Vesmírní dýleři 2 - 4. Kosočtverec
„Dali bysme si nějaký pití a chci mluvit s majitelkou,“ řekl Blázen obsluze, která právě vytáhla rolety.
„Co po ní chcete? Před pár dny ji zemřel manžel, tak se necítí úplně nejlíp,“ odpověděl tmavý chlapík a blbě se díval mezi přípravou drinků.
„Řekněte akorát, že je tu chlápek, se kterým včera telefonicky hovořila,“ řekl Blázen a upil koktejl.
„Ty vole, přines mi lahváče, tohle je hroznej lepihub,“ dodal.
Obsluha nasupeně bouchla pivní lahví o stůl a odešla.
Kokot prohrabával noviny a časopisy, když tu ho něco zaujalo. Natáhl ruku pro tiskovinu, jenž prolistoval a pak ukázal Bláznovi.
„Můj vůdce, podívejte. Za posledních čtrnáct dnů na Havajských ostrovech proběhlo několik záhadných vražd a zmizení. Úplná epidemie.“
„Ukaž, ty vole,“ natáhl ruku Blázen a chvíli zíral na písmenka, „fakt že jo.“
„Všichni jsou zákazníci naší trafiky. Můj starej video rozkopíroval a rozdal, byl to nehoráznej blázen. Jakže ste říkal, že se jmenujete?“ objevila se zničehonic nějaká ženská.
„Kapitán Blázen jméno mé a včera jsme spolu hovořili,“ odpověděl Blázen a prohlížel ženu za pultem.
„Další blázen, to mě nepřekvapuje. Takže vy ste taky viděli tu kazetu, jo?“
„Nebyla to kazeta, ale cédečko, každopádně viděli. Co o ní víte?“ vstoupil do rozhovoru Kokot.
„Naprosto vůbec nic, jednoho dne přišla starýmu poštou a do týdne byl mrtvej. Pořád něco mekotal o nějaký holčičce a že za nic nemůže. Poslední dny blábolil takový sračky, že se nedá odhadnout, co byla pravda a co ne.“
„A na nic jinýho si nevzpomenete?“ zeptal se ještě Blázen, který měl pocit, že tady moc pšenky nepokvete.
„Ste se posrali? Já mám za pár dní umřít, nevím proč a nevím přesně kdy. Jen to, že natáhnu ráfky, tak běžte do prdele,“ odsekla trafikantka a odešla.
„Dej nám celou láhev rumu, tohle musíme promyslet,“ řekl Blázen obsluze. Zaplatil, vzal flašku prvotřídního chlastu a odešli do přístavu.
Bylo něco před pondělní půlnocí, když v jednom plážovém baru seděli Blázen, Urgha, Pong, Kokot, Karlos a Jack.
„Hele, budeme si muset ještě jednou to video pustit, třeba nám něco uniklo,“ konstatoval Kokot, který byl jediný střízlivý.
„Seš si jistej?“ zeptal se opile Jack.
„Jo, stejně sme ho už viděli,“ odpověděl Kokot.
„No já teda ještě ne, ale když myslíte, že mi to k něčemu bude,“ obrátil Jack pozornost k své láhvi.
„Asi máš pravdu, Kokote. Pusť to znovu, ale zkus přeskočit ty reklamy, jo?“ otráveně řekl Blázen a potáhl hluboce z brka.
Kokot přetočil video až k záběrům japonské zahrady. Zajímavý bylo, že mrtvoly zmizely, cestičky byly uhrabány a ohromný, klidně předoucí, orgán byl očividně po koupeli.
Sledovali pořad pět minut, deset minut, půl hodiny, dvě hodiny, než Pong opatrně položil otázku.
„Nemělo to už dávno skončit, dopíče?“
Jakmile dořekl slovo ‚píča‘, obraz začal měnit scenérii, dokud v záběru opět nebyla orgasmicky vlnící píča.
„Nene,“ podivil se Karlos, až napětím přestal dýchat.
Z kundy se počala drát holčička v bílém hábitu a zhruba v půlce těla zastavila, zvedla hlavu, až si málem zlomila krk a vydala nepříjemný vysoký řev, který trhal uši.
„Zmlkni kundo,“ zakřičel Pong a vytáhl meč. Holčička po něm hodila pohled svýma temnýma hlubokýma očima a zakřičela.
„Naser si čůráku, musíte jít za orgánem!“
Obří vagina ji pohltila zpět a všichni diváci, včetně barmana, který se zrovna nachomýtl s tácem studených lahváčů, zmlkli.
„Můj vůdce, mám fotku,“ promluvil Kokot.
