„Ty vole, sám Mozek, Játro a Střevo,“ zasmál se Blázen, když vystupoval z Kapky a mocně kouřil joint.
„Kokote, pojď mi tlumočit,“ otočil se Blázen k robotovi.
„Můj vůdce, tlumočení nebude potřeba, podařilo se mi dokončit slovník místního nářečí a nahrál jsem jej do našich překladačů. Měli bychom jim rozumět,“ odpověděl Kokot.
„Rád vás vidím, přátelé,“ roztáhl své mrtvé ruce Mozek, „kde máte Mozečka s Mazlíčkem?“
„No ty vole, Mozku, já ti rozumím,“ podivil se Blázen, “Mozeček hlídá náš domov. Jsme v ohrožení.“
„To je mi líto, přijeli jste si nejspíš pro pomoc, že?“ zeptal se Játro.
„Přijeli, potřebujeme ty nejsilnější atomovky, jaký dokážete vyrobit,“ odpověděl Blázen.
„Hmmm….,“ zamručel Mozek.
„Co ‚hmmm‘?‘“ zamručel Pong.
„Nic ‚hmmm‘. Fakt chcete ty nejsilnější?“ ujistil se Mozek.
„Jo, nějakej problém?“ zeptal se Blázen.
„Ne, ale výroba zabere pár dnů. Spěcháte?“ zeptal se Mozek.
„Pár dnů vydržíme. Zapaříme a pokecáme o životě,“ pousmál se Blázen a uklidněn v duši zabafal z jointu.
„Kolik jich budete chtít?“ zeptal se Střevo.
„Kolik poberem,“ odpověděl rychle Pong a musel vypustit dotaz.
„Chci váš perník, aspoň dvě kila. Prodáte mi?“
„Pongu,“ zasmál se Mozek, „to neřeš, atomovky naše náklady v pohodě pokryjou, dostaneš svý kila a nic nezaplatíš. My jsme dlužníci, protože kvalita našeho života se podstatně zlepšila od tý doby, kdy jsme spustili továrnu. Běžte se ubytovat, sejdeme se v našem novém baru.“
„Vy máte novej bar?“ uslyšel známá slova Jack.
„Jo, spousta chlastu a pořídili jsme holky. Máme spoustu nových zákazníků, kteří si chtějí ukrátit zábavou čekání na zboží,“ líčil Mozek vylepšení, která vymysleli.
„Vás doběhla civilizace, ne?“ rozesmála se Urgha.
„Doběhla, zákazníci nejsou přivyklí našemu způsobu života. Vždyť to znáte, trocha radiace nemůže ublížit. V malých dávkách záření lečí, ve velkých uzdravuje. Jo, otevřeli jsme taky radioaktivní lázně. Léčíme kožní nemoci, nadměrnou chlupatost a provádíme transplantace umělých orgánů. Umíme vyrábět skvělý atomový baterie s velmi dlouhou životností,“ nečekaně se rozkecal Mozek.
Kapitán Blázen s ostatními jen s otevřenými nebo polootevřenými ústy s údivem poslouchali, kterak zombíci rozjeli byznys ve velkým.

Večerní sešlost byla v tradičním duchu těchto akcí, kdy se sejdou obchodníci s ledasčím jenom ne s biopaleopotravinami a ezoterickými potřebami. Alkoholu, drog a děvek bylo přehršel, nikdo nemohl říci, že by mu něco chybělo a všichni pařili, jakoby to měl být poslední den. Pokaždý je to stejný, konec světa by mohl přijít každou hodinu, tak hlavně nic zbytečně nepromarnit.

Asi čtvrtý nebo pátý den oslavy přátelství a obchodu vystoupil Mozek na pódium, poklepal na mikrofon a počkal až všichni utichnou.
„Vážení přátelé, právě mi naši vědci oznámili, že dokončili vývoj prototypu nové atomovky, které si vyžádal tady náš milý přítel Kapitán Blázen.“
Dav rozkalených existencí z různých světů hlasitě zajásal a křičel oslavná hesla. Mozek opět trpělivě vyčkal, až se hosté vykřičí z největšího nadšení, poklepal znovu na mikrofon a pokračoval.
„Proto bych si vás dovolil pozvat do horní vyhlídky na malou předváděčku. Prostě bude kurva velkej ohňostroj!!!!“ vykřičel Mozek konec věty.
Hosté znovu propukli v jásot a ozvala se i nějaká vítězná střelba z útočných pušek.

