Vesmírní dýleři 2 - 4. Kosočtverec
Blázen otevřel oči a vůbec netušil, že už je neděle. Podíval se před sebe a spatřil zmrdy v kápích, kteří zrovna podřezávají poslední oběť. Otočil hlavu vedle sebe a viděl omámenýho Ponga se skloněnou hlavou a Urghu, která na něj civěla.
„Kapitáne, konečně ste vzhůru. Dali vám pořádně pohulit.“
„Urgho, co se to děje?“ zeptal se Blázen.
„Sou to zasraný zkurvený magoři, který vyvolávají nějakou posranou interdimenzionální bytost plnou nechutně odpornýho mocnýho zla,“ začala povídat Urgha, ale byla přerušena postavou v kápi, která přišla od obětního oltáře.
„Půjdeme pojíst něco k snídani a pak se vrátíme dodělat práci. Dnes přijde na svět ON, náš nový pán a vládce.“
„Di do píči,“ odsekl Pong, který právě otevřel oči.
„Později,“ odpověděla postava, otočila se a přidala k odcházejícímu davu.
„Šéfe, co se to kurva děje, co je to za zmrdy?“
„Pánové, uklidněte se. Jste tu sami?“ zeptala se Urgha.
„Ne, ještě by tu měl být Kokot,“ řekl Blázen a v hlavě mu poletovala myšlenka, že zrovna teďka by si dal brko.
„Tak to ještě není nic ztracenýho,“ ulevil si Pong.
„Mluvila jsem s Pomněnkou,“ řekla Urgha.
„Co říkala?“ zeptal se Blázen.
„Stavila se za mnou, když jsem byla omráčená a všechno mi pověděla. Když ji unesli z pokoje, dovedli ji sem do podzemí a obětovali této monstrózní píče, jenž je výstupkem mocné a zlé bytosti z nějaký posraný dimenze. Jediný, čeho chce Pomněnka dosáhnout, je krutá pomsta všem, kteří ji uvrhli do věčné bolesti. Proto natočila záhrobní video a rozeslala účastníkům vlastní smrti, aby završila dlouho plánovanou pomstu.“
„No, ale my sme ji nic neudělali,“ zamručel Pong.
„My sme se v tom celým průseru ocitli jen náhodou, díky trafikantovi, ale když už sme se nachomýtli, tak se nás pokusila dostat sem do sklepa, abychom zachránili svět.“
„A povídala, co se posralo tenkrát s ředitelem?“ zeptal se Blázen.
„To byl zásah osudu, protože byla stvořená z alkoholového opojení a čisté lásky, což bytost nevydýchala a duševně se zhroutila. Dnes je ale ještě mocnejší a krutější, než byla kdy dřív,“ domluvila Urgha a zaduněly zvony.
Do jeskyně přicházeli členové tajemného vražedného společenství a jeden z maskovaných přišel k Urghze. Vytahuje nůž a chystá se rozřezat oblečeni.
V tu samou chvíli ucítil Pong na svých zápěstí nůž, přeřezávající ocelová pouta.
„Kokote, že ti to trvalo, kdes byl, ty vole?“ řekl s lehkým úsměvem Pong.
„Poslouchal jsem vyprávění Urghy a chtěl jsem počkat, až tu budou všichni, aby sis užil. Tady máš svý meče,“ řekl Kokot a Pong v dlaních ucítil rukojeti zbraní.
„Zmrdi zasraný,“ zařval a pustil se do jatek.
Řval jako šílený raněný tur a nikdo neunikl jeho mečům. Hlavy, ruce, těla, trupy, nohy, krev, mozky, střeva, žaludky, všechno to lítalo vzduchem, protože Pong byl jako lidský mlýnek na maso. Adrenalin a methamfetamin v jeho krvi podpořený nasráním a vztekem tvořil šílenou kombinaci.
„Takhle nasranýho sem ho dlouho neviděl,“ pokyvoval hlavou Blázen, když prsty mnul odřené zápěstí a zapaloval brko.
