Vesmírní dýleři - 18. Čas

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

Postranní chodbou se dostali až k místnosti s reaktory a první je zaujala jasná obloha bez mraků s hvězdami a měsícem.
„Ty vole,“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, sice jsme jim sice zachránili prdele, ale i tak to urvalo ocelový víko o hmotnosti 1000t a vystřelilo střechou někam do prdele. Neuvěřitelný, musíme pokračovat,“ odpověděl Kokot a opět zrychlil.

Minuli místnosti s turbínami a Pong zkrátil utrpení několika těžce popáleným mužům, kteří byli v takovém šoku, že ani neřvali bolestí.
Když se prodírali kolem stěny, všiml si Blázen něčeho zvláštního. V některých částech chodby se betonová stěna vlnila jakoby byla z gumy.
„Můj vůdce, radiace. Dva metry poctivého železobetonu. Nezdržujme se tu,“ řekl Kokot a mířil k místu, kde viděli Boba a Urghu naposledy.

„Jste tam?“ zabouchal Kokot pěstí do ocelových dveří a přiložil ucho. „Můj vůdce, řekl bych, že žijí,“ prohlásil po chvíli a zatlačil do dveří. Chvíli kladly odpor, ale nakonec se mu je podařilo promáčknout a vyndat.
„Byly zkřížený, no,“ řekl a vstoupil dovnitř.

Uvnitř generátorovny vládl neskutečný nepořádek, ocelové držáky generátorů byly vyrvány ze země a samotné stroje se sesunuly k sobě.
„Urghoooo!!!,“ zařval Pong hlasitě.
„Tady sem,“ ozval se z hromady potrubí hlas.
„Urghoooo!!!“ vrhl se k trubkám Pong a začal je dávat pryč. Kokot neváhal, přidal se taky a za chvíli měli Urghu s Bobem venku.
„Máš dobito?“ zeptal se Blázen.
„Bylo to těsný, ale mám. Odebral jsem skoro veškerou energii z reakce,“ smál se Bob a držel v ruce opět svítící přístroj. „Jo a díky za optání, jsme v pořádku.“
„Není zač,“ lehce se usmál se Blázen a odhodil vajgl.
„Tak asi vypadneme, ne?“ řekl Pong a chystal několik lajn.
„No co, už sem dlouho neměl,“ odpověděl bodajícím pohledům.
„Musíme jít ven, okolní radiace může narušit přenos,“ ozval se Bob.
„Nic nemůže jít jednoduše,“ zamručel Pong, ale nijak příliš nezdržoval, když vyběhli ze dveří a probíhali chaosem v chodbách směrem ven do bezpečí.

Vyběhli ven a utíkali jak nejrychleji mohli, než zastavili za malou stavbou mimo přístupové cesty.
„Bobe, tak už můžeš?“ nervózně prudila Urgha.
„Jo, jo, snad to půjde,“ mručel Bob a spěšně nastavoval data.
Blázen s Pongem sledovali scenérii úplně vystřiženou z apokalyptického filmu. Hořící jaderná elektrárna s explozí zničenou střechou, chrlící do vzduchu sloup lehce zářícího kouře a do okolí vrhající rudě rozžhavené kapky roztaveného grafitu.
„Šéfe, to mě mrdej,“nijak složitě popsal Pong dění, které se odehrávalo před jejich očima.

„To jsou oni, chyťte je,“ ozval se nějaký křik. Pong se pootočil a uviděl Djatlova jak k nim běží se skupinou vojáků.
„My sme z Moskvy, vy volové,“ zařval Blázen a otočil se k Bobovi, „můžeš nás už odsud konečně dostat?“
„Můžu,“ odpověděl Bob a stiskl tlačítko. Záblesk, světlo, tma, světlo, záblesk.

Blázen se bál otevřít oči.
„Šéfe, všechno v pořádku?“ uslyšel Ponga. Otevřel nejdříve jedno oko a pak druhé. Byl přesně tam, kde byl, než se objevil Bob.
V křesle promítací místnosti, uprostřed staveniště největší fabriky na výrobu perníku ve vesmíru.
„Šéfe, sme doma. Ty vole, Bobe, dej předem vědět, až se budeš chtít objevit příště. Tyhle neplánovaný přepadovky by se ti nemusely vyplatit.“
„V klidu Pongu, vybral jsem nejlepší možný čas, moc volna vás v následujících měsících nečeká,“ zasmál se Bob a otočil k Bláznovi.
„Kapitáne Blázne, bylo mi ctí strávit ve vaší přítomnosti několik neuvěřitelných dní a pevně doufám, že i pro vás to byl nezapomenutelný zážitek. Můžu si s váma udělat selfíčko?“
„Ty vole, selfíčka nevymřela,“ rýpla jedovatě Urgha a postavila se za Blázna, aby byla vidět pokud možno co nejméně.

„Díky přátelé, teď zapaříme na rozloučenou,“ zvolal Bob, když si udělal svých pár fotek.
„Cože?“ pozvedl Blázen obočí a málem mu upadl joint na zem.
„No, normální chlastačka na rozloučenou, chci se projít po fabrice a podívat se, jak vypadala, když byla nová.“
„Proboha, k čemu ti to bude?“ zeptal se Blázen.
„Protože Pong & Co je legenda, neexistuje snad nikdo, kdo by nevyzkoušel její prvotřídní výrobky. Netušíte, kolik lidí jste ovlivnili a kolik radosti přinesli do životů. Pongfest je nejnavštěvovanější akcí roku.“
„Pongfe... cože?“ divil se Pong.
„Pongfest. Přehlídka alkoholu, drog a samozřejmě soutěž o nejkrásnější děvku s účastí zástupců většiny podnikatelů v pornoprůmyslu,“ přivřel Bob oči a bylo na něm vidět, že vzpomíná a usmívá se.
„Šéfe, ty vole, my sme kurva dobrý,“ zasmál se Pong.
„Pongu, vypadá to, že sem udělal dobrou investici. Tak se pojďme projít a pak zapaříme,“ postavil se Blázen a spokojeně rozhlédl po své posádce.

Procházeli útrobami fabriky a Bob obdivoval Pongův mistrovský um vaření methamfetaminu.
„Víš co by mě Pongu zajímalo?“
„Copak, Bobe, ty vole,“ odsekl Pong.
„Pět let jsem pátral v archivech a provedl nespočet cest časem, abych zjistil nejlepší dobu, kdy vás navštívit. Nikde jsem ale nenašel, jak jsi přišel na nápad postavit fabriku ve volným vesmíru.“
„Momentální nápad, když sme byli na návštěvě na místě, kde vyráběj vůbec nejlepší peří na světě.“
„Ty vole, Pongu. Netahej mě za péro, ale to existuje ještě lepší perník, než je z týhle fabriky?“
„Existuje, ale je smrtelnej.“
„Jak smrtelnej?“
„Je radioaktivní, vařej ho zombíci ve fabrice, kterou sem postavil na jejich radioaktivní planetě.“
„Teď fakt kecáš a děláš si ze mě prdel.“
„Nedělám, ochutnej sám,“ odpověděl Pong, vytáhl ze záhybů šatů pytel s obrázkem radiačního nebezpečí a několika krystaly. Jeden vytáhl, nadrtil, udělal čtyři fakt dlouhý kobry a naznačil Bobovi, že může začít.

1 2 3 4 5 6 7 8