Vesmírní dýleři 2 - 6. Temná dimenze
Kolem Číňana začala světélkovat oranžová záře a větrný vír zvedl povalující odpad ze země do výšky. To všechno začalo přitahovat pozornost a netrvalo dlouho, než byli dokonale obklíčeni.
„Tak to se dobře posralo,“ konstatoval Blázen a odhodil vajgl do chcanek.
„Šéfe, vydržte,“ zakřičel Pong a nepřestával v rituálním kung-fu tanci.
Blázen tedy mlčel a sledoval zvětšující dav.
Pong najednou přestal a všechny sračky ve vzduchu spadly na zem. Dav zajásal a začal provolávat slávu.
„Parádní představení, odkud ste, tady vocaď asi ne, co?“ přišla nějaká špinavá postava.
„Kdepak, zdaleka,“ odpověděl Blázen.
„Já sem si to myslel, pojďte za mnou, jestli chcete žít,“ řekl mužský hlas a kápě se nervozně rozhlížela.
Pong pokynul, protože ucítil, že bude lepší poslechnout a jít za špinavým chlapem.
Dovedl je k nějakému domu, do kterého vstoupili a muž za sebou pevně zavřel. Vyndal kapesník a otřel špínu z obličeje.
„Budu stručnej. Jmenuji se Don a posílá mě Jednooký. Doktor nám zmizel z mapy, což by se stát nemělo a proto mě přikázal, abych zjistil v čem je problém. Byl sem na základně a Karlos mi všechno vysvětlil.“
„Fajn, to se mi kurevsky ulevilo,“ zapálil Blázen čerstvý brko a posadil se.
„Na chvíli jsme v bezpečí, ale Doktor s Jackem a Frankem sou v průseru a musíme je dostat pryč,“ řekl Don.
„A jak je chceš zachránit?“ zeptal se Pong.
„Spojil sem se s místním odbojem, za chvíli dorazí,“ odpověděl Don a sledoval netrpělivě hodinky.
Někdo třikrát krátce a dvakrát dlouze zaklepal. Don se zvedl a šel otevřít.
Do místnosti vešel otrhaný špinavý chlap.
„Smrt je nás nepřítel,“ řekl.
„Smrt smrti,“ odpověděl Don.
„Správný heslo, to se mi ulevilo. Jmenuji se František a jsem opat.“
„Přímo Jeho Milost?“ zeptal se Kokot.
„Na to my nehrajem, říkejte mi Franta,“ odpověděl opat František, „nemáte nějakej perník?“
Blázen se trošku zarazil a podíval po Pongovi.
„Já se omlouvám, jestli sem vás urazil, ale ucítil jsem marihuanu, tak sem se musel zeptat. Tady prodávaj strašný sračky a když už někdy někdo propašuje z jiný dimenze perník od Pong & Co, tak je kurevsky vzácnej a drahej,“ omlouval se Franta.
„Šéfe…?“
„Jo, Pongu, nalajnuj mu, on nám aspoň mezitím povypráví, kde najdeme Jacka, Doktora a Franka.“
Pong vytáhl značkový pytlík a vysypal na stůl hromádku. Frantovi se rozsvítily oči a nadrženě vytáhl laciné dřevěné šňupátko. Natáhl lochnu a bylo vidět, že je naprosto hotovej.
„Ty vole, to je úplně čistý, nic podobnýho sem v tom svým bídnym životě neměl,“ stříkalo z něj štěstí všemi póry.
Když Číňan viděl jeho ohromnou radost, vytáhl z kapsy pár dýleráků a podal mu je.
„To, to, to si všechno můžu vzít?“ byl úplně šokovaný Franta.
„Jasně, je to čerstvě uvařený,“ odpověděl Pong a čekal, kdy to Frantovi dojde.
„Moment?“ zarazil se opat, „vy to jako vyrábíte?“ a překvapeně pohlédl na sakl s Pongovým logem.
„Jasně,“ usmál se Pong.
„No to není možný, nikdy v životě by mě nenapadlo, že potkám přímo osobně samotnýho Ponga, kterej vyrábí takovej masakrózní matroš. A teď, ty vole, chápu, proč to všichni chtěj. Ty vole, Done, to si mi mohl taky říct, že přivedeš takový vzácný hosty,“ otočil se Franta.
