Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 10. Útok

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

„Matičko, co vy tady děláte?“ překvapeně zastavil skupinu velící, kterého očividně stařena dost překvapila.
„Panáčku, chci dojít k výtahu. Hrozně mě bolí nohy,“ odpověděla stará paní, šourala se a klepala hůlkou o podlahu.
„Babičko, ale my vás budeme muset zneškodnit,“ řekl další muž.
„Panáčku, to nepůjde.“
„Proč by to nemělo jít?“ zarazil se velící.
„Protože panáčku mám v plánu umřít přirozenou smrtí. Jsem příliš stará, než aby mě zabili nějací blbečci.“
„My nejsme blbečci,“ odsekl kdosi.
„Ale jste, zapletli jste se s odhodlanou špatnou důchodkyní,“ zamumlala a několikrát udeřila hůlkou do podlahy.
„Už to asi ukončíme. Babičko otočte se a pojďte s námi. Aspoň uvidíte, jak tady všechny pozabíjíme,“ řekl velící.
„Panáčci blbečci, to se velmi pletete,“ usmála se stará dáma a provedla výpad hůlkou.

„A ty vole,“ konstatoval Blázen, když viděl, kterak matka Starého přítele hůlkou vyrazila velícímu vojákovi hrtan a šokovaná oběť se dusila vlastní krví.
Překvapený nebyl jenom Kapitán, ale i zbývající čtyři útočníci na krátký okamžik ztuhli šokem. Stará dáma se smrtící hůlkou toho využila a zabila dva z nich velmi rychlými zásahy okovaným koncem hole do očí. Měla na svůj věk docela sílu, takže dokázala zarazit hůlku až do mozku, což zajistilo okamžitou smrt.
„Bábo zasraná,“ vykřikl útočník a pokusil tasit zbraň z pouzdra.
„Střílet po mě blbečku nebudeš,“ zvedla stará paní hůlku, zamířila a zmáčkla malé ukryté tlačítko. Z hole vylétla ocelová špička, která skončila střelci mezi oči.
„Hergot, vy jste nečekaný oříšek. Máte ráda chladný zbraně, jo?“ řekl zbývající muž a vytáhl dva ohromné nože.
„Ty máš koule, to se mi líbí,“ usmála se dáma, zaujala obranný postoj a pozdvihla hůlku.
„Já tě zabiju,“ zakřičel voják a vyběhl proti stařence. Ta provedla svižný odraz, nad hlavou mu udělala salto a dopadla na obě nohy. Stihl se tak akorát otočit, aby viděl hůl, kterou mu zarazila nosním otvorem hluboko do hlavy.
„Blbečci,“ řekla stará dáma a začala kapesníčkem čistit hůlku.

„Teda babi, vy ste šílená,“ vstoupil Blázen s Kokotem a okamžitě sundal vojákům masky.
„Číňani zasraný,“ řekl Karlos.
„Jdeme pomoct mladýmu pozabíjet zbytek bolševiků. Jak já je nesnáším,“ odhodlaně pověděla babka a nebylo námitek.
Sjeli výtahem do přízemí a opatrně vylezli do chodby.
„Někde zde pobíhá dalších patnáct členů přepadového komanda,“ pověděl Kokot.
„Tak je půjdeme hledat. Bude stačit, když najdeme Ponga,“ řekl Blázen a potáhl z brka.
„Zkontrolujeme nejdřív pro jistotu velín a pak projdeme celou Základnu místnost po místnosti,“ rozhodl Kokot a otevřel dveře do řídící místnosti. Ta byla podle očekávání prázdná, akorát uprostřed stál vysmátý Pong.

„Starý příteli, počkáme až se v hale rozdělí, pak doprovodím maminku k výtahu a půjdu je vyřešit,“ řekl Pong v jídelně, když dokončil krátký rozhovor s Bláznem.
„A co bude s námi?“ zeptal se Starý přítel.
„Tady budete s Doktorem a Frankem v bezpečí, dokud se nevrátím. Mozeček s Mazlíčkem jsou velmi dobří hlídači, s nima se nemusíte ničeho bát,“ pokračoval Pong a podíval se po domácím mazlíčkovi, jenž láskyplně olízl vlastní suchou tvář. Starý přítel si nebyl jist a nevypadal o nic klidnější.
„Synku, neboj se ničeho, takovou královskou zábavu jsem již dlouho nezažila,“ uklidňovala ho stará dáma.
„Matko, ty mi dáváš, víš že už ti dávno není sedmdesát,“ odpověděl hodný potomek.
„Vypadá to, že část zmrdů jde do skladiště a k molu a k nám míří pět pěkných kousků,“ pozoroval Pong monitor.
„Jste si jistá, že na ně máte?“ optal se ještě jednou staré paní.
„Ty jedno zvíře, vypadám na umření?“ usmála se stařenka a poklepala kovovým koncem hole o podlahu.
„To ne, tak jdeme,“ vytáhl Pong meče a otevře dveře jídelny.