„To teda jo,“ souhlasila Urgha, která si vyřizovala něco se zmrdem, který ji chtěl zničit oblek.
„Můj vůdce, asi počkáme, až se Pong vyřádí, nebude to na dlouho,“ suše řekl Kokot, který ještě nic podobného nezažil.
Nikdo nezůstal naživu, naprosto vůbec nikdo, když Pong skončil.
„Šéfe, takový slušný jatka se zažijou jednou do měsíce, ulevil sem si jak dlouho ne,“ stál Pong s rukama podél těla, stále držící meče se stékající krví na zem do hromady mletýho masa.
„Co teď?“ zeptal se Blázen.
„Teď to všechno naházím do píči,“ odpověděl Pong a z jeho hlasu ještě pořád byla cítit energie vytočenosti. Vytáhl z Kokotova zavazadla vidle a začal všechno maso házet do orgánu, který dával znatelně najevo, že nastalá situace se mu nelíbí a vyžaduje další oběti.
„Já ti dám další mrtvoly, tady máš ty svý zmrdy nechutná bytosti z divný dimenze a táhni odkud si přišla,“ nasraně huhlal Pong, když házel krvavý cucky do otvoru. Jakmile byla místnost zhruba uklizená, vyskočil nad ohromný klitoris a začal si honit.
„Pongu, to snad …,“ otočila zrak Urgha jiným směrem.
„Chtěla s náma vymrdat, tak teďka s ní vymrdám já. Čemu se divíte. To jsou přírodní zákony, silnější pes vymrdává a já sem kurva ten nejsilnější pes. Ááááarghhh….“ dokončil co začal.
Píča si to nějak ale špatně vysvětlila, takže se začala pěkně kroutit a cosi zlého na druhé straně zkusilo projít. V gigantickém orgánu jakoby se rozsvítily žárovky a začal rudě žhnout.
„Co to kurva…?“
„Tak já ti Pongu nevím, ale nevypadá to, že si s ní vymrdal definitivně. Něco na druhý straně je pěkně nasraný,“ konstatoval jízlivě Blázen a potahoval z jointu.
„Šéfe, vypadá to tak,“ řekl Pong a pozoroval orgán, který začínal krvavě bublat.
Najednou se zničehonic zjevila postava, kterou chtěl Pong nejprve zabít, ale nějaká síla mu v tom zabránila a zastavila meče.
„Nechci vám nikomu ublížit. Na tuhle chvíli jsem čekal celou dobu a přišel jsem, abych ukončil to, co jsem před mnoha lety nedodělal,“ řekl starý uklízeč a šoural se k píče. Z kapsy vytáhl krabičku, kterou otevřel a vsypal do orgánu nějaký prášek.
„Co …?“ začal se ptát Blázen.
„Rozdrcená potratová tableta,“ odpověděl uklizeč a pozoroval píču. Chvíli byl klid, ale pak se ozval nechutný zvuk a objekt začal prohýbat a kroutit v křeči. Přesně v ten nejméně očekávaný okamžik, když už si všichni mysleli, že je všem nechutnostem konec, gigantická píča vyplivla krvavý cucky masa, zkroutila se do spirály a zmizela v černý díře, za kterou se zavřela cihlová podlaha.
„Konečně jsem svobodný,“ řekl uklízeč a začal se rozplývat v mlze.
„Co to kurva mělo bejt?“ konečně dokončil Blázen svoji otázku.
„Šéfe já nevim, žijeme, tak bychom to měli jít do píče pořádně oslavit, že sme zmákli tenhle problém. Nějaký solidní děvky myslim neuškodí,“ rozesmál se Pong a nebyl k zastavení.
Jeho smích nesly chodby rozlehlého labyrintu a kamera letící nad zvukem zastavuje v nejvzdálenější části chodeb. Zaměřuje oko objektivu na něco, jenž vypadá spíčeně povědomě.
