Vesmírní dýleři - 1. Základna
Blázen se zvedl ze židle, stáhl své vlasy barvy pochcané slámy do culíku, promnul si strniště, vzal na sebe svoji oblíbenou koženou bundu a vyšel ze dveří do hlavní chodby, táhnoucí se celou ponorkou a zamířil na můstek. Ponorka je sice stará padesát let, ale svému účelu stále dobře slouží. Poctivý výrobek čínského vojenského průmyslu osazený tasmánskou technologií, jenž prvních 40 let sloužil rodině Kimů při prosazování obchodních zájmů. Export a import. Nic složitého. Kapitánovi Bláznovi se neříkalo nadarmo „Blázen“, protože jen blázen by dobrovolně pracoval pro takovou partu pomatenců jako byli Kimové. Celý rodinný klan byl natolik poznamenán genetickými úpravami, že se jim vyhýbal každý, kdo měl nohy a mohl se pohybovat. Severní Korea byla jediná část čínského impéria, která měla jakési zdání samostatnosti, protože na jejich serverech uložených hluboko v horách byly provozovány hlavní databáze Kreditního systému. Kdysi v minulosti měl podobnou roli takzvaný Hong Kong. Proto pracovat přímo pro Severokorejce, znamenalo mít přístup defakto k neomezenému množství Kreditů. To Blázen dobře věděl, protože když byl ve svých třiceti letech přinucen opustit armádu Spojených států australských, pro kterou pracoval na letadlové lodi, za prodej psychedelických drog vojákům, příliš dlouho se nerozhodoval a nechal se najmout do služeb Kimů. Byla to tehdy náhoda, když tehdejší dodavatel LSD, náhodou Severokorejec, přišel s tím, že jeho šéfové shánějí nového člena posádky pašerácký ponorky. Neodmítl a během deseti let se vypracoval na kapitána. Když ponorka dokončila svůj čtyřicetiletý životní cyklus v severokorejské armádě, tak ji odkoupil. Nyní je mu padesát, má vlastní ponorku, velmi tučný objem Kreditů uložených v horách u Kimů a v některých enklávách je na něj uvalen trest smrti. Stálo mu to za ten adrenalin v krvi.
Ponorka jela na autopilota, počítač již zpracoval informaci ze sonaru a začal zpomalovat. V křesle u kormidla, s nohama položenýma na ovládacím pultu, měl zrovna službu Karlos a velmi nechutně chrápal. Karlos byl hlavní kormidelník a navigátor, který miloval kokain. Karlos byl šílenec, mexikánec z Texasu a profesor na univerzitě v Nezávislý Kalifornii. Měl zásadní problém, kterým byla kalkulačka v hlavě, jenž vyžadovala velký dávky kokainu. Nikdy nevyrážel bez svého batohu s jedním až dvěma kily hydrochloridu. Jeho lesklá hlava se blyštila v mihotavým světle diodového osvětlení a Blázen dostal hroznou chuť ho proplesknout přes uši. Karlos to nenáviděl a vždycky byla hrozná legrace, když ho takhle někdo probudil z výjimečných okamžiků, ve kterých se mu podařilo usnout.
„Debile vstávej, už zase spíš,“ pleskly ruce na dvě uši. Karlos sebou prudce škubl, nohy sletěly z pultu a jak ztratil rovnováhu v křesle, složil se přímo na zem.
„Kapitáne, tu jeden zkurvysyne, co se kurva děje? Já nespím, jen hraju v duchu sám se sebou šach,“ mručel Karlos a zvedal se zpátky do svého křesla. Z boční přihrádky vyndal krabičku s kokainem, titanovým šňupátkem, kartou s uloženým certifikátem pro přístup ke Kreditům a diamantovou destičkou, na které nadrtil z hroudy, vyprodukované Kolumbijským syndikátem svobodných producentů koky a labužnicky natáhl do levé nosní dírky. Rukou si spojeně promnul svůj umělý nos, kterým už dávno nahradil rozleptané sliznice a zhluboka se napil z láhve, jejíž jedovatě zelená náplň jasně indikovala kvalitní absinth a znovu se zeptal, o co kurva jde.
„Karlosi, sonar zachytil záchranou kapsli, pravděpodobně z hungský lodi a ponorka automaticky zpomalila. Potřebuju, abys ji manuálně přiblížil na transportní vzdálenost,“ vysvětlil Blázen hlavnímu kormidelníkovi. „A kde je kurva ten debil, co nám tady obsluhuje zbraně?“
„Oukej kapitáne. Pong šňupe perník u svý konzole,“ řekl Karlos, sklonil se nad ovládací panel, přepnul na manuální ovládání a pevně uchopil ovládací páku kormidel.
Blázen se posadil do kapitánského křesla, vložil do ucha palubní komunikátor a vyvolal Ponga, ať se laskavě dostaví na můstek. Pong byl další blázen na lodi, akorát pro změnu velmistr v kung-fu a znalec všemožných zbraňových systémů. Jeho problém byl perník, protože když se nudil a neměl co ničit či koho zabíjet, seděl u konzole virtuální reality a pařil nějaký kung-fu porno hry.
