„Můj vůdce, půjdu na přistání a schovám kapku někam do skal. Do hlavního města dojedeme vehiklem,“ prohlásil Kokot.
„Kakapitáne, nenezůstaneme nana ooběžný ddráze nenež sese Dodoktor vyvyspí?“ promluvil dlouho mlčící Frank, který by se nejraději viděl ve své ponorkové odposlechové místnosti a nebo na základně mezi dráty radaru.
„Franku, protože sme kurva na vejletě a když už sme tady, půjdeme se podívat na domorodce,“ odsekl Blázen a odpálil brko.

Kokot převzal řízení a zamířil k horám načervenalé barvy, které obklopovaly část největšího města na planetě, o kterém usoudili, že bude asi hlavním. Podle mapy našli pěkné opuštěné místo, ku kterému vedla neudržovaná a dlouho nevyužívaná cesta. Kokot zručně přistál, otevřel nákladní prostor a poslal Karlose s Jackem nastartovat vehikl.
Pong se na nic neptal a vyběhl ven zkontrolovat okolí, zda-li je všude klid.
„Kakapitáne, nanajíme sese ppřed cecestou, nene?“ zeptal se Frank.
„Franku, jestli máš hlad, tak si vem řízek,“ odpověděla rychle Urgha.
„Zkontrolujte si svý batůžky, podívejte se, jestli máte všichni svého souseda a vystupovat děti z autobusu,“ zavelel Blázen, strčil do kapes náčiní, pytel s hulením a zamířil za Karlosem.

Ten už venku s Jackem tůroval vehikl a Pong je s úsměvem pozoroval.
„Šéfe, v okolí klid a mír, ale nemůžu zaručit, že nás nezaměřili na radarech. Civilizace zde žijící vypadá rozvinutá neb jsou z vyšších míst vidět radarové antény namířené k obloze, po které se občas přežene létající objekt.
„Kakapitáne, zuzůstanu ss Dodoktorem. Nenevadí?“ zeptal se Frank.
„Franku, nevadí. Dohlídneš na Doktora a pohlídáš loď. Dovnitř se stejně nikdo nedostane, ale spíš, aby se Doktor nedostal ven. Chápeš?“ řekl Blázen.
„Chachápu,“ radostně zakoktal Frank a rychle odešel zpět do útrob Kapky.
„Von hrozně nerad cestuje,“ dodal Blázen a prohlížel si okolí.
Načervenalé šutry a skála připomínala vzdáleně Mars, akorát zde bylo víc zeleně na kilometr čtvereční. Blázen si povšiml, že sem tam mezi kamením raší malé rostlinky.
„Můj vůdce, opačná polokoule planety je zelenější, ale zase tam není skoro žádná civilizace.“
„Šéfe, sere pes, jedeme za místníma,“ rozhodl Pong a nasedl do vehiklu.
„Taky si myslím, nastupovat,“ dodal Blázen a usadil se za Ponga.
Nasedl zbytek posádky, Karlos se ujal volantu a Kokot mu za zády kecal do řízení.
„Pojedeš po cestě a až ti řeknu, odbočíš.“
„Na to se ti Kokote můžu vysrat, poslouchám jenom Kapitána.“
„Karlos, nežvaň a jeď už,“ vstoupil do rozhovoru Blázen. Karlos nastartoval a vyrazil vpřed.
Kokot se otočil, zapnul maskování a silové pole okolo Kapky. Zmizela z očí.

Za vehiklem se zvedal červený prach a vysokou rychlostí ujížděl vstříc dobrodružství. Zvednuté přední sklo chránilo posádku před prachem v očích a všichni si jízdu užívali. Karlos upíjel z láhve, Pong drtil krystaly, Blázen kouřil marihuanu, Jack s Urghou otevřeli další láhev a Kokot sledoval cestu. Po nějakém čase sjeli z kopců do nížiny a cesta je zavedla na udržovanou silnici. Karlos zastavil.
„Proč stojíš?“ zeptal se Blázen.
„Nevím kam mám jet, čekám na Kokota.“
„Můj vůdce, v infračerveném světle vidím něco zvláštního.“
„Co prosimtě vidíš?“
„Nevím, nějaké překážky v obou směrech. Vypadá to, že nás očekávají.“
Blázen se rozhlédl po posádce a nikdo nic neříkal.
„No, když už sme tady, tak se asi pojedeme představit, ne? Pan Jednooký neříkal nic o tom, že nás budou chtít hned zabít. Jen, že jsou zvláštní, tak se snad není čeho bát.“
„Šéfe, trocha zabíjení ještě nikdy nikomu neublížila,“ zasmál se Pong a poklepal prsty na rukojeti mečů, aby Kapitán pochopil, že zůstává stále ve střehu.
„Doprava, Karlos,“ rozhodl Blázen.

