1 2 3 4 5 6 7

Pong s Mindou poletovali po celé hale a zanechávali za sebou trosky, které padaly do kotlů s chemkami. Sem tam došlo k zápasu, jenž proběhl na hraně vroucího kotle, kde přeskakovali nad bublajícími sračkami a snažili se do nich nespadnout.
Zápas byl dlouho vyrovnán, teprve až po několika hodinách bylo na obou bojovnících vidět malé znavení, ale množství diváků poměrně zhoustlo a Karlos celkem úspěšně organizoval výběr sázek na vítěze. Bylo to tak fifty-fifty, ale Pong byl považován za většího favorita. Urgha otevřela bar a začala prodávat bagety a lihoviny.
Celá hala byla zničená na holou konstrukci a nějak záhadně se nádržím s tekutými jedy nehody vyhýbaly, i když některé okamžiky byly napínavé. Například ten, když Pong s Mindou zavěšeni na dlouhých řetězech ve vzduchu bojovali svými zbraněmi a k zemi padaly mraky jisker.

V jednu chvíli se to stalo, Minda přeťala mečem jeden z řetězů, Pong se zřítil k zemi a železo na něj dopadlo plnou silou. Diváci zatajili dech a vše na okamžik utichlo.
„Pičo, jebat, mrdat, kunda drátem vyjebaná,“ ozvalo se nadávání a chrastění kovu, ze kterého vylezla ruka.
„Hele, ty kundo, ty si mě zranila!“ vykřikl nasraně Pong směrem k Mindě a přitom předvedl velmi rychlé kung-fu chvaty ocelovými jídelními hůlkami.
„Bacha, došlo na jeho hůlky, brzo bude konec,“ řekl Kapitán a diváci začali divoce cpát Karlosovi další peníze.
„Si jako myslíš, že mě dostaneš těma jídelníma hůlkama?“ rozesmála se Minda.
„Proč by ne?“ oponoval Pong.
„Mě nemůžeš zabít jídelníma hůlkama,“ neustávala ve smíchu.
„Ty se moc nesměj frndo, Pong umí hůlkama dělat různý věci,“ ozvalo se opilé zaštěkání komisaře Rexe, který seděl vedle Kapitána a hulil brko.
„To bych chtěla vidět!“ zakřičela Minda a skočila na zem, aby se postavila Pongovi čelem.

„Gesto oceňuju, ale nebyl chytrej nápad skočit mi takhle do náruče,“ řekl Pong a zaujal postoj opilého návštěvníka jídelny u veselých skákajících ježečků.
„Co to…?“ stačila Minda nasadit překvapený výraz, ale Pong kolem ní neuvěřitelně rychle protančil a ona ucítila první jídelní hůlku, která sklouzla po ochranném nákrčníku. Hned poté druhou, která prošla malou mezerou mezi vestou a rukávem a vnikla hluboko do její hrudi.
„Doprdele…!“ chytla rukou vyčnívající hůlku, rychle ji vytáhla a podívala rudým pohledem po Pongovi.
„Velmi těsně, ještě štěstí, že mám mírně odlišnou anatomii od tý vaší, jinak bys mě dostal úplně. Nemůžu tady zůstat, někdy příště snad souboj dokončíme,“ srozumitelně bez známky bolesti pověděla překvapenému Pongovi a vyskákala po traverzách pod střechu.
Ze skrýše vyndala ampule s bílou látkou a zmizela po střechách ve tmě.
„No to je zbabělá svině,“ zakřičel někdo v davu.
„Karlosi, vrať mi peníze,“ ozval se jiný hlas.
„Nasrat, beru všechno,“ odpověděl Karlos a vypadal dost rozhodnutě nevydávat nic.
„Šéfe, musíme ji pronásledovat,“ řekl zkrvavený Pong Bláznovi.
„To musíme. Kdo chce jít s náma, může se přidat,“ vyhlásil Blázen a hosté při představě lovu zajásali.

K pronásledování nadržený dav se setkal venku mezi továrními halami a halasně vyřvával. Bar stále jel a někdo přitáhl marťanskou dechovku.
„Můžete mi chvíli, věnovat pozornost?“ vyskočil na bednu od whisky komisař Rex a postavil se na umělé zadní nohy.
„Kurva, můžete mě zmrdi poslouchat?“ vyštěkl z plných sil Rex, když nasraně viděl, že ho nikdo neposlouchá.
„Co chceš?“ ozval se kdosi.
„Chci dát slovo Pongovi, velí celý týhle akci,“ řekl komisař.
„Však na něj taky celou dobu netrpělivě čekáme, ty vole!“ zakřičel jiný hlas.
Rex přenechal místo na bedně Pongovi, který se rozhlédl po účastnících párty a promluvil.
„Volové, potřebujeme chytit tu děvku, která odsud zdrhla. Rovnou vám chci říct, že vás vůbec k ničemu nepotřebuju, takže můžete zůstat tady a pokračovat v kalbě. Za pět minut odjezd k bráně.“