„Ty vole, to je dobře, tohle už znovu vidět nechci,“ odplivl si Blázen a zapálil brko, který stihlo zhasnout.
Polední tropické slunce pálilo ostošest a nad v písku ležící skupinou těl byla natažená ochranná plátěná střecha. O kus dál seděl v rybářské židli Kokot a pozoroval nahozené rybářské pruty.
„Ty vole, Kokote, kolik je hodin?“ promluvil Kapitánův hlas.
„Můj vůdce, úterý poledne, solidní pařba,“ odpověděl Kokot.
„No to je síla. Chytils něco?“ smál se Blázen jako blázen.
„Můj vůdce, naprosto nic. Vždyť víte, že ryby jsou hrozně vzácný a málokdo je v životě viděl.“
„Já vím, dělám si prdel, ohlídal si mi posádku?“
„Ohlídal, akorát Doktor odešel na pokoj s nějakými placenými služebnicemi,“ řekl Kokot.
„Ah, v tom případě je všechno v pořádku.“
„Šéfe, to byl vostrej mejdan,“ zvedal se Pong a sklepával ze sebe písek.
„Kapitáne, mám docela hlad, šla bych někam něco pozřít,“ ozvala se Urgha.
„Taky mám hlad, ale než se zvednu, tak dám brko a vyprošťováka. Kokote, zůstaly nám ještě nějaký lahváče?“
„Můj vůdce, schovávám pro tuhle příležitost poslední basičku,“ zavrněl slizkým knírkem Kokot a šel k malé hrázi vybudované z písku, která zadržovala vodu pro chlazení basy piv.
Ozvalo se několik pochvalných výkřiků a hned poté byly slyšet odskakující zátky. Nad pláží zavoněla marihuana.
O několik hodin později konečně seděli v rybárně a vyčkávali pozdního oběda.
„Uvědomujete si, že tenhle podnik je nejdražší rybárna v celým Tichým oceánu?“ řekl Blázen a vysával lahodný obsah raků.
„Šéfe, samozřejmě, přeci bysme nešli do nějaký zasraný putiky, kde by nám nabídli klonovaný ryby místo přirozenýho umělýho chovu,“ odpověděl Pong a natáhl jednu dlouhou lajnu, aby před obědem nabral sil.
Stůl se zaplnil různými mořskými plody a rybami, k tomu pečivo, lehké bílé víno a těžký karibský rum.
„Hele, Kokote, včera si říkal, že si stihnul vyfotit tu malou děvku, jejíž megapíča mě strašila ve snu,“ promluvil Karlos.
„No jo, pravda, sem s ní,“ uvědomil si Blázen, že je to vlastně fakt.
Kokot vytáhl z brašny velkou černobílou fotku, na které byl vidět okraj televize, velká černobílá píča a černobílá holčička z té píči napůl vylezlá. Zachycená přesně v okamžiku, kdy zalomila hlavu vzad a počala křičet. Černá hlubina jejích očí vtahovala do sebe a zlo o sobě dalo vědět prudkým závanem smrdutého větru.
„Fuj, to je smrad,“ odplivla si Urgha.
„Číšníku, co to je kurva za rigól?“ zakřičel Pong směrem k obsluze.
„Já nic necítím,“ řekl číšník, který očichal okolí stolu.
„Všichni to cejtíme,“ oponovala Urgha a koukala bezradně po Kapitánovi.
„Dobře, dobře, pošlu sem uklízeče, aby to tady prošel, třeba se někdo vysral do květináče, včera tu byl večírek,“ zamručel číšník a odešel.
Fotografie začala kolovat a nikdo nic neříkal.
Všimli si ho až po chvíli, ale starý uklizeč je něčím zaujal.
„Když chci, tak umím být neviditelný,“ lehce se pousmál a pokračoval v pomalém uklízení podlahy.
„Nepovídejte,“ řekl rozšafně Blázen a mocně dýmil.
„Nepovídám, jsem jenom starý muž, který toho hodně viděl a hodně zažil,“ s úsměvem řekl uklizeč a pomalu se svým úklidovým náčiním přistupoval ke stolu.
„Nechcete lajnu?“ otázal se spokojeně najedený Pong.
„Ne, děkuju, já už sem na tyhle srandy starej. Ale copak to tady máte za fotku?“ zastavil uklizeč, když zaregistroval fotografii na stole.
„Tomu byste neuvěřil,“ řekl Karlos, který pro změnu drtil šutrák kokainu.
„Tím bych si nebyl jistej. Nevěřil sem, že Pomněnku ještě někdy uvidím,“ řekl uklizeč a kroutil nevěřícně hlavou, když dlouze zíral do fotografie.
