„Můj vůdce, průser. Jack je těžce zraněn,“ přiběhl Kokot k Bláznovi.
„Cože?“
„Exploze motoru ho řádně posekala.“
„Kokote, to si děláš prdel,“ vykřikl Blázen a zamířil k troskám parovozu, ze kterého Frank s Doktorem právě vytahovali těžce poraněného Jacka.
„Okamžitě ho odneste někam pryč a ty Kokote, ty mi budeš asistovat,“ řekl Doktor a doprovázel dva mnichy, kteří odnášeli Jacka zpět do jeskynních prostor.

„Solidní řezničina,“ řekl Doktor, když sešíval poslední řezné rány, „málem přišel o nohy, ale dá to. Takovou operaci v takovejch mizernejch podmínkách sem snad ještě nezažil. Jak se vůbec cejtíš, Jacku?“
„Dal bych aspoň trochu heráku, ta bolest je skoro nesnesitelná,“ zamumlal zkrvavený nebožák.
„Herák nemáme, ten je tu vzácnej, ale snad pomůže trocha velmi tvrdého alkoholu,“ řekl jeden z mnichů, kteří přihlíželi operaci v polních podmínkách a natáhl ruku s lahví čiré kapaliny. Kokot ji převzal a pomohl Jackovi napít.
Polkl a začal kašlat.
„Kurva, úplnej dynamit,“ odpadl do bezvědomí.
„Kapitáne, bude dobrej, ale musíme ho dostat co nejdřív zpět,“ pověděl Doktor a začal přemýšlet na tím, že by si dal pořádnou dávku psychedelie.
„Ještě ne,“ zarazil ho Don a Doktor nahodil smutný psí pohled.

Venku se děly věci. Mnichům se podařilo Bezezubovu jeptišku ochromit a spoutat světelným lanem. Cukala sebou, o tom žádná, ale každý pohyb znamenal, že lano zařízlo svá vlákna hlouběji do těla.
„Čeká nás ještě jedna bitka, ale ta už bude snadná. Musíme se dostat do jejich chrámu a tam dokončit obřad,“ řekl Arcibiskup.
„Slyším dobře? Ještě jedna bitka?“ ozval se Pong, který přišel z operace.
„Přesně tak, chceš nás zase vést?“ zeptal se Arcibiskup.
„Jo, ale teď to bude podle mýho, jasný?“
„Není problém. Bratři teď budete poslouchat bratra Ponga, rozumíte!?“ zakřičela Excelence.
Dav zajásal a zvednutými zbraněmi rachotil nad hlavami.
Pong dostal fakt dobrou náladu.
„Tak, teď si vás zmrdi pěkně seřadím a jako Boží meč pronikneme až do chrámu týhle mrdky,“ zakřičel a pustil se do práce.

Na tribunách Parodromu vládla nejistota a počínal chaos, který se znásobil ve chvíli, když z prachu vyšla bojová skupina mnichů, v jejímž čele šel malý zvláštní muž. Zmatek, který nastal, by se nedal srovnat naprosto s ničím, vlastně ani s fotbalovým zápasem. Prchající dav zcela bezcitně zašlapával do země upadlé návštěvníky a výstupní tunely byly brzo ucpané mrtvolami.
To však nebyla překážka pro postupující mnichy, kteří projeli davem jako nůž máslem a zanechávali za sebou zmasakrovaná těla. Ty poté rozjela skupina parních vozů, které muži víry zabavili. V jednom z kabrioletů stál Blázen s Jeho Excelencí, kouřili marihuanu a popíjeli kořalku.

