Vesmírní dýleři 2 - 6. Temná dimenze
„Asi byste měli zatopit pod kotlem a uvařit nějakou páru do začátku, budete se vám hodit,“ přišla odněkud kněžka s kozlí hlavou a oděná byla v luxusním neviditelném kožichu.
„Aa vovo coco vvlalastně pupupůjde?“ zeptal se Frank.
„Parodrom, naše oblíbená zábava. Vyhraje ten, kdo posbírá nejvíc bodů a přežije. A teď nasedat, pojedete za naší uvaděčkou, která vás navede na startovní pozici.“
„Pičo,“ zamručel Jack, ale raději poslechl a nasoukal tělo do malého prostoru určeného pro obsluhu parního stroje, který byl z důvodu bezpečnosti oddělen silnou kovovou stěnou s malým komunikačním otvorem. Už teď tušil, že mu bude pěkně vedro.
Frank s Doktorem obsadili přední místa. Frank zůstal u řízení a na Doktora zbylo ovládání zbraní.
Nahá chlupatá uvaděčka s kozlí nohou vyrazila směrem k bráně. Dělala mezi hosty uličku, aby mohli bezpečně projet, ale i tak se podařilo Frankovi několik diváků srazit pod parovůz. Skončili pod koly, rozdrtil je na sračky a zanechával za sebou krvavou šmouhu, což okolní diváci ocenili mocným jásotem.
Projeli bránou a ocitli se ve velké aréně, na jejíž konec nešlo dohlédnout. Ale musela být obrovská, stejně tak jako byly obrovské tribuny a parní televizní obrazovky, ve kterých právě jel reklamní blok věnovaný plamenometům nové generace.
Opilý dav jásal, po tribunách se pohybovali prodejci alkoholu a drog. Mezi nimi se motala spousta děvek, které otevřeně poskytovaly služby na místě, pokud někdo potřeboval rychle ulevit.
Jack malým okýnkem zaregistroval konec zábavného programu. Vyšperkované předimenzované parní stroje rozjížděly připravené skupiny spoutaných zajatců a zajatkyň odsouzených k smrti, do toho chodil nějakej blázen v nehořlavém obleku a všechno pálil gigantickým parním plamenometem na kolečkách.
„Pičo,“ zamručel podruhé Jack, protože věděl, že tohle bude průser. Frank zastavil na místě, které ukázala uvaděčka.
„Jedna minuta do začátku,“ oznámil temný démonický hlas. Dav na tribunách dosáhl maximálního vykašení a začal šíleně řvát.
„Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna… Start!“ zařval hlas a parní ozbrojené vozy vyjely ze značek všemi směry.
Frank šlápl na plyn, ale než se stačil rozjet, někdo do nich narazil.
„Kurva, dělej,“ zařval Doktor a Frank se tak lekl, že přeřadil a znovu přidal plyn. Tentokrát se rozjel a aniž by včas zaregistroval, mířil přímo za utíkající jeptiškou s kozlí nohou. Dohnal ji a srazil, až plavným letem přelétla přes kapotu. Ostré hroty rozřezaly její tělo na kousky o velikosti krabice od bot a hlava zůstala nabodlá na anténě od radia. Dav to ocenil a na digitronovém displeji zabudovaném v palubní desce naskočily první body.
„Šéfe, sme na kurevsky divným místě,“ řekl Pong, když se vrátil z krátkého průzkumu.
„Můj vůdce, taky bych řekl. Nevidím hvězdy a vůbec netuším, kde se nacházíme.“
Blázen prohlížel holou kamenitou krajinu, již dominovaly ohnivé sloupy vycházející z útrob země.
„Kam půjdeme?“ zeptal se.
„Šéfe, viděl sem v dálce nějaký velký město nebo co to je, spousta budov, silnice plný divných strojů a ohromnou arénu.“
„Takže se půjdeme podívat na místní civilizaci?“ optal se opatrně Blázen a zapálil brko.
„Šéfe, kde jinde byste chtěl začít?“ odpověděl otázkou Pong.
„Fakt nevím, jsem beznadějně bez nápadů,“ řekl Blázen a skutečně nevěděl, jak by měl dál postupovat.
