Kapitán Blázen se posadil do kapitánského křesla a zavolal Franka.
„Franku, slyšíš mě?“
„Kakapitáne, nana vaváš rorozkaz.“
„Franku, přestaň mektat ty koktavý hovado a pořádně monitoruj situaci, za půl hodiny sme na místě předání.“
„Rorozkaz, Kakapitáne,“ zakoktal Frank a komunikátor utichl.

Blázen se otočil i s křeslem k monitorům a začal kontrolovat zbraňový systém. Nikdy nepodceňoval situaci, fakticky vzato byl tady jediný relativně střízlivý. Torpéda byla ve stavu pohotovosti, EMP jednotka nabita, vysokorychlostní Gatlingovy kulomety připraveny k okamžitý palbě po vynoření na hladinu a subatomární dělo nadrženo, kdykoliv vychrlit dávku vysokoenergetických částic, který ničí vše, jenž jim přijde do předem nadefinovaný cesty. Velmi pěkná ukázka zasraně nebezpečnýho sráče z produkce hungského válečného průmyslu. Systémy nevykazovaly chyby, takže Blázen promluvil do komunikátoru.
„Pongu, slyšíš mě? Za chvíli budeme na místě, připrav si výbavičku, půjdeme ven udělat byznys.“
„Šéfe, rozkaz. Sem natěšenej na zabíjení, jako když sem byl malý děcko,“ potvrdil příjem Pong.
„Dobře Pongu, buď připravenej u průlezu. Přijdu tam, jakmile zastavíme na pozici,“ doplnil Blázen a přesunul pozornost ke Karlosovi.
„Karlosi, kdy dorazíme na domluvený souřadnice?“
„Kapitáne, jedenáct minut a dvacet čtyři sekundy přesně.“
„Franku, co říkají radar a sonar?“
„Kakapitáne, sstále ninic,“ odpověděl koktavý hlas Kapitánovi.
„Dobře, zůstaň ve střehu a při jakékoliv změně se okamžitě ozvi,“ potvrdil příjem Blázen a začal balit pořádný brko, protože ho čekala nejnáročnější a nejnebezpečnější část celý akce. Soustředil se na rituál balení, potřeboval zklidnit mysl a srdce, protože ten podělanej Killer okamžitě vycítí i drobné náznaky strachu a nervozity. Byl to naprostej magor s tvářičkou bloňdatýho chlapečka se zubama z nerezový oceli. Nevypočitatelný kretén, který nejdřív střílí a pak občas myslí. Blázen si zapálil, rozvalil se v křesle a vypouštěl marihuanový kroužky kouře do vzduchu.
„Kakapitáne, mamám loloď nna raradaru. Oosummnácet memetrů ppřed nanámi,“ ozval se Frankův koktavý hlas.
„Karlosi, jak sme na tom?“ zeptal se Blázen a narovnal v křesle. Odložil jointa do popelníku, okamžik pravdy je tu.
„Šest set metrů na pozici, Kapitáne.“
„Nejnižší rychlost a na souřadnicích zastav, motory nech na volnoběh. Killer je magor, platí dobře, ale nikdy nevíš, jestli s náma nechce jednoduše vyjebat. I bez nás má tahle piksla cenu.“
Karlos zpomalil a ponorka se tichým chodem přibližovala k pozici. Motory zastavily a Blázen naladil na radiostanici předem domluvenou frekvenci.
„Blázen dorazil, přepínám,“ řekl do mikrofonu.
„Killer příjem, pošlu ti souřadnice, na kterejch se vynoříte,“ ozval se z reproduktoru kultivovaný hlas. Radiostanice zapípala a na displeji se zobrazily souřadnice.

