„Di do hajzlu šmejde malej šikmovokej, kde ses tady Seresane doprdele vzal. Alžbětóóó…!“
Otevřely se dveře na pavlač a z nich málem vypadl překvapený Pong, který se podíval dolů do atria a napůl hlasu promluvil.
„Šéfe, všude čisto, holky spí, služebnictvo otevřelo bar a tady dámu sem nechtěně probudil. Má fakt pěkný kozy.“
„To je Marie, Pongu ty vole, pojď si dát drink a lajnu,“ zakřičel Bob a odvedl všechny do baru.
Ježíše se konečně ujalo služebnictvo a z Urghy spadly ošetřovatelské tendence.
„Počkáme, než se Marie dá do kupy, potom zapaříme,“ řekl Bob a vstoupil.

Když se Marie uráčila konečně dorazit, mejdan jel už na plný koule. Pařilo se o sto šest a dokonce i služebnictvo se odvázalo a odhodilo spodní prádlo.
„Co se to tady kurva děje, kde máte bejt?“ vstoupila Marie do dveří. Otrokyně se polekaly a začaly se rychle oblékat.
„Ale no ták, madam, serte na to,“ zahulákal Pong obklopen několika ebenovými klisničkami s dokonale rýsovaným tělem a naolejovanou kůží.
Marie se nadechla, mávla rukou a zamířila k Bobovi a Bláznovi.

„Bobe, kde si potkal tyhle zvláštní pocestné. Muže z říše Seres jsem tu už fakt dlouho neměla. A tamhleten chlapík s podivně pravidelným obličejem a velmi úchylným knírkem vypadá z velmi dalekých končin.“
„Marie, potkal jsem je na svých cestách tajemnými krajinami, ale jak to vypadá s Ježíšem?“
„Jo, Ježíš bude v pořádku, teď dostal napít makového mléka a bude pár hodin spát.“
„No, ale co s ním bude dál?“ zeptal se Bob.
„Tady zůstat nemůže, to dá rozum. Až se postaví na nohy, odejde. Už sem nad tím přemýšlela, vy jste ho přivedli, tak mu taky pomůžete odejít a bude to muset být velmi brzy.“
„Proč?“ zeptala se Urgha.
„Nemocná ženo, jdi ode mne dál.“
„Já nejsem nemocná,“ urazila se Urgha.
„Ty nemáš lepru?“ zeptala se Marie.
„Nemá,“ skočil do rozhovoru Kokot, „je z velmi dalekých zemí, které leží za mořem na konci říše Seres.“
„Tam snad už nikdo nemůže žít?“ podivila se Marie.
„Jak vidíte, může, jsme zvláštní národ, protože u nás končí svět. Zlomí se do propasti a dál už nic není.“
„Neuvěřitelný, dáte hašiš? Přivezli mi ho nedávno z Mauretánie a je to strašná novinka. Všichni to chtěj hulit,“ řekla Marie a vytáhla z kabelky asi kilogramovou cihlu hovna.
„Ty vole,“ řekl Blázen a kousek odkrojil nožem. Znalecky prozkoumal, kousek zapálil a očichal dým.
„Ty vole, to je docela solidní matroš,“ pokýval hlavou a byl rád, že si může chvíli odpočinout.

Mejdan běžel přes celý den, Marie sezvala několik sousedů a známých, aby nebyla úplně nuda a až večer zábavu přerušilo hlasité bušení do vchodových dveří.
„Kdo to kurva je?“ zamručel Pong, odstrčil dívky a postavil se.
„Počkejte, půjdu se podívat,“ řekla Marie a odešla ke dveřím.
„Kdo je tam?“ zeptala se.
„Otevři Marie,“ odpověděl hlas.
„Achjo,“ vzdychla Marie a otevřela.
„Hledám Ježíše,“ řekl centurion, který stál za dveřmi spolu s několika vojáky.
„Cože koho hledáš?“
„Slyšíš dobře, Ježíše hledám.“
„Vždyť je mrtvej, ty vole. Jako kdybys ho neznal, vždycky, když se ožral, měl blbý kecy, ale neměli ste ho kvůli nim přibít na kříž. Vždyť byl jinak úplně neškodnej a teďka jako přijdete, že vstal z mrtvejch a je doma. Se Pilát posral, ne?“
„Nerozčiluj se Marie, já vím, že je to blbost, ale musím prohledat všechny domy. Koho tady máš?“ nahlédl centurion dovnitř domu a spatřil Ponga ve dveřích baru.
„Hosty z velký dálky, pár dní tady pobudou, takže až doděláte tenhle úkol, přijď se seznámit. Jsou to zábavní hoši s příběhy, který jsi rozhodně neslyšel.“
„Marie…,“ zkusil to ještě centurion, ale viděl, že s Marií nehne, tak se otočil k vojákům a šli o dům dál.
„Ty vole, to bylo těsně,“ pomyslela si Marie, když zavírala dveře.

