Vesmírní dýleři 2 - 6. Temná dimenze

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9

„Toho sem se bál, vylezeme a budeme smrdět jako prasata,“ spadl Bláznovi kámen ze srdce, vytáhl z kapsy připravené brko a zapálil ho.
Byli v podzemní kamenné místnosti v jejímž středu stála kamenná studna plná hoven, ze kterých před chvílí vylezli.
„Jsme pod Parodromem ve starým jeskynním systému, teď půjdeme pár kilometrů tunely,“ řekl Franta a sebral z výklenku několik svíček a pár loučí.
„Budou se nám hodit,“ řekl a zapálil jednu louč, „jo a musíme jima šetřit.“
„To snad nebude potřeba,“ řekl Kokot a rozsvítil oči.

Vyšlapaná a používaná cesta vedla částečně vyrubanými tunely, kus trasy zase procházeli prastarými jeskyněmi, ve kterých ležela spousta velkých zkamenělých kostí gigantických živočichů. Bylo pro všechny rozhodně lepší, že již pěknou řádku let neexistovali.
„Můj vůdce, bývala tady pěkná divočina,“ konstatoval Kokot, který šel v čele a svítil na cestu.
„Má pravdu, bývala tu krásná pekelná dimenze. Lidi sem rádi jezdili na dovolenou. Všechno skončilo, když přišla ta šílená jeptiška a vytáhla Bezezuba,“ řekl Franta.
„Zastavíme na chvíli u pramene vody, kde si odpočineme a načerpáme nových sil,“ dodal.

Zhruba v půli cesty narazili na jeskyni upravenou ve vkusnou modlitebnu vyzdobenou náboženskými výjevy a mnoha čerstvými květinami. V zadní části byl oltář a velká kamenná vana, do které kapala voda z trubky vražené do skály.
Franta odsunul vršek oltáře a kamenná deska odhalila moderní chladicí box s bohatou zásobou studených lahváčů.
„A ty vole,“ pousmál se pod vousem Pong a ihned začal drtit krystal.
„Nejsme zase takový suchý barbaři, jak by se mohlo zdát,“ povídal Franta a otvíral jedno pivko za druhým.

V podstatě vychlastali celý oltářní bar, než se zvedli a vyrazili na další podzemní pochod.
„Chodí sem hodně lidí, meditovat, pomodlit se nebo jen tak zapařit. Ale hovnová studna už takovým lákadlem není,“ řekl Franta.
„Je to vidět,“ zasmál se Don a vrátil Bláznovi brko.
V poklidném družném hovoru došli až ke konci tunelu k velkým kamenným dveřím s malým kukátkem. Franta zazvonil a čekal, dokud se průzor neotevřel.
„Vedu vzácnou návštěvu, to budete čumět,“ řekl Franta.
„Jsem rád, že jsi zpět,“ odpověděl s jistým nadšením hlas na druhé straně a mechanismus dveří zarachotil.

Otevřel chlap v mnišském hábitu a v ruce držel další úbory. Franta se ihned převlékl a podíval po zbytku.
„Ne, tohle si fakt neoblíknu,“ řekl Blázen.
„Slyšel ste Šéfa, ne?“ zeptal se Pong.
„Ale měli byste…,“ zkusil to Franta.
„Hele ty vole, perník ti chutnal, co? A chtěl bys ještě, že jo?“ udeřil Pong do feťácký struny.
„No, jasně… Hele, mohla by se pro ně udělat výjimka, ne?“ otočil se Franta pomalu k dveřníkovi.
„Proč by měli dostat výjimku?“ promluvil dveřník.
„To je sám Pong, ty vole. Majitel Pong & Co a ti ostatní jsou jeho podřízení,“ vysvětlil Franta.
„Já nejsem kurva podřízenej,“ rozhořčil se Kapitán.
„To se dořeší později,“ odbyl ho Franta.
„A jako mám ti věřit, jo?“ ptal se dál hlídač dveří.
„Pongu, ukaž mu dýleráky,“ otočil se Franta k Pongovi, ten neochotně učinil, vytáhl pytlíky a ve výklenku narýsoval několik lajn.
„Zkus to,“ řekl Franta dveřníkovi, který matroš zblízka podezřívavě prohlížel.
„Vypadá nějak divně, nic takovýho sem v životě neviděl,“ povídal.
„Nekecej a vyzkoušej to, se posereš až za koulema,“ řekl Franta a muž se sehnul nad jednou lajnou, kterou natáhl hluboko do nosu.
„Cy kráááávo, to je matroš, serem na pravidla, pojďte dál vzácná návštěvo,“ vykřikl dveřní ochránce a s jiskrou v oku počkal, až všichni projdou, aby pak zavřel.

Vešli do velmi honosných prostor. Sice stále jeskyně, ale stěny byly opracované a zdobené barevnou výmalbou s vykreslenými církevními motivy a řezbami ve skále.

