„Znova teda, co nebo kdo seš?“
„Já jsem Phon,“ blikal šedivák.
„Dál? Proč jste nás zajali a pokusili se mučit?“
„Přistáli jste bez ohlášení.“
„Sme nevěděli, že se máme předem hlásit. Přiletěli jsme kurva z daleka, navíc ještě omylem a když už jsme tady, chceme poznat místní krásy. Muskové říkají, že je ve městě výjimečný bordel.“
„Znáte Musky?“
„Jo, pan Jednooký je náš přítel.“
„Znáte pana Jednookého?“
„Si hluchej?“
„Ne, já jsem Phon. Chtěl jsem se jen ujistit, že slyším dobře. Tím, že znáte pana Jednookého, se značně mění situace.“
„Jak kreténe mění situace?“ kopnul si Pong.
„Jenom opravdovej idiot by si to chtěl rozházet s Muskama.“
„Tak mi pověz idiote, proč jste nám strčili do prdele sondy?“
„Jsme badatelé a chtěli jsme vás prozkoumat. Jste ze Země, že?“
„Ano, znáte Zemi?“
„Známe, kdysi jsme vás zkoumali. Už je to dávno.“
„Co tím myslíš dávno?“
„Hodně dávno, byla válka ve Vietnamu, všude hrála hudba a domorodci ve velkým brali psychedelické drogy. Nebyl problém se ztratit v davech, aniž by si nás kdokoliv všímal. Vydrželi jsme na Zemi asi padesát pozemských let, než jsme nasbírali dostatečné množství vzorků a opustili vás.“
„Jakých kurva vzorků…?,“ pokusil se zeptat Blázen, ale rozlétly se dveře.

Do laboratoře vtrhlo několi šediváků a zamířilo zbraně na skupinu.
„Nestřílejte!“ ze všech sil zablikal očima Phon.
„Nestřílet!“ zablikal směrem k ostatním první šedivák.
„Co se stalo?“ zeptal se.
„Phane, malý omyl, objevili jsme pozemšťany, kteří se znají s panem Jednookým.“
„A ta krev všude okolo?“ rozhlédl se po místnosti.
„Malé nedorozumění, které vyplynulo z jazykových rozdílů.“
„Jak se má pan Jednooký?“ otočil se Phan k Bláznovi. Ten se nadechl, ale Phon blikal očima dál.
„To si povíte později, teď umírám. Phane, poklekni vedle mne a vezmi moji hlavu do dlaní. Vždycky jsem si přál umřít jako ve filmu.“ „Pokrevní bratře, odejdeš do lepšího světa. Na místo, kde prérie oplývá nekonečnými stády bizonů a ženy nikdy nestárnou,“ poklekl Phan a udělal čeho Phon žádal.
„Bratře, vyřiď pozdravy mé ženě, dětem, sousedům, přátelům a slib mi, že splníš svoji povinnost a pojmeš moji ženu za svoji šestou zákonitou manželku.“
„Bratře, tvoje stará je sice megera, ale postarám se o ni dle naší tradice.“
„Já vím, je trošku ostřejší, ale jinak je hodná.“
„Neboj se, otevírám hotel na druhé straně planety a myslím, že lepší provozní neseženu.“

Chvíli byl v záběru obličej Phana, chvíli zase Phona, takhle se jich prostřídalo několik, včetně detailů lesknoucích se očí a Phon začal odcházet.
„Než zemřu, musím ti ještě něco říct, Phane,“ zašeptal očima umírající Phon.
„Bratře Phone, pověz co tě trápí.“
„Phane, jsem tvůj děd,“ zablikal Phon. Phan se na chvíli odmlčel, v očích mu občas prolétla jiskra a usilovně přemýšlel.
„Phone a kdo je tedy má matka?“ zeptal se, když si nechal řádně novou informaci projít svým velikým vyvinutým mozkem.
„Phane, já věděl, že se zeptáš. Tvoje sestra Phun.“

Phan zvedl hlavu a oči mu zářily. Ve spodní části obrazu překladač pouze napsal „Řev, veliký bolestivý řev raněného zvířete. Áááááááááárghh.“
„Phane, já vím, že je toho asi na tebe moc, ale musel si poznat pravdu. Nyní můžu umřít smířený s osudem.“
„Phone, než umřeš, měl bys vědět, že budeš dědeček,“ podíval se Phan Phonovi přímo do očí.
„Která je tvou vyvolenou?“ zeptal se nadšeně Phon.
„Moje sestra Phun,“ zasmál se Phan a oči mu blikaly jako na diskotéce.
Phon obrátil oči v sloup, pokusil se ještě cosi zablikat, ale síly mu odešly s posledním dechem. Kamera zabrala jeho obličej a pomalu se přibližovala k detailu vyhasínajících zelenkavých očí.

