Ve svém pátrání po Mazlíčkovi Mozeček došel až do skladiště, kde ucítil čerstvou stopu. Tak jasnou, že i jeho špatný čich poznal, kudy němý studený přítel prošel. Dovedla ho až k ohnivému kruhu, který laskavým temným hlasem promlouval Mozečkovi do mrtvé duše.
„Kdo jsi, žes odolal naší síle?“
„Možký?“
„Jak jako ať ti vydáme Mazlíčka? Ten je náš, stejně jako všichni ostatní,“ odpověděl méně laskavě hlas.
„Možký.“
„Ne, po dobrém to nepůjde,“ oponoval hlas.
„Možký.“
„Ani po zlém.“
„Možký!“
„Vyser si, debile,“ nasraně hlas ukončil diskusi.
Mozeček na nic nečekal, rozeběhl se a skočil do ohnivého kruhu, ve kterém zmizel pohlcen ohnivýma rukama.

„Kde to kurva sme?“ vstával těžce Jack ze studené kamenné země. Opatrně se rozhlédl a uvědomil si, že je v nějakém sklepním vězení a Doktor s Frankem jsou již vzhůru.
„Ste v pořádku?“ zeptal se jich.
„Jajá jojo,“ zamektal Frank.
„Jacku, naprosto v pohodě,“ odpověděl zcela střízlivý Doktor.
„Ty seš normální?“ vypadlo z překvapenýho Jacka.
„Raději ano, tohle je velmi podivné místo, protože se mi nepodařilo navázat spojení s Musky.“
„Jak nepodařilo?“
„Nemám signál jejich subprostorový sítě a firmware v hlavě hlásí, že nemá konektivitu. Musíme bejt v jiný dimenzi,“ řekl naprosto normálně klidným hlasem, který snad ještě v tomto nekonečném seriálu nezazněl.
„Aale jajak ssme sese sesem dodostali?“
„Kde je vůbec Mozeček a Mazlíček?“ přemýšlel Jack a zkoumal sklepní celu s gotickou klenbou nad hlavou.
„To nevím, ale Mazlíček byl nějakej divnej. Jakoby to vůbec nebyl on,“ odpověděl Doktor.
„Kde ale kurva sme?“ cloumal Jack mříží uzavřenou velkým zámkem.
„To taky nevím,“ zamručel Doktor a přemýšlel, jestli by nebylo lepší utéct do jiné reality, aby zapomněl na tuto posranou dimenzi.
„Musíme se dostat ven,“ konstatoval Jack a vytáhl odněkud z oblečení kus drátu, který zkušeně zohýbal a začal pokoušet zámek.

Jeho cvičené ruce nezapomněly triky, jenž se v mládí naučily. Během tří sekund zámek cvakl a mříž otevřela.
„Dobrý, ne?“ pochválil sám sebe a vykoukl ven. Zíral do dlouhé kamenné chodby s mřížemi po stranách. Vyšel opatrně ven a za ním Frank s Doktorem. Obloukové lampy u stropu osvětlovaly zvláštním strašidelným světlem celý prostor. Zastavili u prvních mříží a nahlédli dovnitř.
V rohu se choulila nějaká hromádka neštěstí, která si jich nejdřív nevšimla. Pak se otočila hlava pokrytá špinavými vlasy a ukázala tvář s okousanými rty a hnisající ránou v místě, kde kdysi býval nos.
„Co to kurva…?“ vyjekl Jack, když se postava rychle zvedla a rozeběhla proti mříži, do které prudce narazila, až hnis z nosu vystříkl na všechny tři přihlížející.
„Toto jeje kukurva huhuhnus,“ otíral Frank sajrajt z obličeje.
„Teda je,“ souhlasil Doktor.

Pomatená postava mlátila hlavou do mříže a začala hlasitě křičet. Rychle se přidávaly další cely, až nakonec nechutným křikem řvala celá chodba.
„Musíme kurva zmizet a to kurva rychle,“ zhodnotil nepříjemnou situaci Jack a rozeběhl se ke dveřím na konci chodby.
Míjeli mříže, ze který čouhaly ruce a občas něco vylétlo. Kus hadru, různé předměty denní potřeby, hovna v různých stavech tuhosti a dvakrát krvavé zvratky.
Jack opět vytáhl drát a začal otevírat zámek. Byl nervozní a rámus klidu nepřidal, takže mu práce trvala o něco déle, ale nakonec dveře pokořil.

