1 2 3 4 5 6 7

Minda stála na střeše výrobní haly a cpala do dávkovače plnou ampuli. Ihned si střelila a do rány po jídelní hůlce nasypala nějaký sajrajt, který zapálila. Zařvala jako raněné mimozemské zvíře a pak zkontrolovala obsah zásobníku.
„Ten zasranej malej skrček, kvůli němu nemám tolik fetu, kolik sem chtěla mít. Někdy se zase vrátím,“ pomyslela si, přes střechy přeskákala k okraji kolonie a lesem zamířila k silovému poli. Nasadila opět dýchací masku a protáhla dírou v ochranné energii.
Cítila, jak chlad proniká zraněním až dovnitř těla a věděla, že nemá moc času. Rozeběhla se a utíkala nejkratší cestou k lodi.
Uhýbala velkým krystalům, přeskakovala louže metanu a snažila se nevnímat zvláštní krásu místa. Ranou pronikal chlad a okrajové buňky začaly jedna po druhé zamrzat. Musela se dostat k lodi dřív, než silný mráz ochromí zbytek těla.
Vyběhla na vrchol kráteru, ve kterém umístila svoji loď. Musela se sklonit a opřít rukama o obě kolena, když spatřila toho podělanýho malýho šmejda se šikmejma očima, jak stojí před vchodem a předvádí meči různé triky, aby zabil utíkající čas. Také si všimla, že najednou přestal a začal se dívat jejím směrem.

Zanedlouho se jejich pohledy znovu setkaly. Oba dva věděli, že z tohoto souboje vyjde živ jenom jeden.
„Vidím, že máš nějaký problémy,“ konstatoval Pong.
„To mi nezabrání, abych tě dorazila a odletěla,“ pověděla suše.
„Si věříš, děvko.“
„Takovej malej skrček mi nemůže ublížit,“ pokusila se zasmát, ale docela ji zatrnulo, protože omrzlina pokročila a cítila, jak ji tuhne rameno a celá ruka.
„Zima, žejo? Co se takhle zahřát?“ zasmál se Pong a zaujal útočný postoj.
Minda povzdechla a zdravou rukou vytáhla mačetu.
„Skončíme to tady a teď,“ vyrazila proti Pongovi.

Její výpad byl nečekaně silný, ale ne tak, jako v továrně. Číňan rychle pochopil, že výhoda je na jeho straně.
Byla taková kosa, že od mečů nelétaly žádné jiskry, které by mohly zapálit veškerý okolní metan. Pong věděl, že nesmí dopustit, aby ho zasáhla, protože poškození skafandru by znamenalo rychlou smrt. A věděla to i Minda.
„Pongu, hlavně ji nezabíjej,“ v reproduktoru promluvil Bláznuv hlas z transportéru, který právě přijel.
„Šéfe… jasný,“ odpověděl Pong a neustával v bojovém kung-fu tanci.

Minda zkoušela různé nechutné triky stylu ‚házení v dlani zahřátých krystalů metanu Pongovi na kryt helmy, kde se přilepily a značně deformovaly výhled ven‘. Setřít ten sajrajt rukou nepomáhalo a rychle pochopil, že je skoro oslepen.
„Šéfe, potřebuju, aby mě Karlos navigoval, hovno vidím,“ zakřičel do mikrofonu.
„Cože, ty vole? Je na jedný hodině!“ zařval Karlos, který bleskově pochopil, v čem má Pong problém.
Číňan se bystře zorientoval a díky tomu, že zesílil zvuk venkovních mikrofonů, zvládal orientaci podle zvuku.
„Mindo, ty děvko, začínáš mě pěkně srát,“ provedl výpad a zasáhl soupeřku do zraněné ruky, do které pronikl mráz a prudce zmrazil úd od dlaní skoro až k rameni.
„Svině,“ opětovala výpad, ale Pongovi se podařilo podklouznout pod jejím rozkrokem a rukou podráždil velkou velbloudí nohu.
Minda se zarazila a pak rychle otočila.
„Ty dobytku,“ jak smyslů zbavená se vrhla po Číňanovi, který měl co dělat, aby odrážel prudké výpady. Najednou ležel na zádech a skřížené meče zadržovaly Mindu. Už, už to vypadalo, že s Pongem bude amen, když uslyšel Karlosův řev.
„Chcanky, použij chcanky ze zásobníku a chrstni ji je do ksichtu!“
„Cože?“ zamručel Pong.
„Normálně ji vypusť chcanky přímo do ksichtu, mráz a zmrzlá kyselina močová udělá svoji práci.“

