Vesmírní dýleři - 23. Počátek konce

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Přeskočíme kataklyzma a totální destrukci baru a vůbec celého hostince, kde Fura v alkoholovém deliriu naházel nábytek na jednu hromadu uprostřed místnosti a zapálil. Pařili dokud barák kompletně do základů nevyhořel a pak usoudili, že nastal čas jít na chvíli ulehnout, takže postupně odpadli na místech, kde zrovna byli.
Zhruba o dalších deset hodin se začaly trosky lidí probouzet a Otec Fura propadl depresi, když viděl následky svého nezřízeného chování, takže ho musel Pong uklidnit několika lajnami pervitinu a Blázen mu ubalil velkého jointa.
Urgha přinesla z lodního baru ranní pivní vyprošťováky a rozdala orosené lahváče zničeným kolegům.
Pan Jednooký vyexoval láhev, otřel ústa a sebral Furovi joint.
„Tak a můžu vyrazit. Kdo chce, může jít taky.“
„Já nikam nejdu,“ zamručel otec Fura a odešel uklízet bordel po pařbě.

Blázen se poradil s posádkou a rozhodli se, že půjde jen Kapitán, Pong a Kokot, zbytek zůstane odpočívat v místní pohodě. Lov divoké zvěře, ryb a ptactva či houbaření a zaplnění skladu potravin byl skvělý plán a Urgha se těšila, až si užije svých rybářských prutů.

Jednooký, Blázen, Pong a Kokot opustili spáleniště a vydali se do jeskynní márnice vyzvednout ostatky Jednookého.
„Nějak zezelenal,“ konstatoval Pong, když přenášeli tělo na zdobené pohřební máry podložené antigravitační plošinou.
„Posvátná plíseň, ale nechali jsme ho tu ležet trochu déle, tak trochu prorostl. Se nedá nic dělat, Kokote máš ho na starost, budeš tlačit,“ zamručel Jednooký na Pongovu jedovatou poznámku a zamířil do temného koutu jeskyně.
„Tak pojďte za mnou,“ ozvalo se ze tmy a Blázen s Pongem a Kokotem vyrazili za hlasem do tmy.

Prošli tmavou prudce lomenou chodbou a ocitli se v jiné, pochodněmi osvětlené, chodbě.
„Jo a dávejte pozor, kam šlapete,“ ozval se zepředu Jednooký.
„Proč?“ zeptal se Pong a došlápl na dlaždici, která se cvaknutím propadla.
„Čuráci, k zemi, říkal sem kurva dávejte pozor, kam šlapete,“ zakřičel Jednooký.
Pong srazil Blázna k zemi, když cosi zasvištělo vzduchem.
„Můj vůdce, jsou tady pasti,“ promluvil suše Kokot, kterému trčelo z hrudi několik šípů.
Pong s Bláznem zvedli hlavy a podívali se na něj.
„Si v pořádku?“ zeptal se Číňan.
„Jsem a co vy?“
„My sme taky v pohodě,“ postavil se Blázen, sebral ze země joint, který mu upadl a zapálil. Mezitím přišel Jednooký a hrozně se smál.
„Já sem vám to asi zapomněl říct, ale jsou tady jako v každý správný hrobce pasti proti vykradačům.“
„No to si nám neřek,“ huhlal Blázen.
„K čemu tady vůbec pasti sou? Vždyť tahle planeta je nedobytná.“
„Opatření poslední ochrany. No, kdyby všechno ostatní selhalo a vykradači se dostali až sem,“ vysvětloval Jednooký možný problém.
„Aha. Čekají nás ještě nějaký?“ zeptal se Kokot.
„Já nevím, záleží podle toho jak to tady Otec Fura od mý poslední návštěvy změnil. On se v tom systému furt hrabe a něco mění. Nějak musí zabíjet čas.“
„Dal ti mapu?“ optal se Blázen a kouřil joint.
„Nedal, on si stejně nepamatuje, co všechno změnil,“ smál se Jednooký.
„Aha, takže adrenalínek,“ konstatoval s úsměvem Pong.
„Jenom malej, já to tady dobře znám, projdeme horou a na druhý straně uložíme Nejvyššího představeného k věčnému spánku po boku předků. Pokračujmež v cestě a Kokote, opatrně s těmi nosítky.“

Chodbou došli do umělé jeskyně, zastavili před velkými kamennými dveřmi s vytesanými symboly a postavami v různých erotických pozicích.
„Kde je našpuleno, tam je dovoleno,“ přečetl Jednooký text visící na kamenné klice.
„Co to je za píčovinu?“ zamyslel se Pong. Přemýšleli všichni, ale situaci zachránil až Kokot, který pronesl důležitou větu.
„Pongu, možná to až tak píčovina není, podívej se pořádně na ty reliéfy.“
„Přesně tak, zasraná hádanka otce Fury,“ zamručel Jednooký.