Vehikl najel na silnici, zatočil doprava. Karlos šlápl na pedál a přidal rychlost.
„Můj vůdce, před námi náhlý nárůst energie,“ zahlásil Kokot.
„Ty vole,“ Karlos chtěl dupnout na brzdu, ale než stihl vykonat myšlenku, vehikl sám od sebe zastavil a vypnul se. Oslnilo je prudké světlo a vše se zastavilo. Viděli ze světla vystupovat podlouhlé humanoidní postavy s našedlou pletí, s velkými hlavami bez nosu, malými ušními otvory a svítícíma očima.
Blázen pozoroval dva šediváky, jak si ho prohlížejí, ale nemohl naprosto vůbec jakkoliv reagovat. Šedivé hlavy se na sebe podívaly svítícíma očima a blikáním vedly telepatický rozhovor, který byl doplněn titulkovým překladem ve spodní části obrazu.
„Ty vole, co to je za debily?“
„Já nevím, radar ohlásil neautorizovaný přílet, tak jsme je monitorovali až sem.“
„Co s nima uděláme?“
„Odvezeme do cely předběžnýho zadržení a vyslechneme.“
„Dobře. Chlapci, naložte je na korbu a odvezte na stanici,“ zakončil prohlídku šedivák a vrátil se do světla.
Blázen bezmocně pozoroval, jak je přenášejí k nákladnímu vozu a hází jak polena na korbu. Kupodivu ho nic nebolelo a pevně doufal, že se později všechno vyjasní.

Byli převezeni do opevněné budovy a pohozeni do cely. Blázen sledoval šediváka, kterak uzavírá za sebou dveře a odchází z místnosti. Bezmoc ale zmizela.
„Kurva, co to bylo,“ odplivl si Kapitán.
„Můj vůdce, řekl bych ‚stázové dělo‘,“ řekl Kokot.
„Stázo co?“ zeptal se Karlos, který se zvedal ze země.
„Zasáhla nás stázová vlna a zpomalila čas. Nevěřil jsem, že může existovat zbraň generující stázové vlny. Myslel jsem, že je to jen teorie,“ dumal Kokot.
„Kokote, seru ti na teorii, zajímá mě praxe. Můžeme se odsud dostat?“
„Šéfe, v nejhorším se prosekáme ven.“
„Ty vole, viděl si to opevnění. Musíme vymyslet nějakej aspoň trochu chytrej plán,“ řekl Blázen a prohmátl kapsy. Hulení naštěstí zůstalo na místě a nepoškozené.

Uběhl nějaký čas, než znovu přišel šedivák.
„Nyní vás odvedeme k výslechu,“ řekl a osazenstvo cely opět zasáhla stázová vlna.
Šediváci je převezli k operačním stolům, na které je položili a přivázali. Když si byli jistí, že zajatci neutečou, uvolnili stázové pole.
„To ste se posrali, čůráci, nebo co? Už mě to nebaví. Okamžitě nás pusťte nebo se poserete a budete prosit o slitování,“ zařval Blázen.
„Pokusný objekt číslo jedna se pokouší slovně bránit,“ zablikala očima dotaz šedivá postava stojící nad Bláznem.
„Máme je uspat?“ zeptal se jiný šedivák.
„Ne, začněte zavádět anální sondy.“
Ze stroje vedle operačního stolu vyjelo rameno s kulatou sondou na konci. Všechny sondy byly zavedeny do análů Bláznovy posádky současně, ale malý problém nastal u Kokota.
„Můj vůdce, nedělají dobře. Pongu připrav se, za chvíli budeš volný!“ křikl Kokot a než stačili šediváci jakkoliv zareagovat, svým análním otvorem, ztopořeným umělákem a ústy vychrlil několik litrů oleje, pokropil okolo stojící šediváky a oslepil je.
Nastal zmatek a místností se nesly nápisy typu „co to kurva je“, „to kurevsky pálí“ nebo „já nic neslyším!“
Kokot zabral vší silou a vyrval se z okovů. Zařval jako býk a vrhl se ke stolu s uvázaným Pongem. Vytrhal jeho pouta a uvolnil bestii z řetězů. Pong vytáhl dvě ukryté ninja dýky a vrhl se po motajících šedivácích. Dýky vykonaly svoji práci a zasáhly všechny hlavy přesně. Zelená světélkující krev pokryla stěny a podlahu místnosti.
Kokot mezitím stihl uvolnit zbytek posádky, Blázen začal balit joint a přitom hovořil k ležícím šedivákům.
„Já vám to říkal, zmrdi. Měli ste nás pustit.“

„Šéfe, tady je jeden živej.“
„Tak ho chvílí hlídej, Kokot mi musí z prdele vyndat tu posranou sondu,“ předklonil se Blázen a vystrčil prdel. Kokot jednomu po druhém vytáhl z análního otvoru vložený podlouhlý předmět a každý rozšlápl.
Blázen natáhl kalhoty, zapálil brko a přišel si pořádně prohlédnout ležícího šediváka.
„Co ty seš za mrda?“ koukal povýšeně.
Šedivákovi z malých úst vytekla zelená tekutina, zachroptěl a zablikal svítícíma očima.
„Co vy ste kurva zač?“
„Můj vůdce, myslím, že ty titulky, který se nám zobrazují v zorném poli má na svědomí Oogle překladač,“ promluvil Kokot.
„Takže nejsem jedinej, kdo je vidí?“
„Šéfe, nejste.“
„Tak to sem hned o něco klidnější. Lehce mě znervózňovaly,“ očividně z Blázna spadlo napětí, až si musel zapálit joint.