„Pongu, vstávej od tý sračky, máme cizí objekt ve vodě. Přijď na můstek, mohl by bejt nebezpečnej,“ znova vyvolal Ponga. Pong na nebezpečný věci slyšel, ozvalo se cvaknutí a hlas s čínským přízvukem oznámil, „už letim, Šéfe!“
Netrvalo dlouho, malý Pong se pohodlně usadil do křesla u zbraní, vložil do ucha komunikátor a natěšeně se optal.
„Šéfe, tak co tu máme?“
Kapitán Blázen mu vysvětlil, že sonar objevil záchranou hungskou kapsli a je potřeba provést průzkum, než ji přesune transportem do nákladního prostoru k bližšímu ohledání. Minimálně by se mohla dát dobře prodat.
„Šéfe, zapínám senzory a spouštím dálkový průzkum,“ reagoval Pong a jeho prsty se rychle pohybovaly po konzoli senzorů.
„Šéfe, už jsem si kolikrát říkal, jestli bysme neměli upgradovat systém, přeci jen přes rozhraní virtuální reality by se mi pracovalo líp a rychleji. Navíc tohle rozhraní podporujou už i debilní herní konzole, tak proč ne tenhle podvodní krám?“ nahlas přemýšlel Pong, aby si rýpl do Blázna, který virtuální realitu nenáviděl. Pro něj byla zabijákem času, který se dal využít jinak a lépe. Třeba prodejem porna závislákům na virtuálním pornu, protože momentálně nejvíc letí meziplanetární sex. Humanoidní hungská děvka s pravým digitalizovaným neklonovaným afričanem je hitem mezi všemi fanoušky porna na Zemi i mimo ní.
Z rozmýšlení nad pornobyznysem Blázna probral Pongův hlas.
„Šéfe, senzory nedetekují nic nestandardního, snad jedině kromě toho, že v kapsli je Hung a je ještě živý.“
Kapitán Blázen přitáhl ovladač transportního paprsku, zaměřil kapsli a spustil přenos.
„Pongu, najdi Jacka a přijďte k našemu novýmu nákladu. Já si skočím do kajuty pro hulení a přijdu za váma,“ zavelel Blázen, zvedl se z křesla a zamířil ke své kajutě. Hlavou se mu honilo několik myšlenek, převážně kolem základní otázky, „jak kurva může tahle posádka fungovat, když je pořád zasraně moc sjetá?“
Odpovědí ho napadlo vícero, ale jako nejvíce uspokojující mu přišlo, že si holt nevybere a nikoho lepšího, komu by věřil, prostě nenajde. Zadumán málem minul svoji kajutu, takže se musel vrátit, popadl hulení a zamířil do skladiště.
Tam už čekal napružený Pong a do kýble zvracející Jack.
„Pongu, kde si ho našel?“ zeptal se Blázen a kroutil nevěřícně hlavou.
„Šéfe, ležel úplně našrot na horkovodním potrubí v reaktorovně.“
Jack vyndal svoji hlavu se zeleným obličejem z kýble s vlastními zvratky a opileckým hlasem cosi zahuhlal. Pong nervózně poskakoval okolo černé hungské kapsle a hledal místo, kde nechal tesař díru. Blázen se zatím věnoval Jackovi, jelikož ho potřeboval funkčního, takže mu prohledal kapsy, protože věděl, že Jack má někde svoji láhev s první pomocí. Když ji našel, odšrouboval víčko a dal Jackovi napít.
„Jacku? Jacku, už vnímáš?“ zeptal se Blázen, dal Jackovi dva pohlavky a pomyslel si, jaký je kurva štěstí, že ponorku po většinu času řídí počítač. Jack se oklepal, a podíval na Blázna.
„Kapitáne, vždyť mě znáte, když se nudím a nemám do čeho píchnout, tak chlastám. Tahle podělaná ponorka se obslouží sama. Kdyby mohla, tak z nás udělá krmivo pro ryby a odpluje někam, kde bude mít klid a nikdo ji nebude otravovat.“
„Dobře Jacku, uklidni se a poslouchej mě. Zachytili jsme hungskou kapsli a podle senzorů by v ní měl bejt ještě furt živej Hung. Dokážeš to otevřít? Samostatně by měli větší cenu, kdo by chtěl kapsli s kurva mrtvým mimozemšťanem.“
„Kapitáne, vždyť mě znáte, neexistuje nic, co bych nedokázal otevřít. Víš kolik lahví už sem otevřel?“
„Jacku, ty debile, přestaň na chvíli myslet na chlast a otevři mi tu podělanou konzervu,“ zařval Blázen.
„Nojo Kapitáne, jak velíš,“ řekl Jack a přešel od kýble k černý kapsli s Hungem.