Pětice překvapených maskovaných útočníků právě kontrolovala dveře, když vstoupil do chodby Pong s meči v rukou. Jedním švihem meče zbavil překvapeného vojáka hlavy a promluvil ke staré paní.
„Vy dva ty napravo, já si vezmu ty dva nalevo.“
„Takhle se mi to líbí,“ usmála se babka a zatočila hůlkou nad hlavou.
Pong zpacifikoval své dva protivníky rychle. V podstatě ani nechtěl Urghze přidělávat práci s uklízením, takže nepředváděl složité triky a zůstal u staré dobré dekapitace. Navíc chtěl vidět stařenku při práci.
A rozhodně velmi rychle pochopil, že babka je první liga. Hůlka ji tančila v ruce a dirigovala smrtící hru. První útočník schytal silný úder kováním přes levé ucho, jenž prorazil ušní bubínek a vrazil kůstky hluboko do mozku. Zakomíhal sebou a druhý náraz hole do druhého ucha dokonal vše, co bylo potřeba dokonat. Prasklé kůstky přeťaly jednu z tepen a mozek nepřítele začala zaplavovat krev. Velmi brzo začala unikat všemi možnými otvory v hlavě a druhý zabiják nechápavě zíral.
„Překvapení, blbečku!“ vykřikla stará dáma a provedla hůlkou starý šaolinský trik, který Pong poznal a ocenil kvalitu provedení. První část spočívala v zásahu rozkroku a druhá v přeražení krční páteře přesně v okamžiku, ve kterém se oběť bolestí sehnula.
„Ty vole, to čumím, kde jste se to naučila?“ pokýval Pong znalecky hlavou.
„Jeden z mých bývalých manželů mě naučil pár kousků pro sebeobranu,“ odpověděla stará dáma a čistila konec hole od krve.
„Rozhodně vidím, že se neztratíte, běžte paňmámo za Urghou a dejte si panáka, jste opravdu roztomilá,“ usmál se Pong a doprovodil matku Starého přítele k výtahu.

Když viděl, že se stará paní o sebe postará v pohodě sama, šel pokračovat v zabíjení ve skladišti a skončit s ním na molu. Ti zmrdi mu nemají kam zmizet.
Ve skladu vládl klid a jen automaticky rozsvěcovaná světla naznačovala, kde je zrovna detekován pohyb.
„Krásnej výraz ‚blbečci‘, babka má opravdu smysl pro humor,“ usmál se Pong pod vousem a vytáhl meče. Neměl příliš chuť zdržovat se nějakým složitějším zabíjením, protože byl doma a chtěl mít domácí klid. Vzal to strategicky z nejzadnější části skladiště přes vrcholy regálů, takže ozbrojenci vůbec netušili, že jsou seshora pozorování. Byli celkem dobří, ale ne tak, aby dokázali odhalit zabijáka Ponga.
Ten vyčkal okamžiků, kdy se vojáci míjeli v křižovatkách mezi regály a skákal na ně jak šílená opice. Povětšinou blbečci nestačili ani zareagovat a už jim padaly hlavy k zemi.

Zbývali poslední čtyři čmuchalové, kteří očumovali zaparkované ponorky u mola. Pong vyšel ze skladu skoro ve stejném okamžiku jako matka Starého přítele s Bláznem z chodby u obelisku.
„Šéfe, vidím, že jste v naprostém pořádku. Dáma je velmi šikovná, žejo?“ pozdravil.
„Jak jsi na tom?“ zakřičel Kapitán a dýmal z jointa.
„Šéfe, zbývají támhleti poslední blbečkové,“ ukázal mečem k ponorkám.
To už čínští vojáci tušili, že něco není v pořádku. Jakékoliv pokusy o spojení s kolegy ve zbrani byly marné, proto odjistili samopaly a spustili střelbu.
„Šéfe, všichni k zemi, to sou ale zmrdi,“ křikl Pong a čekal dokud nevyprázdní zásobníky a budou muset přebít. Jakmile se tak stalo, vstal a velmi rychle vyházel několik ocelových šipek, které skončily zaražené mezi očima či přímo v očích jednotlivých střelců.
„Kurva, to ste hoši trochu posrali, roztřílet nám výmalbu,“ vyplivl slinu a schoval meče.
„Šéfe, tady sme hotovi, je možná načase pokecat zase s jejich velitelem.“

1 2 3 4 5 6 7