„Jak se vůbec dostaneme domů?“
„Můj vůdce, nevím. Musíme zjistit, kde jsme. Jdeme,“ řekl Kokot a rozsvítil oči, aby lépe viděli na kamenitou cestu.
Sešli do údolí a narazili na procesí špinavých trhanů, kteří pomalu šli za světlem.
„Měli bysme nějak zapadnout,“ zamyslel se Pong, když viděl, že budou jako pěst na oko. Rozhrnul tedy oblečení a vychcal se do hromady prachu. Sebral ze země kus klacku a všechno pořádně promíchal, aby získal konzistentní blátíčko.
„Tímhle se všichni potřeme,“ řekl a sám nabral první do dlaní hmotu, kterou začal rozpatlávat po obličeji, vlasech a oblečení.
„To si se posral, ty vole,“ konsternovaně prohlásil Blázen.
„Šéfe, to bych taky mohl, ale myslím, že nebude potřeba. Chcanky v pohodě postačí,“ odpověděl jízlivě Pong.
„Dobře, budu ti věřit, od toho tě mám,“ sehnul se Blázen a nabral rukou bláto, které rozmázl přes obličej. Pach perníkových chcanek ho krutě udeřil do nosu.
„Šéfe, pojďme se nenápadně zařadit,“ řekl Pong, když dokončili maskování. Blázen souhlasil a s Kokotem následoval Číňana, který přirozeně přijal vůdcovské funkce. Nebylo lepšího člověka na tuto pozici, který by byl tak připraven pro pohyb v naprosto cizím prostředí.
Nekonečný had poutníků postupoval za světlem, až dovedl naše přátele na smrduté cestě do provizorního městečka, které vyrostlo u velké dřevěné stěny s nápisem „Parodrom“.
„Šéfe, cítím smrad nuzáckých alkopodniků, měli bychom se někam zdekovat, je tu příliš velkej dav,“ zastavil Pong u dřevěné špinavé stěny a snažil se nešlápnout do zvratků a hoven, které u ní ležely.
„Pongu, takovej humus sem ještě v životě nezažil,“ suše konstatoval Blázen, odhodil joint a uhnul jakémusi zapáchajícímu trhanovi, který si potřeboval zrovna v tom místě ulevit.
„No, to si se posral,“ řekl nechápavě Pong.
Odporná postava se postavila, pohlédla skelným zrakem Číňanovi do očí, utřela pravou rukou prdel a ruku „očistila“ o špinavé páchnoucí oblečení. Kapitánovi se navalilo a Pong měl co dělat, aby se udržel.
„Můj vůdce, velmi nechutné prostředí,“ pronesl Kokot, oba dva chytil za ramena a táhl pryč.
Museli projít několika uličkami různé šíře a vyhnout se lákadlům mnoha laciných pajzlů, ze kterých se valil dým a zápach smíchaný z pachů potu, krve, alkoholu, sexu a smrti.
Bylo docela únavné překračovat zápasící či souložící skupiny špinavců, bylo těžké odhánět vyndaný jedince, kteří se chtěli jenom prát, protože se ocitli v jedněch gigantických orgiích. Blázen si povšiml, že Pong začíná mít chutě, tak ho musel uklidnit.
„Ty vole, na tohle fakt zapomeň, máš tady mě.“
„Šéfe, jasný,“ trhnul sebou Pong, který si uvědomil, že perník a adrenalin v jeho krvi dělá slušnou paseku.
Kokot zastavil v malé proluce mezi domy.
„Můj vůdce, potřebujeme náhodu, jinak jsme v análním otvoru.“
Blázen a Pong překročili louži chcanek a hromadu výkalů a vmáčkli se do mezery ke Kokotovi.
„Kokote a kde ji mám jako vzít?“ zapálil Kapitán brko.
„Šéfe, můžu něco zkusit?“
„Co, Pongu?“
„Tajný kung-fu rituál pro přivolání štěstí, ale předem upozorňuju, že se to může posrat ještě pěkně víc.“
„Pongu, myslíš, že už můžem bejt posraný a pochcaný víc?“ zeptal se blbě Blázen.
„Šéfe, myslím, že asi ne,“ odpověděl Pong a vytáhl několik vonných tyčinek, které zapálil a pravidelnými rituálními pohyby rozvířil dým. Okolí zaplavila vůně santalového dřeva.