Phan zatlačil Phonovi oči a otočil se k Bláznovi.
„Já se omlouvám, že jste museli být účastni rodinné záležitosti, ale už je všechno za náma. Takže vy znáte pana Jednookýho, jo?“
„Známe.“
„Kde jste se s ním seznámili?“
„Znova výslech?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe, mám ho zabít?“
„Pongu ne, buďme rádi, že nedošlo k většímu násilí,“ řekl Blázen Pongovi.
„Phon říkal, že znáte naši planetu Zemi, prý jste u nás dělali výzkum. To je první věc. Druhá věc, pana Jednookého známe z Hurzovy kolonie ve vzdáleným ramenu naší galaxie. Znovu už to opakovat nebudu.“
„Ááá, madam Kawasaki. Dlouho jsem ji neviděl. Přímo k vám už nelítáme, ale návštěvu u madam Kawasaki nevynecháme při žádné příležitosti. Serem na násilí, jdeme do bordelu. Pan Jednooký tu má jeden oblíbený.“
„Pan Jednooký je celkem známý, řekl bych,“ prohodil Blázen a potáhl z brka.
„Je, se zástupci rozvinutých ras si to nikdo nechce rozházet. Jenom idiot.“
„To říkal i váš brácha, teda otec nebo kdo vlastně to byl…,“ zasekl se v myšlence Blázen.
„Šéfe, nevypadneme na čerstvej vzduch?“ vstoupil do rozhovoru Pong, protože zbytek posádky vypadal dosti znuděně.
Blázen se rozhlédl po svých kumpánech, opravdu uviděl v jejich očích nudu a uznal, že tady už nic dál nevyřeší.
„Pojďte za mnou, provedu vás naším městem a ubytuju v hotelu, kde přebývá během návštěv pan Jednooký.“

Vyšli ven do oranžového světa. Všechny možné odstíny oranžové palety, které si lze představit. Přesto rozeznávali objekty, předměty, rostliny (oranžové), ptactvo, oblohu a obyvatele pohybující se po chodnících v ulicích mezi domy. Zvláštní vozidla se pohybovala po ulicích a nikdo z hostů nedokázal odhadnout, jaký pohon je uvádí do pohybu. Neviděli výfuky, ani palivové články, konektor baterie nebo cokoliv, co by naznačilo, z čeho berou energii.

Phan je dovedl k hotelu, domluvil ubytování a poté rovnou odtáhl do bordelu. Stáli před obyčejnou oranžovou budovou s oranžovou lucernou a naprosto netušili, co je čeká uvnitř. Výlet konečně pořádně začal.

Bordel to byl jako žádnej jinej, prostory vzdáleně připomínaly přerostlý hobití dům s tím rozdílem, že stěny pokrývaly živé barevné obrazy a nábytek vypadal velmi netradičně. Žádný takový styl v pozemské designu Země nikdy neexistoval. Asi nemá smysl do detailu popisovat celou pařbu, která proběhla v klasickém stylu jídlo, chlast, drogy, děvky, chlast, děvky, drogy, jídlo, chlast, děvky, děvky, drogy, drogy a chlast s drogami.
Když se ráno vymotali do světla vycházejícího oranžového slunce, odnášeli si tři nejzajímavější poznatky o místní společnosti.
Za prvé. Alkohol je všude stejnej, akorát záleží z čeho je vypálený. Milují drogy na všechny způsoby a pozemská marihuana s perníkem a kokainem výrazně zabodovala. Blázen dohodl několik významných obchodů a setkání u madam Kawasaki.
Za druhé. Jsou sobečtí, egoističtí a přibližují se v některých vlastnostech Muskům. Věnují se výzkumu a během svých dlouhých mezigalaktických výprav sbírají vzorky z míst, která navštíví. Phan slíbil, že jim ukáže jejich nejvýznamnější exponáty.
Za třetí. Pong zjistil, že skoro všichni šediváci jsou samice. Dozvěděl se, že během jejich dlouhého vývoje a vlivem náročných vesmírných letů došlo k evolučním změnám, kdy během času přišli o pohlavní orgány, samčí zakrněly a v podstatě ztratili možnost se fyzicky rozmnožovat. Genetičtí inženýři upravili šediváckej genom tak, aby se mohli nebo spíše mohly rozmnožovat partenogeneticky. Sem tam se zrodí nějaký „přirozeně“, ale většinou jsou množeni klonováním a vylepšováni zásahy do genomu, aby zpomalili degradaci DNA, ke které docházelo během jednotlivých klonování. A uměli přenést vědomí z jedné klonované hlavy do druhé.
Přes tyto drobné komplikace si Pong převelice užil, protože drobné zbývající otvory šediváckých kurviček skýtaly mnoho potěšení pro čiperného kungfu kašpárka.

Došli k hotelu a z posledních sil se vydrápali do svých pokojů. Kromě těch, kteří nemohli usnout. Partička Kokot, Pong, Karlos a Jack se rozhodla jít ještě vychlastat hotelový bar.