„Vítejte,“ vynořil se odněkud chlap ve zdobené sutaně.
„Vaše Excelence, přivedl sem samotného Ponga a zástupce Musků,“ poklekl Franta. Blázen zapálil nové brko a mlčky pozoroval mnichy.
„Nepočítali jsme, že opat Franta přivede takovou vzácnou posilu, náš plán má hned větší šance na úspěch,“ odpověděl arcibiskup.
„Jaký kurva plán?“ promluvil Blázen.
„Plán na zajetí Bezezubovy vrchní děvky,“ odpověděl jeho Excelence.
„Moment, jestli od nás chcete nějakou pomoc, tak veškerý plány zreviduje Pong, coby nejlepší stratég. My sme sem hlavně přišli pro svoje lidi a ti jsou prvořadou prioritou,“ důrazně pověděl Kapitán. Arcibiskup se zarazil.
„Dobře, pojďte za mnou, všechno Pongovi povím. Jo a můžu dostat lajnu? Už se ta zpráva ke mně donesla,“ řekl.
Pong se nadechl, ale co měl dělat. Nachystal lajny a dal arcibiskupovi plnej dýlerák, protože nechtěl sloužit jako otrok pokaždý, když si nějakej náboženskej fanatik řekne o čáru.
Arcibiskup s rozkoší natáhl do každé nosní dírky, chvíli se protahoval a pak znovu řekl, že mají jít všichni za ním.
Dovedl je do velké haly s varhany a velkým oltářem s výraznou sochou nějakého vlasatého týpka vpleteného do kola.

„Tady to teda vypadá,“ koukal Pong po chrámové lodi. Černě odění mniši mezi sebou hovořili a jejich slova stékala do jednolitého ruchu, který se nesl pod jeskynní klenbou.
Jeho Excelence je dovedla k oltáři, kde vytáhla z ledničky pár lahváčů a všichni se napili.
„Musím pronést pár slov a vždycky mi při tom vyschne hrozně v krku, Pongu můžeš prosímtě nadrtit pár lajn, budou se hodit.“
Pong se ošil, ale na chrámovém oltáři ještě nikdy nedrtil a nebyl důvod si nechat tento zážitek ujít. Arcibiskup natáhl lochnu a začal mluvit.
„Bratři! Bratři utište se prosím,“ zakřičel jak nejvíc mohl. Šum v hale pomalu utichal a veškerá pozornost mířila k muži u oltáře.
„Bratři, náš čas nastal. Parodrom byl zahájen a nás osvítil duch svatý v podobě těchto vzácných hostů. Dovolte mi, abych vám představil Mistra Ponga - velkého génia, kterému vděčíme za všechny krásný chvíle s perníkem společnosti Pong & Co. Jistě se ptáte, kde se tady vzal a co tady chce, ale vězte, že je tu, aby zachránil zaměstnance své společnosti a nám pomohl v boji proti mocné kněžce Bezezubově.“

Shromáždění mnichů zajásalo a Pong se podíval po Kapitánovi.
„Šéfe, co to mele za sračky?“
„Pongu, drž hubu, jsme tu hlavně kvůli Doktorovi,“ zarazil ho Don, který trpělivě trpěl.

„Bratři,“ pokračoval arcibiskup, „dnes naposledy zapaříme jako zatracení a zítra vyjdeme na světlo Boží a vezmeme si, co bylo a je naše. Mistr Pong souhlasí, že bude náš vůdce pro nadcházející boj a také souhlasí s plánem, který jsme vymysleli.“
Mniši opět propukli v jásot a začali provolávat Pongovi slávu.
„Pong! Pong! Pong! Pong!“ neslo se sborovým hlasem chrámem.
„Kurva, co to mele, jakej kurva plán? Já sem nic neodsouhlasil,“ opakoval dokola Pong a mířil k arcibiskupovi.
„Ty vole, jakej kurva plán, v čem spočívá ten váš plán?“
„Uklidni se Mistře Pongu, plán je to jednoduchej. Půlka z nás se dobrovolně obětuje, aby vylákala kněžku do volného prostoru a zbytek ji zajme. Já pak provedu rituál vymítání a zničíme Bezezuba."
„A co jako budeme dělat my?“ zeptal se Pong, který nějak úplně nechápal jejich role v tomto plánu.
„Vy budete v tý skupině, která přežije a pokusí se zajmout kněžku.“
„No a co jako ale budeme dělat?“
„Musíte donutit Doktora a jeho společníky, aby přerušili závod. To je jediný způsob, jak kněžku dostat do pasti. Ona přijde zjistit, co se stalo a my toho využijeme.“
„A ty vole,“ zhodnotil celý plán Pong a došlo mu, že se musí hlavně postarat o svoje lidi.

1 2 3 4 5 6 7 8 9