Pong loktem pravé ruky prudce několikrát udeřil do ovládacího panelu, než úspěšně zasáhl ventil pro vypouštění moči. Na temeni helmy vyjel malý výstupek s otvorem.
„Ty vole, ještě jednou,“ řekl Karlos, který pečlivě monitoroval funkce skafandru.
Pong sebou škubl a z otvoru na helmě vytryskl proud žluté látky, která okamžitě zmrzla a v podobě ledového rosolu letěla přímo k Mindyně maskce, kterou kompletně pokryla a začala rozežírat hledí.
Minda leknutím odskočila a oběma rukama chytla močovinu v obličeji. To neměla dělat, protože její dlaně skončily přilepené k tváři. Hned pochopila, že kdyby je pokusila odtrhnout, zemře udušením a chladem.
„Magických chcanek čas, už je tady zas. Karlosi, neuvěřitelný. Vlastníma chcankama sem ještě nikdy nikoho nezabil. Až málem dnes.“
„Seš dobrej básník duše, Pongu, ale teď počkej, zavolám Kokota, aby tady přistál a my se mohli přesunout do většího pohodlí,“ řekl Karlos.

Kokot s Kapkou přistál nedaleko a všichni byli rádi. Pan Jednooký, Blázen, Pong a Kokot stáli v ošetřovně a přemýšleli.
„Šéfe, můžu ji zkusit nasrat na ksicht, třeba by to pomohlo rozpustit chcanky,“ řekl s rozpustilým tónem v hlasu Pong, který už byl natěšený na výslech a následnou popravičku.
„To by asi nepomohlo, musím najít něco jinýho,“ odpověděl Kokot a prohledával skříň.
„Tohle by mělo stačit,“ zvedl laserový skalpel a přešel k hlavě Mindy, která měla stále na helmě přilepené ruce, něco huhlala a snažila se vymanit z pout.
„Mindo, moc sebou necukej nebo to bude bolet víc,“ sklonil se nad ní a začal vyřezávat hledí, aby uvolnil ruce.

Blázen hulil brko, Pong hlídal, pan Jednooký upíjel z láhve a všichni sledovali operaci. Zanedlouho měl Kokot odříznutou Mindinu masku a Pong její ruce uvozoval popruhy ke stolu.
„Konečně tě poznávám,“ řekl Jednooký a vyfoukl zajatkyni do obličeje marihuanu.
„Ty seš nový Nejvyšší představený, že ano? Slyšela jsem o tobě, ale vůbec by mě nenapadlo, že se setkáme právě teď a právě tady,“ řekla Minda.
„Jsem slyšel v poslední době, že pěkně zlobíš. Pro koho pracuješ?“ položil otázku Nejvyšší.
„Naser si, neřeknu,“ zasmála se.
„Já tě donutím,“ sladce zašeptal Mindě Pong do ouška.
„Ale no tak, snažíš se mě pobavit, koloušku?“ koketním hlasem odpověděla.
„Ty moje laňko, jsi tak roztomilá. Kokote, můžeš mi udělat rentgen celýho těla, abych věděl jakou má fyziologii? Tuhle rasu neznám.“
„Není problém, Pongu,“ řekl Kokot, přesunul nad Mindu těleso zdravotního skeneru a zapnul ho.

1 2 3 4 5 6 7