Kapitán Blázen zavolal luxusní transportér, který jim v pohodlí umožní vyjet za ochranné pole. Ten dorazil z jeho baru asi do šesti a půl minuty, během kterých se nikdo nepřidal, takže na cestu vyrazilo jenom zdravé jádro.
„Kokote, pošli mi souřadnice, kde má ta vesmírná děvka zaparkovanou svoji kraksnu,“ požádal o data Karlos, který seděl za volantem. Blázen se posadil vedle něj a Urgha s Pongem, Rexem a panem Jednookým seděli vzadu a věnovali pozornost různé relaxační zábavě. Kapitán hulil brko a jevil známky nervozity.
„Musíme tu svini dostat, Kokote, monitoruj okolí lodě a zkus zjistit, kde se zrovna mrcha nachází,“ řekl do vysílačky.
„Můj vůdce, pracuji na tom velmi usilovně,“ odpověděl hlas z orbitální dráhy.

Dojeli k bráně v ochranném poli, předjeli frontu vozidel čekajících na průjezd do mrtvé zóny a Rex využil kouzla orgánu a policejní průkazky, aby s minimálním zdržením pokračovali dál.
„Průkazka se vždycky hodí, zvlášť, když jedu se starou na nákup do hypermarketu a chci nechat káru na místě pro invalidu. To byste se posrali, všechny nejlepší místa mají zabraný mrzáci a my normální musíme táhnout nákup zkurveně daleko,“ zasmál se, potáhl z brka a sledoval, jak projeli přetlakovou komorou. Opustili komfortní prostředí kolonie.
„Místní krajina má něco do sebe,“ pověděla Urgha, které koukala skrz okno ven.
„Vo tom žádná,“ zamručel Kapitán a promluvil do vysílačky.
„Máš něco, Kokote?“
„Můj vůdce, vydržte, senzory něco zjistili a ověřuji, zda-li je to náš subjekt.“
„Výborně. Karlos, přidej, musíme být u její lodi první.“

Karlos šlápl na plyn a sjel z vozovky. Záběr z letícího dronu by čtenářovi ukázal mohutný transportér, který svými koly drtí zmrzlé krystaly, řítí se krajinou a zanechává za sebou pomalu usazující ledový prach. Na obzoru spatřili cizí kosmickou loď tvaru doutníku.
„Šéfe, nejezdil bych blízko, potřebujeme bezpečný odstup. Vezmu skafandr a půjdu ven počkat si na ní,“ řekl Pong a šel chystat ochranný oblek.
„Máš asi sedm minut než dorazí Minda, je neuvěřitelně rychlá,“ ozval se Kokotův hlas.
„To stíhám,“ zasmál se Pong, oblékl tenký elastický skafandr a protáhl tělo úzkým průlezem do zadní části transportéru, kde byla malá přechodová komora.

„Ty vole, mínus 180 stupňů, slušná klendra,“ pomyslel si Pong, když vylezl na povrch Titanu. V dálce se lesklo jezero metanu, podrážky drtily krystaly vody a zanechávaly za sebou vyšlapanou stopu. Příliš se však nezdržoval kocháním krásami a mířil rovnou k tubusu lodě.
„Kokote, jak je daleko?“ promluvil do vysílačky.
„Pět minut, máš to tak akorát, abys došel tam a zase zpátky,“ odpověděl Kokot.
„Nene, pěkně dojdu k lodi a počkám si na tu svini. Utekla ze souboje a to já kurevsky nesnáším.“
„Pongu…?“ vložil se do rozhovoru Blázen.
„Šéfe, nedovolím ji, aby se nalodila, vždyť by mohla zdrhnout a už bysme ji nikdy nechytili.“
„Pongu,“ zmlkl na okamžik Kapitán, „ty vole, prostě ji zastav a bylo by dobrý, kdyby zůstala naživu. Chápeš?“
„Šéfe, chápu a budu ji moct pak pořádně svázat, mučit a zabít?“
„Úchyle jeden, to víš, že jo,“ promluvil Kapitánův hlas, zaznělo mocné vyfouknutí kouře a pak komunikace vypadla.
Pong stál pod útlou lodí stojící na čtyřech nohách a mířící vysoko k oranžové obloze.
V dálce se vynořila známá postava a zastavila.

1 2 3 4 5 6 7