Vesmírní dýleři - 18. Čas

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

„Můj vůdce, na pláních před námi se prohánějí pravěcí ještěři. Nádhera. Milovník přírody by byl v sedmém nebi.“
Blázen se usadil do křesla a otevřel lahváče. Vyndal na stůl náčiní a začal jako civilizovaný člověk balit brko.
„Kapitáne, co budeme dělat?“ zeptala se Urgha.
„Střílet budeme!!“ zakřičel Ned a hodil na stůl velkou tašku s automatickými zbraněmi.
„Aaah…,“ povzdechl Blázen, zapálil joint a vzal do rukou AK47.
„Strýčku Nede, opravdu nevadí, že budeme zabíjet živočichy? Skutečně nemůžeme ovlivnit budoucnost?“ zeptala se Urgha s opatrností v hlasu.
„Opravdu se ničeho nebojte. Myslím, že tady náš umělý přítel již ví, kde a v jakém časovém období se nacházíme,“ otočil se Ned ke Kokotovi.
„Můj vůdce, Strýček Ned má naprostou pravdu. Tady se můžou hosté vyřádit naprosto dle své libosti a zabíjet zvířenu bez jakéhokoliv omezení.“
„Kokote, co to meleš prosím tě za nesmysly?“ divila se Urgha.
„Urgho, jestli jsou mé výpočty správné, nacházíme se v oblasti Chicxulubského kráteru a zanedlouho všechno, jenž zde vidíme, čeká totální zánik.“
„Cože? Kokote?“ podivil se pro změnu Blázen.
„Můj vůdce, je to velmi prosté. Před 66 miliony lety do těchto míst dopadl meteorit o průměru 10km a způsobil masové vymírání, během kterého zmizeli dinosauři, ptakoještěři a v podstatě většina života na planetě. Ale vy, savci, jste přežili.“
„Ty vole, Kokote, neuvěřitelná story,“ pokýval hlavou Blázen a pomalu mu začalo svítat.
„Pan Kokot má naprostou pravdu. Trvalo mi pár let, než jsem zjistil, kdy přesně meteor dopadl, ale zítra vás čeká divadlo, jaké jste ještě v životě nikdy neviděli. Představení jen pro zvané. A nyní si pojďme zařádit. Zbraně jsou naolejované a zásobníky plné. Čtyřkolky připravené s plnými nádržemi.

Noční zábava byla velkolepá, lovci na čtyřech kolech ve světle silných reflektorů proháněli noční zvěř a opile stříleli kolem sebe. Staré dobré AK47 a bazooky na větší exempláře byly nejčastějšími zbraněmi, které se ozývaly. Alkoholu, drog se zkonzumovalo nehorázné množství a za svítání se objevil Pong a předvedl několik triků se svými meči.

Svítilo ranní slunce a Ned vykrajoval z některých zvířat kusy masa.
„Půjdeme si odpočinout a holky mezitím připraví pozdní oběd. Připomínám, vážení vzácní hosté, že oběd začíná přesně ve 14 hodin a přijďte včas. Já jdu vypustit přetlak,“ oznámil Ned, vzal maso a s několika dívenkami odešel do haciendy.
„Fajn, sraz ve 14:00 v u jídelního stolu, jdu na odpočinek,“ řekl Blázen, který navíc cítil, že se potřebuje vysrat.

Stoly byly připravené, slunce nádherně svítilo a po planině se mezi mrtvými těly proháněli masožraví dinosauři, kteří hodovali na pozůstatcích nočního masakru.

„Kdepak máme přítele Ponga?“ ptal se Strýček Ned, když odbila 14 hodina a Pongovo místo bylo stále volné.
„Já nevím, šel si zaběhat na čerstvým vzduchu?“ zeptal se Blázen.
„Má ještě půl hodiny, začneme jíst bez něj,“ řekl Bob, zvedl poklici jedné mísy, ze které se vyvalil kouř a vcelku lahodná vůně dušeného masa.
„Počkejte až ochutnáte pečené, to se poserete rozkoší,“ zasmál se Ned a nabral mocně masa.

Oběd probíhal v poklidném duchu přátelského rozhovoru na téma technologické postupy výroby drog a pěstování marihuany, když se přiřítil Pong a cosi křičel.
„Šéfe, Šéfe, já mám nějaký halucinace, ale něco se na nás řítí!!“
„Právě včas,“ usmál se Ned a ovladačem zapnul silové pole.
„Šéfe, Šéfe…,“ dýchal zhluboka Pong.
„Pong v klidu, tys to asi přeslechl, ale budeme svědky velkolepého divadla. Zániku dinosaurů.“
„Šéfe, cože to…?“
„Posaďte se, show začíná,“ řekl Ned a posadil se.

