Pomněnka se vzpouzela, ale nebylo jí to nic platné, protože jedna z postav šla řediteli na pomoc a společně odnesli nebohou dívenku přímo nad obří píču, která otevřela hluboké hrdlo a pozřela nebohou holčičku.
Chorál zesílil, ale něco se podělalo. Píča začala chrchlat a najednou vychrlila mocný proud krve, který skropil účastníky obřadu.
„Co kurva...?“ zakřičel hlas, ale píča se vzedmula a pozřela postavu, která promluvila. V nastalém chaosu zbytek vyvolávačů utekl z podzemní místnosti.
„Proboha, to nešlo vůbec podle plánu,“ vyděšeně konstatoval jeden muž, který nápadně připomínal mladého trafikanta.
„To sme viděli, co budeme dělat?“ promluvila nějaká žena.
„Zalijeme to betonem a budeme dělat, že se nic nestalo a o ničem nevíme,“ odpověděl ředitel, který byl docela rád, že to dopadlo právě takto.

Jsme zpět v místnosti u sfetovaného dědka, který domluvil a začal vařit další dávku.
„Víte zmrdi, ta obří píča mě od tý doby pronásleduje ve snech. Na to se nedá zapomenout, nevím co to přesně bylo, prej nějaká cizí bytost, ale jsem rád, že zůstala ve sklepě pod hromadou betonu. K ničemu to nebylo, do dvou let polovina pacientů záhadně pomřela a zaměstnanci rozprchli, protože zbylí chovanci propadli šílenství a byli všem nebezpeční. Musela přijet nakonec národní garda a všechny postřílet,“ domluvit stařec a střelil si dávku, která ho poslala hluboko do snů.

„Šéfe, to byla nějaká hrozná píčovina, ten dědek to nemá v hlavě v pořádku,“ řekl Pong a zvedl se.
„Odvyprávěl nám slušnou haluz, ale co když na tom něco bylo,“ odpověděl Blázen a odložil vajgl do popelníku.
„Můj vůdce, musíme se zítra do blázince vrátit,“ vstoupil s návrhem Kokot.
„Vypadneme, ten už nám toho dneska moc neřekne,“ řekl Karlos, dopil lahváče a také vstal.
Když vycházeli dveřmi z pokoje, stařec zvedl hlavu a promluvil.
„Gigantická píča vás zcela pohltí. Všichni zemřete.“
Poté umlkl a zavřel oči.

Venku bylo hezky a Urgha si povídala s Donaldem a jeho babičkou.
„Hotovo? Víte všechno, co ste chtěli vědět?“ zeptala se.
„Jo a jedeme rychle do prdele,“ řekl Blázen a šel k dročce.

„Šéfe, Šéfe, vstávejte doprdele,“ probudil Blázna křik.
„Co je kurva? Jakej je den, kolik je hodin?“ otevřel rozmrzele Kapitán oči a podíval se velmi krutě po Pongovi.
„Šéfe, je čtvrtek, pravý odpoledne a Urgha kurva zmizela,“ vyhrkl Číňan.
„Cože, to už je čtvrtek? Jak Urgha zmizela?“ podivil se Blázen.
„Šéfe, ty vole, ráno byla její postel prázdná a my sme mysleli, že se šla projít, ale nevrátila se ani na oběd. Je to nějaký divný.“
„Pongu, nějaký stopy se našly?“ zeptal se Blázen, vstal z postele a šel na záchod.
„Nic, jenom tu zůstaly její kalhotky.“
„To je nějaký divný, ne? Hele víš co, já se v klidu vyseru a sejdeme se v jídelně. Okej?“ řekl ze záchoda Blázen a hned po tom zaznělo hlasité prdění spolu se zápachem marihuany smíchaným s vůní hovna.
„Šéfe, rozkaz,“ otočil se Pong a velmi rychle vyběhl z bungalovu.
Kapitán Blázen sral velmi rychle, protože zmizení Urghy ho poněkud znervóznělo. Havaj by měla být ráj a běžně tu lidí nemizí, tedy kromě něj, ale tohle fakt smrdělo. Nejen hovnem.