Krátká pauza byla přerušená hlomozem, když se všichni nahrnuli ke dveřím, aby pořádně prostudovali výjevy.
„Ty vole, to je slušnej bordel,“ smál se Blázen.
„Otec Fura byl vždycky prasák, ale tady pod klikou, kde bejvá klíčová dírka, je naprosto zcela jiná díra,“ ukázal Jednooký na vyzývavý výjev vyšpulené prdele s odhalenou štěrbinou lásky.
„No to je hustý, ty vole,“ prohlížel zvědavě Pong výtvor a rovnou strčil prst do otvoru.
„Jako živej,“ zasmál se a vykonal prstem několik erotických pohybů sem a tam.

Opět se ozvalo známé cvaknutí, Pong se lekl a strhl Blázna k zemi. Celkem zbytečná akce, protože dveře se zachvěly a ze spáry mezi kamennými futry vypadl jemný prach.
Kokot hmátl po klice, stlačil ji a se skřípotem otevřel.
„Můj vůdce, tady dlouho nikdo nebyl,“ řekl Kokot, když dveře otevřel a z chodby se vyvalil zatuchlý vzduch, ve kterém se zahýbaly obrovské pavučiny.
„Šéfe, to bude něco pro mě,“ zajásal Pong a vytáhl oba meče.
„Vypadá to, že pěkně povyrostli,“ sehnul se Jednooký k zemi a zvedl velkou svlečenou kůži sklípkana velikosti dospělého jelena.
„To bude maso, vypadá jedovatě,“ smál se Pong, vyrazil do chodby a začal prosekávat pavučiny.
„Jsou jedovatý,“ řekl potichu Jednooký.
„A hodně,“ dodal po chvíli.

Baterka položená na márách svítila Pongovi pod ruce na práci a Jednooký s Bláznem se ukrývali za Kokotem, který tlačil antigravitační plošinu s mrtvým Nejvyšším.
Kdesi před sebou uslyšeli hodně divný zvuk. Pong naslouchal a pak promluvil.
„Připravte se, pavoučci jsou tady.“

Ozvalo se syčení a z pavučiny vyběhl pavouk. Pong zatančil, odsekl mu kusadla, nohy a nakonec proklál chlupaté tělo mečem. Pavoučí vnitřnosti se vyvalily ven, ale nebyl čas je zkoumat, protože z chodby se ozýval zvuk přibližujících se dalších pavouků.
Pong uhýbal smrtícím klepetům, odsekával zadečky vystřelující vlákna, kterými se ho pavouci pokoušeli obalit.
Boj trval delší dobu a Blázen s Jednookým začínali být netrpěliví. Padlo několik jointů, začala kolovat láhev, když se Kapitán udeřil do čela a podíval se na hodinky.
„Pongu, baví tě to ještě?“ zeptal se.
„Šéfe, proč se ptáte? Mě vždycky bavilo chránit vás před nebezpečím,“ zakřičel Pong.
„Jasný, ale tvrdneme tady pěkně dlouho a nikam sme se nepohnuli,“ oponoval Blázen.
„No a máte Šéfe nějakej nápad?“
„Mám, použiju plamenomet v hodinkách.“
„Šéfe? Jakej plamenomet?“
„V hodinkách mám plamenomet, můžu ho použít.“
„Kurva, v těch malejch hodinkách je plamenomet??“ podivil se Pong.
„Jasně, dvě minuty smrtícího žáru,“ dodal Kokot a podíval se na Blázna.
„Můj vůdce, konec keců, vypalte ty svině z nory.“

Blázen nastavil hodinky, rozkázal Pongovi, aby se mu schoval za záda, namířil ruku do chodby a zmáčkl tlačítko. Z hodinek vystříkl proud jakési látky, která se rychle vzňala a spalovala vše na čem ulpěla. Kapitán pomalu postupovat dopředu a propaloval se chodbou jako plynový hořák ocelí.

Kokotem slíbené dvě minuty ohně vykonaly své, chodba byla dočista vypálená a na zemi doutnaly zbytky pavoučích těl. Smuteční průvod se vydal kupředu a překračoval hromádky popela. Docela se jim hodilo, že v hodinkách je i baterka, kterou si solidně posvítili na cestu. Pavouci zmizeli a ve světle si všimli, že sem tam leží na zemi lidská kostra.
„Vždyť si říkal, že sem nikdo nepronikne,“ zeptal se Pong.
„To budou asi pozůstatky předchozích pohřebních hostů. Podle zbytků oblečení soudím, že pár stovek letu tu už leží. Nikdy jsem si jich dřív nevšímal, jsou dávno mrtví,“ odpověděl Jednooký.

Zastavili před propastí z níž trčely kamenné sloupy.
„No, tady bychom měli přeskákat po sloupech, ale problém je, že některý se propadají a nás je málo, abychom zjistili, který přesně to jsou,“ řekl suše Jednooký a sebral Bláznovi brko.
„Co teda budeme dělat?“ zeptal se Pong.
„Nic, máme antigravitační plošinu. Nasedneme k Nejvyššímu a svezeme se s ním přes propast,“ odpověděl Jednooký a vrátil joint Bláznovi.

1 2 3 4 5 6 7