To co viděli se nedá zapomenout a bude potřeba šikovného grafika, aby tuto scénu dokázal vytvořit počítačem.
Leželi v lehátkách s drinkem v ruce, Blázen s neodmyslitelným jointem a sledovali, jak jim nad hlavou letí monstrózní hrouda kamení, ze které odpadávaly hořící kusy a to celé mířilo k obzoru zanechávaje za sebou stopu zkázy.
Najednou se objevilo bílé světlo a ozářilo svět.
„Ty vole. Ty krávo. WTF. Svatý hovno,“ ozývaly se výkřiky plné údivu.

Pak se objevila ohnivá stěna. Gigantická ohnivá stěna, která se zvedla na obzoru a přibližovala rychlostí blesku.
„Teď začne 25 hodin ohnivého pekla, ve kterým zanikl svět. Pokaždý, když to vidím, mě jímá úcta před silou přírody. Dáme tripa?“ ozval se Bob.
„Si se posral, ne?“
„Neposral.“
„Vlastně, proč ne,“ promluvila Urgha, „vždyť je konec světa, tak proč si ho neužít.“
Kapitán Blázen se zamyslel a došel k rozhodnutí, že na tom něco bude a vzhledem k relativitě času je to asi jedno.
„Dej to sem, ty vole.“

Nutno říci, že to byla pekelná jízda. Trip jako z nejlepšího nezávislého filmu o tripech, jaký kdy byl natočen. Přitom byli v bezpečí haciendy a jelikož Kokot se nemohl zfetovat, tak zabíjel čas, kromě hlídání ztripovanců, sběrem vědeckých dat, která považoval za velmi cenná.

Ohnivá stěna ustoupila, přesně jak Bob říkal, po pětadvaceti hodinách a zůstala po ní spálená poušť.
Večírek skončil, děvčata uklízela rozbité nádobí a lahve, zametala podlahy a chystala hostinu na rozloučenou.
„Nede, co budete teďka dělat,“ zeptal se Blázen rozvalený v lehátku.
„Kapitáne Blázne, holky trochu poklidí a až se rozloučíme, vrátím se v čase o měsíc zpět, odpočinu si a budu očekávat příjezd dalších objednaných hostů. Na tuhle podívanou je čekací doba pěkných pár let a ještě se na všechny nedostane.“
„Strýček Ned má pravdu, když se vrátím na pár dnů domů do svýho času, musím se schovávat před dotěrnými pracháči, kteří by se sem chtěli dostat,“ dodal Bob.
„No jo, luxus je drahý. Pojďme jíst,“ řekl Ned a posadil se do čela stolu.

„Vážení přátelé, touto slavnostní hostinou bych vám chtěl poděkovat za všechno, jenž jste pro lidstvo udělali a ještě uděláte. Dějiny vám budou kurevsky vděčný,“ pozvedl číši Strýček Ned.
„No sice nevím, čeho si tak ceníte, ale tenhle zážitek fakt stál za to. Střelba po dinosaurech všeho druhu, to mi nikdo neuvěří,“ zasmál se Pong.
„Bobe, skutečně velkolepá podívaná, ale kdy se vrátíme zpět? Já sem si jen odskočila od plotny, na který bublal guláš a už jsme pryč pár dní.“
„Ničeho se nebojte, nikdo si nevšimne, že jste zmizeli a guláš se nespálí, všechno mám pod kontrolou a čeká nás ještě pár zastávek.“
„Bobe, tohle nebylo všechno?“ zeptal se opatrně Blázen.
„Kapitáne, nikoliv, připravil jsem pro vás opravdu pořádný výlet.“
„Áách jo,“ vzdychl Blázen a odpálil joint.

Zbytek oběda proběhl v družném rozhovoru, když tu přišel déšť.
„Ty vole, po takovým peklu může chcát?“ podivil se Pong.
„Taky sem se divil, když sem to viděl poprvý, ale skutečně nevím, kde se ta voda vzala,“ odpověděl Ned.
„Můžeme již sklopit silové pole a než odletíte, budete mít možnost cítit apokalypsu mokrého spáleniště,“ dodal.
Kokot s Urghou pozorovali stoupající páru z ochlazovaného povrchu zemského a oba mlčeli.

„Tak asi vyrazíme,“ zavelel Bob, když měli po siestě. Zvedli se s plnými břichy a rozloučili s novými přáteli z haciendy.
„Vlastně hrozně příjemná návštěva,“ řekla Urgha Bláznovi.
„To jo,“ odpověděl Blázen a odhodil zbytek brka do louže. „Tak můžem, Bobe,“ řekl a čekal na bílé světlo.

Všude byla tma.
„Kde to sme?“ ozval se Urghy hlas.
„V prdeli,“ odpověděl pro změnu hlas Pongův.
„Můj vůdce?“ řekl další hlas.
„Kokote? Pongu? Urgho?“ ozval se hlas Bláznův.
„Ste všichni?“ konečně promluvil Bob.
„Jo,“ odpověděli skoro jednohlasně.
„Kde to sme?“
„Ve skoro správným čase na blbým místě,“ řekl Bob, když rozsvítil displej malého přístroje a podíval se na něj.
„Tady někdo leží,“ řekl Blázen.

1 2 3 4 5 6 7 8