Vesmírní dýleři - 23. Počátek konce

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Krátké ticho přerušil Stephen, který se rozhodl povyprávět svůj příběh, jenž ale pro tento příběh není důležitým, protože popisovat několik set let nudy a občasného styku s mimozemšťany by byla ztráta času a nebo aspoň dalších pěti set stránek. Takže tuto část přeskočíme a přejdeme rovnou k odchodu do chrámu smrti.

„Můj vůdce, ty vole, skutečně to je ten Stephen,“ s jistým nadšením v očích řekl Kokot Bláznovi, když s funěním snesli vozík se Stephenem z pokoje do přízemí.
„Prosímtě, piču víme, kolik jich ve vesmíru ještě je. Není to poslední Stephen, kterýho ještě potkáme. Vsaď se ty vole,“ odpověděl Blázen, potáhl z jointu a rozhlížel se po opuštěných ulicích.

Stephen na vozíku je dovedl doprostřed města před chrám se stříbrnou střechou, který viděli z hory, přiložil ruku k čtečce otisků a černé dveře se s rachotem otevřely.
„Už je to dlouho, kdy jsem tu byl naposledy. Pár Nejvyšších sem už pohřbil a provedl rituál přenosu,“ řekl Stephen přes své mrkací mluvítko.
„Musíme chvíli počkat, než se vyvětrá zatuchlina.“
Blázen okamžitě pochopil a začal motat joint. Pong vytáhl své narkonáčiní a nenechal se příliš pobízet.

Vypilo se pár láhví, než Stephen usoudil, že je bezpečné vstoupit. Zapalovačem zapálil malý knot čouhající z nádoby podobné křtitelnici a za malou chvíli se oheň po připravených trasách rozšířil po sloupech a podpěrách kopule a s efektem rozžal velká světla, která osvětlila celý chrám.
Příchozí si ihned všimli, že přesně uprostřed jsou dva stoly spojené přístrojem a po stěnách visí přivázáni k sloupům mumifikovaní Nejvyšší představení.
Stephen se svým kolečkem zamířil rovnou ku stolům, následován Kokotem s antigravitační plošinou. Pomohl umístit tělo na jeden ze stolů a na druhý si lehl Jednooký.
„Co to kurva má bejt?“ zeptal se Blázen.
„Rituál přenosu paměti předchozích Nejvyšších. Stanu se novým Nejvyšším,“ odpověděl Jednooký, jehož hlavu pokryla kovová čepice s vyvedeným tlustým kabelem.
„Ty vole, vždyť ten chlap je pár tejdnů mrtvej, co bys chtěl přenášet?“ podivil se Blázen, který zcela neuctivě kouřil joint.
„Z paměťových záloh, každý Nejvyšší má povinnost zálohovat svoje vědomí a odesílat data pravidelně sem do databanky. Udělal to Stephene, že jo?“ otočil se Jednooký k vozíčkáři.
„Ehhh, nebyl zrovna důsledný, ale mám takovej divnej pocit, že asi tušil, co se stane a odeslal zálohu pár hodin před tím než zemřel.“
„Tak můžeme spustit rituál přenosu?“ zeptal se Jednooký.
„Myslím, že jo,“ odpověděl Stephen a spustil stroj.

Dráty zajiskřily, celá konstrukce ze začala chvět a Stephenovy prsty rejdily po klávesnici přenašeče vědomí. Jednookému pouta bránila v křečovitých pohybech a z úst mu vytékala bílá pěna.
„Šéfe, nevypadá, že by to dal,“ promluvil Pong, který celý proces s napětím sledoval.
„Kdo ví, snad vědí co dělají,“ odpověděl Blázen.
„Občas se to nepovede a musí se najít nový kandidát. Jednooký si jako náhradníka vybral Blázna,“ ozval se Stephen.
„Cože?“ málem zase vypadl joint údivem Bláznovi z ruky.
„On ti to nepověděl, že?“ zasmál se Stephen.
„Ne, to teda ne, von je samý překvapení,“ zamručel Blázen a v duchu se modlil, aby ho tento osud minul.
„Všechno bude v pořádku,“ dodal Stephen a obrátil svoji pozornost k počítači.

Celá operace probíhala ještě asi dalších půl hodiny, během které Pong sehnal stolek, pár židlí a Stephen pustil rituální chrámové chóry, až se celá stavba otřásala a spirit stříkal do okolí.
„Hotovo,“ ohlásil Stephen, když byl přenos ukončen a podíval se na Ponga. „Připrav mi krystal, nadrtím ho Jednookýmu do kapačky, aby se rychleji probral.“
„Jasný,“ odpověděl Pong a připravil směs, kterou nasypali Jednookému do výživy.

