozhodně nebude potřeba,“ odpověděl Kokot uklidňujícím elektronickým hlasem.

Zábava probíhala v poklidu dál, rušená pouze výbuchy atomových torpéd, kterými Číňané nepřestávali bombardovat horu s jeskyní.
„Blázne, budeš mít asi hodně mocných nepřátel,“ řekl host a otevřel lahváče.
„Starý příteli, nechtěj ani vědět. Pár magorů mezi nima rozhodně je a teď to vypadá, že kvůli mně nějaký dokonce povstali z mrtvejch.“
„To jde?“
„Starochu, prej jo,“ usmál se Blázen a dobalil nový brko, „kde máš vůbec matku?“
„Šla vyvenčit Mazlíčka, našla v tý potvoře docela zalíbení,“ řekl Starý přítel.
„Nojo, von umí bejt roztomilej, když chce drbání,“ potáhl Kapitán z jointa.

„Můj vůdce, Číňané nás zkouší kontaktovat,“ oznámil Kokot.
„A co chtěj?“
„Můj vůdce, vůbec netuším, ještě jsem hovor nepřijal.“
„Tak ho Kokote pusť na plátno,“ rozladěně řekl Blázen a potáhl z brka.
Projektor vypustil proud světla a osvětlená plocha ukázala čínského ponorkového kapitána.
„Jsem major Chen Jen a chtěl bych vyjednat vaši kapitulaci,“ promluvil.
Kapitán Blázen, Pong, Karlos a Starý přítel vyprskli současně smíchy. Kokot zachoval neutrální výraz, ale knírkem provedl několik ironických vlnek.
„Majore Chene, vypadáme snad, že bysme chtěli kapitulovat? Ty vole, nám je tady skvěle, máme zásoby, spojení se světem, tak proč bysme měli odcházet do nějaký pojebanýho čínskýho zajetí?“ s těžce přemáhaným smíchem konstatoval Blázen. Major Chen nasadil zmatený výraz, protože takovou odpověď očividně nečekal.
„Ale mohli bysme chvíli pokecat, ne?“ pokračoval Kapitán.
„To bychom mohli, co byste rádi věděli?“ odpověděl major.
„Jak jste nás našli? Kolik vás je se ptát nebudu, to není podstatná informace,“ zeptal se Blázen.
„Proč pro vás není důležitý náš počet?“ nechápal Chen Jen.
„Vyhladili sme přeci celou říši,“ odpověděl za Kapitána Pong.
„Aha, rozumím,“ řekl Chen sklesle, „ale k tý první části otázky řeknu, že jsme vás zaměřili před nějakým časem během průchodu atmosférou.“
„Hmmm…,“ začal mručet Kokot.
„Jo, vím Kokote, kdy se to stalo,“ otráveně odsekl Blázen.
„My jsme původně nevěděli, že jste to vy, ale jednomu našemu analytikovi se něco nezdálo a podrobil data z radarů hlubšímu zkoumání,“ pokračoval Chen, „dokud nenarazil na povědomou signaturu. Sice jste se pokusili dobře zamaskovat loď, ale ne dokonale.“
„Aha,“ típl Blázen vykouřené brko.
„Pane Blázen, pak už bylo všechno hodně jednoduché a proto jsme tady. Víte mimochodem, že je na vás vypsaná čínskou vládou velmi tučná odměna?“
„Už zas?“ zvedl Karlos hlavu od kokainových čar.
„Na nás je pořád někde vypsaná odměna, ale povětšinou už spíše symbolicky, protože se snažíme udržovat pouze přátelské vztahy,“ řekl Blázen, jenž balil nového špeka.
„Aby bylo jasno. Z kapitulace nebude nic?“ zeptal se Chen.
„Rozhodně se nemíníme vydat do vašeho zajetí, to je snad jasný. Pozdravujte nadřízené a třeba se někdy uvidíme v lepších časech,“ s jedovatým úsměvem odpověděl Blázen a slastně zapálil brko.
Majoru Chenovi pokleslo nadšení a s otráveným výrazem ukončil spojení.

„Vypadá to, že neměl příliš radost,“ řekl Starý přítel, který celou dobu tiše poslouchal.
„Nikdo nemá radost, když se dobrovolně nevydáš. Srazí to ego, ale my se nikdy nevzdáváme. Kor když víme, že jsme v naprostým bezpečím,“ konstatoval Blázen.
„Chtěl bych mít tvůj optimismus, vždycky si ho rozhazoval plnejma hrstma.“
„Starý příteli, to sem já. Ale nebejt mý posádky, nebyl bych to co sem,“ pověděl skromně Blázen.
„Můj vůdce, máme další problém,“ oznámil Kokot.

Po kratší chvilce, kterou musel Kapitán rozdýchat za pomoci jointa, promluvil.
„Ach ty vole, co zas?“
„Můj vůdce, Číňané rozmístili rušičky a jsme zcela úplně odříznuti od okolního světa.“
„Eh, to znamená co?“
„Můj vůdce, nemůžeme přijímat ani vysílat.“
„Takže si ani nenaladím svůj oblíbený seriál?“ ujišťoval sám sebe Blázen, že chápe o čem jde řeč.
„Můj vůdce, nenaladíte.“
„A ani se nedostaneme transportérem na Titan?“
„Můj vůdce, nedostaneme.“
„Kokote, tak to sme teda v prdeli?“
„Můj vůdce, nejsme. Ještě máme hodně možností,“ uklidňoval Kokot Blázna.
„To rád slyším,“ vyfoukl Kapitán dým.

„Starý příteli, takováhle situace nastala poprvý. Dosud nikdo nevěděl, kde je moje Základna umístěna,“ omlouval se Kapitán, kterého přepadla opilecká teskná nálada. Ostatně jeho přítel na tom nebyl lépe.
„Neomlouvej se, já sem taky úplně našrot a asi odejdu za chvíli spát. Jsem z těch tvejch jointů a panáků solidně vyřízenej. Nejsem už nejmladší,“ řekl mu přítel.
„To nejsme, ale jednou tě vezmu na svoji novou turistickou planetu, abys poznal pořádný paření. Víš, že mi patří planeta, kde v oceánech žijou opravdu pravý a neklonovaný ryby? Strašně moc ryb a jinejch mořskej potvor. Na nebi lítají ptáci a v lesích žijou hromady zvěře.“
„Živý zvíře sem neviděl hodně dlouho, takovou nabídku rozhodně neodmítnu, ale teď jdu spát,“ pověděl Starý přítel a těžce se zvedl z křesla.
„Já tu zůstanu a proberu s Kokotem naše další možnosti.“

1 2 3 4 5 6 7