V jídelně vládl čirý ruch a bylo slyšet cinkání lahváčů.
„Tak co teda máme?“ promluvil Blázen, když vstoupil.
„Můj vůdce, nemáme nic,“ odpověděl Kokot.
„To je pěkný, co budeme dělat? Předpokládám, že blízké okolí i vzdálený bary jste prohledali,“ pokračoval Blázen.
„Šéfe jo, nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel. A to sem se vyptával velmi důrazně.“
„To je mi jasný, Pongu. Nějaký další nápady?“
„Kapitáne, měli bychom se vrátit do blázince a prozkoumat sklep, něco tam musí být,“ ozval se Karlosův hlas.
„Můj vůdce, souhlasím s Karlosem, ten sklep je jediné vodítko, které nyní máme,“ doplnil myšlenku Kokot.
„Dobře, dobře,“ mručel Blázen a motal brko, „každopádně nepojedeme všichni, část tady zůstane a počká až se ozveme.“
„Šéfe, doufám, že jedu s váma,“ řekl Pong.
„Bez tebe bych nikam nejel. Ještě si vezmu Kokota a Karlose,“ ukončil debatu Blázen a zapálil spokojeně joint.

Starý známý taxikář je odvezl znovu před vrata ústavu. Řekli mu, aby nečekal, protože netuší, jak dlouho pobudou. Protáhli se dírou v plotě a šli rovnou do útrob budovy, kde ve staré mapě našli cestu ke vchodu do sklepení.
Pong zatlačil do dveří a ty se s odporem otevřely. Ven vyvanul těžký zápach stoky a Karlos málem zvracel.
„Dáš to ty vole?“ zeptal se Blázen.
„Jo, dám, nejsem ořezávátko,“ odpověděl Karlos a spláchl kyselou chuť zvratků absintem.
„Fajn, Pong půjde první, Kokote pořádně nám posviť na cestu,“ řekl Blázen a vstoupil za Pongem do tmy, již zahnala přenosná osvětlovací aparatura, kterou Kokot vytáhl ze zavazadla a usadil na záda. Na hlavu nasadil konstrukci se dvěma osvětlovacími tělesy.
Schody je dovedly do podzemní široké chodby, jenž se táhla oběma směry daleko pod základy stavby.
„Tady nic nenajdem,“ zklamaně prohlásil Karlos.
„Je to tady zkurveně velký, kde začneme?“ rozhlížel se Blázen a kouřil.
„Hm…,“ chtěl Kokot něco říci, ale přerušil ho Pong.
„Šéfe, bude to jednoduchý, podívejte na podlahu.“

Na podlaze byly vyšlapané stopy, které vedly podzemím odněkud někam. Nejdřív se rozhodli jít jedním směrem, ale stopy je dovedly ke dveřím, kterými byli vpuštěni do světa bývalé kanceláře ředitele. Spatřili police se sklenicemi roztoků s orgány, novorozeňaty a mutanty.
„Tak tudy asi ne, musíme na druhou stranu,“ zamručel Pong a vyrazili opačným směrem.
Tentokrát je stopy dovedly daleko od vchodu, až do středu podzemí k úzké chodbě, která klesala kamsi do hlubiny.
„Šéfe, půjdu první a Kokot poslední, aby nám svítil na cestu,“ řekl Pong a počal sestupovat po schodech dolů.

Ocitli se v kamenné místnosti, ve které byl uprostřed velký betonový kvádr. Pong ho zvědavě obhlížel.
„Šéfe, nevím jak to dokázali, ale někdo ho nedávno odsunul, jsou tady stopy v prachu, jak tím kvádrem pohli. Ale nevím, který člověk by to mohl dokázat, protože nevidím žádný skrytý mechanismus.“
Blázen kouřil a Karlos upíjel z láhve, protože nijak nemohli s problémem pomoci. Zato Kokot, ten vypadal nějak vážně, protože systematicky prohlížel celou místnost.
„Můj vůdce, rentgenový sken neprozrazuje skryté stroje a pod tím kvádrem něco je. Musíme zavolat ostatním, aby sem dovezli nástroje a výbušniny,“ oznámil.
„Tak asi půjdeme na čerstvej vzduch, ne? Beztak se mi tady blbě dejchá,“ s jistou úlevou v hlasu řekl Blázen.

Uběhlo několik dlouhých minut, než před setměním přijel taxikář s Jackem a vybavením.
„Kde je zbytek?“ zeptal se Blázen.
„Šli na pláž, dneska je karneval,“ řekl Jack a pomáhal vyndat z vozů nástroje a výbušniny.
„Pojď s náma nebo tady počkej, jak chceš,“ oznámil Blázen Donaldovi, popadl sbíječku a šel zpět do blázince.
Donald chvíli přemýšlel, ale pak se rozhodl zůstat v bezpečí svého vozu. „Hlavně tam nebuďte do rána,“ zakřičel za mizejícími postavami.