Zábava se přenesla do prosklené vyhlídky, jejíž okna už Blázen dobře znal, ale ten výhled na radioaktivní hory svažující se do údolí, jímž vítr rozháněl radioaktivní písek, byl prostě fascinující. Mohl zírat na tuhle prazvláštní krajinu celé dny a stejně by výhled neomrzel. Ostatně nebyl sám, kdo měl tenhle názor. Slunce se pomalu přibližovalo k místu západu, když se údolím rozsvítilo jasné světlo a k nebi se začal zvedat hřib, který vrhal v zapadajícím slunci stín.
„Ty vole,“ vypadlo z Ponga, který zíral na tu neuvěřitelnou nádheru.
„Z toho čiší síla, ty vole svatý hovno,“ zamručel Karlos.
„Můj vůdce, bomba rozmetala půlku údolí, nic moc výkon,“ podotkl Kokot.
„Nikoliv, vědci akorát nepřidělali třetí a čtvrtou vrstvu, tohle byl jen test jádra,“ skočil do řeči Mozek, který poslouchal rozhovor.
„Bylo to hezký, ale já chci vidět skutečnej test skutečný bomby,“ začal zvyšovat tón Blázen.
„V klidu, chtěl jsem vás trošku napnout. Až zapadne slunce, pokračujeme testem na naší měsíční střelnici,“ zasmál se Mozek a pokračoval ve sledování výbuchu.

Uběhla necelá hodina, než se oblak po explozi usadil, slunce zapadlo a nahradil ho velký měsíc, jehož povrch byl zvrásněn krátery po jaderných explozích.
„Přátelé, za chvíli provedeme test kompletní atomovky, račte se usadit a věnujte prosím pozornost měsíci na obloze,“ řekl Mozek hostům a posadil se ke stolu vedle Blázna, který motal joint a čekal na další události.
Místností se rozlehl odpočet, po jehož ukončení se uprostřed měsíce na obloze objevil malý záblesk, který se rychle zvětšoval. Na vyhlídce zavládlo ticho.

Druhý záblesk na chvíli oslepil všechny pozorovatele a když se jim navrátil zrak, všimli si jedné zvláštní věci. Měsíc už na obloze nebyl. Mozek mlčel, rychle vzal do ruky dalekohled a prohlížel oblohu.
„Ty vole, Blázne, ona ta atomovka rozmetala celej měsíc úplně na sračky. Nic nezbylo, jen hromada šutrů, který nám zasviněj okolí. Kurva, to byl náš druhej měsíc.“
„Poslední?“ rýpla Urgha.
„Ne, ještě nám tři zbývají,“ povzdechl si Mozek, odložil dalekohled a nasál jednu z lajn, které připravil Pong.
Blázen mlčel a díval se po prázdném místě na obloze. Byl velmi spokojený, s tímhle arzenálem se nemusí ničeho bát.
„Šéfe, to je bomba, co?“ smál se Pong a i na něm bylo vidět, že se moc těší, až bude atomovky pouštět z orbity na nepřátelské planety.
„To je, jdeme to oslavit,“ zasmál se Blázen a vydal se zpět do baru.

Nemrtví dokončovali Bláznovu objednávku, zbývalo vyrobit několik posledních atomovek, když se mírně přiožralý a sjetý pan Jednooký naklonil k Bláznovi.
„Nejvyšší představený se ještě jednou pokusí o spojení s Matkopíchačem. A chce, abys taky byl u toho.“
„Já? Vždyť ten blázen starej nepřežije,“ podivil se Blázen.
„Jo ty a pojď rychle se mnou,“ řekl důrazně Jednooký, takže se Kapitán neochotně zvedl a šel s ním do Kapky.

Nejvyšší představený seděl ve skládacím křesle v kajutě, kterou si osobně vybral. Místností se nesl smrad z vonných tyčinek a v keramické míse doutnaly nějaké modlitební svitky.
„Přivedl jsem Blázna, jak jste požadoval,“ promluvil Jednooký.
Nevypadalo to, že by představený vnímal, ale po chvíli otevřel oči.
„Výborně. Jsem rád, že jste tady oba dva. Chci se pokusit naposledy o spojení s Matkopíchačem a pravděpodobně mě čeká smrt. Vy dva musíte dokončit práci, kterou začal tady Kapitán Blázen.“
„My dva?“ podivil se Jednooký a vzal Bláznovi joint.
„Jo, vy dva a nevyptávejte se jak debilové, nemám příliš sil a zbytečně mě vyčerpáváte. Teď Blázne ubal pořádný brko a Jednooký mi uvaří hérák a připraví stříkačku.“

Kapitán se zarazil, zmlkl a začal dle příkazu motat gigabrko. Jednooký pro změnu vytáhl z příručního zavazadla představeného ebenový narkobox, ze které vyndal krabičku s nápisem ‚hérák‘ a lžičku se stříkačkou.
„Docházím vám citronka,“ řekl Nejvyššímu, ale ten ho nevnímal a opakoval polohlasem nějaké mantry.
Když byli oba dva se svými přípravami hotovi, Nejvyšší otevřel oči, převzal od Blázna joint, který zapálil a velmi pomalu vykouřil. Do toho stále opakoval slova, kterým Oogle překladač nerozuměl.
Jednooký připravil škrtidlo, podvázal Nejvyššímu pravou ruku a zkušeně vpravil do žíly obsah stříkačky. Vyndal buchnu, uvolnil škrtidlo a sledoval Nejvyššího jak upadá do snění.
„Si to nedělal poprvý, žejo?“ zeptal se Blázen, který balil další joint.
„Ne, nedělal. Každej má svýho kostlivce ve skříni,“ odpověděl Jednooký a uklízel nádobíčko.