Venku v dočasném městě nastal absolutní blázinec, protože zajatou Bezezubovu kněžku nikdo nečekal. Sice pár existencí zkusilo spustit záchranou akci, ale s těmito marnými snahami si Pong poradil vlastní silou. Průvod ozbrojených mnichů dorazil, tedy spíše prosekal, s minimálním odporem k vstupu do chrámu. Vyrazili dveře a vstoupili do chrámové lodi, kde nad oltářem otevřelo víčko překvapené rozespalé ohnivé oko Bezezubovo.
„Co to kurva…?“ temně promluvil, ale Jeho Excelence mu nedovolila víc.
„Tak sme se vrátili, zmrde jeden zasranej, máme tvoji děvku a teď se budeš dívat, jak s tebou zatočíme. Bratři, jsme všichni? Protože teď přichází závěrečná část našeho plánu. Veliteli Pongu, chcete být první?“
Pong se podíval a nechápal v čem by měl být první. Ale celkem rychle mu to došlo, protože čtyři mniši připoutali kněžku na oltář a strhli z ní oblečení.
„Musíme se na ní vystřídat všichni, ale ke konci je to docela humus, takže být první je opravdu čestnou výsadou. Mě v podstatě nebude příliš vadit, když budu druhej. To se ještě dá,“ řekla Jeho Excelence.
Pong mírně pozvedl obočí, rozhlédl se po chrámové lodi plné nadržených mnichů, z nichž někteří museli již předem ulevit své erekci a nakonec pohlédl na Kapitána.
„Dělej jak chceš, ty seš tady velitel,“ zasmál se a zapálil brko.

Pong tedy zahájil dlouhý rituál odháčkování démona a když dokončil svoji část úkolu, předal žezlo Arcibiskupovi. No a potom přišla na řadu dlouhá, pomalu postupující fronta, protože některým to trvalo podruhé déle.
„Šéfe, fakt vostrý, tohle sem nikdy neviděl a až tohle budu vyprávět madam Kawasaki, ta neuvěří a ucítí silný obchodní potenciál.“
„Pongu, já to nechám bez komentáře,“ odpověděl Blázen

S ubývající frontou začal ohnivý kruh panikařit.
„Vyserte se na to, nějak se domluvíme,“ pokusil se Bezezub o temnou dohodu.
„Nasrat,“ odpověděl Pong a pozoroval polomrtvou kněžku, jejíž kozlí hlava visela z oltáře dolů a špičatý jazyk měla vyplazený až k zemi.
Když šli na řadu bratrští novicové, na podlaze už byl solidní humáč a Bezezubova služebnice naprosto nevnímala. Předposlední nebožák se pozvracel před aktem, poslední zvracel pořád. Ohnivé oko temně křičelo bolestí a Arcibiskup kroutil hlavou.
„Někdo chybí, potřebujeme ještě jednoho dobrovolníka,“ pohlédl na Bláznovu posádku.
„No to ani náhodou,“ odpověděli sborově.
„Někdo musí,“ opakoval Arcibiskup.
Nastalo ticho, které by se dalo krájet.
„Jinak se nedostanete domů,“ dodal hlavní mnich.
„Můj vůdce, já bych kdyžtak mohl,“ ozval se Kokot a pohlédl po Excelenci.
„Nevadí, že sem robot?“
„Nemělo by,“ odpověděl po krátkém zamyšlení Arcibiskup.
Kokot zavřel oči a šel dokončit rituál vymítání Bezezuba. Překvapivě se mu to povedlo, protože kněžce odpadla kozlí hlava a z krku vyšlehl malý plamen. Z ohnivého oka ukápla ohnivá slza, vyplivla Mozečka a kruh se změnil v portál.

Odněkud z temnoty chrámu vyběhl Mazlíček a vrhl se po kozlí hlavě, ze které vysál mozek. Oheň z jeho mrtvých očí zmizel a začal znovu s lísáním ke Kokotovi.
„Tady si můj drobečku, nestalo se ti nic?“ zvedl ho a prohlížel ze všech stran. Až na drobné šrámy byl naprosto v pořádku.
„Možký!“ křičel Mozeček.
„Mozeček se ptá, kde se tady bereme. Prý vstoupil do kruhu před námi,“ řekl Kokot.
„To je nějaký divný, ne?“ přemýšlel Blázen.
„Můj vůdce, trochu ano,“ kroutil hlavou Kokot.
„Přátelé, zůstanete na oslavu našeho vítězství?“ zeptala se Jeho Excelence. Blázen zhluboka natáhl vzduch a promluvil.
„Myslím že ne, dáme brko, lahváče a sežeňte někde pojízdný schody, ať můžem skočit do toho portálu. Musíme taky domů,“ odpověděl Blázen a odpálil velký brko.