„Maj prostě koule a šli sem, aniž by se poradili, takže sem na ně narazil až teprv před chvílí.“
„Fajn, měli bysme se dostat k věci,“ vložil se do debaty Blázen, jenž právě zapálil velké brko, protože tušil, že Franta si po tý mrdě bude chtít dát prda. Nespletl se.
„Ten váš Doktor je zajatej nadrženejma satanskejma jeptiškama a bude obětován během oslavy Parodromu,“ začal vykládat Franta.
„Co je kurva Parodrom?“ skočil mu do řeči Pong.
„Parodrom je úchylná hra na armagedon a neskákej mi kurva do řeči, když mluvím,“ vyštěkl Franta vyjetě. Pong to pochopil a neprudil dál.
„Sledujeme je od začátku, jakmile je stráže přivedli. Nějak se probudil starej démon, o kterým sme věřili, že dávno zmizel z naší dimenze a přitáhl ty tři lidi. No a tenhle starej démon je přímý posel mocného Bezezuba, který je uctíván zvrhlejma jeptiškama. A my jim chceme zabránit, aby ho vyvolaly.“
„Jako kdo vy?“ zeptal se zase blbě Pong.
„No my, církevní podzemní řád zfetovaných bratří, jenž se po staletí snaží navrátit našemu světu řád. Takovej bordel tady dřív nebyl a proto musíme zastavit kozlí kněžku. Vaším příchodem se všechno urychlilo a věci dostaly spád. Musíme se dostat do našeho chrámu odboje uprostřed Parodromu, tam je vše již nachystáno k závěrečný akci, během který možná zachráníme vaše přátele. Rozumíte? Jestli ne, tak se na nic neptejte a pojďte za mnou, musíme jít.“
Čtveřice se po sobě podívala a Pong pokynul, že bude opět nejlepší poslechnout.
Franta opatrně otevřel dveře a nahlédl do ulice.
„Pojďte za mnou a snažte se bejt co nejvíc nenápadný.“
Don je provedl mnohými špinavými a páchnoucími uličkami plných nechutných postav a scén, které v záři ohňů místy připomínaly čiré peklo, až do nějakého zadního dvorku u velké dřevěné stěny pod nápisem „Parodrom“.
Otevřel dveře do suchého záchodu a odsunul dřevěný sedák nad odpadní jímkou.
„Musíme jít tajným tunelem, který nás dovede až do chrámu,“ řekl a skočil do sraček.
„A to se někdo posral,“ konstatoval Pong, ale skočil do nich taky. Bláznovi a Kokotovi se teda moc nechtělo, ale přibližující ruch je donutil skočit do smrdutého pekla. Franta na poslední chvíli spodní pákou vrátil sedák na původní místo, protože hned potom kdosi ulevil svým opilým vnitřnostem.
„Ne, to je zlej sen,“ málem se poblil Blázen.
„Vemte si tyhle masky, budeme plavat,“ podal jim Franta obličejové masky s malou kyslíkovou bombou a sám si jednu nasadil.
„Plavat se dá jenom jedním směrem a je to asi půl kilometru, hodně štěstí,“ zmizel pod hladinou.
„Šéfe, příšernej Franta, plavu před váma, Kokot vás bude jistit zezadu,“ řekl Pong a nechal Donovi čas, aby se srovnal se sračkama, do kterých právě ponořil hlavu.
„Šéfe, za mnou,“ potopil se Pong do páchnoucí kapaliny, poodplaval o pár metrů a počkal na Kapitána s Kokotem.
Blázna příliš nevábná kapalina nelákala, ale nakonec našel odvahu, ponořil tělo do sraček a začal plavat v hovnech. Kokot byl hned za ním a dával pozor, aby se nic neposralo.
Bylo to celkem nechutný a je nutná mocná představivost čtenářova, aby se pokusil vcítit do situace, ve které musí proplavat půlkilometrem rozpuštěných hoven. Představte si, že je vám tak zle, až se vyblijete do dýchací masky a ty kyselý páchnoucí žaludeční šťávy fakt smrdí. Tak takhle nějak se cítil Kapitán Blázen, když plaval stokou sraček. A aby toho nebylo dost, tak čtenář jistě zaregistroval, kterak hovnoví plováčci vylezou na druhé straně tajného tunelu ze sraček suchý a bez jediný kapky sračky na oblečení.