„Asi budete muset zachlastat s Římany,“ řekla Marie, když vstoupila zpět do barové místnosti, kde bylo napjaté ticho.
„Jaký sou?“ zeptal se Pong.
„Když nejsou v práci, je s nima i řeč. Občas silácká, ale pohoda.“

„Bobe, co kdyby sme se nenápadně vypařili?“ navrhl potichu Blázen.
„To nejde.“
„Proč by to nešlo? Až se sem příště vrátíš, bude všechno při starým,“ oponoval Kapitán.
„Otázka je při jakým starým, musíme zajistit, aby Ježíš zmizel a zůstal oficiálně mrtvým. Ty vole, nemůže se jen tak zničehonic objevit ve městě. Bůhví, co by se všechno v budoucnosti podělalo.“
„Fajn, takže tady musíme zůstat do doby, než se Ježíš uzdraví a pak ho ještě dostat pryč, abychom si neposrali budoucnost,“ vyfoukl Blázen hromadu kouře a zakroutil hlavou.

Římané se vrátili až po několika dnech. Ježíš už byl tou dobou při smyslech, seděl u okna a díval se ven.
„Matkóóóó, římští psi přicházejí,“ zakřičel slova, která způsobila menší rozruch.
Ozvalo se bouchání na dveře a centurionův hlas.
„Marie, okamžitě otevři.“
„Už jdu, co se zase děje?“ hrála Marie překvapenou, schválně pomalu se srala se závorou a ještě zahrála etudu o zaseklých dveřích.
„Co chceš, centurione?“ zeptala se, když konečně otevřela.
„Marie, ty jedna děvko stará, kdy konečně otevřeš pro veřejnost. Posledních pár dnů kalíš s kámošema a na nás věrný zákazníky sereš. Taky mám nějaký svý práva, takže nás pusť dovnitř nebo ti to doupě pročesáme.“
Marie se podívala po centurionovi a jeho vojácích, zamyslela se, přivřela oko a odpověděla.
„Myslela sem, že přijdeš na prohlídku dřív, vždyť jsem ti říkala, když jste tu byli před pár dny. Mám skoro plno a jsou tu samí významní lidé, takže můžeš vstoupit jenom ty centurione a dva tví podcenturioni.“
Voják se na chvíli zamyslel a podíval se po rotě vojáků.
„Pití, jídlo a holky jsou na mě, pořád je to privát, jasný?“ dodala Marie.
„Říkáš, že samí významní hosté z daleka. Podívám se tedy, jestli by byli zajímaví pro Piláta,“ řekl centurion, ukázal rukou na dva a zbytku rozkázal návrat do kasáren.

„Musím vás požádat o zbraně,“ řekla Alžběta svým vypitým hlasem a natáhla ruku, když vstoupili do víru zábavy. Bez námitek odevzdali meče a nože a již se rozhlíželi po osazenstvu. Marie nekecala, všichni obchodníci z města zde byli, pár politiků a generálů taky spatřili.
„Ty vole,“ řekl centurion a začal se prodírat k baru, kde narazil na Blázna s Pongem.
„Seš tu novej, co? Jak se jmenuješ?“ plácl ho po Pong po zádech.
„Longin a tvé jméno?“
„Pong a tohle je můj Šéf. Přišli sme s Bobem z daleka,“ odpověděl Číňan.
„To vidím, cizince ze země Seres jsem ještě nikdy na vlastní oči neviděl,“ řekl Longin a dlouze si Ponga prohlížel.
„Hele, to je ten šmejd, kterej probodl Ježíše kopím,“ zahalasil Bob, který se prodíral davem hostů a zuřivě mával nožem.
„Cože?“ změnil Pong výraz a vytáhl meč.

Situace byla napjatá k prasknutí a dav očekával bitku.
„Jaktože mají zbraně,“ protestoval Longin se svými vojáky, ale nikdo neodpověděl.
Když už to vypadalo, že testosteron vystříkne a všechny tvrdě zasáhne, ozval se Alžbětin hlas.
„A dost, schovat zbraně nebo vás zkopu do jedný kulatý kostky. Jasný?“
Dav pochopil, že je všechno pod kontrolou a uklidnil se.
Pong schoval meč a Blázen vyfoukl Longinovi kouř do obličeje.
„Teď mi pověz zmrde, proč tě Marie pustila dovnitř.“
„No to je...“ začal mekotat Longin, ale byl přerušen Marií.
„Znal se s Ježíšem odmalička a byli kámoši. Netušil, že bude mít zrovna službu během Ježíšovy popravy. Dáme hašiš, ne?“ podala Longinovi velký chillum nacpaný hovnem.