Vzal za kliku a zapřel se. Dveře s vrznutím povolily a před nimi se objevil další prostor. Kamenná místnost s dřevěným stolem, židlemi a nějakým rádobygotickým lékařským vybavením v podobě skříní v nemocniční bílé barvě s uloženými podivnými nástroji, různými lehátky a něčím, co připomínalo gynekologická křesla. Světlo vcházelo malým oknem s železnou tyčí bránící průchodu větším předmětům. Jack vylezl na židli a vyhlédl ven. Spatřil cosi, jenž ho poněkud překvapilo a současně velmi znepokojilo.
Měl výhled do zahrady, která byla ve vnitrobloku staré kamenné budovy s břidlicovou střechou, jenž připomínala středověký klášter. Celý dojem podtrhovaly jeptišky v klášterních hábitech pracující v záhonech se zeleninou a květinami. Nedala se přehlédnout studna s parní pumpou a několik zaparkovaných parních vozů, jejichž vybavení vypadalo celkem luxusně. Kůže, mahagon a pravděpodobně slonovinová kost.
„Můžu se podívat taky?“ zeptal se Doktor.
„Ale jak je libo,“ odpověděl Jack a slezl na podlahu. Měl hrozně sucho v ústech a potřeboval se napít, takže začal zkoumat láhve s naloženými biologickými vzorky, dokud nenašel ty s výrazným podílem alkoholu.
„Tyty vovole, ssme vv prdedeli,“ neštastným tónem vymektal Frank.
„To teda sme,“ konstatoval Jack a pozoroval parťáky.

Otevřely se dveře a vstoupila jeptiška v klášterním hábitu.
„Co tady děláte? Jak ste se sem dostali?“ vykřikla a vytáhla mačetu.
„Jen se rozhlížíme, kde to kurva sme,“ odpověděl klidně Doktor.
„V prdeli ste. A teď se otočte, půjdete zpět do cely,“ řekla jeptiška, pomalu kráčela k Doktorovi a čepelí mačety plácala do dlaně levé ruky.
Byla nebezpečně blízko, když se stalo něco nečekaného. Doktor se začal smát a ona nechápala proč. Brzo však pochopila, protože do krku se jí zařízl drát a velmi silně začal utahovat. Chvíli chrčela, ještě jednou se nadechla, ale dýchací trubice byla již zaplavena krví, která se vylila z přeříznutých tepen. Vypouklé oči koulely ze strany na stranu, napuchlý jazyk vylézal z křečovitě otevřených úst. Doktor se furt usmíval.
Bylo totiž proč. Šílená jeptiška je poněkud špatně odhadla a podcenila opilého Jacka. Ten nečekaně vytáhl drát, kterým před chvíli odemknul, udělal na obou koncích očko a k tomu popadl nějaký vrták z krabice s lékařskými nástroji. Zručně přehodil drát přes hlavu jeptišky, protáhl vrták oky a začal rychle utahovat. Lidský krk neklade příliš velký odpor tedy kromě páteře, takže jeho práce byla snadná. Když naposledy křuply kosti, hlava padla na zem.
„Tyty tyty vovole, tyty seseš huhuhustej, tyty vovole,“ mektal překvapeně Frank.
„No jo, nějaká pomatená děvka mě nebude srát, musíme rychle zmizet. Co takhle ukrást jeden z těch parních strojů a zkusit odjet někam kurevsky daleko, kde budeme mít čas vymyslet v klidu další postup?“ řekl Jack a díval se z okna.
„Souhlasím,“ odpověděl Doktor a byl rád, že někdo přišel s konstruktivním plánem.

Překročili mrtvé tělo a vyplížili opatrně do chodby, kterou přišla jeptiška. Právě odbila nějaká hodina a v klášterní chodbě běžely hábity služebnic do auditoria chrámové lodi. Rozmístily se podle funkcí a hodností a všechny napjatě sledovaly oltářní prostor, kde na obětním stole potaženém bílým plátnem ležela uvázaná nahá oběť mužského pohlaví.