Jednooký se přestal třást a zanedlouho otevřel oči.
„Mami, tati, kde to jsme?“ zeptal.
„Synáčku, v nemocnici, měl jsi úraz hlavy,“ odpověděl Pong. Jednooký se na něj díval a mlčel.
„Pongu, si to ty?“ zeptal se opatrně.
„Synáčku, s někým si mě pleteš. Já jsem tvoje máma,“ řekl Pong.
„Mami, to nemůžeš být ty, vždyť jsi dávno mrtvá. Nehraj to na mě, ty jeden zkurvysynu,“ rozesmál se Jednooký a pouta věznící jeho tělo se uvolnila.
„Sem dostal na probuzení slušnou dávku, žejo? Blázne, podej mi joint, ať se trochu uklidním. Mám v hlavě spoustu nových informací. Dnešním dnem jsem se stal Nejvyšším představeným všech Musků. Poklekněte, bídní červi.“
Stephen, Blázen, Kokot a Pong se po sobě podívali a netušili co mají dělat.
„Vy volové, to byl jen fór, kdybyste se viděli,“ rozesmál se Jednooký a vzal Bláznovi z ruky joint.
„Už zase,“ odplivl si Pong a napil z lahváče, který stál na stole.
„Blahopřeju ti k jmenování, ale co budeme teď dělat?“ zeptal se Kapitán a balil nový brko.
„Musíme se vrátit zpět k naší flotile a pokračovat konečně podle plánu,“ řekl Jednooký.
„Ale nejdřív oslavíme moji novou funkci. Stephene, co bys řekl na malý výlet?“ zeptal se.

Madam Kawasaki všechny hrozně ráda viděla a přichystala takové uvítání, že si o něm ještě velmi dlouho okolní vesmír povídal. Celý týden trvající akce s nekonečným otevřeným konzumním lístkem pro všechny zvané i nezvané byla natolik výjimečná, že se o ní dozvěděl i samotný Matkopíchač, který vystříkl vztekem.
„Tuhle šanci sme prosrali, zmrdi zasraní, skončeme to s nimi projednou,“ zvolal temným hlasem a udeřil rukou do kamenného stolu tak, až sklenky nadskočily a kapuce sedících zavlnily.
„Už to nebude dlouho trvat, ó mocný Matkopíchači,“ pozvedl Ničitel číši nad hlavu.

Kdesi v jednom koutě vesmíru se Kapka vynořila z červí díry.
„Vítáme vás, Nejvyšší představený. Ty vole, Jednooký, zpráva o tvým povýšení nás dostihla velmi brzo. Těšíme se, až tuto velkou událost pořádně oslavíme. Zaslechli jsme cosi o tom, co se dělo u madam Kawasaki,“ ozval se z reproduktoru hlas velitele jedné z lodí Musků.
„Trochu jsme se zdrželi, omlouváme se za to. Jsme všichni?“ zeptal se Jednooký.
„Ještě čekáme posledních několik lodí a pak můžeme vyrazit vstříc slavnému vítězství,“ odpověděl hlas v reproduktoru.
„Fajn, tak doražte na palubu Kapky, vypijeme pár skleniček,“ řekl Jednooký a ukončil komunikaci.

Do několika dnů se objevili poslední lodě a poté, co opilí bojovníci rozstříleli několik okolních asteroidů, Kapitán Blázen rozhodl ukončit celou sešlost a rozkázal vydat se vstříc nebezpečí.
„Kokote, Pongu, plán znáte, rozkazy máte, spusťte to, kurva,“ řekl Blázen ze svého velitelského křesla a balil joint.

Kapka přeletěla do čela flotily, Blázen se postavil před kameru a zapálil brko.
„Kokote, spusť přenos do všech lodí. Chci něco říci.“
„Můj vůdce, na váš rozkaz,“ odpověděl Kokot a vyslal signál ostatním lodím.
„Můžu, jo?“
„Můj vůdce, můžete,“ řekl Kokot.
„Asi mě všichni znáte,“ začal Blázen svůj projev.
„Všichni berete moje drogy, většina z vás s nima obchoduje a děláme spolu dobrej byznys. Vy máte naše fety, my máme vaše zbraně, chlast a děvky. Tady můj generál Pong, by mohl vyprávět, kdyby dostal prostor,“ pokračoval.
„Šéfe, já sem generál?“
„Jo, dočasně, než vyhrajeme tuhle válku,“ odpověděl Blázen a nenechal se zastavit.
„Nyní míříme do velké bitvy, kde se zbavíme zmrdů z Temnýho kolegia, protože sou to svině zasraný. Kurva.“
Z reproduktorů se ozvalo oslavné jásání, proběhly nějaké oslavné výstřely, jejichž střely jakžtakž minuly lodě a explodovaly v bezpečné vzdálenosti.

Kapka zapnula hyperprostorový pohon a zmizela. Postupně tak učinili další lodě a celá flotila postupně vyšuměla ve světelných záblescích.

1 2 3 4 5 6 7