Karlos nasměroval nasměroval ponorku k novým souřadnicím a začal se pomalu vynořovat.
„Vynořit se na výšku periskopu. Musím si nejdřív obhlídnout situaci,“ zavelel Blázen směrem ke Karlosovi. Když se dostali na periskopovou výšku, Blázen přikázal zastavit a vynořil periskop. Prohlížel si horizont a hledal, kde má Killer svoji bárku a pak ji našel.
„Karlos, dvěstěšedesát metrů na třech hodinách, vynořit,“ přikázal kapitán, když našel po zuby ozbrojený torpédoborec. Ponorka se vynořila.
„Pongu, jdu za tebou k průlezu. Doufám, že ses připravenej.“
„Šéfe, čekám na vás. Podřezával bych krky, až bych brečel.“
„S tím asi budeš muset chvíli počkat, jdeme udělat obchod a mrtvej klient já nám k hovnu, Pongu.“
Obrátil se ještě ke Karlosovi s několika slovy.
„Hlídej pořádně situaci, torpéda zatím nenabíjej, to by poznali na senzorech, ale na tlačítku EMP drž prst a kulomety jsou promazaný. Hlavně neusni a buď na příjmu.“
„Vypadám snad, že bych šel spát?“ zeptal se Karlos a přihnul si ze zeleně jedovatý láhve.

Blázen nenosil zbraně. Zastával totiž názor, že jedna z důležitých známek důvěry je přijít neozbrojen. Ale nikdy nechodil sám, vždy si s sebou na schůzky bral Ponga, který občas dokázal nahradit příruční zbraň. Jeho tvrdá pěst drtila hrtany rychlostí blesku a většina obchodních partnerů Ponga dávno znala a věděla, že nemá smysl se s ním příliš pouštět do debaty. Když dorazil k průlezu, Pong tam již napjatě stepoval a netrpělivě čekal, až se dostane na čerstvý vzduch. Blázen vylezl na žebřík, otočil uzávěrem poklopu a zvedl jej. Na jeho čelo dopadlo několik kapek slané mořské vody, hbitě se protáhl ven na palubu ponorky a zhluboka nasál do plic čerstvý mořský vzduch.
Pong šel ihned za ním. Asi padesát metrů od nich se pohupoval torpédoborec, na jehož palubě bylo možno vidět několik postav spouštějících zrovna člun. Blázen z voděodolného pouzdra vytáhl marihuanovou cigaretu a zapálil ji. Omamná vůně konopí se linula široko daleko a Kapitán Blázen si prohlížel přibližující člun dalekohledem. Bylo v něm pět postav, z nichž stojící na přídi vypadala jako Killer. Ještě otázka, jestli bude mluvit jako Killer a jestli bude znát heslo. Nejhorší je pomatenec s dětskou tvářičkou a blond vlasy surfařskýho mistra z místa, kde klony vyrábějí na počkání.

Člun se přiblížil a v odrazu slunečních paprsků se blýskaly Killerovy ocelové zuby. Byl jak pitbull, do čeho se zakousl, to nepustil a trhal. Blázen zamával na znamení, že je připraven ho pozvat na palubu. Killer máváním odpověděl a přirazil k ponorce. Svižným pohybem přeskočil na palubu a prohlédnul si Blázna a Ponga.
„Vidím, že vše stále při starém, vaše kulomety jsou připraveny spustit a ten debil vysmažený je natěšený na mě skočit a rozřezat na malé kousíčky,“ podíval se Killer s arogantním úsměvem ve tváři po Pongovi.
„Ty syne kurvy z Holomrdských ostrovů, vítej na palubě,“ podal Blázen ruku Killerovi.

Killer ji přijal a odpověděl, „koukám, stále veselá kopa vajec, akorát škoda, že tvůj velectěný otec žádný neměl.“
„To protože o ně přišel, když jebal tvoji matku,“ odpověděl Blázen.
„Ta zbavila vajec nejednoho frajera, její vajíčková polévka byla vyhlášená v celém souostroví,“ dodal Killer.
„Nu, přejděme k obchodu a pojďme do útrob nákladového prostoru, ať se zbytečně nezdržujeme,“ zakončil výměnu předem smluvených vět Blázen, dokouřil jointa, odhodil nedopalek do moře a sestoupil do útrob lodi. Za ním šel Killer, jeho dva nohsledi a poslední Pong. Když se jejich nohy dotkly podlahy ponorky, Blázen a Killer zamířili ke skladišti a Pong se dvěma nemytými a zarostlými gorilami zůstal čekat na místě u průlezu.
„Měl by si to hulení omezit, starý kamaráde, zpomaluje tě a blbneš po něm,“ pokračoval v hovoru Killer.
„Já už se učit nový kousky nebudu, pamatuješ, jak jsem byl jednou u vás na pevnině a sjeli jsme se perníkem?“ opáčil Blázen a podíval se na Killera.